Hyundai Santa Fe PHEV Luxury: elektrifikovaný rodinný luxus

Hyundai Santa Fe PHEV Luxury: elektrifikovaný rodinný luxus

Autor: Miroslav Jeništa · Fotografie: Jan Novotný

Značka o něm mluví jako o pouhém faceliftu, ale vzhledem k tomu, že je dnes testovaná novinka postavena na zcela nové platformě, můžeme říct, že se vlastně jedná o novou generaci. S jejím příchodem pod kapotu největšího SUV značky Hyundai nabízeného na českém trhu k naftové motorizaci přibyly i 2 elektrifikované pohony, a to Full-Hybridní a Plug-In hybridní. Full Hybridní varianta již prošla naším redakčním testem a nyní se spolu podíváme na verzi s nejvyšší dostupnou mírou elektrifikace, která je tabulkově nejúspornější a zároveň i nejdražší variantou.

Při pohledu do ceníku modelu Santa Fe vidíme, že PHEV startuje na 1 299 990 Kč a to vč. stotisícové prémie. Na první pohled je to více než sebevědomá cenovka, ale při bližším zahledění do výpisu základní výbavy se už cena jeví jako relativně dobře obhajitelná. Jen ve zkratce – vždy je interiér čalouněný kůží a má výhřev sedadel i volantu. Vybaveno je Santa Fe i 10,25“ dotykovou obrazovkou s integrovanou navigací a funkcí zrcadlení telefonu. Je tu taky plejáda bezpečnostních asistentů, FULL-LED světlomety a spousta dalšího. Testovaná výbava Luxury přidává specifický přední nárazník, lemy kol a spodní obložení dveří lakované v barvě karoserie, 20“ litá kola, strop čalouněný alcantarou, ventilovaná sedadla, vyhřívání vnějších sedadel v druhé řadě, digitální přístrojový štít, inteligentní adaptivní tempomat, který umí ve spolupráci s navigací upravovat rychlost vozu a např. head-up displej, to vše za cenu od 1 529 990 Kč vč. DPH. Na mě nezbývá, než zhodnotit nejen to, zdali obhájí ambiciózní cenovku, ale také jak obstojí v konkurenci a hlavně, jestli kombinace spalovacího motoru a elektrického pohonu s přiměřenou velikostí z vnějšku dobíjeného akumulátoru bude dávat ve velkém SUV smysl. Český etalon, konkurent námi testovaného exempláře, mimochodem takovou variantu vůbec nenabízí. Právě o to bude dnešní test zajímavější…

 

Exteriér bez větších změn v rámci modernizace, pořád se ale líbí

Při prvním pohledu na majestátní karoserii nepřehlédnete obří masku chladiče provedenou v tmavém chromu, která v krajích navazuje na full-led diodové světlomety. Nad ní nalezneme oddělené lampy schovávající denní svícení, které pokračuje do hlavních světlometů, které svým tvarem evokují mýtické Thorovo kladivo Mjölnir. Pod společným krytem se nacházejí i odbočovací světlomety. V bočních partiích facelift žádné změny nezanechal. Zadní partie kdežto skýtá pohled na inovované zadní skupinové svítilny spojené červenou linkou a velkou odrazkou táhnoucí se po celé šíři krytu zadního nárazníku, v jehož koncích se schovávají zadní směrovky. Tytam jsou nevzhledné trojúhelníkové lampy, které jsme mohli spatřit u verzí před modernizací. Díky tomu záď působí čistším dojmem.

 

Hnací ústrojí splňuje očekávání 21. století

Pojďme nakouknout, jaké to vlastně srdce bije pod kapotou dnes testovaného exempláře. Jako spalovací motor zvolili inženýři přeplňovanou šestnáctistovku spalující benzín. Tady konkrétně je naladěna na výkon 132 kW a točivý moment 256 Nm. Ten doplňuje elektromotor s 67 kW a 304 Nm. V útrobách pak najdeme také baterie o kapacitě 13,8 kWh, která zaručuje dojezd čistě na elektrický pohon až 50 km. Dojezd závisí samozřejmě tak jako u konkurence hodně na podmínkách. Městský provoz mu vyhovuje ze všeho nejvíce. Díky této kombinaci při registraci získá vůz „EL“ registrační značky a z nich plynoucí výhody. Oba tyto motory jsou spřaženy se šestistupňovou automatickou převodovkou zaručující sametové řazení rychlostních stupňů. Plug-in hybridní verze se vyrábí vždy s pohonem obou náprav a systémový výkon činí 265 koňských sil. Ten papírově slibuje solidní dynamiku, ale vzhledem k hmotnosti téměř 2,3 tuny tomu bohužel tak úplně není. Výkon je dávkován velmi příjemně a kontinuálně, bohužel ale chybí výraznější výkonová špička. Během společného cestování jsem navíc postřehl mírné zaváhání při potřebě větší akcelerace ve stoupání, jako by auto netušilo, jestli poslat výkon přes elektromotor nebo zapojit oba motory. Tahle situace ale nebyla pravidlem, spíše výjimkou.

 

Interiér: překvapivě komfortní, přesně tak prostorný, jak tomu u SUV má být

Nekonečný skoro jako vesmír – tak by se dal definovat vnitřní prostor testovaného exempláře. Přední části interiéru dominují elektricky ovládaná pohodlná sedadla čalouněná kůží Nappa s výrazným prošíváním, které uznale chválil i čalouník, a velmi širokým rozsahem nastavení. Speciálně chválím prodloužitelnou délku sedáku pro pohodlné podepření stehen, které jistě ocení postavy vyššího vzrůstu (stejně jako já)… Dílenské zpracování interiéru je kvalitní, avšak najdou se místa, která by se dala zlepšit, jde například o povrzávající výplně dveří a jejich ne úplně přesné lícování s palubní deskou. Pochvalu si pak zaslouží prostor na zadních sedadlech, která jsou nejen posuvná, ale i s možností nastavení úhlu sklonu. Po sklopení vznikne ložná plocha rozměrově podobná dvoulůžku, která na dlouhých cestách poskytne prostor pro spánek. Vyhovuje mi i kombinace moderního pojetí s dotykovými displeji a ovládáním pomocí konvenčních tlačítek – to mé staromilné povaze naprosto vyhovuje. Široká středová konzole je, jak jsem zmínil, vyplněna tlačítky, přičemž pomocí otočného kolečka v jejím středu lze volit mezi třemi jízdními režimy hybridního pohonu. Dále na ní (resp. v ní) najdeme nejen držáky nápojů, ale i bezdrátovou nabíječku mobilních zařízení, ta je ale kulišácky schovaná a bez bližšího zkoumání ji na první pohled nenajdete. Mimo zraky je pod středovým panelem umístěná rozměrná odkládací schránka s dalšími USB konektory a 12V zásuvkou. Do tohoto prostoru se mimochodem pohodlně vejde i iPad. Infotainment s dotykovou obrazovkou je přehledný a jeho ovládání považuji za jednoduché. Příjemné je i intuitivní vyhledávání pomocí lupy, které sníží brouzdání v položkách menu na minimum. Osobně mi chyběla akorát bezdrátová varianta zrcadlení mobilního telefonu (Apple CarPlay). USB zdířka určená k připojení pro zrcadlení telefonu je umístěná vpředu konzole, díky čemuž zapříčiní neustálé motání kabelu v místech, kde ho zrovna nepotřebujete. Náprava je však slíbená v blízké době při aktualizaci softwaru infotainmentu. Celkově jste ale určitě pochopili, že z vnitřního prostoru bylo jen těžké skrývat nadšení. Teď už zbývá vrhnout se jen na jízdu, pojďme do toho…

 

Jízdní vlastnosti: příjemný plug-in hybrid vyžadující „správné“ použití

Díky kombinaci vnějších rozměrů a hmotnosti, kterou hybridní ústrojí zvyšuje oproti dieselové variantě o celých 270 kg, není Santa Fe určeno těm, kteří rádi spěchají na klikatých silnicích. Nejlepší způsob použití je dle mého dlouhé dálniční přesouvání nebo cestování na rovných a mírně zvlněných tazích, i když mírný terén či polní cesty mu rozhodně nejsou zapovězeny. Karoserie se při takovém použití každopádně nemusí potýkat se svými náklony a ne moc přesným řízením. Podvozek je naladěn do komfortního režimu a případné nerovnosti se přenášejí do karoserie s minimální razancí, což je na 20“ kolech velmi příjemným zjištěním. Nejlepší využití plug-in hybridní varianty vidím v rozvozu dětí do školek a škol (tzv. mamataxi) a následné cestě do zaměstnání s dalším připojením k nabíječce. V tomto režimu dokáže auto dlouhodobě fungovat na čistě elektrický pohon. Ale ani na delších cestách se neztratí a v případě rozumné práce s plynovým pedálem se dá udržet spotřeba v rozumných mezích, tj. mnou dosažených 3,3 l/100 km. Uznejte sami, na velké, až sedmimístné auto je to hodnota před pár lety ještě naprosto nedosažitelná. Samozřejmě by se slušelo dopočítat i spotřebu elektrické energie, troufnu si ale tvrdit, že na začátku každé cesty bude mít majitel plně nabito a v případě nutnosti absolvovat delší vzdálenost vždy pojede převážně v hybridním módu. Jediným handicapem se každopádně jeví o 20 litrů nižší objem palivové nádrže, který znamená častější zastávky na čerpacích stanicích.. Osobně mi tahle představa ale příliš nevadí. Dokážu si představit, že pracovní týden zvládnu výhradně na elektřinu, při tom pohodlně a bez ztráty kytičky dopravím takřka všude celou rodinu a o víkendu pak se stále příjemnou spotřebu zvládnu všechny více či méně náročné výlety. Ano, tahle kombinace mi při mnou dosažených, reálných výsledcích opravdu dává smysl. Otázkou je pak už jen to, do jaké míry dokážete využít výhody elektrifikace a v přeneseném významu hlavně to, jak a kdy (resp. jak často) budete schopni nabíjet.

Srovnávací test velkých SUV: Hyundai Santa Fe vs. Toyota Highlander

 

Závěrem – povedené SUV s příjemnou mírou elektrifikace

Kromě velmi slušného komfortu poskytuje Santa Fe dostatek prostoru, pohodlná sedadla a velký zavazadlový prostor – to jsou atributy, kterých by mělo být hodno více méně každé správné SUV. Interiér je navíc solidně zpracovaný a velmi dobře vybavený. Jízdní vlastnosti považuji za příjemně komfortní, odpovídají velikosti a hmotnosti vozu. Jako celek dává auto smysl pro větší rodiny s možností pravidelného nabíjení, a to ať už v zaměstnání nebo doma například z domácí fotovoltaické elektrárny. Škoda snad jen, že Hyundai nenabízí silnější palubní nabíječku. Během běžného nákupu nebo běžné hodinové schůzky toho moc na veřejných nabíjecích místech nenabijete. Pokud uvažujete o velkém SUV s třetí řadou sedadel a máte přístup k nabíječce, určitě neváhejte právě tohle auto zařadit na váš seznam kandidátů. Samozřejmě potěší i to, že Hyundai stále nabízí také klasickou, dieselovou variantu. Ta dnes testovaná, plug-in hybridní ale nabízí v zásadě velmi příjemně podanou elektrifikaci, jež při správném použití umí ušetřit a obecně zpříjemnit každodenní život.

 

Miroslav Jeništa

Sdílet: