Rally Bohemia 2018: dobrá snaha o atraktivitu, ale…

Rally Bohemia 2018: dobrá snaha o atraktivitu, ale…

Určitě víte, jak velký fanda motorsportu a hlavně rally jsem. Nebudu lhát, když řeknu, že jsme téměř na každé rally soutěži v Čechách a snažíme se být i na řadě těch v blízkém okolí hranic ČR. Pokud sledujete tuto scénu nebo si alespoň sem tam přečtete nějaký z našich článků, tuším, že máte pocit jako by tento typ motorsportu byl v posledních letech na vzestupu. V tom bych si vám dovolil dát za pravdu. A nutno podotknout, že to mě i řadu lidí v mém okolí opravdu baví. Když si vzpomenu na roky, kdy jsem já osobně začínal jako redaktor, bylo na tom rally úplně jinak. Každý se bál, kdy zas přijde nějaká ta vážná nehoda. Nehody se stávají pořád, tomu se člověk prostě nevyhne. Je tohle ale základ úspěchu? Jde opravdu tolik o bezpečnost? A co divácká atraktivita? Dneska si použiji opět použít své milované „Někdy je méně více.“ V následujících odstavcích se vám pokusím vysvětlit proč.

 

Mladá Boleslav: vítejte v rodném městě … Však vy víte koho.

Takovým malým velkým veřejným tajemstvím bez pochyby je, že na poli závodních R5 je tím nejlepším a největším hráčem naše domácí Škoda Auto (motorsport). Kde jinde by se pak měla ukázat doslova domácí přehlídka továrních i zákaznických vozů, než v rodném městě všech těchto úžasných strojů? No je tomu skutečně tak. Z celkových 16 vozů v současnosti nejvyšší kategorie jich hned 12 neslo znak tamější Škody Auto, a to dámy a pánové mluví asi úplně za vše. Skoro bych si snad dovolil nazvat letošní Bohemku jako „Fabia cup“. To ale nemusí být vždy negativní, ba naopak. Klání bylo navíc o to zajímavější, že hned tři auta jela v továrních barvách, tedy v plné sestavě, což se jen tak nevidí. Překvapením o něco větším jsou výsledky, ve kterých kolegové Honzy Kopeckého z mého pohledu tak trochu propadli. Veiby se sice nakonec prodral na stupně vítězů, ale to jen nešťastnou náhodou v podání hodin Honzy Černého. Dokonce i Vojta Štajf na něj ztratil pouhých 7 vteřin. Deváté místo Juusa Nordgrena pak asi také (ne)stojí za povšimnutí.

 

Tak a teď co ti diváci?

O výsledcích toho bylo asi dost. Málem bych zapomněl na místo druhé, ale stejně tušíte, komu patřilo – ostatně jako skoro vždy (Václavu Pechovi). Teď ale zpět k nám, divákům. Pokud jste byli na Bohemce v předešlých dvou letech, jistě tušíte, kde se relativně pěkně podařilo pořadatelům připravit servisní zónu. Přímo v prostorách továrny Škoda Auto, na parkovišti v Kosmonosech hned u dálnice. Ha. Asi tomu bylo špatně. Jo, Rally Bohemia bylo často kritizováno za extrémně dlouhé přejezdy, a to třeba i kvůli jen dvěma rychlostkám. Letos si asi řekli, že by s tím měli něco udělat. „Chvála bohu,“ říkáte si. Pak vám ale dojde, že se možná i servis musel být přesunut. No a kam jinam než na nějaké letiště, těch je ostatně v okolí Boleslavi mnoho. Jako dobrý matematik si vyberete to, které je vzdáleným sobotním RZ (v okolí Železného Brodu, Liberce aspol.) o něco blíže. Vypadne vám z výběru Letiště v Mnichově Hradišti. Pak začnete plánovat a parkoviště uděláte na jedné z nepoužívaných drah letiště, takže jako „obyčejní“ diváci parkujete zhruba kilometr od prvního stanu v servisu (to ve velkém horku úplně příjemné není). Také příjezd k letišti je jen jednou cestou, a to v ideálním případě přes město, takže se trochu zdržíte. No a plánování servisu má logiku tak asi jako první vestavěné navigační systémy, ty „nejlepší“ týmy jsou samozřejmě nejdál a abyste se k nim dostali, musíte se doslova prodírat těmi ostatními nebo je složitě obcházet.

 

RZ: dobrý nápad a plánování, jen nám zase něco vypadlo…

V předešlých dvou ročnících jsme byli svědci něčeho, co bychom mohli nazvat „rozlítaná Bohemka“. Všichni jsme tak nějak jezdili sem a tam, občas viděli auto i na dvou vložkách (vzhledem k jejich polookruhovému charakteru) a za celý víkend jsme jich viděli tak 6, možná 8. Letos došlo k drobným změnám, a to samozřejmě k lepšímu. Přibyla jedna RZ (ve dvou opakováních) na horu Ještěd, jež mnohé překvapila a věřím, že jen a jen mile. Potěšením bylo mimo jiné i to, že jsme daleko od Boleslavi směrem do Krkonoš nejeli jen kvůli jedné nebo dvoum tratím. Sice nám nahoře byla trochu zima, ale s tím se dá žít. Pak přišel ale čas na něco, co vypadalo lákavě, všichni se těšili a pak přišlo to velké ALE. Okruhová trať kde jinde než ve známé a milované Sosnové. Co mohlo být tím nemilým překvapením? Ono vlastně nebylo jen jedno. První, co vás dostane, je semafor kvůli stavebním pracím těsně před odbočkou na závodní okruh. A nepřekvapí jen vás, ale samozřejmě i závodníky, kteří měli co dělat. Díky němu jsme první průjezdy samozřejmě nestihli. To by se ale dalo ještě přežít a hlavně bychom nějaké opravy silnic nemohli mít za zlé pořadatelům. Pak ale přijde čas na zaparkování. Čekali byste, že novináři vzhledem k důvodu jejich cesty (práce), zaměření a profesionalitě budou moci být na místě jako první? Nikoliv. Cedulka necedulka, parkujte si klidně kilometr od trati. Se vztekem dobíháme k okruhu, prokazujeme se výběrčím vstupného tou krásnou kartičkou na krku a snažíme se proniknout na tribunu, abychom alespoň něco viděli. Marně! Na tribunu musí mít každý speciální lístek. Nezbývá nám nic jiného, než se vydat kamsi dozadu k plotu a koukat třeba na to, jak všem na startu stydnou gumy…

 

Závěr prvního dne: vyvedené jízdy a… zklamání

Jediné potěšení v Sosnové představovali sami jezdci, kteří kolikrát předváděli opravdu nečekané výkony. Jeden za všechny hovoří ten v podání Andreje Barčáka, u kterého jsme opravdu už věřili v těsný kontakt s bariéru pneumatik. Vybral to – bravo. Mimochodem dvě po sobě jdoucí vložky na okruhu za Českou Lípou byly naplánovány tak nějak, že prostě nejdříve měla odjet ta první „nejlepší“ skupinka těsně za sebou a pak někdy se mělo dostat na všechny ty ostatní mimo první desítku. Výsledkem byla šťastná fabrika (tovární tým), jehož závodníci si odjeli oba stinty v podstatě hned za sebou. Všichni ostatní tak nějak divně vyčkávali. Dokážete si jistě jako naši čtenáři představit, jak vypadali pneumatiky po několika minutách či dokonce desítkách minut – byly studené. Vtipným řešením na závěr je pak „dvojí“ jízda, ve které závodníci startují a dojíždějí proti sobě. Mohli jsme tak v reálném čase sledovat, kdo vede, kdo lehce ujíždí a kdo ztrácí. Na druhou stranu byl ale zcela nevyužitý zadní prostor šotoliny, což opět ukradlo něco na divácké atraktivitě. Škoda.

 

Den druhý: citelné zlepšení, v nejlepším tedy domů

Přiznám se vám, ač nerad, že jsem na konci prvního dne (v sobotu večer) opravdu přemýšlel, jestli v neděli vůbec budu vstávat a pofrčím opět směr Mladá Boleslav, podívat se na další etapu Rally Bohemia. Nakonec jsem rád, že jsem se přemluvil. Nedělní RZ byly o poznání lepší, a to nejen diváckými místy (kterých bylo v sobotu pramálo), ale i podívanou na trati, dostupností servisu, RZ i benevolencí pořadatelů. Zkrátka dalo se toho vidět více a nikdo se netrápil, že stojí kilometry od „mlíka“ nebo od servisu. Smutné bylo snad jen proražení olejové vany předjezdce na tradiční městské RZ nazvané Staroměstská. Právě díky pánu řidičovi bylo její první opakování zcela zrušeno pro všechny závodníky. Ne každý den je posvícení, tak nějak by se dalo zakončit mé dnešní povídání. Pořadatelům bych ale drobně křivdil, a tak použiji jen jednu snad neurážející řečnickou otázku pro všechny honorace okolo českého rally: „Vážně si nás, věrných diváků, poctivých novinářů a lidí hájících dobré jméno rally vážíte? A jak to bude dál? Kde budeme stát a kolik toho na tratích ještě vůbec uvidíme?“ Jak jsem již naznačil, nechci nikoho urazit. Na Rally Bohemia jsem byl ale svědkem neúctyhodného přístupu k lidem jako jsme my. Mimochodem, kdybyste se na mě chtěli zlobit za nedostatek fotek nebo jejich kvalitu, pak prosím o pochopení, neboť bez novinářské vesty (za kterou se dnes platí nemístné částky), to prostě lépe nejde. Rally je má láska, kterou neopustím a věřím, že do budoucna neopustí ani ona mě.

 

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.