Zdroj úvodní fotky: Michaela Rubešová
Honda Civic e:HEV: komfortní, úsporný i kvalitní, sportovní už ale moc ne

Honda Civic e:HEV: komfortní, úsporný i kvalitní, sportovní už ale moc ne

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Michaela Rubešová

Když jsem zjistil, že budu mít na test nový Civic, docela mě to potěšilo. Sám jednoho mám na popojíždění po Praze, jen tedy takového „pradědečka“ sedmé generace. I přes jeho věk a určité neduhy je to spolehlivé auto, které dělá svoji práci. Byl jsem tedy zvědavý, kam se Civic za těch 20 let posunul – aby to nedopadlo jako se známým Hollywoodským trhákem Rychle a zběsile“ které nám svůj 10. díl již představilo a zrovna k lepšímu ten posun určitě nebyl. Neberte to prosím doslova, jen ta 11. současná generace ve mně vyvolala tohle přirovnání. Nutno říct, že zrovna od Hondy a navíc ikonického Civicu zklamání opravdu nečekám. Současný Civic se opět výrazně posunul a z původního „hatchbacku“ je dnes spíše „liftback“, což ale asi většina českých zákazníků zřejmě díky větší praktičnosti přivítá. Jaký tedy je nový Civic? Pojďme se na to spolu podívat…

 

Exteriér: originální moderní vzhled, který si nespletete..

Přerod z hatche na liftback nebyl z generace na generaci, tento posun byl postupný a osobně trochu postrádám více karosářských variant, jako tomu bylo u předchůdců. Především verze „coupe“ by v kombinaci s vrcholným modelem Type-R sedla jako „prdel na hrnec“. Ale tahle doba je pryč. Civic je možné pořídit právě jako „liftback“ a současná generace vypadá líp, než ta předposlední. Přední část má na dnešní dobu pěkný minimalistický look. Nízká, široká světla s originálním tvarem LED denního svícení se trochu sklání k zemi směrem ke středu vozu. Tam plynule navazují na úzkou mřížku chladiče. Ostře tvarovaný přední nárazník je ve spodní části opticky rozdělený a právě tady najdeme největší otvor pro přístup vzduchu k motoru. I tak je tohle v dnešní době obřích „předních grilů a bobřích zubů“ nádherně vyvážený a uhlazený design. Z přímého pohledu nový Civic vypadá, jako kdyby soustředěně přimhouřil oči. Doufám, že se nikdo nebude zlobit, ale boční profil – to je čistý „liftback“, navíc tedy opravdu pěkný. Uhlazené čisté linie bočního profilu vypadají opravdu dobře. Škoda, že díky legislativě nemůžeme zatmavit přední okna tak, jako ta zadní. Chápu, proč to tak je, ale vizuálně by to byla bomba. V každém případě má Civic ke svým rozměrům vzadu velkou prosklenou plochu a působí, stejně jako přední část, vyváženě a sebevědomě. Tomu pomáhá i kombinace bílé perleti a černých doplňku – černá zpětná zrcátka, kryty B a C sloupku, samozřejmě kola a tenký „spliter“ pod bočním prahem. Tohle auto má šmrnc. Oproti minulé generaci se desing Civicu opravdu posunul a dozrál. To nejvíc vnímám u zadní části, která byla u 10. generace, jak to říct „politicky“ korektně… No, řeknu to, jak to cítím, i když pak doma dostanu trochu „bídu“, byla taková „tuningová“. To se u současného modelu změnilo výrazným způsobem. Zadní světla s pěknou grafikou skvěle navazují na boční linii a zároveň jsou opticky propojeny tenkou červenou linkou skrz víko kufru. Kontrastní černá odtrhová hranka, „křidélko“ chcete-li je podle mého nutnost, která dál zvýrazní opravdu vyladěný vzhled. Aktuální generace Hondy Civic je podle mého názoru ta nejkrásnější minimálně za posledních 20 let, ne-li absolutně. Na tomhle autě je opravdu vidět, že se v Hondě hodně snažili a ta snaha se vyplatila.

 

Interiér: minimalistický, současný a útulný

Skládám svoji poměrně rozměrnou schránku za volant a hned přichází milé překvapení. Zkouším rovnou i zadní sedačky a tady mě samozřejmě limituje klesající záď, ale i tak můžu říct, že v dané kategorii Civic nabízí dostatek místa. Černočerná kombinace barev v interiéru je u nás mezi zákazníky velmi oblíbená. Osobně preferuji světlé, krémové nebo hnědé čalounění, ale interiér v Civicu je i tak opravdu vkusný a přehledný. Použité materiály odpovídají prémiovějšímu zaměření vozu a na dotek jsou příjemné a odolné. U moderního vozu je dnes velmi důležitá také výbava a ani tady Honda nic nepodcenila. Dvouzónová klimatizace, vyhřívané přední sedačky (a také volant), digitální kaplička přístrojů a samozřejmě mediální centrum s plnou mobilní kompatibilitou. Samozřejmostí je adaptivní tempomat s funkcí centrování v jízdním pruhu, který mi u současných hybridních a elektrických vozech dává vlastně smysl, bohužel. O tom se mému „pradědečkovi“ sedmé generace ani nezdá. Právě ve výbavě těchto „mainstreamových“ aut extrémně vnímám, jak daleko se za posledních 20 let posunula. Občasným bolavým místem bývá ovládání nabízených funkcí a přesně to není problém testované Hondy. Kapličku přístrojů ovládáte logicky přímo z volantu a řidič má opravdu všechny potřebné informace přímo před sebou. Multimediální systém je dotykový, přehledný a logicky uspořádaný. Pozitivní je také dostatek klasických ovladačů, například klimatizace, kdy se nemusíte do systému vozu ani podívat a jednoduše přímo nastavíte, co je právě potřeba. To je ten nejlepší možný přístup, protože přílišná digitalizace „všeho“ obvykle není prospěšná. Navíc je interiér výborně odhlučněný, čemuž pomáhá i aktuální motorizace, ale k tomu se ještě dostaneme v další části. V každém případě je velmi příjemné a komfortní být v nové Hondě Civic při každodenních cestách.

 

Technika: atmosférický benzinový dvoulitr a elektromotor každý s jiným max. výkonem

A tady se dostávám k mému jedinému myšlenkovému rozporu, který u téhle Hondy mám. Následující řádky bubou v podstatě subjektivní popis toho, jak to funguje. V žádném případě to nemyslím jako kritiku a navíc doba je dnes prostě taková. Když vidím 183 koní, tak si říkám, že to je vlastně fajn a mohla by tu být i zábava. Civic je pro mě právě tím „normálním“ autem, se kterým byla vždy možná i trocha té zábavy. Charakterní motory, přesné a mechanické převodovky, skvělé podvozky… To vše byl Civic a díky tomu si vybudoval svůj status. Dobrá zpráva je, že tu z toho docela dost zůstalo, celkové zaměření je dnes už ale jiné.

Výrobce u vozu udává hodnotu maximálního výkonu 183 koní. Elektromotoru a především pak spalovacímu motoru supluje převodovka typu e-CVT, která je svým způsobem skvělá, jen nečekejte zábavu při změně převodových stupňů a mechanické spojení s vozem. Navíc si Honda udělala tak trochu svůj systém a v nízkých rychlostech, do cca 70 km/h funguje spalovací motor jako generátor pro elektrický pohon, a tak rozjezdy probíhají podobně hladce a rychle jako u obdobně výkonného elektromobilu. Ve vyšších rychlostech pak spojí síly dohromady a pohánějí přední kola. Upřímně mohu říct, že pro běžné použití to funguje velmi dobře a při denních popojížďkách, pro které je tenhle Civic stvořený, jsou projev a dynamika na velmi dobré úrovni. Kultivovaná a tichá jízda je na úrovni vozů z vyšších kategorií. S tímhle projevem si skvěle rozumí i podvozek. Ten není zbytečně tvrdý. Dokáže hezky žehlit běžné nerovnosti našich cest a sebevědomě řeší i větší výmoly s takovým „drahým“ řízeným žuchnutím. Drahým v tom pozitivním slova smyslu. Jízdní projev je doslova prémiový. Trochu smutné je, že i přes přesné řízení a takto vyladěný podvozek jsem vlastně neměl nějakou touhu přitlačit a pořádně těch 183 koní provětrat. Ne, že by to nešlo, ale právě CVT a celkové zaměření vozu k tomu opravdu nevybízí. Vyšší průjezdové rychlosti zatáčkami nejsou problém a Civic je opravdu stabilní a přesný i v téhle situaci… Je to ale díky pohonu celé takové „bezpohlavní“. Žádná velká zábava to není, ale určitě to tahle Honda zvládá. A tak zase zvolňuji a jezdím tak, jak by se s „hybridem“ jezdit mělo.

Na druhou stranu – a řekl bych taktéž oproti „standardním“ hybridům – onen odpich od semaforu je díky přímému připojení 184koňového elektromotoru na přední nápravu opravdu překvapivě hbitý a musím říci, že i návykový. Zatímco při zrychlování z místa a v nižších rychlostech dokáže překvapit, na okreskách a ve vyšších rychlostech nemá smysl tlačit současný Civic tam, kde nechce být. Je tomu tak třeba i proto, že 143koňový atmosférický dvoulitr jednoduše nemá tolik síly, co elektromotor, který ale dlouhodobě nedokáže tento deficit kompenzovat tak, aby jízda byla pořád tak příjemně dynamická. Na druhou stranu při plynulé a uvolněné jízdě je ale taktéž skvělým společníkem, který se umí odvděčit až překvapivě hospodárným provozem. Já jsem se totiž pohyboval nejčastěji na hranici 5 l benzinu na 100 km, což je na danou třídu i výkonové spektrum naprosto dechberoucí hodnota. I přesto nabídne potřebnou dynamiku pro předjetí nebo rychlejší jízdu po dálnici. Tenhle systém pohonu je při daném zaměření auta prostě velmi příjemný a funkční.

 

Závěr: tak co, je to lepší než nekonečná sága z Hollywoodu?

Jednoznačně ano a dokonce o tolik, že se to srovnat ani nedá. Nový Civic je vlastně skvělé auto. Exteriér je moderní, čistý a hlavně osobitý. Interiér má prémiovou úroveň, a to především kvalitou zpracování a použitých materiálů. Zvolený pohon jsem měl principiálně možnost vyzkoušet už v novém HR-V a i tam mi vlastně nevadil s ohledem na účel daného vozu. Pokud máte rádi moderní technologie a hybridní vozy vás baví, třeba právě díky vysokému pohodlí, ekonomickému a tichému provozu, bude pro vás tenhle Civic velmi žhavým kandidátem. Kvalitou a projevem mi hodně připomíná současnou Mazdu 3 a tu mám taky rád, takže je to na vás. Běžte si novou Hondu Civic vyzkoušet, jako auto pro každý den je to opravdu příjemná a originální varianta.

 

Petr Jakušev

Sdílet: