Hyundai Ioniq Hybrid: malé velké (hybridní) překvapení

Snad u každého auta se jako redaktor snažím odprostit od předsudků. Nikdy to nebylo úplně jednoduché. Často očekáváte od každé věci, a od auta dvakrát, buď hodně pozitivního nebo naopak negativního. Od vašich očekávání se pak často i odvíjí celkový rozsudek. Už tušíte, kam tím mířím? Zarytí spokojení vlastníci moderních vozů značky Hyundai už určitě startují a chtějí oponovat. Já ale ani v nejmenším nechtěl jít negativním směrem vůči této jihokorejské automobilce. Pokud se podíváme do třídy malých vozů a nižší střední třídy, je málo aut, která by vyloženě vyčnívala z řady, a to ať už ve špatném či dobrém slova smyslu. Ani Hyundai prozatím nebyl výjimkou. Podle mě šlo o auta vyloženě slušného průměru, které jsou sem tam lepší než konkurence a občas i malinko horší. Teď už ale zpět k autu, které tu dneska před námi stojí. Poslední roky se totiž ve vývoji aut u Jihokorejců dějí doslova divy. Když se odprostíme od konvenčních aut, dokonce i v tomto směru můžeme použít označení „ti do toho opravdu šlapou“. V minulém roce byla představena a postupně uvedena kompletně nová modelová řada vozů na alternativní pohon. Pod modelem Ioniq se skrývají hned všechny tři „alternativní“ možnosti – hybrid, plug-in hybrid a plný elektromobil. Už jenom tahle volná možnost volby zní hodně přívětivě. My máme prozatím možnost otestovat „základní“ verzi s atmosférickou šestnáctistovkou, elektromotorem a základní sadou baterií bez možnosti dobíjení ze zásuvky. Jak se Hyundai popasoval s prozatím poměrně pokrokovou a moderní technologií? Bude to fungovat nebo akorát rozčilovat řidiče? Jaká bude spotřeba? A dá vám alternativní auto od Hyundaie i nějakou porci extravagance a zábavy? To vše nás dneska bude zajímat…

 

První dojem: to správně futuristické auto

Budete se divit, ale ani alternativní auta se nekupují jen kvůli jejich užité hodnotě resp. kvůli levnějšímu a šetrnějšímu provozu. Základem každého auta zaměřeného na EKOlogii/nomii je aerodynamika. Nejen technické díly (a třeba i jejich hmotnost) musí být přizpůsobeny zaměření auta, ale i celková silueta karoserie. I proto se pod pojmem „futuristické“ skrývají povětšinou právě taková auta, do nichž Ioniq bez pochyb zapadne. Názory na jejich design jsou pak vcelku rozporuplné. Já si třeba vzpomenu na rok 2011, kdy Opel slavil 20 let v ČR a při této příležitosti ukázal (českému) odbornému světu poprvé tehdy novou Amperu. Myslím, že jsem nebyl sám, komu chlupy stály doslova tam, kde byste to ani nečekali. Dnes už to není asi tak horké, i z části protože jsme si už trochu zvykli. Nicméně i Ioniq působí hodně moderně a rozhodně ne obyčejně. U moderního auta nechybí přemíra LEDek, které jsou tady použity snad téměř všude. V masce chladiče pak nenajdete přílišně průduchů, a to opět kvůli co nejlepšímu součiniteli odporu vzduchu. Alu kola jsou pak z půlky zaslepená a ačkoliv i ona musí být funkčně vyladěná, jejich design je příjemný. Já osobně bych si na takovéhle auto asi dovolil malinko výstřednější barvu, vůbec by mi na Ioniqu nevadila bílá (ideálně v perleti). Šedá nenadchne, nezarmoutí a znáte to – hlavně nevzbudí příliš rozruchu, to se často cení. V řeči detailů bych si ještě neodpustil zaškrtnout v ceníku zatmavená zadní okna, kdyby to však jen výrobce umožňoval…

 

Interiér: jen stručně, zlehka a v pozitivním duchu

I v interiéru jde často o řeč předsudků. Teď nechci ani tolik zmiňovat materiály různých detailů a ani celkové zpracování. Znáte to, v interiéru čehokoliv můžete mít různé pocity a kolikrát ani nemusíte přesně vědět, proč. Já třeba mám dosti smíšené pocity uvnitř všech koncernových aut. Kolikrát právě ony umí překvapit příjemnými displeji, ergonomií ovládacích prvků, ale sedadla a celkové zpracování vnitřku auta spíše pokulhává. Největší důraz přikládám k posazu za volantem. Prostor pro řidiče je prostě důležitý, ač chcete či ne. Budete se divit, ale právě u Hyundaie jsem spokojen na jedničku. Lehce položená záda, sedák skoro až na zemi a volant co nejníže, to přesně vám Ioniq dovolí bez ztráty kytičky při drobných ťukancích kolenem/koleny o volant. Celkově se mi líbí i všechny ovládací prvky, ovládání infotainmentu nepostrádá logiku a kupodivu má i celý systém docela přívětivou grafiku a logiku. Možná bych si právě tenhle displej uměl představit o něco níže a lépe orientovaný k řidičovi, ale to už je spíše kosmetická záležitost. V úvodu tohoto odstavce jsem lehce odsunul řeč o materiálech, pojďme se k nim na vteřinku vrátit. I tady Korejec umí totiž překvapit. Čekali byste pouze tvrdé, lesklé a nevzhledné plasty? Ano, pár jich tu pořád zůstalo, ale naopak měkčená palubní deska působí poměrně kvalitně a řidičovo očím spíše lahodí.

 

Technika: to je oč tu běží…

Hybrid jako pojem v automobilovém spektru není na rozdíl od pojetí mezilidského ani v nejmenším brán negativně. Naopak hybridní technologie by měla v autě spojovat to nejlepší z jedné a druhé sféry. Já často při tomto vysvětlení přemýšlím nad smysluplností variátorových převodovek. Nedávno jsem se poprvé setkal s CVT, které mě pozitivně překvapilo, v hybridu to však nebylo. V řeči alternativních vozů jsem se ještě s pozitivním smýšlením o bezestupňové převodovce nesetkal. A víte jak kontruje Hyundai? Svým vlastním pojetím definice zmíněné v úvodu – jaká je nejlepší převodovka, kterou umí nabídnout? Přeci DCT – dvouspojkový sedmistupňový automat. Světe div se, je i tady v Ioniqu a funguje opravdu skvěle. Troufnu si dokonce tvrdit, že nejlépe ze všech Hyundaií, ve kterých jsem kdy seděl. To nejlepší z pohledu konvenční techniky se údajně jeví atmosférická jednašestka GDI, která se svými spíše udýchanými 106 koňmi v běžných autech příliš chlubit nemůže. Tady jí ale pomáhá elektromotor o dalším výkonu zhruba 32 koní. To sice nezní jako nějaké super hodnoty, ale připomeňme, že veškerou porci koníků a newtonmetrů (točivého momentu) má elektromotor k dispozici od zcela nulové rychlosti. Pokud by vám snad nestačila rychlost „standardního“ zrychlování, Ioniq nabídne možnost, jak si na krátkou chvilku zahrát na polykače asfaltu. Stačí řadící páku přepnout z „D“ doleva směrem na „S“ a sešlápnout na plno plynový pedál. Garantuji vám, že hrabat se dá i ve 30km/h a minimálně do padesátky vám moc aut neujede. Teď ale zpět k tomu, oč tu běží – ekologické a ekonomické jízdě. Zajímá vás hlavně spotřeba? Tak vězte, že pokud se jako správný řidič ekologického auta budete i chovat na silnici, tak nějakých pěkných 3-4 litrů na 100km dosáhnete. Samozřejmě stejně jako většině moderních aut, tak i tomuhle vadí vyšší dálniční rychlosti. Ani ne, že by mu vadilo 160km/h technicky, nýbrž na spotřebě to už prostě znát je. Pokud udržíte nohu (nebo adaptivní tempomat) na 120km/h, se spotřebou do 4,5 l/100km se vejdete, při 140 a výše už ale počítejte s hodnotami začínajícími pětkou a výše. Za mě to je ale přijatelná daň za snahu o ekonomickou jízdu.

 

Hyundai Ioniq: konečně hybrid se smyslem (pro uživatele)

Přemýšlíte, proč ta závorka? Často se totiž automobilky pouštějí do výroby ekologicky šetrných vozů jen z jednoho popudu – kvůli tabulkovým hodnotám emisí a s nimi souvisejícími normami. S klidným svědomím mohu říci, že tohle ten případ není. Nějakou chvilku sice potrvá, než si i zdánlivě levná značka, jako je Hyundai, najde cestu k zákazníkům segmentu, jehož zástupci (vč. Ioniga) základní pořizovací cenou do portfolia jihokorejské automobilky úplně nespadá. Základní verzi pořídíte od 699.900Kč, což sice může zprvu vypadat jako horečná suma, ale když si vezmete, co vše v autě kromě opravdu vytříbené techniky je, úplně moc to prostě není. Celkově k Ioniqu nemám moc výtek. Když se zamyslím, tak si snad nemohu odpustit poznámku k poněkud laciné kůži na sedadlech a volantu, ale i tak lze kvalitu materiálů hodnotit jako stále se zlepšující. Budete se divit, ale i já, motoristický nadšenec a hlavně moderně smýšlející člověk, příliš hybridům „neholduji“. Ještě jsem se totiž nesetkal s něčím, co by v této třídě prokazatelně šetřilo náklady na provoz, bylo zároveň pořád stejně všestranné jako běžný automobil a majitele neomezovalo všemi možnými směry. Ioniq je zřejmě první hybrid, který by ode mě dostal zelenou. Tohle konečně dává smysl!

 

Jan Novotný

Technická specifikace

motor
Model	IONIQ Hybrid
Výkon	104 kW
Točivý moment	265 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	4000 RPM
Zrychlení 0-100km/h	10 s
Max. rychlost	185 km/h
Palivo	Super 95
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	5700 RPM
Převodovka	Automatická převodovka (dvouspojková)
Převodů	6
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Objem	1580 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (NEDC)	3 l/100km
Spotřeba ve městě (NEDC)	3 l/100km
Velikost nádrže	45 l
Emisní norma	Euro 6b (NEFZ)
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	195/65R15
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	1870 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1445 kg
Náklad	425 kg
modelová řada
Název generace	AE
Uveden	10/16
Dveře	5
Karoserie	Hatchback
Třída vozidla	Nižší střední třída (např. Golf)
rozměry
Délka	4470 mm
Rozvor	2700 mm
Šířka	1820 mm
Prostor pro zavazadla	443 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1505 l
Výška	1450 mm
Světlá výška	140 mm
Průměr otáčení	10 m
Sedadla	5

Podobné vozy