Hyundai Santa Fe hybrid: že by rodinný ideál v hybridním SUV

Hyundai Santa Fe hybrid: že by rodinný ideál v hybridním SUV

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Čas – veličina, která samovolně běží a záleží jen na každém z nás, jak s ní naloží.  V automobilovém průmyslu tento princip funguje jako v každém jiném odvětví a jihokorejské automobilky o tom vědí svoje. Když se mě někdo dřív zeptal, co si myslím o vozech Hyundai nebo KIA, s lehce satirickým úsměvem jsem konstatoval, že jediným důvodem pro nákup vozu právě těchto značek je cena. Všechno ostatní bylo v nejlepším případě podprůměrné, ale pro nenáročné řidiče vcelku dostačující. Jenže takovým jezdcem jsem já nikdy nebyl. Za těch 10 let se situace poměrně změnila, korejské automobilky za to vzaly a zásadním způsobem vylepšily svoje produkty. A tak mi teď na stole leží „klíčky“ od nového Hyundaie Santa Fe, který reprezentuje aktuální vývoj vozů této značky – společně s menším Tusconem. Oba tyto modely jsou letošními novinkami. Tuscon už měla na test redaktorka Lucie a já si teď můžu vytvořit svůj vlastní pohled na věc s o třídu „vyšším“ sourozencem. Pokud i vás zajímá, jak to celé dohromady funguje, pak zůstaňte určitě alespoň chvilku ještě s námi.

 

Exteriér: originální a sebevědomý

To jsou první slova, která mě napadla, když jsem poprvé uviděl nové Santa Fe naživo. Jedná se o poměrně velké SUV, přední část je jednoduchá a masivní. Drtivou část předku zaujímá obrovská mřížka chladiče s osobitými mnohoúhelníky. Spodní část nárazníku má snazší tvarové pojetí, ale příjemně ho ozvláštňují stříbrné doplňky. Jestli mě něco opravdu hodně baví, tak je to minimalistické pojetí předních světel. Do extrému dotažené řešení u modelu Tuscon je u Santa Fe o něco méně extrémní. Obrys v tomto případě nesplývá s mřížkou chladiče. Jejich grafika je ale rozdělena do dvou – na první pohled možná nesouvisejících – částí. Při předobočním pohledu ale krásně vyniká jejich důmyslné propojení. Zdánlivě tak mohou připomínat například tesáky. Santa Fe se mi zepředu opravdu líbí a přesunu se tedy o kousek dál, k  bočnímu profilu. Bavíme se o SUV klasického tvaru, žádné „pseudokupé“ na zvednutém podvozku. Mám před sebou „nafouknutou“ karoserii kombi v kombinaci se zvětšenou světlou výškou. Pár designových doplňků tady ale najdeme. Dominantou jsou však dvoubarevná kola a chromové nebo stříbrné doplňky exteriéru včetně rozměrných zpětných zrcátek. Zadek auta v ničem nezaostává za celkovým pojetím vozu. Tvoří ho opět pěkně tvarovaná světla, opticky spojená tenkou červenou linkou.

TEST: Hyundai Tucson 1.6 T-GDI MHEV – moderní pojetí vesmírné lodi

 

Interiér: originální mix tradice a budoucnosti

Nyní konečně nastupuji do prostorného interiéru, který na první pohled potěší nejen oko, ale také další smysly. Kam se podívám, vidím a cítím kožené čalounění, a to včetně vrchní části palubní desky. Barevné sladění sází na černou v kombinaci se stříbrnou, což funguje a ačkoli se nebavíme o něčem extra odvážném, moje dojmy jsou pozitivní. Jediné, co mi trochu kazí náladu, jsou neobvykle velká tlačítka na ovládání automatické převodovky. Jejich rozměr je praktický, ale zpočátku na mě neudělala zrovna ten správný dojem. Působí totiž lacině. S odstupem času musím říct, že si na jejich rozložení člověk rychle zvykne a v případě potřeby je ovládá v podstatě poslepu. I na jejich rozměry a barvu jsem si nakonec rychle zvyknul. Možná se ptáte, kde je ten mix tradice a budoucnosti. Tak ten se nachází především na středovém tunelu –  mezi pasažéry na předních sedadlech. Tento tunel se zdá na první pohled poměrně zmatečný a to sice přehršlí tlačítek na něm umístěných. Opak je ale pravdou. Po pár jízdách dnes jednoduše ovládám základní funkce, jako jsou teplota a zacílení klimatizace, vyhřívání nebo odvětrání předních křesel nebo i jízdní režimy. Každý takový úkon má své tlačítko a díky tomu je skvěle ovladatelný. Zároveň mám k dispozici středový dotykový displej infotainmentu, ve kterém je další nespočet funkcí – jak už dnes bývá zvyklostí – kterými si lze zpříjemnit cestu, spárovat mobilní telefon nebo nastavit navigaci. Celkově je to po chvíli kvalitní mix a reálně se nemusím do dotykového systému příliš často ponořit, protože to, co pro běžný den potřebuji, mám po ruce. Možná to někoho nepotěší, ale já to považuji za velmi příjemné a praktické řešení. Nové Santa Fe samozřejmě nabízí všechny současné bezpečnostní a asistenční prvky, jako je adaptivní tempomat, asistent mrtvých úhlů a jízdy v pruzích, který dokáže po krátkou dobu sám řídit. Pro lepší komfort je zde dvouzónová klimatizace, u níž bych rád zmínil funkci, která umí studený vzduch pustit pouze na místo řidiče. Všiml jsem si téhle možnosti poprvé a velmi mě potěšila, protože s přítelkyní poměrně často řešíme, jestli klimatizaci zapnout nebo ne. A já tu mám tlačítko, které situaci řeší za nás. Nakonec jsem objevil ještě jednoho asistenta, kterého jsem opravdu nečekal. Hyundai Santa Fe nabízí možnost vyjetí – nebo zajetí – do parkovacího místa při ovládání klíčkem. To je opravdu příjemná funkce pro případy užších parkovacích míst (například v obchodním centru). SantaFéčko svou výbavou připomíná moderní vozy vyšších tříd a kombinuje se i s trochou ergonomické klasiky. Hezky to v Hyundaii vymysleli.

 

Technika: hybridní pohon nabízí příjemných 169 kW

A jak nový Hyundai Santa Fe jezdí? Doba je, jaká je, a i Hyundai musí jako všichni ostatní reagovat na různé restrikce. Chápu kombinaci s elektrickým motorem, ale kdyby mi někdo dřív řekl, že v tak velkém autě dostanu benzinový čtyřválec, zvedal bych obočí. A kdyby ten někdo pokračoval tím, že to bude 1.6 Turbo, asi bych se i smál. Sem přece patří nafta, šest válců a tři litry. Nic takového snad Hyundai nikdy nenabízel, tak to berte jako takovou úvahu, než se dostaneme k tomu, že to, co v Hyundai vymysleli, funguje. A funguje to dokonce velmi dobře. Kombinovaný výkon je naprosto dostatečný vzhledem k rodinnému zaměření vozu, který se naštěstí nesnaží ani nikterak sportovně vypadat, ani napodobovat simulovat sportovní jízdu. Santa Fe je přesně tím, čím by takový vůz měl být – prostorným, komfortním a příjemným společníkem na cesty. Hybridní pohon si vše řeší sám, a i když nabízí různé jízdní režimy, většinu času jsem jezdil na Eco a neviděl jsem v tom žádný problém. Výkonu je dostatek, servírovaný je plynule ale především v tichosti. Až při využití plného potenciálu, například při předjíždění, je ve vysokých otáčkách slyšet, jak se benzinová jednotka snaží. V běžném provozu o ní ale prakticky nevím, což je skvělé. Na palubě je klid, pohoda a automaticky jedu spíše uvolněným tempem bez jakékoliv ambice zrychlit. V takovém pohodovém tempu je nové Santa Fe až překvapivé a stojí za to se na něj podívat i ve srovnání s věhlasnější konkurencí. Podvozek si s motorem i převodovkou dobře rozumí, a právě díky němu se můžu „na palubě“ uvolnit. Není nikterak tvrdý, a přesto se Hyundai chová na silnici sebevědomě a neobtěžuje přílišnými náklony nebo nestabilitou. Právě naopak, dělá přesně to co, má. Přes nerovnosti proplouvá s nebývalým klidem a jistotou. Za jeho volantem se vše spojí do příjemně uvolněné jízdy. Takže pouštím Apple Car Play, chill out playlist a relaxuji při jakékoliv cestě.

Srovnávací test: Hyundai Santa Fe vs. Renault Koleos

 

Závěr: Jaké je tedy nové Santa Fe?

Myslím, že je to zřejmé již z textu. Takže ano, osobně bych preferoval jinou motorizaci, ale kromě jistého staromilství mě k tomu nic jiného nevede. V případě nového vozu je to pohon příjemný, dostatečně výkonný a plně vyhovující. Řidiče v ničem neomezuje a kombinuje nadprůměrně komfortní projev s výkonem, aktuálními regulemi a velmi příjemnou spotřebou. Tu jsem neměl problém udržet pod 7 l benzinu na 100 km. Takovou hodnotu opravdu považuji vzhledem k vnějším i vnitřním rozměrům za skvělý výsledek, protože kdo mě jen trochu zná, ví, že se o nízkou spotřebu opravdu nesnažím. Jezdím s většinou aut podobné trasy a tempo, které zcela určitě moc nesedí zrovna hybridním pohonům a malým motorům obecně. Snaživý řidič by určitě dosáhl na ještě lepší hodnoty. A oněch 7 l/100 km, bez omezování se, je vážně dobré číslo. Hyundai v čase nezahálel a první zajímavou vlaštovkou, která zaujala i mou maličkost byla i30 N. A nyní je tu nový Hyndai Santa Fe, který překvapil snad ještě víc. Tohle je rodinné auto, které bych si dokázal představit v garáži. Asi bych s ním občas jel jen tak, abych si trochu odpočinul, ale musel bych ženu hezky poprosit. Ta se netvářila, že by mi jej jen tak půjčila.

 

Petr Jakušev

Sdílet: