Renault Clio: první (příjemné) zážitky s novou generací

Segment malých vozů je poslední roky čím dál více v ústraní. Novinky z této třídy jsou upozaděny především premiérami zcela nových větších sourozenců z řad SUV, která jsou dnes už tak moc oblíbená. Dost možná je to ale škoda (myšleno škoda, že se nevěnuje víc pozornosti tradičním zástupcům automobilového sektoru) – částečně i právě proto je tu dnes Renault s jeho novinkou a ta snad více než kdy dříve ukazuje, kam jsme se za poslední roky posunuli. Nebudu ale předbíhat. S novým Cliem mám za sebou první společný den, který už teď, tak trochu předčasně, mohu zhodnotit jako velmi povedený. Pojďme se ale společně vrátit na úplný začátek našeho dnešního příběhu. Je na můj vkus ještě poměrně brzo ráno, lehce po šesté hodině a já jsem trochu nezvykle už vzhůru. Že bych nemohl dospat? Ani ne. Dnešní pracovní program (s Cliem) začíná oficiálně až v devět hodin. I já ale musím splnit ještě pár povinností a hlavně se dostat přes půlku Prahy – ach ta matka všech českých měst, její doprava mi v posledních dnech či týdnech dává opravdu zabrat. No nic, pomalu se trápím v provozu a přemýšlím, co vše mě dnes asi čeká a jaký ten nový prcek z Francie bude. Pokud vás zajímají odpovědi na zmíněné dvě myšlenky zajímají, pak určitě neodcházejte.

 

První (ranní) rozkoukání: vypadá dobře, ale vyloženě nově ne, jak to?

Je zhruba půl deváté a já už dorážím do prostor malebné kavárny MAMA BOND na pražském Spořilově. Zaráží mě, že jsem o tomto místě nevěděl, i když jsem se v okolí pohyboval část svého života. Nezlobte se na mě, pokud ve svém povídání příliš odbočuji od aut, výjimečně jsem ale jednou někde o něco dříve a mám čas rozjímat. Už ale přicházím také k široké řadě Clií, která se rozprostírá na šířku v podstatě celého Roztylského náměstí. Snad by mě až uchvátilo ta francouzská megalomanie představující počet kusů jednoho jediného modelu vedle sebe. Mám navíc čas udělat pár pěkných fotek i nabývat prvních dojmů. Abych odpověděl na otázku v nadpisu této kapitoly, musím doplnit slova zástupců Renaultu. Nová generace je totiž po designové stránce spíše jen evolucí té odcházející. Jsme ale zároveň několikrát za celý den ujišťováni, že o evoluci jde pouze a jenom v případě vnějšího vzhledu. Ten dosáhl u svých zákazníků totiž obrovské satisfakce a tým designérů vedený známým Laurensem van der Ackerem měl tak za úkol přinést pouze notnou dávku svěžesti a moderní prvky do již velmi povedeného oháknutí. A to se dle mého názoru povedlo – i když v něm starší Clio vidím, nepovažuji jeho vzhled za okoukaný a naopak mi přijde dosti moderní.

Ještě než vyrazíme: interiér aneb tady je všechno jinak

Stále máme ještě chvilku volného času. I proto není odjezd nikterak rychlý a s kolegou tak můžeme chvilku zkoumat novinky interiéru. Těch je doslova nesčetně a já sám si troufám říci, že tady nezůstal kámen na kameni. Klíčovým prvkem «Smart Cockpit» je multimediální obrazovka o úhlopříčce až 9,3 palců. Svislý vertikální tablet je inspirovaný modelem Espace a opticky zvětšuje přístrojovou desku. Je natočený k řidiči a svým novým připojeným multimediálním systémem EASY LINK nabízí celý souhrn multimediálních, navigačních a « infotainment » služeb, ale také velmi jednoduché nastavování režimů MULTI-SENSE. Nové Clio poprvé nabízí digitální displej místo klasických analogových přístrojů palubní desky. Jde tuším o první auto ve třídě s digitálním štítem a jedno z prvních vůbec, které jej má ve standardu. Tento TFT displej existuje ve verzích 7 a 10 palců a umožňuje personalizaci zobrazení velmi intuitivním způsobem. Verze 10 palců umožní zobrazit i mapu. Středová konzole je zvýšená za účelem lepší ergonomie místa řidiče, řadicí páka je kratší a je v přirozeném dosahu ruky. Středová konzole je navíc personalizovatelná, na vnější straně s ambientním osvětlením. Ve spodní části jsou integrované přihrádky, včetně plochy s indukčním dobíjením telefonu. Vprostřed se navíc nově nachází i loketní opěrka, která doposud v dané třídě opět nebyla považována za standard. Podstatných změn se dočkaly i použité materiály – celkově tak zevnitř Clio působí dospělejším a hlavně luxusnějším dojmem. Ani bych snad netipoval, že jde stále o „malé a levné auto“.

 

Konečně ta jízda: zajímavá technická řešení i příjemné odladění

Konec rozjímání. Za volant prvně usedá můj kolega a já už napjatě čekám, co se ozve, až se dotkne toho magického startovacího tlačítka – ano, už i do malých aut dorazil bezklíčový přístup a startování. Ne nadarmo zmiňuji to, co se má zpod kapoty ozvat. Na první jízdu jsme totiž tak trochu tematicky zvolili tolik (ne)populární benzínový tříválcový jednolitr. Ten lze v Renaultu do značné míry považovat za absolutní novinku, nahrazuje totiž starší tříválcovou jednotku o objemu 0,9 litru a přináší několik nových řešení. Mně osobně se líbí, že si ponechává nepřímé vstřikování, díky čemuž ještě nepotřebuje filtr pevných částic GPF. Chová se tak více přirozeně než některá konkurenční řešení. Na druhou stranu se ani tak nedá považovat za zázrak, jde totiž o prostřední variantu, kterou můžeme posadit mezi základní atmosférický jednolitr a vrcholně proslulý čtyřválec 1,33 TCE 130. Výkonem 74 kW / 100 k tak rozhodně nezklame, ale ani nijak neohromí. Kytičku na kráse mu odebírá i fakt, že je k dispozici pouze s pětistupňovou převodovkou, která je svým zpřevodováním na nižších stupních poměrně příjemná, vynahrazovat pak absenci šestky musí poměrně hodně dlouhá pětka. Alternativou se mu stane pouze relativně nepopulární variátor X-Tronic. Kromě již zmíněné absence filtru pevných částic, která má za následek poměrně příjemné chování motoru i v nižších otáčkách, lze ocenit i slušnou spotřebu. My jsme se s kolegou nejčastěji pohybovali na hranici 7 l/100 km, což sice není málo, ale uznejte – šlo o syrová auta a řídili jsme je my, motorističtí redaktoři, a to ještě ke všemu vůbec ne úsporným stylem jízdy. Na zpáteční cestě z Kublova, kraje i krajiny malebných, jsem měl možnost ještě v krátkosti přesedlat do vrcholné benzínové varianty, byť tu již dobře známe a byť další alternativu představuje i dieselová jednotka Blue dCi 115 (tedy jednapětka). Clio se se 130 koňmi stává opravdu hbitým autem, a to i třeba vzhledem k rozumné hmotnosti okolo 1,2 tuny. Vadou na kráse alespoň pro mě osobně zůstává nemožnost volby, co se převodovek u tohoto motoru týče. Jakožto absolutní TOP nabídky je totiž vždy spojen se sesmistupňovým dvouspojkovým automatem a zrovna já bych si jako na potvoru vybral šestistupňový manuál. No co – útěchou mi může být neoficiální předzvěst, že bychom se mohli jednou dočkat i sportovního RS. Prozatím tu máme R.S. LINE, která přímo nahrazuje GT LINE a má nabízet sportovní prvky (pakety) k běžným motorům. Celkově jsem ale po jízdní stránce alespoň na základě prvních dojmů poměrně nadšen. Líbí se mi především naladění celého auta, které se nachází někde na půlce cesty mezi komfortem a sportováním, což považuji za naprostý ideál.

 

Závěrem: kam až se Clio posune?

Na začátku jsem byl možná trochu skeptický ke třídě malých vozů. Na druhou stranu ale snad není žádná tradiční automobilka, která by segment opuštěla. Ano, je pravda, že ani Renault už neplánuje poměrně populární karoserii kombi pro své Clio, zástupce ale v segmentu má již dlouhá desetiletí a po mnohá další určitě mít bude. Přeci jen je, na co odkazovat a s rozumně nastavenými cenami, které v Čechách začínají už na 259.000 Kč, s oturbeným jednolitrem a vyšší výbavou pak na 319.000 Kč, mu nelze nepředpovídat úspěch. Sám jsem zvědavý, kam se Clio za další roky posune, neb tohle už vůbec nevypadá jako „levný a laciný zástupce třídy malých vozů“.

 

 

Jan Novotný