Hyundai Tucson N Line 1.6 T-GDI 4×4: není dokonalý, smysl ale dává!

Hyundai Tucson N Line 1.6 T-GDI 4×4: není dokonalý, smysl ale dává!

Autor: David Samsa Bitner · Fotografie: David Samsa Bitner

Značka Hyundai v posledních letech stála v pozadí mého zájmu. Ne snad proto, že by nedělala hezká auta, ne proto, že by měla problém s kvalitou, ale pro její chování a rétoriku vůči veřejnosti, konkurenci a stejně tak ke svým obchodním partnerům. Letošní leden však přinesl zásadní změnu, a já byl najednou vcelku zvědavý, jaký Hyundai je. Značka díky umístění továrny v Nošovicích na našem trhu už zdomácněla. Svým podílem minimálně v prodejích patří k nepřehlédnutelným. Modelová řada celé značky je de facto nová a mě bude zajímat, co umí menší z SUV rodiny Hyundai Tucson ve verzi N Line. Kolik prostoru uvnitř nabídne líbivé a cenově dostupné SUV a jak jezdí?

Dostáváme jasně červený Tucson N line, s hezky kontrastujícími černými 19“ ráfky. Nechybí oplastování lemů blatníků a prahů, které přidává autu off roadový vzhled. Jde dle mého názoru o hezké kompaktní SUV, mezi jehož hlavní konkurenty určitě bude patřit Škoda Karoq, Volkswagen Tiguan či Peugeot 3008. Kdo by to řekl, ale Tucson ve své třídě (SUV-C) drží ve statistikách prodejů hezkou pátou pozici a bez jednoho se jich do konce letošního září prodalo 2 500 kusů. To není vůbec špatné. Dokáže však oslovit i mě?

Uvnitř komfort, ale za lidovku.

Na první pohled vypadá interiér luxusně. Prošití lemů sedaček, volantu a dalších prvků červenou nití vypadá elegantně a luxusně. Ovšem na ten druhý pohled už přijdeme na to, že na palubní desce není kůže jako opravdová kůže a ty plasty úplně zas tak měkčené také nejsou. Stejně tak na ostatních prvcích interiéru je trochu cítit, že se šetří. Třeba mřížky reproduktorů. Také ovladače oken ve dveřích řidiče jsou uloženy v tvrdém plastu, a jak jsme zvyklí u vozů asijského původu, chybí automatické stahování celého okna na všech pozicích. Tuto funkci mají jen ta přední a nutno podotknout, že není výjimkou, že jednodotykový spínač oken bývá jen u levého předního okna. Už po několikáté se pozastavuji nad tím, proč automobilky umisťují ovládání asistenčních systémů kamsi vlevo pod volant úplně mimo zorné pole řidiče. No a pod nimi jsem myslel, že je malá úložná schránka a ouha, je tam sběrnice diagnostiky. Volant padne dobře do ruky a ovládání na něm je intuitivní. Středový panel nabízí několik odkládacích ploch, které dále přechází v ovládací panel klimatizace. Potěší místo pro indukční nabíjení telefonu, a stejně tak dvě 12V zásuvky. Na druhé straně je škoda, že středová loketní opěrka není nastavitelná. Palubní deska je přehledná, nicméně budíky jsou analogové a jako náhražka dnes už tolik žádané digitalizace nabízí Hyundai spíše zastaralý displej palubního počítače. Konkurenční Karoq má v nabídce plně digitální přístrojovou desku. Uprostřed ční z palubní desky relativně velký dotykový displej pro celý infotainment a navigaci. Nedá mi to, ale musím se u tohoto prvku zastavit. Už nevím, která značka přišla s řešením tzv. „plovoucího displeje“, jestli to byla Audi nebo BMW. Mám ale dojem, že se tento koncept objevuje čím dál častěji napříč značkami a segmenty, a tak alespoň tímto směrem lze Hyundai přiřknout alespoň trochu luxusu. Sedadla jsou pohodlná, mají příjemné boční vedení a v testované verzi elektricky nastavitelná. Škoda, že nenabízejí paměť nastavení sedaček a pro sportovně laděný vůz by se hodilo i prodloužení sedáku. Jinak jsou sedadla samozřejmě vyhřívaná, a to včetně těch zadních a nechybí ani vyhřívaný volant. Příjemným doplňkem je panoramatické střešní okno, které při plném otevření zasahuje až k zadním sedačkám. Takový rozsah využití prosklené střechy se moc často nevidí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o vůz ze segmentu C-SUV, se dá říct, že jde o rodinné SUV. Místa je v něm pro posádku jak v předu tak i vzadu dost. Zavazadelník nabídne podle výrobce až 1503 litrů (při sklopení sedaček), ale základní velikost nabízí 513 l. Příjemným řešením je možnost dvojitého dna kufru, kam můžete uklidit pár drobností, které vozíte s sebou. Ani v zavazadlovém prostoru nechybí zásuvka na 12 V a kotvící body.

Infotainment a soundsystém

Audio pro mě dosud neznámé značky KRELL o výkonu 360 W zahraje velice slušně. Vše fungovalo dobře až na párování telefonu, které se podařilo až na několikátý pokus. Zajímavostí je kompas ve zpětném zrcátku, ačkoli postrádám jeho využití ve chvíli, kdy je v autě navigace. Ale je dobré vědět, že jedete na tu správnou světovou stranu, s Hyundaiem vždycky.

 

Jak jezdí?

Pod kapotou testovaného vozu buší na poměrně velké auto celkem malé srdce… Jde o přeplňovaný zážehový čtyřválec 1,6l s výkonem 130 kW při 5 500 otáčkách. Ačkoliv malý je, dává autu vcelku rozumnou agilitu a v režimu sport pak jde ještě ochotněji do otáček. O přenos výkonu se stará dvouspojková převodovka DCT se sedmi stupni a nechybí ani možnost sekvenčního manuálního řazení. Spolupráce mezi motorem a převodovkou je bezchybná a celkově má motor kultivovaný a tichý chod. Výrobce udává maximální rychlost 201 km/h, ale tu jsme nezkoušeli. Bohužel dobrý dojem z tohoto motoru kazí jeho žíznivost. Spotřeba oscilovala lehce pod hranicí 9 litrů na 100. Asi je zbytečné ptát se, k čemu ten downsizing je? Pokud máte raději diesel, pak můžete sáhnout po motoru 2.0 CRDi 48V, který je nově vybaven mild-hybridní technologií. Na obhajobu námi testovaného benzínu je potřeba zmínit, že byl doplněn o pohon 4×4, který konkurence často už ani nenabízí, ten v Hyundai navíc nabízí v nižších rychlostech i uzávěrku 50:50 mezi přední a zadní nápravu, což kvituji.

Celkově se s autem jezdí dobře. Nastavení podvozku je mírně tužší, což odpovídá sportovnímu ladění celého konceptu N line. Auto na silnici sedí dobře a i přes tužší nastavení podvozku je jízda po nerovnostech jak na silnici, tak i v lehčím terénu velmi komfortní. Je ale nicméně potřeba počítat s relativně vyšším profilovým číslem pneumatik, které dokáže někdy „nemile“ překvapit. Nutno doplnit že o pohon 4×4 se stará systém HTRAC, který automaticky v závislosti na trakci dokáže přesunout až 50% výkonu na zadní nápravu.

Samotnou jízdu a komfort posádky podporuje několik asistenčních systémů. Dnes už určitě běžným je asistent jízdy v jízdních pruzích, který funguje dobře a drží auto v ose pruhu. Některé systémy nechají auto jet ve své stopě a až se přiblíží středové nebo krajní čáře upraví zásahem do řízení jízdní stopu. Nechybí asistent rozjezdu do kopce nebo panoramatická kamera s parkovacím asistentem.

 

Nabídne hodně a za dobré peníze…

Městské nebo chcete-li rodinné SUV Tucson nabízí velmi dobrý poměr mezi cenou a výbavou. Nabídne dost prostoru pro posádku i nějaký náklad. Troufnu si totiž tvrdit, že za ceníkových zhruba 800 tisíc korun vč. DPH u konkurence s požadavkem na „silný“ benzín s pohonem všech čtyř kol a s automatickou převodovkou nepochodíte, a to se cení víc než většina jiných parametrů. Nechybí všechny dnes běžně dostupné asistenční systémy, bezpečnostní nevyjímaje. Padne do oka i do ruky. Nebál bych se tohle auto doporučit, jen možná s výběrem motoru bych byl v doporučení opatrnější. Jsem rád, že Hyundai do toho šlape i v motorsportu a nasazuje své vozy v prestižních soutěžích, třeba naposledy na Barum Czech Rallye, ale hlavně jsem rád, že jsou pryč ty povýšenecké reklamy agresivně se navážející do konkurence. Týden s Hyundai Tucson N Line byl pro mě ve finále i přes několik drobných nedostatků příjemným překvapením.

 

David Bitner

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..