Suzuki S-Cross 1.4 BoosterJet: normální auto pro normální lidi

Suzuki S-Cross 1.4 BoosterJet: normální auto pro normální lidi

Autor: Michaela Rubešová · Fotografie: Michaela Rubešová

Zásahem vyšší moci se dostávám ke značce, která mi byla svým způsobem roky zapovězena. O Suzuki jsem slyšela spíše z vyprávění, ale nikdy jsem neměla možnost si některý z modelů vyzkoušet v rámci klasického redakčního testu. Tedy až dodnes.

Musím uznat, že seznámení a následných několik dní za volantem bylo zajímavým zážitkem a utvrzením, že se Suzuki v rámci dostupné konkurence rozhodně neztratí. Tohle auto je prostě pro běžné lidi, kteří si na nic nehrají a především nechtějí, aby se vůz odlišoval od nastavených hodnot a standardů tradiční japonské značky. Navíc srovnávat starou generaci s tou novou je holý nesmysl, chcete vědět proč? Pak pokračujte dále ve čtení.

první dojmy a základní atributy moderního B-SUV

Kdyby jste postavili starý a nový S-Cross vedle sebe, asi byste nevěřili vlastním očím. Nová generace totiž hodně dospěla a zapadá lépe do modní šedi na silnicích. Tím nechci říct, že je nudná, ba naopak. Naštěstí není už tak výstředně podivná a nenese tolik nesourodých prvků, aby člověk nevěděl, co si o autě vlastně myslet. Nejvýraznější na současném modelu je rozhodně předek a LED světlomety. Ty dostaly nový světelný podpis a propojuje je chromová lišta. Středu této linie dominuje výrazné logo značky. Zadní část se také mírně přepracovala a to včetně světel. Kufr má objem 430 litrů a výhodou je jeho rozložení, tzv. dá se využít do posledního mililitru.

Druhá řada se dá složit v poměru 60:40, vznikne tak prostor přesahující 1200 litrů objemu a příležitost převést i delší předměty. Jedinou nevýhodu představuje vyšší nákladová hrana. Čeho si pozorný motorista může dále všimnout, asi nejvýrazněji z boku, jsou rozměry. Ty zůstaly na totožných hodnotách s předchozí verzí. Celkově se mi auto líbí, působí tak, jako by se téměř okamžitě chtělo vydat na průzkum mimo silnici a to je dobře, protože jako jedno z mála dnešní doby má něco navíc, co ve své třídě nenabídne už téměř nikdo. Tím je možnost volby pohonu 4×4.

 

Interiér – modernější, avšak stále tradiční

Po otevření dveří mě zarazí jeden fakt. Ještě než nasednu, si totiž všimnu, že se dveře otevírají téměř do pravého úhlu, což ocení všichni, kteří mají problémy s kyčlemi nebo se zády. Nastupování do vozu je extrémně pohodlné, stejně jako usednutí do sedačky. Ta je vyvýšená a díky bohatému prosklení vozu má řidič přehled absolutně o veškerém dění kolem auta. Jediné, co mi na sedačce trochu vadí, je kratší sedák. Jinak si i s výškou 182 centimetrů najdu během krátké chvíle vhodný posed. Pozitivně hodnotím sezení vzadu, sama za sebe to zvládnu v pohodě a ještě mi zbývá před koleny pár centimetrů k dobru, stejně tak nad hlavou. Uspořádání kabiny je solidní a stejně tak ergonomie. Konzervativní uživatele potěší, že se příliš nečarovalo s digitalizací palubní desky.

Tlačítka pro ovládání klimatizace zůstala hezky mimo infotainment. Jen ta pro zapnutí vyhřívání mi přijdou krapet nevzhledná a velká. Otočné a především přehledné tlačítko využívá dokonce i pro ovládání režimu jízdy. Ovšem to otočné nezbylo už na ovládání hlasitosti, což mi přijde trochu smutné, nedá se ale nic dělat. Zvuk tak musíte ovládat buď skrze dotykovou plošku na obrazovce multimédií, druhou, snazší variantu představuje prostředí volantu. Věnec se mimo jiné dobře drží v rukách a neklouže, má celkem kompromisní velikost – ani ne velký, ani ne malý. Má funkce multifunkčních tlačítek a mimo to i po obou stranách spodní části tlačítka vyčnívající do prostoru, která slouží například pro zvednutí hovoru. Nevšední ale fungující.

Před řidičem je možné nalézt přístrojový štít s analogovými budíky, uprostřed pak digitální, za to barevný TFT displej o rozměrech 4,2“, který už znáte například z Vitary. Poskytuje přehled základních jízdních metrik. Druhý displej je ten pro multimédia. Nachází se uprostřed palubní desky a oproti minulé verzi se výdechy klimatizace přesunuly pod tuto obrazovku. Musím pochválit grafiku a softwarové prostředí, na kterém se zapracovalo, díky čemuž nabídne poměrně příjemnou odezvu a rychlost. Rozvržení stránky je praktické, ale je potřeba se naučit, kde co naleznete – otázka pár minut. Moderní uživatelé ocení bezdrátové zrcadlení chytrého telefonu, tedy skrze Apple CarPlay a Android Auto.

Výběr materiálů se držel spíše praktičnosti. Výjimkou tak není použití i tvrdých plastů, které jsou ale na druhou stranu dobře slícované a při jízdě se neozývají prapodivné zvuky. Cením i minimální využití „piano blacku“, který neslouží k ničemu jinému, než k chytání otisků prstů a prachu. Milé překvapení představuje i mechanická ruční brzda. Naštěstí páka příliš do prostoru kabiny nezasahuje a zkušenější motorista si může při jízdě užít více zábavy ve spojení s manuální řazením.

Nové Suzuki S-CROSS přijíždí překvapivě rychle do ČR – první dojmy zde

 

Čas vyrazit na cestu

Po nastartování motor příjemně zavrní. Pod kapotou S-Crossu je nově mild hybridní technologie, která se páruje s přeplňovaným čtyřválcem motorem o objemu 1.4 BoosterJet. Systémový a reálně použitelný výkon činí 96 kW. Elektromotor je připojen přes „klíňák“ na spalovací agregát a pomáhá mu při práci, především při rozjezdech nebo na dálnici, kdy motoru trochu ulevuje od práce. Sám disponuje výkonem 10 kW. Lithium-iontová baterie je uložená pod spolujezdcem a má kapacitu 0,38 kWh. Z nuly na sto se vůz dostane za 10,2 sekundy. To je zajímavá hodnota, protože ač by se to nemuselo zdát, právě díky elektromotoru vám v určitých okamžicích přijde S-Cross opravdu mrštný.

Výhodou je také mírná úspora benzínu, která se dá spočítat v řádu desetin. Při dlouhodobém užívání je to ale už znát podstatněji a hlavní je přeci jen normovaná hodnota emisí CO2. Energie se také dobíjí pomocí rekuperace, která přijde na řadu vždy po sundání nohy z plynového pedálu a je celkem výrazná, vyhnout se ji dá pouze při vyřazení na neutrál. Šestistupňová manuální převodovka řadí skvěle a spolu s agregátem funguje dobře. Má krátké a přesné dráhy, občas se mi ale stalo, že mi přes střed nešla tak pohodlně zařadit další rychlost, chce to tedy být trošku drsnější. Díky mild-hybridu není otravný ani systém Start&Stop.

Co se týká samotné jízdy, tak ta je bez větších výtek. Ačkoli podvozek je dle mého více měkčí než by ve skutečnosti mohl být. Je to znát obzvlášť na našich českých silnicích, kde se vyskytuje jedna díra za druhou, to už autu dělá trochu problém odfiltrovat a pocítí to i posádka, hůř když se k tomu přidá neuvážená rychlost. Ostatní běžné nerovnosti filtruje dobře. Při vyšší rychlosti je ještě znát aerodynamický svist, nejedná se ale o nic obtěžujícího, na co by si člověk nezvykl. V zatáčkách se auto příliš nenaklání a vůbec mu nevadí dálniční tempo, které si ale řekne o větší apetit. Lépe mu tak bude ve městě, nicméně dlouhých tras bych se nebála.

S-Cross je ve městě jako ve svém živlu, ačkoli vás bude díky své světlé výšce, která činní 175 milimetrů, lákat i do terénu. Toho se samozřejmě nemusíte vůbec bát, protože Suzuki jako jedna z mála značek nabízí i u tak malého crossoveru pohon na všechna čtyři kola. Asi to nebude úplně do blátivého terénu s ponorem, který jsem raději nezkoušela, ale vyjet polní cestu posetou kameny, mi nedělalo sebemenší problém. Navíc pro hůře přístupný terén je tu kouzelné točítko, díky kterému se dají nastavit režimy jízdy pomáhající právě v takových situacích. Rozhodně to oceníte v zimě při výjezdu k horské chatě, kde i o třídu lepší vozy budou mít leckdy problém.

Suzuki Vitara Hybrid: pracant s moderní technikou a „oldschool“ přístupem

 

Závěr – rozumné auto za rozumný peníz

Sečteno, podtrženo, jsem překvapená, jakým autem vlastně S-Cross je. Kdo nechce vyloženě to nejlevnější na trhu, měl by se vážně porozhlédnout i po tomto voze. Samozřejmě konkurenčně nenabídne takový zavazadlový prostor. Za to má výtečné jízdní vlastnosti a především disponuje náhonem na všechna čtyři kola a to za pouhý příplatek do 50 tisíc korun. Samotné auto se dá pořídit do 600 tisíc korun. Když k tomu připočítám nový infotainment, pohodlné sezení a obratnost vozu nejen ve městě, ale také v terénu, není se příliš nad čím rozmýšlet.

 

Michaela Rubešová

Sdílet: