Renault Clio dCi 115: nafta (ani) tady není mrtvá

Renault Clio dCi 115: nafta (ani) tady není mrtvá

Autor: Autohled.cz · Fotografie: Autohled.cz

S novým Cliem jsme už měli co dočinění. Prozatím šlo vždy o příjemné setkání. Poprvé jsme se s ním svezli při představení na českém trhu, a to jak s verzí TCe 130 s automatem. Na test měl zatím jen partnerský AUTOHLED.cz litrové TCe 100, na které kolegové pěli téměř samou chválu. Považoval jsem tak svoje setkání s tímto vozem za kompletní, ale náhoda tomu chtěla, že se mi dostala do rukou ještě naftová verze, ke které jsem byl od začátku trochu skeptický, a to nejen díky příplatku přes 70 tisíc korun (oproti litrovému tříválci s manuálním pětistupněm a nižším výkonem), který znamená volba tohoto motoru ve výbavě Zen, ale i díky tomu, že malé benzínové motory speciálně malým autům propůjčují lehkost a dosud nevídanou dynamiku i spotřebu. Jak to celé nakonec dopadlo?

Snaha se cení

Na test jsme měli verzi ve výbavě Intens, již tradičně obsahující vše, co výrobce do takového auta umí “napěchovat,” a to v té krásné oranžové barvě, která je neuvěřitelně fotogenická a hlavně v listopadové šedi zdejší krajiny vždy rozzáří nejen fotky. Už při prvních jízdách s novým Cliem jsem neskrýval obdiv nad tím, jak dobře je vyvedený interiér tohoto modelu – nejen materiály, nejen tvary, ale i barevné kombinace a ovládací prvky jsou v rámci této třídy až neuvěřitelně dobré. A co oceňuji ještě více, že designu neustoupila funkčnost. Od prvního uchopení za kliku, po bouchnutí dveří, všude je cítit ten důraz na vnímanou kvalitu a povedená palubní deska to jen potvrzuje. Od ovládání výdechů ventilace nebo kruhových ovladačů klimatizace po ovládací prvky auta, všude musím chválit. Příjemný volant potažený kůží, měkčené loketní opěrky, příjemné řazení a velmi dobře zpracované sedačky – to vše jsou oblasti, kde je ten skok znát. Řidič je obklopen příjemnou a přirozenou hradbou palubní desky, která vytváří útulný pocit. A to jsme se ještě nerozjeli.

Elektronika na palubě

Výrobce vybavil Clio moderním infotainmentem, který je rychlý, přehledný a jeho ovládání je podobné způsobu, jakým se ovládají mobilní telefony – všechny funkce jsou jasné a přehledné. Pochválit musím i navigaci a hlavně perfektně vyřešenou asistenci při hlasovém ovládání, kdy není třeba hádat nebo studovat jaké pokyny navigace pochopí, ale ty dostupné jsou vidět na každé obrazovce a jsou barevně odlišeny. Jde o naprosto skvělé řešení, které sníží chybovost a úroveň zoufalství z toho, jak sveřepě některé systémy čekají na povely, které jim programátor vetknul, ale řidiči zrovna nepřišly na mysl. Dalším mílovým skokem je náhrada klasických budíků displejem ve všech verzích. Přístrojovému panelu dominuje otáčkoměr uprostřed s digitálním zobrazením rychlosti a pod ním vyobrazení detekovaných pruhů (Clio umí buď jen upozornit na přejetí pruhu nebo aktivně pomocí zásahů do řízení vozidlo vrátit do jízdní dráhy). Toto zobrazení je neměnné. Jediné, co se dá přizpůsobit, jsou informační oblasti v rozích, v nichž lze ovladači na volantu listovat a zobrazit informace o spotřebě, navigaci, muzice, kompas nebo aktuální výkon motoru.

 

Naftová klasika

Vezmeme to od lesa s trochou teorie – za příplatek (opět podotýkám, že oproti jednolitru, neboť v aktuálním ceníku není silnější 1.3 TCe ve stejném výbavovém stupni není) získáte čtyřválcový naftový motor s objemem 1,5 litru, 85 kW výkonu, 260 Nm točivého momentu a teoretickou kombinovanou 3,6 až 3,8 litru na 100 km. Clio s tímto motorem umí zrychlit “na stovku” za 9,9 vteřin, což je druhá nejlepší hodnota v paletě všech motorů – rychleji už zrychlí jen TCe 130 s automatem, a to za 9 vteřin. Jako jediná varianta pohonu je nafta standardně spojená se šestistupňovou manuální převodovkou. V této kombinaci má Clio pohotovostní hmotnost 1264 kg, tedy o 99 kg víc než ten litrový benzín. Na tak malém autě ten metrák jen tak skrýt nepůjde, říkal jsem si. Náš vůz měl ale největší možný průměr disků,  17 palců, což byl v kombinaci se zimními pneumatikami Nokian WR D4 nakonec celkem zajímavý recept na potlačení projevu těžšího motoru. S letními pneumatikami by auto na těchto kolech bylo možná až moc tvrdé, ale na měkčí zimní pneumatice to bylo tak akorát a velmi dobře tak maskovalo těch sto kilogramů hmoty navíc, která za normálních okolností v zatáčce cestuje ráda jiným směrem než vozidlo. Překvapivě tedy ten těžký naftový motor podržely nízkoprofilové pneumatiky a rozhodně nešlo o špatné svezení. Clio se nicméně stane s naftovým motorem usedlejším a spíše cestovním autem, než obratným malým vozítkem do města – nejde o subjektivní pocit, protože objemnější naftový motor nejde tak radostně do otáček jako benzín a rozsah použitelných otáček je také nižší. Mezi 1 tisícem a 2 tisíci se auto stále ještě nadechuje a jeho dynamika není oslňující. Ve dvou tisících najednou disponuje maximálním kroutícím momentem, který do těch čtyřech tisíc vydrží statečně táhnout a nabízí rozumnou dynamiku za všech okolností. Nafta bude také méně citlivá na zatížení, které na malé benzínové motory má zásadní vliv. Ani ne tak na spotřebu, jako na dynamiku. Řidičský zážitek i v tomto Cliu kazí poměrně necitlivé řízení, které bylo ale stejně netečné i u té benzínové verze.

Neodmyslitelným projevem naftovým motorů jsou ranní studené starty – pořád platí, že studený benzínový tříválec je kultivovanější než studený naftový čtyřválec, i když u dieselů došlo za poslední roky k pokroku a benzíny si naopak díky „absenci“ jednoho válce lehce pohoršily. Po zahřátí zase platí, že obě jednotky jsou velmi kultivované, naopak nafta až nezvykle klidná – neduní, neklape a v rychlostech nad 70 km/h už je rozdíl prakticky neznatelný, protože si motor jen tak přede a není o nic hlučnější, než by byl benzínový. Na dálnici pak díky šestce točí lehce přes dva tisíce otáček a ani v tu chvíli neruší.

A proč si naftové motory daná cílová skupina kupuje? Kvůli spotřebě. Jak je na tom v tomto směru Clio? Nejhorší naměřená hodnota byla lehce pod hranicí 7 litrů při vyloženě krátkých pojížďkách po městě, na co se určitě takový motor nehodí ani trochu. Při cestě na představení nového Peugeotu 208 jsem v pohodě dosáhl spotřeby kolem 4 litrů (mimoměstský provoz a Praha bez kolon). Mimochodem si myslím, že nový Peugeot 208 bude zajímavým soupeřem pro Clio – naprosto odlišně pojaté, ale oba celkem designově výstřední, francouzské a velmi povedené vozy segmentu B. Sobotní výletování s kombinací různých typů silnic (⅔ dálnice, ⅓ město, ⅓ mimo město) činilo přesně 5 litrů na 100 km, a to vše na a zimních Nokianech. Klidně můžeme pár deci ještě na léto ubrat, řekněme na 4,7 litru. A když se teď podívám do testu benzinového Clia co zjistím? Že nafta potřebuje o ten obligátní litr méně. A teď bych rád spočítal, že musíte ujet 230 000 km s naftovým autem, aby se vrátila vyšší investice.

 

Jenže!

Opět počítáme vyšší investici oproti litrovému tříválci, kterému oproti dieselu chybí trochu objemu, pár koníků, mraky točivého momentu a jeden převodový stupeň (5stupeň proti 6stupni). Benzínová jednotka je výrazně slabší a není přímo porovnatelná svými parametry, takže by to nebylo úplně fér. TCe 130 by byl lepším soupeřem, ale ten není k dostání s manuální převodovkou a ani ve výbavě Zen. Výbava Zen je šitá na míru firemním zákazníkům a tam musím uznat, že má Clio velký potenciál. Už neplatí, že malé auto je do města a na dlouhé cesty potřebujeme auto střední třídy. V tomhle autě se skvěle sedí, je dobře odhlučněné, má příjemné komfortní i bezpečnostní prvky a nic nebrání tomu, aby denně najelo stovky kilometrů jako služební – a tam se to asi začne vyplácet velmi rychle.  Když se pak zaposloucháte do příplatkového Bose audia, které to s kvalitou reprodukce “nandá” i větším autům, pro ty cesty, kdy je auto většinou obsazené jedním člověkem, je naprosto důstojným konkurentem i daleko výše postaveným.

 

Má smysl?

Na tuhle otázku za vás odpovědět tentokráte neumím – naftová varianta bude díky omezené výbavě Zen a vyšší ceně určená relativně úzké klientele hlavně firemních zákazníků, kteří nejlépe vědí, jaké auto hledají a jaká je požadovaná ekonomika provozu. Z objektivních parametrů je ale jasné, že lze počítat s velmi úsporným motorem s nízkými provozními náklady a kupodivu i velmi příjemným jízdním projevem. A v Cliu pak najdete skvělé auto všestranné po všech stránkách. Na závěr bych jen rád dodal svůj údiv, který jsem právě v Cliu k segmentu B (tedy malým vozům) získal. Nejen, že má nový Francouz ve výbavě prvky, kterými se ještě před pár lety nemohly pyšnit ani vozy o dvě třídy výše, posunuta byla také kvalita zpracování, pohonné jednotky, a tak i můj celkový dojem. Prostě malé auto už není tím levným kouskem, na který je potřeba nahlížet s odstupem. Nebál bych se jej použít jako hlavní auto do rodiny, a to ačkoliv se v této generaci už s největší pravděpodobností nebude nabízet v karosářské verzi kombi. Za Clio tak celkově pro MOTORVIZI dávám jeden velký palec nahoru.

 

TECHNICKÁ DATA A DALŠÍ UŽITEČNÉ RADY NALEZNETE NA PORTÁLU AUTOHLED.CZ:

[link-preview url=“https://www.autohled.cz/magazin/recenze-renault-clio-dci-115-intens/1136″ forceshot=“true“]

 

Honza Nemrava

#AUTOHLED.cz – porovnání a recenze aut.

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..