Renault Captur 130 TCe: podruhé – s manuálem i rozumem

Když jsem před rokem o prázdninách strávil týden s Renaultem Captur, s nímž jsem zabloudil i na hrad Bouzov, bylo to spíše takové nostalgické ohlédnutí za dosluhující generaci. O necelý měsíc později, na frankfurtském autosalonu, mi dalo trochu práce najít plochu, kde právě Renault představoval novou generaci svého velmi úspěšného městského crossoveru viz. Rok se s rokem sešel a přede mnou opět takto o prázdninách stojí Renault Captur, tentokrát již právě v nové generaci. Ta předchozí mě velmi mile překvapila, o to více jsem plný očekávání na to, co přináší novinka. Ta byla českým zákazníkům představena v lednu 2020 a moji kolegové vám již přinesli první testy v první čtvrtině tohoto roku. Petr s dieselovým motorem a automatem a před ním ještě Jakub také v automatu, ale s benzínovým motorem. Já tu mám (kupodivu) stejný benzínový motor, tvořící pomyslný vrchol nabídky, tentokrát spojený s manuální šestistupňovou převodovkou a na tuhle kombinaci jsme se (my všichni) mohli těšit o to více, že třeba Clio, z něhož Captur nepřímo vychází, ji vůbec nenabízí (v benzínu jde s manuálem jen základní jednolitr a silnější TCe 130 je k dispozici pouze s automatem). Tak jak malý velký diamant obstojí tentokrát – v lákavé kombinaci a nové generaci?

Moderní SUV nemusí být nudné

Nový Captur a dvojče Clio jsou posledními dvěma modely, které se dočkaly sjednoceného designu. Já se musím přiznat, že právě designové prvky posledních generací automobilky Renault lahodí mému oku. Mám rád „výstřelky“, jako jsou dvoubarevné karosérie, chromové prvky nejen okolo oken, ale také výraznou grafiku předních i zadních svítilen, a to vše právě Renault splňuje u všech svých modelů. Mnou testovaný Captur je sice v černé barvě, kterou samou o sobě považuji za v celku nevýraznou, ale ve spojení se světle šedou (někdo by řekl stříbrnou) střechou dostává celek trochu jiný nádech. K barvě střechy pak ladí i lakování vnějších zrcátek. Na světlou siluetu střechy navazuje chromová lišta na spodní straně oken, která se táhne od A sloupku až po páté dveře. Při pohledu zpředu mě baví prolis kapoty, do které je zasazen mohutný znak diamantu, jenž doplňují chromové ozdoby. Obvod pak tvoří opět chromovaná linka, která se táhne po celé šířce vozu od optického středu světlometů. Zmíněná linka světlomety rozděluje tak, že se hlavní část nachází nad ní a pod ní se táhne pruh LED denního svícení a to pak obepíná celý světlomet. Jde navíc o prvek, který u současných Renaultů v noci rozeznáte na velkou dálku se 100% jistotou. Zadní světla jsou se nesou ve tvaru na bok položeného písmene J táhnoucí se téměř od středu vozu, od znaku automobilky, v jehož středu je elegantně ukryta couvacíkamera, až do boků vozu.

 

Barevnost interiéru

Doslova žádná nuda a šeď nás nečeká ani v interiéru. V našem konkrétním případě kombinace černých plastů a oranžových doplňků vypadá opravdu dobře. Oranžové nejsou pouze výplně dveří, ale také obložení přístrojové desky, které je opravdu obšité a na omak velmi příjemné, žádný tvrdý plast. I sedadla kombinují černou a oranžovou látku. Možná by se jen designéři mohli zamyslet nad tím, jestli neprotáhnout černou barvu i na stropnici, ta je totiž standardně světlá a tím ubírá interiéru ten správný šmrnc. Jak je již u Renaultu zvykem, interiéru dominuje na výšku orientovaný displej informačního systému. Pod displejem jsou umístěna tlačítka na ovládání všeho možného ve voze, tedy kromě hlasitosti. Ach jo, to mi řekněte, proč už se tam nevešel jeden malý mechanický ovladač (kolečko). Samozřejmě můžete říct – „vždyť je tu ovládání na volantu“, to ano, ale to spolujezdec asi nepoužije a dotykové ovládání na displeji nereaguje vždy úplně perfektně. Ale jinak vlastně nemám systému v Renaultu Captur co vytknout, funguje rychle, je přehledný a intuitivní. Za tříramenným volantem si může řidič užívat moderních technologií ve formě plně digitální přístrojové desky, která nabídne nejen základní informace, ale i přehledně uspořádaná jízdní data anebo navigaci. Grafické rozložení přístrojovky lze navíc přepnout do několika zobrazení, jejichž rozsah mi plně vyhovuje. No a teď k vnitřnímu prostoru a pohodlí. Captur je primárně určený pro mladé nebo matky s dětmi, v pohodě pojme 4 cestující, kteří si nebudou muset stěžovat na nedostatek prostoru. Pravda, pokud by vzadu měli sedět tři osoby, už by to taková pohádka nebyla. Na šířku i na délku je v Capturu místadostatek, a to i díky zadní lavici, která jde posouvat v rozsahu až 16 cm. Díky této vlastnosti si lze vybrat, kde potřebujete více místa, jestli pro posádku nebo pro zavazadla. Kufr má tak objem v rozmezí 422 – 536 litrů v závislosti na poloze zmíněné zadní lavice. Po sklopení opěradel, která jsou dělena 60:40 je maximální objem 1275 litrů. Nabízí navíc dvojité dno a v jednom z nastavení také rovnou podlahu. Jsem tedy naprosto spokojen.

 

Tichý, klidný, čitelný, úsporný

Jak jsem psal již v úvodu, mám k dispozici model s motorem označovaným TCe 130. Jde o čtyřválcový benzín o objemu 1.3 litru naladěný na výkon 130 koní. Tento výkon je přes manuální převodovku přenášen výhradně na přední kola. Řazení manuálu je přesné a jde hladce, dráhy řadící páky jsou poněkud delší a musím se přiznat, že mi vadí tvar hlavice, který mě při jízdě tlačil do dlaně. Captur má spíše měkčí pérování, v kombinaci s tvrdšími tlumiči a 17“ koly do interiéru občas pronikaly zvuky a otřesy od rozbité silnice či příčného prahu. V zatáčkách se nijak výrazně nenaklání a výtečně drží jízdní stopu. Celkově je Captur velmi dobře odladěn, a to jak po stránce jízdních vlastností, tak i akustického komfortu. Velmi mě totiž překvapilo ticho v takto malém autě i při dálničních 130, tedy pokud to nebyla zrovna typická rozbitá česká dálnice. Tady by se mohly inspirovat některé konkurenční značky, které nemají mnohdy takto odladěné ani modely ve střední třídě. S Capturem si lze užít jízdu nejen ve městě, ale i po okreskách, motor jde velmi dobře do otáček, ve kterých se dá využít jeho potenciál, stává se z něj pak zabavné auto. Samozřejmě, že pokud jsem jel trochu ostřeji, motor si řekl o svoji spotřebu, ale v běžném provozu se dala udržet kolem šesti litrů. Já skončil na 6,4 l/100 km, ale to jen proto, že jsem neudržel emoce na uzdě a jízdu po okreskách, ale i po dálnici jsem si patřičně užíval. Gretha by ze mě neměla radost,ale co už. U Captura bych si rád vyzkoušel ještě vrcholovou motorizaci TCe 155, což je opět třináctistovka, ale naladěná na 155 koní a 270 Nm, aletaky novinku v portfoliu, a to motor s označením E-TECH Plug-in 160, za kterým se skrývá atmosférická jednašestka s nepřímým vstřikováním a s přidaným elektromotorem.

 

Nový Captur bezesporu naváže na svého předchůdce

A já závěrem vlastně ani nevím, jestli mě nový Captur překvapil nebo ne. Teď nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale když jsem se loučil s předchozí generací, byl jsem přesvědčen, že ta nová má na co navazovat a že laťka je hodně vysoko. A tak při přebírání klíčků od novinky jsem měl vysoká očekávání ve smyslu – naváže nový Captur na kvalitu a úspěch předchůdce? Ano navázal, ale mě to nepřekvapilo, protože jsem to vlastně očekával. A asi bych byl velmi zklamaný, kdyby se tak nestalo. Renault posunul svůj zásadní model zase o kus dál. Jde o velmi dobře vypadající malý crossover, a to jak z venku, tak hlavně v interiéru. Je to vůz s dostatkem místa pro posádku, se sebejistým chováním na silnici a na dnešní dobu nevídaně povedeným motorem. Takže co dodat. Asi jen „Excellent travail des développeurs de Renault“ (vynikající práce od vývojářů Renault, pozn. red.), protože toto auto mě opravdu bavilo.

 

Jiří Simon