Opel Inisignia ST: s tradičními hodnotami do důchodu

Možná se budete divit, proč zrovna teď testujeme model, který už za pár dní nebo spíše týdnů nebude možné vyrobit. Většina takových testů navíc nese podtitulek ve stylu „čekání na novou/lepší“, ale já bych uvedl spíše něco ve stylu „důchod s tradičními hodnotami“. Taková prostě Isnignie je. Za svůj nekrátký zhruba sedmiletý životní cyklus nepřilákala příliš pozornosti přihlížejících. Tím nejdůležitějším momentem byl hned rok uvedení na trh. V roce 2009 se totiž první generace Insignie stala Evropským autem roku. Tehdy se v Opelu hodně oslavovalo, protože to byl jeden z prvních zlomů na cestě k lepším zítřkům, které přicházely však ještě pomaleji. Já jsem již naznačil, že vlajková loď Opelu, která vcelku velkolepě nahradila (ne)úspěšnou Vectru, má své tradiční hodnoty. Pojďme se tedy podívat, které to jsou, zda nás oslovily a případně rozebrat i její (ne)úspěchy před tím, než nám finálně sejde z očí (z pohledu nových vozů).

 

Rok 2009: nadčasový design, revoluční vůz

Možná byste mě při použití hesla „revoluční“ měli za blázna, protože z pohledu automobilového světa Insignia nikdy nebyla až takto inovativní. Za zcela nové prvky bychom mohli označit leda tak čtení dopravních značek nebo automatická dálková světla, která jsou sama o sobě na samotné špici. Podobně je tomu s adaptivním podvozkem, který nebyl vyloženě novinkou, v době představení Insignie jej však příliš konkurentů nenabízelo nehledě na jeho funkčnosti, jež stále patří k těm nejlepším. V čem tedy bylo zrovna tohle auto tak zásadní? Jde přeci o pohled z hlediska automobilky, pro kterou byla Insignia možná dokonce záchranou. Velké euforii se navíc dostalo automobilce po ocenění Evropského auta roku 2009. Svým způsobem mělo auto pár prvků, které vyloženě nadchly, většinu z vybavení dosahující na průměr své třídy a jen málo nedostatků. Sám za sebe bych řekl, že upuštění od konzervativního designu, použití dynamičtějších křivek a jistá dávka extravagance dodala automobilce právě to, co jí v letech těžkých ztrát chybělo – trochu odlišnosti. Možná si opět ťukáte na čelo, když mluvím v souvislosti s odcházející generací Insignie o nadčasovém designu, protože stejně jako každé auto i ona zestárla. Pokud bychom se ale vrátili o 7 nebo možná i 8 let zpátky, viděli bychom tuto vlajkovou loď v úplně jiném světle. Podívejme se totiž na její konkurenty, zejména třeba na Passat B6, který prostě už na danou dobu vypadal zastarale. Facelift z roku 2013 trošku pomohl oddálit konec svého automobilového života a nutno podotknout, že za současnou Insignii se nemusíte stydět ani po představení teď už generace nadcházející.

 

Technika: alfa a omega každého vozu (u Insignie obzvlášť)

Snad mi nebudete mít za zlé, když budu technickou stránku Insignie považovat za tu nejdůležitější. Hnidopich samozřejmě ihned zmíní poměrně značnou nadváhu celého vozu a bude mít beze sporu pravdu. Jenže právě vysoká hmotnost je kromě hlavní negativní vlastnosti snad i tou nejlepší. Žijeme v době snižování emisí, spotřeby paliva a naopak zlepšování jízdní dynamiky vozů. Pro všechny tyto trendy je poměrně důležitá nízká hmotnost. Pak se ale minimálně já zamyslím nad ostatními důsledky. V zásadě pojedu úsporněji, budu produkovat méně emisí a auto bude o něco živější. No jo, ale pak sjedu z dálnice a nebo nedej bůh bude na dálnici foukat silný boční vítr, co myslíte, že udělá s vaší 1,3 tunovou Octavií? No minimálně jí o kousek posune (po šířce vozovky). Neříkám, že tomu tak nebude s Insignií, ale ani v nejmenším z toho nebudete mít strach. A co tedy na okreskách? Nemůžeme všechny jízdní vlastnosti dávat za vděk hmotnosti, Opel zapracoval opravdu hodně i na podvozku a výsledkem je hodně stabilní, čitelné a kolikrát i dynamicky orientovaná manažerská limuzína nebo v našem případě kombi. S vyšší hmotností souvisí i obecně hodně dobrá úroveň pasivní bezpečnosti. Auto díky tomu samo o sobě působí hodně bezpečně. Diskuze pak bohužel nemůže být o hnacím ústrojí. Nám pod kapotou šlapala teď už vrcholná poslední generace dvoulitrového dieselu o výkonu 125kw/170k. V zásadě nejde vůbec o špatné hodnoty, pocitově byste ale za volantem mluvili spíše o zhruba o 20kw slabším motoru. Spotřebou vás taky neoslní. Rozumná jízda je někde lehce pod 7l/100km, dravější styl jízdy pak znamená hranici 8l/100km. Nutno podotknout, že v manuálu bychom byli zhruba o litr níže. Jojo, automat ti nesluší, drahý Opele.

 

Interiér: komfort pro přední sedadla, utrpení pro ostatní

Od jakživa platilo, že si Insignii pořídí samotáři, páry nebo rodina s maximálně jedním dítětem. V interiéru jsou totiž „jen“ dva nedostatky – prostor na zadních sedadlech a zavazadlový prostor. Zatímco u liftbacku budete místo kufru mít problém spíše s prostorem pro hlavu na zadních sedadlech, tak do kombi (SportsTourer) se prostě nevejdete, ten kufr je setsakramentsky malej! Nevím, zda největším nepřítelem vývojářů z Rüsselsheimu byl moderní design nebo co nejlepší deformační zóny, ale tohle se prostě nepovedlo. Řekli jsme si asi hlavní důvod, proč čeští zákazníci po Insigniích nikdy nějak zásadně neprahli. Teď bych vám rád řekl, proč bych si ji automobilový fajnšmekr koupil hned. Je to jednak sezení, kombinace skvělých zdravotních sedadel AGR, OPC sportovního volantu s tlustým věncem a především ideální posazení za volantem je prostě opravdu výjimečná. V žádném případě nemám šanci se dotýkat nohou volantu a prostoru mám alespoň já jako řidič opravdu dostatek. BOSE, jedna z mála osvědčených receptur, i ta je zakomponována ve většině fajnových vozů po faceliftu. Středový panel orientovaný malinko více na řidiče s předraženým navigačním systémem a konečně i konektivitou Apple CarPlay je poměrně lehce ovladatelný a díky absenci většího množství tlačítek se jedná už o opravdu rozumnou volbu patřící k těm lepším v daném segmentu, navíc jde o zcela integrovaný audiosystém (na rozdíl od VW). Alespoň lehce k nadčasovosti přispěje velká 8“ digitální přístrojová deska. Všechny ostatní ovladače jsou dobře na dosah a nechybí dokonce ani všechna moderní technika: zmiňované bi-xenony, adaptivní tempomat, hlídání jízdních pruhů nebo adaptivní podvozek.

 

S sebou do důchodu: spousta opěvování na začátku, zatracování v průběhu a ocenění opravdových fajnšmekrů

Nová Insignia byla představena doslova před pár dny. Ačkoliv spekulanti mluví o výrazné inspiraci u Mazdy 6 nebo VW CC, tak nová generace vypadá doslova skvostně. My rozhodně doufáme, že nepřijde o ty klasické hodnoty, kterými oplývala generace výběhová. Podle prvních informací má nová verze dostat výraznější odtučňovací kůru, nové hnací ústrojí a technologie a hlavně by se měl zvětšit vnitřní prostor, čemuž opravdu fandíme. Já osobně jsem si týden se „starou“ Insignií užil možná i více než kolikrát s konkurenčními auty. Pro mě se jedná o auto s alespoň trochou duše. Auto, které vás nemá jen odvézt z místa A do místa B, ale v průběhu vás má hýčkat, pečovat o vás a vaši bezpečnost a svým způsobem vás i těšit. Řídit za vás sice stále neumí, ale to už by to přeci nebyla ta Insignie pro řidiče jako jsme my. Chceme si občas projet nějakou zatáčku rychleji nebo se v Německu na dálnici při dvoustovce necítit ohroženě! Mimochodem ani 1000km s tímhle autem vás nebude nudit, občas si pustíte nahlas hudbu a občas si zazávodíte s konkurencí, která z vás bude mít v zrcátku docela vítr. Nezbývá se tedy než těšit na novou verzi a popřát té dosavadní hezký důchod. My si myslíme, že si jej zasloužíš drahá a čestná vlajková loď!

 

Jan Novotný