Jak se z návštěvy saudskoarabské Formule E stal jeden z nejsilnějších zážitků v životě

Co mají společného KFC, Backstreet Boys a Formule E? Jaké strasti či slasti skýtá návštěva Saudské Arábie a jak (ne)vypadá tamější doprava, respektive MHD? A jak moc rentabilní byly ty třešničky na dortu, které si organizátoři Diriyah ePrix 2024 pro návštěvníky připravili? To vše a možná ještě trochu více se dočtete v následujících řádcích, které představují už opravdu poslední výstup z naší druhé zastávky letošního světového šampionátu ABB Formula E.

I přesto, že toho bylo napsáno už mnoho, jsem toho názoru, že emoce, které se k mé návštěvě Rijádu vážou, dosud vydané materiály nepokrývají úplně dostatečně. Proto jsem se rozhodl pro vás sepsat souhrn toho, co jsme mohli při návštěvě druhého a třetího podniku letošní Formule E v Saudské Arábii vidět a zažít. Pohodlně se usaďte a pojďte se společně se mnou zasnít. Přináším exkluzivní osobní příběh z Diriyah ePrix 2024.

 

Saudská Arábie – země nepoznaná

O tom, že jsme vyrazili na Formuli E do Diriyah v Saudské Arábii, jste už určitě slyšeli. Výstupů přímo z místa byla celá řada. Začali jsme rozhovorem s Jeanem-Éricem Vergnem, jediným dvojnásobným šampionem Formule E. Logicky jsme pak přinesli reportáže i z obou závodů, které se v Saudské Arábii i letos jely pod umělým osvětlením. Začněme ale naše dnešní vyprávění odjinud, pojďme se ještě v čase vrátit o kousek zpátky…

Saudská Arábie se světu otevřela teprve v letech 2018-2019. Chvíli na to přišla celosvětová pandemie a pak ten příběh asi každý známe. Výsledkem je, že tahle země je turismem stále ještě jako kdyby vůbec nepolíbená. Ano, několikrát týdne do hlavního města Rijádu lítá přímá linka z Vídně, která představuje nejlepší možný spoj pro nás, Čechy. A výhodou je, že vzhledem ke vzdálenosti, kterou je potřeba urazit, opravdu nevyjde moc draho. Na druhou stranu musíte před cestou požádat o vízum, v rámci něhož vyplňujete tolik údajů, že by vás ani nepřekvapilo, kdybyste museli odpovědět na příjmení vaší matky za svobodna nebo její krevní skupinu. Naštěstí ale vše trvá pár minut a jedinou pihou na kráse je snad jen finanční stránka. Vízum totiž vyjde dráž než samotná letenka.

Dnes tu ale primárně nejsem od toho, abych vám vyprávěl, jak snadné nebo obtížné je vycestovat do Saudské Arábie. To jen pro vytvoření kontextu. Určitě se vám tahle informace bude v pozdější fázi dnešního vyprávění ještě hodit. Přesouváme se tedy pomalu do středečního večera, kdy přilítám na mezinárodní letiště Krále Chálida do Rijádu. Mimochodem právě po něm se tady jmenuje půlka důležitých míst, to vás ale nepřekvapí.

 

První (ne)závodní den na okruhu aneb výhody včasného příjezdu

O tom, jak se dá nebo nedá dojet z letiště do hotelu, pomlčím. Řeknu jen to, že nějaká forma MHD sice v Rijádu funguje, Google o ní ale na první dobrou neumí poskytnout informace v podstatě žádné, a tak alespoň v mém případě nebyla snaha řešit něco jiného než taxi. Ostatně cesty s Uberem nebo jeho lokální konkurencí v podobě služby Careem vyjdou i vzhledem k tamějším nízkým cenám benzínu (zhruba 13 Kč / litr) na stále přijatelný peníz. A to, že jsem musel nejdřív na letišti koupit lokální SIM kartu s nějakým rozumným datovým balíčkem, že to nebyla úplně levná záležitost a že jsem pak na parkovišti nějakou tu chvíli hledal řidiče objednaného taxi, který překvapivě (jako většina ostatních v Arábii) neuměl v podstatě ani slovo anglicky, považuji za vedlejší…

Přiznám se, že standardně na závody jezdíme „na čas“. Je to jedna z výhod Formule E, jejíž koncept je v podstatě jednodenní – ráno trénink, po obědě kvalifikace a později odpoledne (v podvečer) závod. Pro diváka jednoduché a co se podívané týče, i atraktivní. Troufnu si tvrdit, že na Formuli E se prostě člověk nenudí. Jenže pro nás novináře je to trochu jiné. Jednak pro vás vytváříme nějaký obsah, pro něhož máme během jednoho dne omezený prostor, druhak se přeci jen nějaké ty věci dějí i den předem. Záměrně jsem nezmínil, že první trénink se jezdí den před samotným závodním programem. V rijádském případě šlo o čtvrtek. Mimochodem jde pro mě o vůbec první zkušenost, kdy se na okruh do centra dění dostávám právě s jednodenním předstihem. A to má řadu výhod. Tou první a nejdůležitější je možnost odchytit všechny důležité ze zákulisí – ať už jezdce (viz náš rozhovor s usměvavým JEVem) nebo zástupce týmu. Všichni jsou navíc ještě ve velmi uvolněné atmosféře. Skoro by to člověk ani nečekal, a tak ho zážitky z místa příjemně pohladí na duši. V neposlední řadě je pak v „nultý“ den prostor sbírat i další důležité materiály. Ostatně to jste si mohli na našich sociálních sítích všimnout. Jediné, co fotky a videa z místa nepřenesou, jsou emoce… I  o nich si za chvíli řekneme.

 

Městský koncept okruhu může přinést zpestření i během závodního dne

Záměrně možná až nečekaně skáču rychle do druhého dne v Rijádu, respektive do programem nabitého pátku, jehož vyvrcholením má být nejen první závod Diriyah ePrix, ale také ještě jedna třešnička na dortu. Harmonogram už vypadá poměrně standardně, snad jen s tím rozdílem, že oproti všem ostatním ePrix v letošním kalendáři se závody v Diriyah jedou večer pod umělým osvětlením. Schválně je start nastaven tak, aby mohli všichni fanoušci (včetně evropského jádra) v klidu usednout ke svým obrazovkám a sledovat v pohodlí celou podívanou. A ptáte-li se, proč se jedou závody už v pátek (resp. v sobotu), pak vás překvapí prostost mé odpovědi – Saudská Arábie je samozřejmě stále silně nábožensky založenou zemí a neděle je tak dnem zábavě zapovězeným.

Zpět do pátečního programu. Na Formuli E se mi líbí mimo jiné ještě jedna věc – městský koncept. Většina závodů se totiž jezdí na městských okruzích. A obdobně je tomu tak i v Rijádu. Právě teď se nabízí vysvětlení vztahu Rijád a Diriyah. Já osobně jsem si totiž myslel, že lokalitou jde jen o historickou část hlavního města. Jenže ve skutečnosti tomu má být tak, že Diriyah je samostatné město, které akorát přímo sousedí s Rijádem. Pro Saudy je to obzvlášť důležité místo, neboť má v sobě bohatou historii. Ne nadarmo jde o významné historické centrum, které prochází v posledních letech výraznou proměnou. Formule E má být toho součástí – podpořit růst tamější slávy. Díky tomu se oklikou dostáváme k tomu, co se mně osobně na městském konceptu závodních klání líbí. Ne, že bych nebyl opravdu zapáleným fanouškem, který se chce naplno věnovat závodům, nicméně ono zpestření v podobě možnosti podívat se i za hranice okruhu a vidět něco nového, zajímavého, prostě a jednoduše smysl dává. A ta scenérie, která se nachází v okolí závodního okruhu v Diriyah je jednoduše řečeno naprosto kouzelná. Já osobně jsem měl možnost navštívit Bujairi Terrace a zejména At-Turaif World Heritage Site mezi kvalifikací a prvním závodem. Ten jsem měl totiž možnost sledovat z jedné ze dvou tribun umístěných podél trati. Shodou okolností se nacházejí na půli cesty do výše zmíněných historických center.

Snad jen na chvilku zpět k samotným závodům. Nemusím tajit, že svou návštěvu závodního víkendu jsem plánoval ve spolupráci s týmem DS Penske. Právě díky tomu jsem měl možnost přinést hodně materiálu ze zákulisí. A právě kvalifikaci jsem měl možnost sledovat přímo ze zázemí týmu. Nasadit si profesionální týmová sluchátka, poslouchat veškerou týmovou komunikaci a prožívat celé klání společně, to se normálnímu smrtelníkovi nepoštěstí. Obrovskou výhodou bylo během pátku i to, že se DS Penske náramně dařilo. Teď tu ale nejsme od toho, abychom si převyprávěli to, co bylo už jednou napsáno – viz report z prvního závodního dne. Kvalifikaci je alespoň dle mého názoru atraktivní sledovat i z pozice diváka. Připomenu, že 22 závodníků je rozděleno do dvou základních skupin, kdy z každé postupuje vždy nejlepší čtyřka. Následuje čtvrtfinále, v němž mají závodní monoposty k dispozici mimochodem o 50 kW výkonu více než v případě základní skupiny. Vyřazovacím způsobem se dostáváme do semifinále a nakonec do samotného finále. No a právě v pátek se nejvíce zadařilo Jeanu-Éricu Vergnemu, který zůstal neporažen a dojel si pro svou první Julius Baer pole position. To je obrovské potěšení i pro mě, když právě s tímhle usměvavým chlapíkem jsem měl zrovna včera tu čest dělat rozhovor. Mimochodem hned druhý den jsem pochopil, že jde o naprostého profíka. Z usměvavého „týpka“ se totiž najednou stal do své bubliny uzavřený závodník, který se 100% soustředí na svůj úkol – vyhrát.

 

Závod a (ne)jedna třešnička na dortu

Jak dopadl závod jistě víte, však už je to taky déle než týden. Pro mě konec závodu představoval ještě potřebu se co nejrychleji dostat k hlavní stage, která byla kromě doprovodného programu určena také pro stupně vítězů a jejich vyhlášení. A právě tady bych se na chvilku zastavil. Při pohledu na pódium, které společně s obrazovkami za hlavní scénou a po stranách svou velikostí připomínalo středně velký pražský panelák, se člověk musí zamyslet. Troufl bych si tvrdit, že jsem na závodech a možná i celkově takhle velkou stage prostě ještě nikdy neviděl. Ten wow-efekt neopadá ani, když popojdu kousek dál a procházím se po Fan village. Její přítomnost je v podstatě samozřejmostí už od dávných časů Formule E. Úkolem je především zabavit návštěvníky ve chvílích, kdy se neděje nic na trati. Jenže v Rijádu byla pojata trošku jinak než kdekoliv jinde. Troufnu si tvrdit, že jsem za život už něco málo viděl. Především pak díky návštěvě valné většiny evropských podniků této série mám s čím srovnávat a mohu teď s klidným svědomím říci, že megalomanstvím rijádská Formule E vede.

Když už jsme nakousli ten doprovodný program, Fan village, která nabídla standardní zábavu (zejm. možnost vyzkoušet si jízdu ve Formuli E na simulátoru), dále pak lokální vystavovatele (třeba i ukázku místní kultury a ochutnávku pochutin) a přinesla i trochu toho nevšedního (třeba z našeho úhlu pohledu trošku vtipně vypadající food truck KFC), byla jen začátkem. Dovolím si zmínit jen dva body programu, ze kterých mi zůstala ústa otevřená úžasem dokořán. Tím prvním byla světelná show dronů. Určitě si říkáte, že nejde o žádnou novinku a že se něco takového ve světě dělá běžně. Jenže těch dronů tady bylo přes 500. K tomu přidejte skvělé ozvučení a možná až neuvěřitelně dokonalý scénář jednotlivých po sobě jdoucích motivů na nebi přímo nad okruhem a máte z toho zážitek na celý život. S klidným svědomím mohu říci, že jsem něco takového ještě neviděl. Posuďte sami ve videu. Show dronů každopádně patřila k lákadlům před samotným závodem. Když se posuneme v našem příběhu o kousek dál, budeme opět někde ve sprintu mezi tribunami a hlavní stage, na níž aktuálně začíná předávání cen prvním třem jezdcům a nejúspěšnějšímu týmu. Atmosféře konkrétně v mém případě přidává i to, že Jean-Éric Vergne, se kterým jsem měl možnost dělat den předem rozhovor, končí na druhém místě a DS Penske tak společně s ním může oslavovat posun v obou žebříčcích (mezi konstruktéry i jezdci). Málem bych zapomněl zmínit, že první tři formule dorazily až na samotnou stage, která je samozřejmě lehce vyvýšena oproti úrovni, v níž stojíme my – prostí diváci. Emotivní, efektivní, poutavé a stále pořád megalomanské…

A když opomenu pozávodní tiskovou konferenci nebo tzv. media pen, v rámci něhož je prostor pro individuální dotazy novinářů směrem k závodním jezdcům, pomalu se schyluje k tomu, na co čeká především široká veřejnost. A já se do ní pomalu ale jistě v danou chvíli začínám také řadit. Mluvil o tom už i JEV v našem rozhovoru – Formule E byla první, kdo do Saudské Arábie přivezl koncert zahraničního interpreta. To bylo už před lety a v tradici se samozřejmě pokračovalo i letos. Opět mě nechápejte špatně, koncerty jsou v rámci podniků Formule E běžné. Jenže to bychom se nesměli bavit o Saudské Arábii. Ani já jsem nevěřil svým očím, když jsem pár dní před odletem zjistil, kdo bude v rámci pozávodního programu na hlavní stage vystupovat. Ano, šlo o jednu z nejúspěšnějších kapel současnosti v čele s úžasným Ryanem Tedderem, frontmanem kapely a hlavně hudebním skladatelem, který má na kontě takové hity, jako je Bleeding Love pro Leonu Lewis, Halo pro Beyonce, Burn pro Ellie Goulding nebo Happier pro Edda Sheerana. A světe div se, i když v Rijádu vystupovala právě kapela OneRepublic, zazněly i některé ze songů od tohoto známého skladatele. Celé to trvalo asi hodinu a musím říci, že jsem se nenudil ani vteřinu. Právě v tuto chvíli se možná nejvíce projevovalo, jak hodně si dali organizátoři záležet a kolik peněz do akce nacpali. Ta stage, ozvučení, efekty… To všechno hrálo, jak kdyby šlo o vánoční koncert pražské filharmonie v Rudolfinu… A tím končí první závodní den a já pozdě v noci usedám k psaní svých prvních dojmů, které mi emoce dovolí dopsat až druhý den ráno.

 

Druhý den tak trochu jinak a pak také emotivní loučení

Abych dnes nenapsal jednu celou kapitolu románu o výpravě do doposud takřka nepoznané Saudské Arábie, shrnu dění druhého dne jen do závěru. Asi vás nepřekvapí, že program druhé části tzv. double-headeru (tedy dvojzávodního víkendu) vypadal obdobně jako předchozího dne. Snad se jen sluší poznamenat, že koncertem OneRepublic první den a Backstreet Boys v den druhý program úplně nekončil. Následovala totiž ještě afterparty, o kterou se v prvním případě postaral světoznámý DJ Axwell a v případě druhém Afrojack.

Já osobně jsem druhý závod prožil z úplně jiného prostředí, než tomu bylo o den dříve. Tentokrát jsem tribunu vyměnil za zázemí týmu. Z tratě jsem tak neviděl de-facto nic. Na druhou stranu jsem měl živý přísun informací z týmového rádia a mohl si tak udělat představu o tom, jak to v týmu v průběhu závodu funguje a vlastně i prožít to pravé závodní napětí.

Mohl bych se dlouze rozepisovat o tom, jak jsem poznával další krásy Rijádu a vůbec okolí Formule E. Zmínit bych mohl třeba mrakodrap, který nápaditě připomíná sauronovo oko, a který nabízí naprosto výjimečný pohled z tzv. Sky Bridge nacházejícím se v 99. patře. Ano, i to je něco úchvatného. A všechny tyto atrakce spojuje jeden jmenovatel – když se nad tím zpětně zamýšlím, je mi jasné, že tady na začátku nikdo nemusel řešit rentabilitu. Nejsem zkušeným ekonomem a nevidím do papírů organizátorů či politiků ze Saudské Arábie, takže nemohu soudit, jaká je nakonec bilance Diriyah eprix nebo jednotlivých atrakcí. Jsem ale přesvědčen, že většina z toho, co jsem vám na řádcích výše popsal, by v Evropě neprošla. A to je hlavní důvod, proč se druhá zastávka letošního světového šampionátu ABB FIA Formula E tolik vymykala všemu, co jsem v rámci elektrických formulí mohl doposud vidět. Co se závodů a jejich divácké atraktivity týče, stojím si za tím, že stojí za to vidět kterýkoliv podnik. Formula E je nesmírně zajímavý a divácky opravdu poutavý závodní šampionát a hlavně nabízí spoustu zajímavého nejen v průběhu závodů ale i v rámci kvalifikace. Jednoduše řečeno je rozhodně na co koukat! Diriyah ePrix ale zůstává v mé paměti jako něco výjimečného. Něco, co se možná nebude opakovat. Něco, co bylo velké, megalomanské, efektní, emotivní a možná i něco víc. Tohle byl opravdu zážitek na celý život…

 

Jan Novotný