Opel Mokka X: facelift s velkým „F”

jj

Pokud jste už četli nebo viděli pár našich testů, ve kterých účinkovaly vozy značky Opel, asi už tušíte, že jsme nikdy nestáli vyloženě proti této německé automobilce. Jsou však tací, kteří pod logem “blesku” vidí jako poslední úspěšný vůz Omegu. Je pravda, že největší rozmach automobilky je asi už nenávratně pryč, nicméně v poslední době se v Rüsselsheimu snaží o něco, co bychom mohli nazvat reinkarnací nebo útěkem hrobníkovi z lopaty. Jejich poslední auta jsou tomu jednoznačným důkazem. Nejen ty. Letošní rok v Opelu označují pojmem „7 v 17“ neboli 7 významných nových vozů v roce 2017. Z veřejnosti zní ale ještě jedno označení: „rok PSA“. Obě však mohou představovat velkou slávu, naději, úspěch, ale i zatracení. Teď už ale pojďme k autu, které se nám tentokrát dostalo do ruky. Možná se ptáte, proč jsem začal tak obecně, proč mluvím o Opelu jako celku. Víte, Astra s označením J nebyla špatným autem, první Insignia byla skvělě pevným, bezpečným autem se svými specifickými hodnotami, ale příliš lidí neoslovil ani jeden z modelů. Dneska máme Astru K a Insignii druhé generace, které jsou… Prostě pecka! A pak je tu pár dalších aut v nabídce. A právě k Mocce se váže pro mě hodně podobný příběh jako je ten výše uvedený o Opelu samotném. Kupodivu se toto malé SUV dočkalo opravdu velkého úspěchu, ale jeli jste s tím autem někdy? Malé vysoké auto s citlivou brzdou, poměrně tvrdým podvozkem a hlavně extrémně hlučnými diesely. A teď tu (možná i díky PSA) stojí modernizovaná verze s označením „X“. Vidíte ten rozdíl? Skoro bych řekl, že je přede mnou úplně nové auto (alespoň zepředu a z interiéru). Jak je tomu pod pokličkou? Jsou všechny změny k lepšímu? Bude Mokka X přát dalšímu růstu Opelu?

 

První dojem dělá hodně a Opel to ví

Taky máte pocit, že jsou poslední dobou auta tak nějak všechna stejná? Dobře, stejná ne, ale podobná už hodně, že? Tak přesně tohle není případ Opelu. Zákazník této značky prostě není ten člověk, který hledá nějaké obyčejné a všestranně dobré auto. U Mokky to platí dvakrát. V době uvedení mladšího brášky, Crosslandu X, se Opel nestydí za to, že k vývoji Mokky bylo přistupováno „od zevnějšku k vnitřku“. To neznamená nic jiného než, že právě tady se hodně hrálo na první dojem. Je to vidět! Výrazné LED proužky denního svícení v typickém stylu obráceného L, velká maska chladiče, pořádná kola nebo třeba jen takový základ, jakým je barva, to vše dělá z Mokky to správné SUV. V našem případě auto obouvalo na poměry segmentu až obří 18“ alu kola a lákalo modrou metalízou s označením „Boracay blue“ připomínající spíše sportovní modely. Tahle kombinace doplněná o pár chromových doplňků mě opravdu hodně bere. Kromě kompletně LED diodami řešených světlometů vpředu do Mokky dostanete ve vyšších výbavách i LEDky vzadu. K vnějšímu vzhledu pak nejde moc co dodat, vypadá hodně svěže, moderně, líbivě.

 

První usednutí: i tady Opel ví…

Myslím, že zastávka u tématu sedaček asi nemá dneska ani moc smysl. Ptáte se proč? No… Jak by tomu mohlo být přeci jinak, i v Mocce jsou naše milovaná AGR sedadla. Prodloužení sedáku vysouvám na maximum, bederní opěrku nastavuji dle potřeb a doupravuji zbylé nastavení. U exteriéru jsem se hodně rozplýval nad designem, uvnitř si ve vývoji pohráli s detaily snad ještě víc. U námi testovaného kousku je hodně povedená kombinace čalounění kůže látka (bočnice v tmavě hnědé kůži a vnitřky ve světlé látce). Modernizace pak neunikla ani moderním technologiím. Z těch hlavních pochválím opět IntelliLink navigační systém, jež disponuje skleněným displejem. Možná bych si jej akorát uměl představit lépe orientovaný k řidiči, kolikrát se musíte natáhnout, abyste na něj dosáhli. Dále můžeme pokračovat přes všechny možné bezpečnostní asistenty. Postesknout si je možné nad přístrojovou deskou, nejde však o nic markantního. Já osobně bych chtěl jen barevný palubní počítač, digitální přístrojovka je přeci jen záležitostí vyšších modelů a tady mi určitě nechybí tak jako v Kodiaqu. Ještě jedna poznámka. Už jste někdy zažili vyhřívaný volant? Jde sice pořád o takovou spíše luxusní vychytávku, ale já ji zbožňuju. U Mokky nechybí.

 

3, 2, 1 startujeme. Kde je ten hrubý diesel?

To, že Opel přišel před pár lety s novou dieselovou jednašestkou, jíž je přezdíváno „šeptající“, jste už slyšeli a koneckonců četli i v našich recenzích už hodněkrát. V Mocce se sice objevila ještě před faceliftem, k nám se dostala však až teď. Předchozí agregát vyráběný ve spolupráci s ISUZU byl v poslední modifikaci relativně dobrým motorem, ale ne v Mocce a už vůbec ne s automatem. Spotřebou i výkonem sice tak nějak odpovídal papírovým hodnotám, ale kultivovaností, projevem a hlavně zvukovou kulisou byste ho přiřadili spíše k traktoru než běžnému SUV. Tak a teď přichází čas na 1.6 CDTI. Ježiš marja, sedím pořád ve stejném autě? Ne, nesedím! Chcete slyšet, na jakou spotřebu jsem se dostal? Takže při rozumné jízdě s autem o bez mála 1,4 tuny, se 136 koňmi a šestistupňovým automatem se dá jet klidně okolo 4l/100km a na to mi nestačí žádná tabulková hodnota – jsem pod ní. Jasně, dlouhodobě jsme se ustálili na 5,2 l/100km, ale ani to není moc. To nejhlavnější se odehrálo ale mezi kabinou a motorem. Nevím, jestli se tolik zlepšilo odhlučnění nebo většinu dobré práce odvedl nový agregát, ale takhle přesně má vypadat šeptající diesel. Zlepšila se i charakteristika automatu, který sice stále nelze považovat za bezchybný, ale sžití s ním mi už dnes nedělá žádný problém. Jen ta řadička, to snad musíme počkat až na další generaci (mluvím o manuálním režimu řešeným tlačítky + a – na řadící páce). Ach jo. Asi mě budete mít za blázna nebo mě budete podezřívat, že na něčem jedu, ale chválit budu u Mokky X i podvozek. Ta malá, vysoká a uskákaná koza je pryč. Díky osmnáctkám je samozřejmě auto stále trochu tvrdší, než by bylo potřeba, ale mě jako mladému a dynamickému řidiči to nevadí. Ba naopak. Nerovnosti tlumí dobře, nikterak výrazně se nenaklání a sedí (skoro) jako přibitá. Hodnocení jízdních vlastností? Už to konečně funguje jako celek, neříkám, že bezchybně, ale funguje, takže 1-!

 

Opel Mokka X: (nej)povedenější SUV z Rüsselsheimu

Vlastně mě ani nenapadlo, jak velkou tradici Opel v SUVéčkách má. Vzpomeňte si na téměř legendární Fronteru. Antara vyráběná společně s Captivou byla takovým relativně zvláštním autem. Mokka první generace pak kupodivu zaznamenala takový úspěch, že čekací doby kolikrát vypadaly dost podobně těm po uvedení Kodiaqa. Já jsem si úplně nebyl schopen představit typického zákazníka Mokky. Bude to snad mladá a malá rodina nebo pár zaslouženě v důchodu? Budete se divit, ale po tomhle svezení si dokážu v Mocce představit obě cílové skupiny. Malá SUV sice nejsou úplně mým šálkem kávy, ale jedno nám vlastně stojí v redakční garáži a nevzpomínám si v tuhle chvíli snad na žádné, které by mě vyloženě pohoršilo. Opel musím dneska ocenit především za hodně povedenou modernizaci, jaká se jen tak nevidí nejen u tamějších designérů, ale v automobilovém průmyslu vůbec. Kdysi jsme od jednoho nejmenovaného výrobce smartphonů slýchávali slogan „Jediné, co se změnilo, je všechno,“ podobně je tomu i u Mokky. S generací odcházející nemá tohle skoro nic společného a já nemám vlastně žádnou zásadní kritiku. Na dlouhé rodinné cestování to samozřejmě nebude, do Mokky se 4 lidi na dovolenou (vzhledem k zavazadlovému prostoru 356l) nevejdou, ale k tomu snad přece ani není určena. Palec tak nahoru pro naši modrou krasavici!

 

Jan Novotný