Range Rover Evoque: znovu trefa do černého?

Mohl bych zase jednou začít svou oblíbenou frází „jsou dny a dny,“ a asi byste hned tušili, že mám dnes v plánu psát o něčem výjimečném. Tedy konkrétně o vyloženě výjimečném, co se frekvenci na silnici týče, řeč nebude – prodalo se ho totiž v první generaci zhruba 800.000 kusů! Pondělí bývá nejméně populárním dnem celého týdne, a to asi není potřeba jakkoliv rozporovat. Ani to mé poslední nebylo vyloženě jiné. Čekala mě především práce. Čím více se ale blížil konec dne, tím více jsem se těšil na další chvíle a příští den. Takže o čem bude dneska řeč? Je to už nějaký ten pátek, co jsme jej měli možnost poprvé spatřit na autosalonech. Budete se divit, ale i v Čechách jsme si už odbyli statickou prezentaci. A co nám chybí? Ještě první dymanické zkušenosti, teda teď už samozřejmě ne… Jde o zástupce C-SUV patřícího do premium segmentu, se kterým se jeho výrobce doslova trefil do požadavků třídy i segmentu. Po osmi letech produkce přivítejte zcela novou generaci Range Roveru Evoque. Co nabídne, v čem je nový, co se nám líbí a co nikoliv jsme se vydali jednoho krásného dne ověřit do (ne)dalekého Hamburku…

 

Bylo nebylo: je tradiční i nový zároveň

Začněme krátkým opakováním designu. Není tajností, že právě Evoque minimálně po designové stránce vyrostl. Samozřejmě vyrostl i fakticky, zákazníci si prý nejvíce stěžovali na menší zavazadlový prostor a na podélný prostor v druhé řadě sedadel. Je hrozně hezké slyšet, že právě na základě zpětné vazby staví vývojáři novou generaci jakéhokoliv produktu. Konkrétně zavazadelník tak narostl o 10 % (na základních 591 litrů) a prostor pro nohy cestujících vzadu pak vyrostl o 2 cm, což sice není moc, ale je to přesně tolik, kolik prý potřebujeme, aby se naše kolena nedotýkala předních sedadel. Po stránce exteriérové by se dalo doplnit mnoho superlativů. Mně osobně se hodně líbí nový styl korporátního designu značky Range Rover, a pak taky hlavně část, kterou Range Rover posledně prezentoval právě na Velaru. Pokud bych se k němu měl vrátit, musím vzpomenout, že jde o auto v mém žebříčku velmi vysoko postaveno. To jsou ale již subjektivní dojmy, kterými vás nechci příliš zatěžovat. Důležité ale je, že se právě dnes nově představovaný Evoque vzhledem většímu a luxusnějšímu bratrovi velmi přiblížil. Ačkoliv u řady značek unifikaci modelového portfolia nelze hodnotit úplně pozitivně, tady mi rozhodně nevadí. Považovat nový Evoque za mladšího a menšího brášku není vůbec špatné. A vážně, třeba zezadu jsou si hodně podobné tyto dva vozy. Ze strany a zepředu už jisté odlišnosti najdeme. Menší rozvor i celkové rozměry se prostě nezapřou. Zepředu se svažující silueta s nejvýše umístěnou přední částí je navíc u Evoque nové generace patrnější více než u předchůdce a dost více než u Velaru. Výrazně mu sedí i další doplňky, zmínit můžeme třeba přední světlomety s FULL LED technologií nebo tekoucí blinkry v přední i zadní části či snad možná doslova obrovská kola z lehkých slitin (až 21“), o komfortu s nimi souvisejícím si ještě povíme později. Za jisté se ale nezapře celkové extravagantní naladění vozu, to mimochodem umocňuje třeba i volitelně odlišná barva střechy (v našem případě černá). Obecně bych si tak dovolil tvrdit, že vyloženě šedou myš z něj nikdy neuděláte.

 

Pojďme na silnice: jaká je jízda?

Samozřejmě od toho tu jsme. Měli bychom beze sporu strávit co nejvíce času za volantem, o to více jsem se na něj těšil. Upřímně jsem se nejvíce strachoval o jízdní komfort spojený s velkými alu koly, o tom jsem se už zmínil výše. Překvapení je ale na místě. Právě komfort na palubě nového Evoque je naprosto příkladný. Sám si nedokážu odpovědět na otázku, jak to ti vývojáři dělají, že dokáží odtlumit relativně velké a těžké SUV s velkými koly tak, aby se posádka cítila jak v bavlnce. Evidentně to ale jde! Komfortu je dopřáváno i po akustické stránce. Líbí se mi, jak se i tomuto bodu věnuje u prémiových automobilek v poslední době hodně pozornosti. Nejinak je tomu i u koncernu Jaguar / Land Rover. Nebudu tajit, že konkrétně my jsme dostali k dispozici nejslabší benzínovou variantu označovanou P200. Bystřejší z vás (i nás) pochopili, že půjde o dvousetkoňový přeplňovaný agregát. Teď ještě ale odhalit objem. Asi nejde o žádné překvapení, pod kapotou Evoque v nové generaci jsou už jen a zcela výhradně dvoulitry. Než se pustíme do jízdních dojmů, je potřeba doplnit, že každému z nich pomáhá tzv. mild-hybridní systém, což neznamená nic jiného než 48V baterii pomáhající pro tzv. plachtění v nižších rychlostech a přidaný výkon v prudké akceleraci. Vzhledem k novým emisním normám se asi nelze ničemu divit, a tak nebuďme překvapení ani zakomponováním filtrů pevných částic pro benzínové verze (GPF). Jejich kombinace s dopomocí silnějšího akumulátoru (a systému MHEV) ale funguje naprosto příkladně. Dovolil bych si smeknout, neb bych danému motoru určitě netipoval ani jeho výkon ani objem. Opravdu, jestli tohle má být „základní“ benzínovou motorizací a zároveň dvousetkoňový dvoulitrový benzín, jemuž v našem případě komplikuje život těžší pohon všech čtyř kol, koukám s otevřenou pusou. Na rovinu vás však úctyhodnými výkony odmění i žádostivou spotřebou. Já jsem se pohyboval během testovací jízdy někde lehce nad 10 l/100 km, což sice není málo, vzhledem k dynamičtějšímu stylu to ale není ani moc. V tuto chvíli však zbývá ještě doplnit Lehce neadekvátní mi přišlo možná až trošku přeposilované řízení, které navozuje „gumový“ dojem z řízení. To je ale jen drobnost a dost možná subjektivní dojem. I tak jsem celkově z řízení Evoque doslova nadšený.

 

Ze silnice hned rychle do terénu a na diesel!

Asi už mě i docela dobře znáte a víte, že veřejně hlásím „diesel není mrtvý“. I proto jsem se těšil i na první jízdu s Evoquem spalujícím naftu. Hned po obědě nás čekal „off-road“ program, který jsme nemohli absolvovat jinak než s nejsilnější dieselovou variantou, D240. O poznání lépe se právě tenhle motor pere s devítistupňovým automatem. Ten již tradičně tvoří osvědčená technika hydrodynamického měniče od renomovaného výrobce ZF, konkrétně v benzínu, který přeci jen žadoní trochu více po vyšších otáčkách, ale fungoval přeci jen trochu rozpačitě. Pojďme už ale do terénu. Né, že bychom měli v plánu jezdit v Hamburku někde v blátě, to vůbec ne. Čeká nás ale řada překážek. Snad vám je nemusím příliš ani popisovat. Je to však možná i překvapení, že spíše menší zástupce segmentu C-SUV má terénní ambice. Přeci jen jsme v době, kdy hlavním cílením při produkci nových automobilů jsou především emise a řada konkurentů se tak s vývojem či výrobou vozů se čtyřkolkou ani neobtěžuje. Když se podíváme do ceníku Evoque, zjistíme, že se jen jedna jediná, základní varianta, spoléhá na pohon pouze jedné nápravy. Klobouk dolu za to. Zpět na off-roadovou trať v Hamburku. Prostředí je to navíc opravdu skvělé, tématicky se totiž vozíme všude možně okolo kontajnerů, nad nimi, před nimi. Znáte to… S klidným svědomím mohu potvrdit, že jsme sjeli a vyjeli úplně vše, co si pro nás pořadatelé připravili. Zmínit mohu třeba stoupání pod úhlem 41 stupňů, což je velmi blízko fyzikálně reálné hranice (ta není výše než na 50). A v neposlední řadě musím pochválit téměř geniální systém kamer, který dokáže nabídnout pohledy, jež by nás ani ve snu nenapadly. Líbí se mi třeba pohled vpřed, který přesně vykresluje terén před a okolo kol přední nápravy. A pak je tu taky vnitřní zpětné zrcátko. Zdánlivě nepodstatná součást auta, která nyní dává ještě větší smysl. Range Rover totiž nabízí jeho revoluční digitální řešení, řidič si tak může vybrat mezi dvěma pohledy (klasický nebo digitální). Pohled z kamery má výhodu v širším záběru (2x vyšším než v případě klasického zrcátka), nastavitelnému sklonu i jasu. Chvilku si na to budete zvykat. Nedokážete si ale představit, jak dlouho jsem na toto řešení s otevřenou pusou koukal. A s touhle peckou na závěr…

 

Závěrem: tolik velkých překvapení

Málokdy se v dnešní době stává, že by byl motoristický redaktor z nějakého kousku vyloženě nadšen. Není totiž tajemstvím, že už téměř neexistují špatná auta a obecně se nové a novější zástupci zlepšují více a více. To je ostatně případ i Evoque. S první generací jsme tu čest již měli a v podstatě bych si nevzpomenul na nic vyloženě negativního. Ano, větší kufr vzhledem k vnějším rozměrům by byl na místě a to samé lze říci i o prostoru na zadních sedadlech. Poněkud slabší se mi zdál i diesel ve spojení se čtyřkolkou a devítistupňovým automatem, který shodou okolností vyloženě nebyl ani zcela úsporný. Nechci po pár hodinách za volantem považovat novou generaci za bořiče mýtů, ale většina nevýhod byla již odstraněna. Design zůstal výrazný a doslova dospěl. Jo, celkově pro mě představuje nový Evoque opravu velmi milé překvapení. Snad bych i dodal na závěr, že mě už teď svrbí prsty na náš první kompletní test. Tak zase někdy…

 

Jan Novotný