Honda HR-V 1.5 TURBO MT: konečně ideální městský crossover?

Honda HR-V 1.5 TURBO MT: konečně ideální městský crossover?

Po předchozích zkušenostech s vozy Honda jsem se rozhodl vyzkoušet oblíbené HR-Véčko. Vzhledem k mému téměř odmítavému postoji k vozům této kategorie to tohle auto rozhodně nebude mít jednoduché. Právě proto (pro své zaměření a nadšení k dynamické jízdě) jsem si zvolil variantu SPORT a manuální převodovku. Jaká je tedy Honda HR-V v městské džungli? A zapůsobí zapojení silného benzinového motoru bez automatu? Nabídne tato konfigurace i sportovní zážitky? Upřímně jsem se na možnost vyzkoušet něco takového vlastně i docela těšil. Pokud toto nadšení se mnou alespoň částečně sdílíte, pak určitě setrvejte u následujících řádků…

 

První dojmy: Umí zaujmout…

Honda HR-V velikostí odpovídá Škodě Karoq. Designem mě ale zaujala mnohem víc. Tmavě šedá barva a černé doplňky výbavy SPORT zvýrazní ostré křivky. Jedná se především o atraktivní nárazníky a boční prahy karoserie. Příjemným detailem jsou schované zadní kliky dveří. Samozřejmě si HRVé-čko s kupé nespletete, ale takové drobnosti mu v mých očích jen přidávají na kráse. Pod zadním nárazníkem najdeme dnes stále vzácnější koncovky výfuku. Díky takto dříve běžné věci potěší i pohled zezadu. Nad mřížkou chladiče se středem plynule opticky propojují přední světla a Hondu to na první pohled rozšiřuje, což je vzhledem k vyšší stavbě crossoveru dobře. Pomáhá to „optické rovnováze“. Nepřehlédnutelné prahy a designové doplňky karoserie přidávají odvážnému a dynamickému vzhledu. Vše podtrhují černá litá kola o velikosti 18“ a příplatkový zadní spoiler. Tahle konfigurace oko potěší a Honda překvapila vzhledem pro chlapy. Uvidíme, jestli tedy potěší i člověka, který rád řídí…

 

Interiér: Pohodlí se sportovním nádechem

Na první pohled mě zaujala červeno-černá kombinace čalounění, a to včetně části palubní desky. Tento tmavě červený odstín jsem si okamžitě nastavil i pro infotainment a rázem bylo na pohled vše perfektní. Sedadla jsou měkčí, s dobrým bočním vedením a poskytují velmi pohodlné sezení pro dlouhé cesty. Kombinace textilu a kůže je moje nejoblíbenější, takže zatím vše v pořádku. Jediné menší zklamání přišlo v použitém materiálu palubní desky. Ta je pěkně a přehledně tvarovaná, ale je vyrobena z tvrdého plastu. Vzhledem k ostatním použitým materiálům mě tohle provedení překvapilo. Obložení dveří a vše pod vrchem palubní desky Honda vyrobila buď z příjemnějšího měkčeného plastu anebo potažené textilem.

„Budíky“ otáčkoměru a rychloměru jsou analogové, přehledné a dobře viditelné. V pravé části je displej palubního počítače, který ukazuje běžné údaje jako stav paliva, průměrnou a okamžitou spotřebu, dojezd a také čte značky, takže pomůže s orientací v rychlostních omezeních na cestách.
Infotainment je umístěn na středu palubní desky. Není vystrčený vzhůru, jak je dnes běžné, ale je zapuštěný do palubní desky a při zvolení vhodného pozadí příjemně splyne s povrchem. Ovládání je dotykové, funkční a intuitivní. Bohužel je odezva trochu zpomalená. Nebrání ale běžnému využití a nabízí konektivitu s mobilními zařízeními přes Bluetooth, nebo AUX, či USB – připojí se tedy každý. Často využívané funkce, například ovládání mobilního telefonu a hledání oblíbené skladby samozřejmě můžu ovládat multifunkčním volantem. Chybí však konektivita CarPlay či Androidauto, za což palec dolů. Vestavěná navigace však funguje bez problémů, díky jednodušší grafice je přehledná a vhledem k umístění ve středu palubní desky nebrání výhledu na cestu. Pro klimatizaci a funkce s ní spojené Honda zvolila také ovládání dotykem. Navzdory očekávání jsem byl s tímhle řešení spokojen. Nenastavuji si klimatizaci příliš často – většinou na danou teplotu s automatickým režimem. Nejsem tedy „rušen“ nutností sledovat, jestli se trefím na požadované políčko. Vše na tomto systému je přehledné, logické a na svém místě. Přidává to také čistotě interiéru a snižuje počet funkčních tlačítek na minimum.

Výbava HR-Véčka odpovídá dnešní době. K dispozici je adaptivní tempomat, systém varování před kolizí, hlídání jízdních pruhů, armáda airbagů a z komfortních prvků samozřejmě vyhřívaná přední sedadla, dvou-zónová klimatizace a parkovací senzory včetně kamery usnadňující couvání. Systém varování před kolizí dokáže Hondu zpomalit, a to až do rychlosti 30 km/h, to jsem naštěstí vyzkoušet nemusel. Asistenta pro hlídání jízdy v pruhu jsem ale velmi rychle vypnul, upřímně, jako u většiny testovaných vozů. Je to funkce příjemná při delší cestě na dálnici. Při provozu ve městě mě osobně spíš ruší a stálé pípání, nebo přetahování s volantem eliminuji tlačítkem. V HR-V vás navíc nepodrží na cestě, jen varuje před opuštěním pruhu zvukovou výstrahou, a pruhy si (alespoň tady) společně s řazením rád pohlídám sám.

Velmi rychle jsem si tedy zvykl. Díky vyššímu posazu se navíc do Hondy příjemně nastupuje. Celkově je interiér vpředu i vzadu prostorný a pro cestující nabízí dostatek pohodlí. Díky flexibilním sedadlům Magic Seats je také snadné využití druhé řady jako přepravního prostoru, a to prostým vyklopením sedáku k opěradlu, čímž vznikne poměrně nečekaný prostor v interiéru za předními sedadly, anebo tradičnějším, ale velmi efektním sklopením zadních sedaček „do roviny“ jediným pohybem. Najednou se stává z crossoveru téměř malá dodávka limitovaná jen nakládacím prostorem. Jako rodinný vůz poslouží skvěle.

 

Technika: 1.5 VTEC Turbo s manuální převodovkou

Nebudu nikoho dlouze napínat, chápu, že většina zákazníků asi s ohledem na pohodlí a zaměření vozu zvolí automatickou převodovku CVT, ale manuální převodovka Hondy HR-V je skvělá a připomněla mi, jak Japonci (a speciálně Honda) tohle umí. Chod je přesný, rychlý a naprosto intuitivní. Potěšila mechanická odezva s typickým „cvaknutím“ při každé změně polohy řadicí páky. Ta u dnešních aut postupně mizí. Jediné, co v tomto kontextu mrzí, je naprosto nevhodná pozice pedálů pro meziplyny. Ale ruku na srdce, žádného majitele tohle trápit nebude.

Motor 1.5 Turbo je řadovým čtyřválcem umístěným napříč nad přední nápravou a svým projevem mě mile překvapil. V běžném provozu stačí točit do 3000 otáček. O tom, že motor běží, jsem téměř nevěděl a i tak mi nabídl dostatek síly. Pravá Honda se ale projevila až v otáčkách. I když se jedná downsizovaný turbomotor, jeho projev je jako ze staré školy, ve smyslu: čím víc otáček, tím více zábavy a ta končí až někde u 6500 otáček. Motor jde krásně za plynem a 182 koní ve spojení se skvělou převodovkou předvádí zajímavé představení. Tahle jednotka je pro mě osobně zatím nejpříjemnějším malým čtyřválcovým turbomotorem. Dynamika HR-V je na danou kategorii naprosto dostatečná, stálých 160 na dálnici není žádný problém. Předjetí na okresce je dílem okamžiku. Jen je potřeba řadit, a to je, jak jsem uvedl výše, opravdu příjemná kratochvíle.

Pozitivně hodnotím i spotřebu čtyřválce. Vzhledem k nabízenému výkonu mě potěšilo příjemných 6,5 l/100 km při provozu mimo město a 7,5 při provozu ve městě. Samozřejmě, pokud začnete využívat dynamiku naplno, spotřeba stoupne, ale za to vám nabídne opravdu příjemnou a okamžitou odezvu na plyn, gradující výkon a svižné, dynamické svezení.

Honda HR-V se vyrábí pouze s pohonem přední nápravy, a to mě trochu překvapilo. Nemyslím si, že by čtyřkolka byla v našich zeměpisných šířkách potřebná, ale těch 182 koní umí přední nápravu potrápit a při výjezdech ze zatáček se projevit nedotáčivostí. Samozřejmě stačí trochu ubrat anebo zacházet s plynem progresivně a toto chování zmizí. Přenos síly je pak bez problémů, no čtyřkolku bych u auta této kategorie stejně přivítal. Podvozek je pevný, stabilní a dobře zvládá náklony vyšší karoserie. Při dynamické jízdě se projeví postupnou nedotáčivostí, ale do této fáze se vůbec nemusíte dostat. S Hondou se dá jet svižně, přesně a naprosto jistě. V každodenním provozu nemá potřebu ze mě vytřást duši. Vše je tedy tak, jak bych od Hondy očekával.

 

Závěr: Rodinné auto, které umí i potěšit

Honda HR-V je v „městské džungli“ jako doma. Příjemně odveze celou rodinu. Nastupování je díky zvýšenému podvozku komfortní a jízda pohodlná. Kombinace silného motoru a manuální převodovky nabízí možnost potěšit se jízdou mimo město. Motor překvapí zátahem a podvozek nabídne jistotu a stabilitu. Člověk si může takovou cestu na danou kategorii užít, ale sportovní chování nečekejte. Přece jen se jedná o automobil s vyšší stavbou a hmotností, než například Honda Civic, která by v této specifikaci určitě vykouzlila širší úsměv na tváři. I přes to bych manuál doporučil někomu, kdo se rád trochu sveze. Automatická převodovka je v tomto případě variátorová CVT, ta přidá pohodlí při denním ježdění, ale velmi omezí možnost užít si tu část zábavy, kterou jinak HR-V se 182 koňmi nabízí. Honda HR-V má v třídě crossoverů poměrně širokou konkurenci a jako nejsilnější vnímám Škodu Karoq. No z této dvojice bych s ohledem na jízdní projev a cenu vybral Hondu HR-V. Cena mnou testované verze je přibližně 707.000 Kč vč. DPH a i to je argument pro Hondu, která s sebou do této třídy přinesla nadprůměrně charismatické spojení motoru a mechanicky čisté převodovky společně s příjemným jízdním projevem. Díky Hondo za taková auta!

 

Petr Jakušev

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..