Hyundai i20 N Premium: „základní“ Pocket Rocket

Při založení divize N automobilky Hyundai nebylo moje očekávání nikterak vysoké. Hyundai pro mě byl řekněme mimo okruh zájmu. Jednoduché a „levné“ vozy s odpovídající technikou nedávaly zrovna dobré vyhlídky pro vlastní, sportovně zaměřenou modelovou řadu. Byl to ale jeden z mých velkých omylů v oblasti automotive, ne-li dokonce ten největší. Albert Biermann, kterého si pro tento projekt Hyundai přetáhl z BMW divize M, byl tím, kdo se podepsal na dnes již velmi respektovaném modelu i30 N. Tam jsem začal vnímat Hyundai jinou optikou a myslím, že od té doby do toho také automobilka „šlapala“ správným směrem. Výsledkem jsou dnes konkurenceschopné vozy v kvalitě, na kterou jsme zvyklí od konkurence. Model i30 N byl ale celou dobu osamělým hrdinou, což bylo s ohledem na jeho úspěch poněkud zvláštní. Rozšíření tak úspěšné řady by přece dávalo smysl… A co víc, ono to smysl dává. Nyní si evropský zákazník může vybrat celkem 3 modely plnokrevné divize N, kterými jsou již zmiňovaná i30 N, dále pak větší Kona N a nakonec, ale ne tedy optikou mého zájmu, i i20 N. Ta je rozměrem i výkonem nejmenší. Znamená to tedy, že by měla být tou nejslabší? To si upřímně nemyslím a jakmile jsem ji zahlédl v redakčním kalendáři, okamžitě jsem se přihlásil o klíče…

 

Design: zamračený prcek

Vozy divize N většinou potkávám v modré barvě, která se pro ně stala opravdu typickou. Při konfiguraci testovacího kousku měl někdo trochu víc odvahy a zvolil tmavě červený lak. Ten díky ostrému kontrastu černé střechy, kol a aero doplňků nechává právě tyhle prvky vyniknout ještě o kousek víc a i20 je tak stále naprosto nepřehlédnutelná. Standardní i20 je pěkné moderní auto, ale verze N je o pořádný kus jinde. Přední část dostala černou, agresivněji pojatou mřížku chladiče a především nepřehlédnutelný nárazník s výraznými průduchy pro přívod vzduchu k předním brzdám. Uprostřed těchto otvorů jsou umístěné mlhovky. Přední část je opravdu sebevědomá a dává jasně najevo, že tohle není ten běžný městský „bobík“. Obcházím si ji tedy pomalu dokola a nejvíce podobná civilnímu modelu je z boku. I tak je ale jasně patrné díky velkým černým kolům, výrazným prahům a aero křidélkům předního nárazníku, že se koukám na něco výjimečného. Zadní části dominují složitě tvarovaná světla, která jsou rozměry shodná s běžnou i20, tady mají ale ještě kouřový nádech. Ten dobře koresponduje s vrchní černou částí, které dominuje především zadní křídlo. Odvážně tvarovaný je i zadní nárazník s malým difuzorem a reálnou koncovkou výfuku, která občas i pěkně zapráská… A přesně k tomu se dostaneme o pár odstavců níž.

 

Interiér: černočerná klasika modelů řady N

Jestli bývalo něco na prvním modelu N divize trochu kritizováno, byl to právě interiér. Ten byl kvalitně zpracovaný, ale materiály bývaly u konkurence lepší. Po nasednutí do i20 N mám v podstatě shodné pocity, což mi ale zvlášť u malého, základem levného modelu vůbec nevadí. Navíc tu nacházím „Nkový“multifunkční volat, skvělé sportovní sedačky a plně digitální přístrojovou desku i infotainment. U té kapličky přístrojů to bylo opravdu milé překvapení, byl bych naprosto spokojený s analogovým řešením, ale aktuální řešení vnímám velmi pozitivně. U i20 N se v tomhle ohledu nešetřilo, díky tomu jde o hrdou představitelku moderních vozů Hyundai. Pojďme ale dál. Interiér je v gesci černé barvy, naštěstí včetně stropnice, a tak se tu rychle cítím velmi dobře. Materiály jsou tvrdé, ale opět – naprosto skvěle zpracované. Žádné nežádoucí zvuky se neozývají a tím pádem nemám ani co kritizovat. Vše je tady na svém místě, kvalitní a přehledné. Místa je zde na tuto třídu také dostatek a jsem schopný se posadit i za sebe. Na trasu Praha – Ostrava – Praha by to úplně nebylo, ale to ani není primární účel. Tohle auto je zaměřené na zábavu a k tomu budu dnes přihlížet především.
Nad rámec zábavy ještě rád zmíním plné vybavení vozu. Přestože se jedná o základem malé městské vozítko, tak zde najdeme vše, co je dnes potřeba. Samozřejmostí je automatická klimatizace, vyhřívané přední sedačky, ale navíc také třeba vyhřívaný volant. Infotainment podporuje Apple CarPlay/Android Auto. Lane Assist okamžitě vypínám, ale je toho k dispozici určitě ještě o trochu víc. i20 N je sice malým, ale naprosto současným vozem, který můžete vesele a v relativním pohodlí používat bez omezení každý den.

 

Technika: 1.6 T-GDI, manuální převodovka a zábava pod pravou nohou

Hyundai si udržel pro svůj malý hatch čtyřválcový motor. Objem 1.6 l v kombinaci s turbem nabídne 150 kW (204 koní) a 275 Nm. To se možná nezdá jako zázračné hodnoty, ale v kombinaci s hmotností 1190 kg nabídne zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,7 sekundy. Maximální rychlost je 230 km/h, a to jsou podle mého názoru naprosto vyhovující dynamické parametry na „základní sportovní model“. Tohle všechno je k dispozici výhradně s manuální šestistupňovou převodovkou, což vítám, protože řadím rád. Z té moderny jsou zde k dispozici automatické meziplyny, které jsou při podřazování velmi efektivní a navíc, při otevření klapky výfuku také velmi efektní. Zvuky, které tenhle prcek vydává, mě opravdu baví a v jiném režimu jsem ani jezdit nechtěl. Konečně vyšlápnu spojku, řadím neutrál a startuji motor startovacím tlačítkem. Znovu spojka, jednička a vyrážíme na prvních pár kilometrů. Napřed přes město, pak kousek po dálnici, a nakonec auto protáhnu na oblíbené okresce. Cesta městem je až překvapivě klidná. Tedy skoro… Motor po nastartování působí naprosto obyčejným dojmem. Žádné drama, převodovka je hladká a přesná – ideál na takové to běžné ježdění. Jediné, co dává najevo jiné zaměření, je podvozek. Pro běžnou jízdu mi přišel opravdu tvrdý, což chce především bystrý zrak na silnici před sebou a velkou pozornost věnovanou všem výmolům. Řízení je přesné a rychlé – díry vymetat opravdu nemusím. Díky tomu, že se jedná o „Entry level“, není v nabídce nastavitelný podvozek. Ten v této třídě opravdu není standardem i s ohledem na prodejní cenu. Zvykám si na to rychle a pokud by to měl být jediný kompromis, udělal bych ho rád. Blíží se mi ale dálnice, a tak mohu poprvé seznámit pedál plynu s koberečkem. Následuje milé překvapení – samozřejmě, že i20 N není drtivě rychlé, ale rychlé je rozhodně naprosto dostatečně. Zátah motoru je naprosto lineární, pedál plynu reaguje na sebemenší povel. Tohle vypadá opravdu dobře. Děje se to tedy po přepnutí do sportovního režimu. V tom běžném to funguje velmi podobně, ale ten zvukový projev tomu přeci jen dává větší grády. Zároveň se aktivovaly i automatické meziplyny, a to je jednoduše orchestrem pro moje uši. Naprosto přesná práce s řadicí pákou je tím ještě víc umocněna a podřazení na sjezdu o několik stupňů bylo „lahůdkou“. Na chvilku jsem zastavil, abych trochu vstřebal dojmy a znovu si auto prohlédl. V infotainmentu jsem objevil ještě další data o poloze plynu, brzdy a navíc takovou malou „telemetrii“ – je naprosto neuvěřitelné, co dnes můžeme mít ve sportovním autě k dispozici.
Přepínám tedy auto do nejostřejšího režimu a v několika průjezdech za sebou postupně zrychluji a hledám limity tohohle drobka. No pojďme si rovnou říct, že jsou poměrně daleko. i20 N je přesně tím autem, na které čím víc tlačím, tím víc mi dává. Je krásně mechanické, pevné, přesné a čitelné. V zatáčkách díky samosvornému diferenciálu nacházím všechen grip, který je k dispozici a za plynem a volantem dál utahuje oblouk. Brzdy jsou snad k neutahání a ten „tvrdý“ podvozek, tak ten teď předvádí tu nejlepší možnou práci. Auto je v jakékoliv situaci naprosto stabilní a pod kontrolu. Při ubrání plynu v zatáčce dokonce nabídne stočení zadní části, aby dál utáhlo oblouk. Senzace! Tomuhle říkám povedený Entry Level.

REPORTÁŽ: Den na okruhu s “eNky” od Hyundaie naplnil i předčil mnohá očekávání

 

Závěr: „Basic Pocket Rocket“… Opravdu?

Ano, ano, a ještě jednou ano. Při testování i20 N jsem si nejednou zavzpomínal na Fiestu ST, která nabídla velmi podobný výkon a zážitky. V přímém srovnání bych si dnes vybral moderně pojatý Hyundai. Jako celek působí opravdu dobrým a sebevědomým dojmem. Jezdí jako mnohem dospělejší auto a nabídne opravdovou rychlost, přesnost a zábavu za volantem. To Fiesta uměla a umí taky, tady je ale od všeho trochu víc a ta telemetrie, tak ta mě ve voze téhle kategorie absolutně překvapila. Nejsem si jistý, že je to vlastně až takový Entry Level, za jaký jsem ji na začátku měl, ale je rozhodně skvělá. Jediné, na co je potřeba si na začátku zvykat, je tvrdý podvozek. Ale to je něco, na co bych si zvykl opravdu rád. Hyundai i20 N Premium bych každému zájemci o daily/sportovní vůz s klidným svědomím doporučil.

 

Petr Jakušev