Modernizovaná Škoda Kodiaq 2.0 TDI 4×4: tak trochu jednorožec mezi rodinnými SUV

Modernizovaná Škoda Kodiaq 2.0 TDI 4×4: tak trochu jednorožec mezi rodinnými SUV

Autor: Michaela Rubešová · Fotografie: Michaela Rubešová

Všichni spíše konzervativně naladění lidé mohou jásat, neboť se z portfolia Škodovky nevytratila stará dobrá tlačítka a digitalizace nepohltila celý interiér, tedy alespoň v případě dnes testovaného exempláře. Setkání s omlazeným Kodiaqem mě mile překvapilo. Nejsem proti futuristické, dotykové budoucnosti, ba naopak u některých modelů si to jinak nedovedu ani představit, ale k některým vozům – především k těm rodinným – prostě ta jednoduchost ovládání patří. Obzvlášť, pokud si automobilky chtějí udržet větší spektrum zákazníků.

Týden s největším členem rodiny Škoda a především dnes už stálicí na českém trhu jsem si velmi užila. Vyzkoušela jsem jej v různých podmínkách, ostatně k dispozici mi byl i náhon na všechna čtyři kola a musím konstatovat, že ve své třídě nemá příliš konkurence. Z čeho tak vlastně soudím?

 

Exteriér sází na konzervativní, přesto poměrně příjemný recept

První, co mě na svěřeném Kodiaqu zaujme, je jeho barva. Téměř okamžitě mi totiž na mysl vyskočí označení „šmoula“. Je to prostě taková ta hezká modrá, na kterou když zasvítí slunce, tak ještě více vynikne. Kromě ní si ale zákazníci mohou pořídit další extravagantně namíchané odstíny, jako je třeba jedovatě zelená nebo perleťově červená. Hurá, nudné módní šedi právě odzvonilo! Jak jsem v úvodu zmínila, Kodiaq si prošel omlazovací kúrou, která na něm ale příliš není vidět. Přesněji běžný člověk ji možná ani nezaregistruje.

Zmínit bych se nicméně měla o upravených předních světlometech, které jsou poněkud užší než v minulosti. Jiný je také zadní spoiler, který má lépe hrát na aerodynamickou strunu a přesně proto se také obměnila designová paleta kol. Přibyla i ta s aerodynamickým krytem. Výběr je tedy široký. Lehce se upravila i maska chladiče. Lamely jsou nyní v horní linii vystouplé a matně zbarvené. Světla jsou vždy vybavena full-LED technologií, ale za příplatek se dají objednat i ty s MATRIX funkcí. V noci fungují skvěle! Zadní světelný podpis je typicky klínovitý a zasahuje lehce do boční linie. Má pěkné vykreslení prvků. Jak vidno, první generace se povedla Škodovce na výbornou, a tak spolu s faceliftem nemusela přijít zásadní změna vzhledu pro potřeby trhu. I podle statistik to vypadá, že jej lidé mají rádi přesně takový, jakým je.

Prolisy, které mi přijdou, jako by bez nich dnešní auta nemohla existovat, se v bočním profilu tentokrát docela šetřilo, což hodnotím pozitivně. K nátuře Kodiaqa by ani příliš výrazné neseděly. Docela mě také překvapilo, jak dokáže auto maskovat svou velikost. Z dálky totiž vypadá jako mnohem větší tank, než jakým ve skutečnosti je. Tohoto dojmu se člověk zbaví téměř hned, jak s ním vjede do úzkých uliček města. Jen přední kapota občas trochu klame. Řidič nevidí na její konec a kolikrát se mi stalo při podélném parkování, že jsem vylezla ven a měla vpředu daleko více místa, než bych očekávala.

Poslední, za to neméně důležitý aspekt, představuje zavazadlový prostor. Kombíky se mohou jít zahrabat, protože Kodiaq nabízí královský prostor. To je samozřejmě jedna z jeho předností. Z nabídky si totiž můžete zvolit buď pětimístnou nebo sedmimístnou variantu a podle toho si nadělit nálož objemu, která může činit i 835 litrů. Po složení sedaček v druhé řadě nabude na téměř trojnásobek. Přívlastek „rodinné“ je v tomto případě opravdu na místě. Kočárky se do kufru totiž vejdou klidně dva, včetně dalších nezbytností, aniž bychom museli přemýšlet nad tím, jak vše uspořádáme. A střešní ližiny jsou už jen třešničkou na dortu – pokud by došlo místo uvnitř, je dostatek prostoru ještě nahoře!

 

V interiéru to nepřehání s digitalizací a funguje překvapivě dobře

Když usednu za volant, zahřeje mě svým způsobem u srdce. Jak jsem již avizovala, důležitá tlačítka zůstala mimo dotykovou obrazovku. Pokud si tedy chci zvýšit teplotu v kabině, sáhnu po otočném ovladači a změna se dostaví okamžitě. Mimochodem mimo digitální svět se nachází i tlačítko pro vypnutí Start&Stop systému. Děkuju! Umístění výdechů klimatizace je příjemné, foukají do celé kabiny. Například u Octavie jsem měla problém nastavit správný směr foukání, aniž bych riskovala zánět karpálního tunelu – nutno podotknout, že u ní jsou výdechy umístěny jinak. Vertikální zdroje foukání jsou tu tedy v počtu čtyř – dva po obou stranách obrazovky multimédií a dva na rozích palubní desky. Ta má mimochodem pěkný dekor imitující karbon.

Téměř okamžitě si také všimnu, že z kabiny tak nějak zmizelo otočné kolečko pro ovládání hlasitosti médií. Jedinou možností je buď použít dotek na středové obrazovce nebo haptické tlačítko na multifunkčním volantu. Ten je mimochodem standardně dvouramenný. Dobře se drží a stejně solidně se s ním manipuluje. Když se ještě vrátím k infotainmentu, tak ten je celkem svižný. Samozřejmě si auto můžete propojit s telefonem pomocí Apple CarPlay nebo AndroidAuto. Mě ale téměř vždy zajímá, jak funguje standardní systém. A přestože zrovna na ten současný od koncernu VW slýchám často nějaká negativa, tak za sebe musím říct, že za celou dobu testování se mi ani jednou nezasekl nebo nespadl. Uspořádání zobrazených informací je celkem logické, ale občas mi dělalo problém něco najít. Má to jednoduché řešení. Stačí si v klidu menu a jeho části prostudovat a pokud by člověk ani v tomto případě nenalezl správnou cestu, pak je poslední záchranou uživatelská příručka. Nutno ale podotknout, že s modernizací do Kodiaqu nepřišel systém (a hlavně software) z modelů nové generace (Octavia či Enyaq) – je tedy věrný osvědčené a fungující klasice, která netrpí porodními bolestmi tak, jako jeho novější sourozenci.

Interiér nové Škody Octavie: jaká míra revoluce je přijatelná

Sedadla jsou pohodlná a mají výraznější boční vedení – ideální na dlouhé cestování, kdy potřebujete z auta na konci cesty vylézt v kuse. Místa v druhé řadě je na poměry třídy požehnaně.. Samozřejmě jsem to sama i otestovala. Při výšce 182 centimetrů jsem neměla problém s místem nad hlavou, ani před koleny. Není navíc problém, aby si vedle sebe sedli tři lidé. Na krajních sedadlech si nedokážu představit žádný diskomfort, to prostřední bývá většinou „nouzovkou“, ale ani v tomto případě nebude u Kodiaqu žádný výraznější problém.

Možná ještě stojí za to se vrátit do přední části. Tam je totiž pro řidiče vše uživatelsky přívětivé. Zobrazení přístrojového štítu se dá navolit z několika možností. Pro velké fanoušky existuje možnost zobrazit si i aktuální teploty různých provozních kapalin. Odkládacích prostor je ve voze milion. V tomhle ohledu je to prostě Simply Clever. Ocení to zejména rodiče s menšími dětmi. Pro každou věc se najde své místo. Auto samozřejmě také disponuje chytrými vychytávkami, kterých je uvnitř nespočet a mám dojem, že jsem je všechny určitě neobjevila. Začíná to deštníkem ukrytým ve dveřích a končí pak trychtýřem v kufru nebo škrabkou na led ve víčku od nádrže. Samozřejmostí je také hromada háčků v zavazadelníku. Zde lze použít síťový program pro ukotvení například jinak létajícího melounu, tedy pokud jej nechcete připoutat na přední sedadlo pásem.

Než se vrhneme na jízdu, tak bych ještě ráda vyzdvihla použité materiály v kabině. Během omlazovací kúry se totiž změnily ty ve výplni dveří i na dalších místech. Bohužel byl kolem řadící páky zvolen lesklý plast, což musí člověk prostě přetrpět, neboť jde o jeden z těch materiálů, který se musí neustále čistit, jak je zapatlaný od otisků. Ergonomie palubní desky je ale jinak na solidní úrovni, tedy když opomenu občasné hledání v displeji multimédií, tak není co vytknout. Kávu si mám, kam dát, teplotu si nastavím poslepu pouze otočením točítka a na cestách mě ještě doprovází armáda bezpečnostních asistentů. Já jsem zatím spokojená.

 

Motor a jízda – dvoulitrové tdi mu sedí, naladění je spíše komfortní

Možná vás to v dnešní moderní době překvapí, ale testovaný kousek má pod kapotou čistý dieselový agregát, který ještě neprošel žádnou mírou elektrifikace. Dvoulitrové TDI je konkrétně v tomto případě naladěno na rozumných 110 kW a páruje se sedmistupňovou automatickou převodovkou DSG. Auto navíc disponuje náhonem na všechna čtyři kola. Kolem dokola to znamená slušné hodnoty pro životního parťáka na roky dopředu. Samozřejmě nejen vzhled, ale i točivý moment 340 N.m. prozrazuje, že se nebude jednat o auto, se kterým byste se šli v neděli odpoledne projet po okreskách – ne že by to s ním nešlo, ale větší zábavu si užijete s poněkud jinými vozy. Ani účast na nelegálních pouličních závodech nebude to pravé ořechové. Pro co ale Kodiaq byl přímo stvořen, je rodinné univerzální vyžití. Podvozek je totiž celkem komfortně naladěn, že by v určitých chvílích dokázal uspat i děti na palubě. Přejíždění menších až středních nerovností zvládá totiž velmi solidně. Ty větší už o své existenci posádku informují. Na druhou stranu není zas tak diskomfortní, aby se mi z toho zježily chlupy. Přesto musím říct, že hodně záleží na samotném řidiči. Pokud s autem jezdíte bezohledně, pak je jasné, že si určitého diskomfortu užijete víc. Jestliže se ale dokážete naladit na pohodovou vlnu, kdy se nikam příliš nespěchá a není nutně vyvíjení výrazné dynamiky, budete spokojeni. To platí i na zběsilé vrhání se do zatáček, které je nutné projíždět s rozvahou, neboť Kodiaq přeci jen je největším SUV značky.

Vzhledem k výběru motorizace, v mém případě té dieselové, to rozhodně není auto na kratičké popojížďky po městě, do školy, do práce a domů. Skvěle mu sednou spíše delší trasy, které se tak postarají i o vyšší životnost motorových komponent. Při rozumném zacházení se vám navíc odmění skvělou spotřebou, která se kolikrát pohybuje i mezi 5 a 6 litry na sto kilometrů. To je velmi milé překvapení a zároveň ekonomická hodnota vzhledem k současným cenám paliv. Pohon na všechna čtyři kola je vhodný do nepříznivých podmínek a o jeho funkčnost se stará mezinápravová lamelová spojka Haldex. Samozřejmě jsem to vyzkoušela v praxi, ačkoli ne v příliš drsných podmínkách. Příkřejší kopec tedy vyjede dobře a bez mého upoceného čela a s lehkým bahnem si rovněž poradí na jedničku. Lesní cesty nemusí být rovněž problémem. Takže do terénu ano, ale s rozvahou. Přesto nejde o terénní vůz a o 4×4 bych tak přemýšlela spíše jako o možnosti volby pro případ, že jako řidič často zdoláváte zasněžené či zmrzlé hory anebo bahnité cesty k chalupě ležící na samotě u lesa. V ostatních případech bych se nebála zůstat u náhonu na přední kola, který je k dispozici pro obě základní motorizace – benzínové 1.5 TSI anebo mnou testované 2.0 TDI.

Srovnávací test: Škoda Kodiaq vs. Honda CR-V vs. Renault Koleos

 

Závěrem – z jakého úhlu pohledu je to vlastně ten jednorožec?

Nejvíc ze všeho se mi asi líbí jeho univerzálnost pro každodenní využití. Ať už se jedná o rozvoz potomků, převoz větších věcí na chatu nebo naložení po strop při cestě na 14 dní k moři. Využijete ho pro jakoukoli činnost a když bude nutné se obléknout formálně, vyrazíte s ním na důležitou schůzku, protože ani jeho reprezentativnost není k zahození. Je prostě dokonale víceúčelový tak, že se na něm hledají nějaké chyby poměrně těžko.

Nabízí dokonce chytrá řešení a stále zůstává věrný určité konzervativnosti bez plošné digitalizace funkcí. Není proto divu, že jej mají lidé tak rádi. Na trhu totiž v podobné cenové relaci v podstatě neexistuje jiné rodinné SUV, které disponuje obrovským kufrem, komfortem, jízdními vlastnostmi a ještě navíc s dieselovým agregátem v kombinaci jak s náhonem na přední kola nebo na všechna čtyři. Je to prostě tak trochu jednorožec – to jen pro vysvětlení nadpisu.

 

Michaela Rubešová

Sdílet: