Peugeot Rifter: dodávka i příjemný společník

Peugeot Rifter: dodávka i příjemný společník

V současné době pomalu mizí z nabídky všech automobilek vozy typu MPV a obecně modely zaměřené na rodiny s dětmi. Tvrzení, že SUV nahradí MPV podle mě ale není zcela validní. Většina MPV, ve kterých jsem měl možnost jezdit, měla variabilní interiér a mnoho odkládacích ploch. U SUV nějaké náznaky jsou, ale u žádného jsem zatím nenašel samostatně posuvná sedadla ve druhé řadě nebo větší množství odkládacích schránek a opravdu slušný zavazadlový prostor. Navíc bývají SUV dražší než srovnatelně velké MPV. Naštěstí koncern PSA stále na rodiny s dětmi trochu myslí, a proto nedávno představil trojici rodinných dodávek Citroen Berlingo, Opel Combo a Peugeot Rifter. My se dnes podrobně podíváme právě na posledně zmíněného Francouze, který nahrazuje předchozí model Peugeot Partner. Co vše dokáže „moderní“ MPV 21. století nabídnout?

 

Dodávka zvenku

Co se designu týká, Rifter nijak nevybočuje z řady svých konkurentů. Jde o ryze praktické auto, takže zde nečekejte žádný extravagantní design. Zepředu zaujme mohutný plastový nárazník a maska chladiče se lvem ve znaku, na kterou opticky navazují přední světlomety, uprostřed opticky předělené LED denním svícením. Z boku si můžete všimnout výrazných prolisů nad předním i zadním nárazníkem a pak jednoho táhnoucího se na spodní části předních i zadních posuvných dveří. Celá spodní část Riftera je pokryta černým plastovým lemem proti poškození prahů a spodních částí nárazníků. Nakonec zadní partie – tam se nachází pouze svislé zadní světlomety a pak už jen páté, nahoru výklopné dveře do zavazadlového prostoru.

 

Švihák uvnitř

Celému interiéru dominují tři výrazné prvky. Prvním z nich je u Peugeotu i-Cockpit, již tradičně řešená kaplička přístrojů, která je oddělena od volantu a zbytek moderně pojatého interiéru. Volant je vcelku malý a má zploštělou spodní a vrchní hranou. Je takový rádoby sportovní, i když podle mého názoru se do takovéhoto typu auta moc nehodí. S rozmístěním i-Cockpitu mám já osobně bohužel vcelku problém. Když si nastavím volant a sedadlo tak, abych seděl, jak potřebuji, u ostatních modelů si stíním na část přístrojů. U Riftera tomu tak ale není, dokonce musím říci, že to je Peugeot, ve kterém se mi za poslední dobu sedělo asi nejlépe, a to i přes to, že jde o hodně vysoký posez. Přístrojová deska je opticky rozdělena na čtyři části. Na stranách jsou velké kulaté ukazatele rychlosti a otáček, uprostřed nad nimi je oválný prostor, kde se nachází ukazatele teploty motoru a stavu paliva v nádrži. Uprostřed mezi budíky je malý displej zobrazující zbytek informací pro řidiče. Druhým dominantním prvkem interiéru je opravdu mohutný středový tunel, který se směrem dopředu rozšiřuje do stran i nahoru. Na tunelu se nachází pouze řadící páka, volič jízdních režimů, ovladač elektronické brzdy, tlačítko start / stop a přihrádka. Na můj vkus je zbytečně veliký a prázdný. Je pravda, že je uvnitř umístěn velký úložný prostor. Na vrchní hranu středového panelu navazuje sada mechanických ovladačů na ventilaci s obdélníkovými výdechy, mezi kterými jsou umístěna dvě tlačítka. Zbytek ovládání je již přes displej umístěný nad výdechy. Barevná kombinace černých a hnědých plastů je decentní, bohužel jsou všechny plasty tvrdé. Posledním výrazným prvkem, kterého si můžete všimnout až když jste uvnitř, je panoramatická střecha s velkým osvětlovacím panelem uprostřed. Ta propouští přes látkovou zástěnu velké množství světla, a tím za dne dělá interiér velmi vzdušný. Naopak osvětlovací panel zase pomáhá s podsvícením za tmy, a to v několika úrovních. Musím podotknout, že děti z toho byly opravdu nadšené. Ve druhé řadě se nacházejí tři samostatně sklopná sedadla, kde každé z nich má vlastní ISOFIX pro dětské sedačky. Bohužel jednotlivá sedadla nelze posouvat v žádném směru.

 

Pro rodinu

Jak jsem již na začátku psal, jedná se o vůz určený pro rodiny a tomu nasvědčuje vše, kam se člověk jenom podívá. V první řadě najdete všude velké množství různých přihrádek a poliček, které obklopují nejen řidiče, ale jsou i vzadu pro posádku a také v zavazadlovém prostoru. Jedinou jejich nevýhodou je, že jsou povětšinou z tvrdého plastu, takže vše v nich odloženého dělalo za jízdy nežádoucí zvuky. To ale vyřeší gumová podložka z IKEA za pár korun. Tou největší přihrádkou je prostor mezi řidičem a spolujezdcem, vejdou se do ní 3 velké dvoulitrové PET láhve a ještě není plná. Je opravdu obří. V této velikosti bych ale očekával nějaký organizér či dělící přihrádky. Další nespornou výhodou Riftera je šířka interiéru, a to hlavně pro cestující vzadu. Já osobě jsem vzadu měl dvě moderní mohutné dětské autosedačky a ještě se vedle vešla dospělá osoba, které netrpěla nedostatkem prostoru v žádném směru. K dětem v autosedačkách je navíc velmi dobrý přístup díky zadním posuvným dveřím.

 

Pro stěhováka

Díky prostornému kufru a možnosti skládat jednotlivá sedadla samostatně se Rifter uplatní i pro menší rodiny, které mají potřebu převážet rozměrnější předměty, jako mohou být kola, nebo třeba klec pro většího psa. I tak zbyde dostatek prostoru pro běžná zavazadla. Navíc se dá Rifter objednat ve dvou délkách. Já měl k dispozici základní variantu čítající 440 cm, pro náročnější zákazníky je k dispozici verze long prodloužená o 35 cm na 4 metry a 75 cm. Základní objem kufru „krátké verze“ je 775 l, dlouhá pak nabídne 1050, po složení sedadel jde o 3000 a neuveřitelných 4000 litrů pro dlouhého Riftera. Obrovskou výhodou je nízká nákladová hrana a zadní dveře otevírané vcelku a nahoru, což vlastně může být i v menších prostorách trochu na škodu. Plato kufru je pevné a lze ho umístit ve dvou polohách. První je v rovině s vrchní hranou zadních sedadel a druhá je zhruba v polovině výšky sedadel. Nicméně v případě, že chcete převézt objemnější náklad i se složenými sedadly, není plato kam upevnit nebo schovat (nebo alespoň já jsem to nenašel). Pod podlahou kufru již nic není a rezerva je umístěna pod autem. Okno v zadních dveřích lze otevřít samostatně bez nutnosti manipulovat s celými dveřmi. Zadní část pevného plata jde nadzvednout a věci tak uložit pod něj. Drobnější předměty lze umístit do důmyslné schránky v kufru pod stropem, do níž se dá přistoupit jak z venku tak z kabiny. Nový Rifter je vůz velmi dobře připraven na větší náklad, to mi věřte. Já jsem mu dvakrát pořádně naložil, teda teď samozřejmě myslím „jen“ do kufru.

 

Pro závodníka?

Testovaný model byl poháněný vznětovým motorem BlueHDi o objemu 1,5 litru. Nová jednapětka v Rifteru disponuje výkonem až 130 koní při 3750 otáčkách a točivým momentem 300 Nm, který je k dispozici v 1750 otáčkách. To vše je přenášeno přes manuální šestistupňovou převodovku na přední kola. Motor má velmi kultivovaný a tichý chod, což už u moderních naftových motorů začíná být standard, tatam je chrochtavý projev dízlu. Samozřejmě, že o sobě motor dá vědět, ale až při vyšších otáčkách, ale přece jen jde o polododávku určenou spíše pro rodinu nebo přepravu nákladu, a tak se do vyšších otáček motor nepodívá. Řadící páka sice pěkně padne do ruky, ale ze začátku se mi zdálo, že je příliš dlouhá a má dlouhé jednotlivé dráhy řazení. Musím ale přiznat, že ještě první den jsem si zvykl, a pak už mi to nepřišlo ani když jsem se na to znovu zaměřil. Hodně na tom dělá zmiňovaný mohutný tunel. Na první pohled se zdá, že má motor dostačující parametry, ale to při prvních cestách není znát. Chyběl mi u něj ale výkonový vrchol. V žádném případě nechci říci, že by neměl sílu. Nevím ale, jak jinak ji označit, než za „jemnou“. Při sešlápnutí plynu se pocitově nic nedělo, ale když jsem se po chvilce podíval na rychlost, ono se dělo. Chybí jen takové to šťouchnutí do zad s výkřikem „jedemmeee“.
Podvozek je francouzsky měkký a houpavý, ale i ten nakonec ukázal, že v sobě skrývá trochu té tvrdosti, protože i při „ostřejší“ jízdě zvládal svoji práci velmi dobře. Každopádně patří k podvozkům s hodně měkkým naladěním, což má svoji výhodu na běžných českých silnicích, kde řidič kolikrát přes samou díru nemůže najít kus asfaltu. Dokonce i opravdu velké zpomalovací retardéry a příčné prahy tento podvozek zvládá tak, že se po jejich přejetí podíváte do zrcátka, jestli byl opravdu tak velký, jak se na první pohled zdál. A ano většinou byl. A je tedy pro závodníka? No jasně, že není. Nicméně svižnou jízdu si s Rifterem lze dopřát, protože má jednapětka síly dostatek.

 

Má i pár neduh

Zatím to vypadá, že jsem z Riftera jen nadšený, vlastně ano, vadilo mi tu jen několik drobností, které se objevují bohužel v moderních autech čím dál častěji – asistenti, co příliš „kecají do řízení“. Mám na mysli třeba asistent pro držení auta v pruhu, ten je po nastartovaní zapnutý a stále koriguje směr. Hlavně v místech, kde je zmatek v čárách na silnici (zúžení a opravy silnic), je to velmi nepříjemné. Parkovací sensory se dají vypnout pouze přes menu na displeji.Po vypnutí motoru se automaticky zatáhne elektronická ruční brzdaa příliš tvrdé plasty v interiéru také nejsou žádnou příjemností.

Jsem rád, že jsou na evropském trhu stále výrobci, kteří myslí na zákazníky s většími rodinami a kteří nevyrábí pouze „super cool“ SUV s mnoha nej. Jsem rád za ty, co vyrábějí ryze praktické modely, jakým je třeba Peugeot Rifter a ještě lépe je, že v koncernu PSA to není jediný zástupce rodinné třídy. Rifter se mi opravdu líbil, z praktického hlediska je to skvělý společník pro rodinu a i pro případ, kdy potřebuje člověk převézt náklad, který se do běžného kombíku natož SUV nedá dostat. Dokonce zvládne obojí naráz, a to pojmout početnější rodinu, a to i s kufry třeba na dovolenou. Tomu má uzpůsobeny i jízdní vlastnosti, které se snaží řidiči říkat: „v klidu, máš zde rodinu, tak neblbni“. Sám mám několik kamarádů se třemi dětmi, kteří se potýkají s nedostatkem prostoru v běžných autech, případně s nedostatečným zavazadlovým prostorem v sedmimístných SUV. Auto jako Rifter je pro ně ideální řešení.

 

Jirka Simon

 

Jak funguje systém SCR (filtrování močovinou AdBlue) se dočtete ZDE: Systém SCR aneb co opravdu dělá močovina v autě?

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.