Zdroj úvodní fotky: Jan Nemrava
Renault Clio R.S. Line TCe 140: naplní očekávání „warm hatche“?

Renault Clio R.S. Line TCe 140: naplní očekávání „warm hatche“?

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Jan Nemrava & Jan Novotný

Renault Clio jsem poprvé zaznamenal díky verzi Williams, která spatřila světlo světa v devadesátých letech, konkrétně v roce 1993 a tenkrát to bylo docela pozdvižení. Dvoulitrová výkonná atmosférická jednotka měla dost síly na velmi sportovní přesuny v prostoru a čase. Od té doby jsme měli možnost spatřit mnoho generací nabroušených Renaultů Clio s příznaky R.S. A vždy se jednalo o velmi schopné a rychlé předokolky. Tahle historie bohužel zanikla s aktuální generací, která už prý verzi R.S. nenabídne. Bylo by fajn, kdyby si to Renault rozmyslel, ale na to jsme malí páni. I díky tomu si na test beru v současné době nejvýkonnější a dynamicky zaměřenou verzi R.S. Line TCe 140 s čtyřválcovým turbomotorem a manuální převodovkou. Vracíme se tedy výkonově na začátek, no a protože vím, že koně nejsou všechno, nenechám se „oslabením“ ovlivnit a jdeme na to.

 

Exteriér: přimhouřený prcek…

Design Renaultu mě poslední dobou baví a současné Clio není výjimkou. Výhodou testované verze je lehce přiostřený „look“. Přední nárazník nabízí větší průduchy na stranách opticky propojené výraznou stříbrnou linií, pod kterou najdeme tmavou mřížku chladiče. Při pohledu zepředu mne asi ani nenapadne, že se jedná o nějak ostrou věc, ale zároveň je zřejmé, že to není obyčejné Clio, můj zájem se tedy zvyšuje. Boční pohled zaujme „ukrytými“ klikami zadních dveří, díky nimž bych na první dobrou tipoval třídveřovou karoserii. Plaketka R.S. Line na předním blatníku napovídá, že mám před sebou něco „lepšího“ a celek skvěle dokreslují 17palcová stříbrno černá kola, pěkně vyplňující podběhy. Zadní část nabídne opravdovou koncovku výfuku, zasazenou do barevně odlišeného „difuzoru“ uprostřed nárazníku. Clio je sympatický prcek a já mám malá auta opravdu rád. Jsem tedy upřímně zvědavý, jaké doopravdy bude.

 

Interiér: moderní, sportovní i trochu luxusní kombinace, která u Clia mile potěší.

Nová auta jsou stále dospělejší a komplexnější stroje než kdy dřív a ani Renault nezůstává pozadu. Ono se to napříč trhem poměrně podepisuje na cenách nových vozů nebo ještě lépe na cenovém rozsahu. Základní Clio, které si můžete objednat v ČR nyní stojí 363 000 Kč vč. DPH a oproti tomu je naše bohatě vybavené R.S. Line s nejvýkonnějším motorem za přibližně 596 500 Kč. To je poměrně dost peněz za malé městské auto. Co mi tedy nabídne za zmíněnou cenu? Upřímně, nabídne toho docela dost. Po otevření dveří na mě čeká útulný, kvalitně postavený interiér. Sedadla jsou čalouněna kůží, a navíc pěkně prošita červenou nití. Digitální přístrojová deska, infotainment s plnou konektivitou a dále je tu i vše ostatní, co dříve bývalo doménou vozů úplně jiných tříd. Zákazník ale do jisté míry vládne trhu, a tak je dnes možné mít v podstatě luxusně nakonfigurované městské vozítko od mainstreamového výrobce. Nebo si můžete to stejné auto nakonfigurovat prakticky a ušetřit přes 200 000 Kč. To je na každém z nás. Osobně mi ale tenhle „prémiový“ přístup sedí. Renault Clio se mi líbí a ten nárůst ceny oproti základní verzi s přehledem obhájí. Jak z venku, tak uvnitř jsou to dva poměrně rozdílné vozy. Praktické budou ale úplně stejně, což znamená, že i to základní mi uvnitř vyhovuje. Prostoru pro posádku čtyř dospělých je tu tak akorát – jak nad hlavou, tak v podélném směru. Tady by šlo jet i na „výlet“. S ohledem na kategorii vozu si zde vážně z hlediska prostoru nemám na co stěžovat. Renault Clio nabídne dostatek prostoru a pohodlí pro každý den s ohledem na jeho původní zaměření. „Palubní“ vybavení bude přesně podle vašich požadavků. Jediné, co mi trochu vadilo, byl právě přístrojový štít, který je kombinací digitálního přístupu ve středu a „světelných“ ukazatelů teploty a stavu paliva po stranách kapličky. Myslím, že plně digitální displej by vypadal lépe, hodnotněji, a především by nemusel být lemován širokou plochou plastu. Tohle byl jediný prvek interiéru, který by stál za dotažení, byť na hodnotu informací to nemá žádný vliv, tam je vše v pořádku. Jinak je interiér Clia příjemným místem pro každodenní cesty za prací nebo zábavou.

 

Motor a technika: 1,3 TCe, čtyři válce, turbo, 140 koní a manuální převodovka… Bude mít chuť sportovat?

Plynule se dostáváme k tomu, co mě na propůjčeném R.S. Line v podstatě nejvíc zajímá. 140 koní není dnešní optikou mnoho, ale při dobrém podvozku a nastavení není nutné jich mít až příliš. Původní Clio Williams by mohlo vyprávět, i když tam své hrála také nízká váha. No anebo současní majitelé Mazdy MX-5 o tom také vědí své. Startuji tedy soudobý benzinový čtyřválec a objemu 1.3 l a vyrážím po zaklapnutí jedničky plynule kupředu. Spojka jde oproti mému očekávání poměrně lehce a následně proplouvám jednotlivé převodové stupně. Řadící páka je přesná, neklade velký odpor. To vypadá poměrně slibně. Sportovněji pojatý volant s logem R.S. dává na první pohled naděje na příjemné svezení a nahání mi trochu toho očekávání. Tak tedy po asi dvoudenním běžném popojíždění se konečně dostávám na zajímavější úsek silnice a po nastavení režimu „Sport“ vyrážím vpřed. Postupně řadím čím dál vyšší převodové stupně, a ačkoliv se nemůžeme bavit o drtivé dynamice, Renault se žene směle kupředu. Zátah je pěkně lineární a jak tam ty kvalty padají, tak i rychlost příjemně narůstá. Blíží se série zatáček… Jdu tedy na brzdy. Proplétám se plynule navazujícími oblouky, zrychluji, brzdím a vše se zdá být na první pohled v pořádku. A ono by i bylo, anebo tedy je. Jen by to nemuselo být s přídomkem R.S.Line. Tohle Clio jezdí každý den opravdu dobře tak, jak bych si od auta na běžné použití představoval. Zároveň se ale tváří jako takový „raubíř“. Díky tomu mám určité představy a očekávání, které se s dobře naladěným motorem zdály poměrně reálné. Bohužel zůstaly nenaplněny. Neměl jsem představu, že tenhle týden testuji „hot hatch“, ale trochu „warm“ by být přece mohl. Mohl a možná měl, ale není. Chybí mi tady jadrný zvuk motoru, nebo aspoň z té koncovky… Řízení mi nedává žádnou zpětnou vazbu, ačkoliv je přesné, nepřináší informace. Renault Clio R.S. Line je z mého pohledu pěkný „opti“ paket, který vám ozdobí městské auto zvenku i zevnitř. Rádi se k němu budete vracet a bude vám v něm příjemně. Co se jízdy týká, je to ale spíše normální Clio s příjemným motorem. Nemyslím to jako kritiku, to auto je dobré a stabilní, jen bohužel není ani „warm“. A to mě trochu zamrzelo, protože očekávání bylo někde na úrovni třeba Suzuki Swift Sport. Pro mě to bylo v tomto směru trochu zklamání, ale pro vás být nemusí. Jezdí totiž opravdu pěkně a navíc u toho dobře vypadá.

Renault Clio: první (příjemné) zážitky s novou generací

 

Závěr: warmhatch to není, dobré auto ale ano

Přesně tak, není to ani hot, ani warm… Je to zkrátka dobře postavený městský hatchback s příjemně silným motorem, hladce a přesně fungujícími ovládacími prvky, které dále doplňuje poměrně rozsáhlá výbava. Je tedy opravdu příjemným společníkem s širokou paletou schopností, možnostmi konfigurace podle vaší chuti a finančních možností. Bez ohledu na předchozí odstavec musím konstatovat, že i velmi dobře jezdí, jen trochu klame názvem a tělem. Pokud chcete pěkné, malé a schopné městské auto… Může být právě tohle Clio to, co vás chytí za srdíčko. Jen v něm tedy nechtějte nějak extra sportovat. Na to jednoduše řečeno není. I tak bych si ho ale po tom týdnu dovedl představit jako parťáka na každý den.

 

Petr Jakušev

Sdílet: