Honda HR-V 1,5i-MMD e:HEV: jaká je aktuální verze jednoho z „prvních SUV“?

Honda HR-V 1,5i-MMD e:HEV: jaká je aktuální verze jednoho z „prvních SUV“?

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Jan Novotný

Možná by mohl být nadpis pro někoho trochu matoucí, tak to raději hned vysvětlím, především část „jednoho z prvních SUV“. V současném světě, ve kterém se už jednotlivé kategorie stírají a to co dříve býval hatchback, je dnes prý SUV a tak podobně. Pomalu už zapomínám jednotlivé milníky. Honda HR-V mi vyskočila v mysli okamžitě. Její 1. generace byla ve své době opravdu zvláštní auto. Když se objevila, byla úplně jiná. Měla jen tři dveře, další přišly až s časem, zvednutou karoserii a pohon čtyř kol – tedy standartně předních a zadní se připojila když bylo třeba… V každém případě byla jiná a zajímavá. Především ji v té době koupil táta jako druhé auto do rodiny, takže jsme v ní trávili docela dost času. Mezi generacemi mne pak moc neoslovovala, byla málo „divná“, jestli mi rozumíte. A to se opět změnilo s tou aktuální, kterou mám tento týden na test. Je na první pohled odlišná a to se mi líbí, pojďme se tedy podívat na to, jaká je a jak jezdí.

 

Exteriér: elegantní, moderní a jiný, tak bych ho v krátkosti popsal…

Obcházím si ji na parkovišti pěkně dokola a líbí se mi, že i když se svou nejstarší sestřičkou nemá nic společného, vrací do hry tu jinakost. Přední část s lehkým „přimhouřením“ tenkých světel navazujících na mřížku chladiče působí sebevědomím dojmem. Není „naštvaná, ani agresivní,“ má prostě šmrnc a charisma. Boční profil z větší části připomíná právě svou nejstarší sestřičku. Ta byla, jak jsem říkal, třídveřová. Ta současná není, ale díky schovaným klikám zadních dveří tak na první pohled působí. To, že zde ty dveře jsou, je jedině dobře, nastupování na zadní sedačky je tak mnohem lepší. A právě za C-sloupkem se tahle nová kráska nejvíc odlišuje, díky svažující se linii zadního okna. Pod ním je pak nejdominantnější část „zadku“ – světla propojená tenkou červenou linkou dohromady. Mám pro tohle řešení trochu slabost a hodně mě baví i na jistém americkém sedanu. Tohle se Hondě povedlo tak, jako celý zbytek nového „HR-Véčka“. Na test byla navíc k dispozici v pěkné bílé perleti, která je v silném kontrastu s černými doplňky, především ve spodní části karoserie a také lemů okolo blatníků. Shrnu to jednoduše – nové HR-V se mi zase líbí.

 

Interiér: čistý, jednoduchý a vzdušný

Hondy se většinou snaží o to, aby bylo možné interiér i prakticky využít. Nové HR-V není výjimkou. První, co mne příjemně překvapilo, je dostatek prostoru ve všech směrech a na pohled příjemný, byť designově jednoduchý interiér využívající rovné linie a jednu výraznou stříbrnou linku okolo řadicí páky. Ihned se tu cítím dobře, vše je přehledné a na očekávaném místě. Displej uprostřed palubní desky dnes musí být, HR-V si ale zachovalo dostatek analogových ovladačů pro své základní funkce. I ovládání je tedy velmi intuitivní. Z pohledu řidiče mě v dnešní době trochu překvapila kombinovaná kaplička přístrojů, kdy na pravé straně vidím analogový přehledný tachometr a větší část nalevo od něj je pak plně digitální. Z hlediska funkce tu nemám co vytknout a analogové přístroje mám rád. Jen jsem v podstatě už čekal plně digitální kokpit. To už je možná trochu profesní deformace. Neberte to prosím jako kritiku, bylo to spíš překvapení. Sedím zde ve velmi pohodlných sedačkách, které mi dobře sloužily i na delší cesty.

Výbava vozu je samozřejmě aktuální. Infotainment už jsem zmiňoval, automatická klimatizace, lane-assist, adaptivní tempomat a další, to vše má ve výbavě. V Hondě HR-V mi z tohoto úhlu pohledu opravdu nic nechybí a nabízí i praktičnost navíc. Kufr je v dané kategorii vyhovující, ale po sklopení nabídne pohled „jako do malé dodávky“. Tím to ale nekončí. Samozřejmě i tady Honda nechala zadní sklopné sedáky. Pro transport vyšších předmětů vám tak bude stačit složit sedáky nahoru a za předními sedadly vytvoříte poměrně unikátní místo. Nebude to asi na každý den, ale jakmile se vám tohle jednou bude hodit, dokážete tuhle možnost ocenit. Jedním slovem bych ji, i díky jízdnímu projevu, popsal jako „pohodlnou“, protože taková je uvnitř a tak i jezdí, ale k tomu se ještě dostaneme.

 

Technika: 1.5 i-MMD e:HEV, to je vše co si můžete vybrat…

Tady je všechno úplně jinak… Tak se na to podíváme. Nové HR-V je vybaveno e-CVT převodovkou a dvěma motory. Začneme spalovacím o objemu 1,5 litru s výkonem 79 kW a točivým momentem 131 Nm, ten pracuje v Atkinsonově cyklu. Pokračujeme elektromotorem s výkonem 93 kW a 253 Nm. K němu je zde poměrně malá baterie o celkové kapacitě 1,08 kWh, což ale odpovídá klasickým „full-hybridům“. A jak to tedy celé funguje? Zhruba jako speciály AUDI na Dakaru. Dobře, to je samozřejmě nadnesené, ale taky je to trochu pravda. Spalovací motor zde funguje především jako generátor pro elektromotor. HR-V jezdí primárně na něj a to v nižších rychlostech. Od 70 km/h se pohon přepne primárně na spalovák a jede se dál. Tady bude možná největší odlišnost v rámci nadneseného o pár řádků uvedeného přirovnání, a to díky stálému převodu převodovky pro spalovací motor i elektromotor. Tyhle převody jsou ale různé (odlišné pro spalovací motor a elektromotor), a tak pod 70 km/h spolupráce těchto dvou motorů u HR-V není možná. V rychlostech do 70 vůz pohání vpřed jen elektrika, kterou ale dodává spalovací motor, fungující jako generátor. Uf, zní to složitě? Složité to asi je, ale z pohledu řidiče vás to zatěžovat nebude.

HR-V jezdí pocitově jako klasický hybrid, případně plug-in hybrid s tím rozdílem, že nabíjení, respektive výroba elektřiny pro elektromotor probíhá přímo za jízdy. Vy prostě zařadíte „D“ a jede se. Reakce na plyn jsou okamžité, řízení velmi příjemné a jak bývá u Hondy zvykem, je návykově přesné. Nebavíme se tu o sporťáku a s tím souvisejícím vymetání apexů, ale o velmi dobrém pocitu z řízení, které mi okamžitě padlo do ruky a HR-V jsem si vodil provozem s absolutní jistotou. Senzační je, že si tohle auto na nic nehraje. Výkonu má tak akorát, ale nejlépe vše funguje při uvolněné jízdě na úrovni rychlostních limitů. Díky měkčímu odpružení, pohodlným sedačkám a netradičnímu způsobu pohonu je nové HR-V nadprůměrně pohodlným autem. Tady si cestu užijete, jen trochu jinak, a pokud rádi jedete výletním tempem za doprovodu oblíbené hudby, bude se vám líbit, jak „HR-Véčko“ jezdí.

Honda CR-V: výhradně hybridně, ale stále rodinně i po modernizaci

 

Závěr: podobná a přece jiná…

Jak jsem uvedl na začátku, HR-V si pamatuju z doby mého dětství. Tenkrát byla úplně jiná a i dnes, především díky pohonu a zaměření se na pohodlí tak v podstatě působí. Z venku, a to je samozřejmě věcí vkusu, bych ji zařadil mezi ty hezké vozy ve své kategorii. Moderní a čistý design jí sedí. Uvnitř se drží tradičnějšího přístupu k věci a pohodlí a praktičnosti dané tvarem karoserie. Jezdí tak, jak by tahle auta měla, tedy uvolněně a pohodlně, což skvěle koresponduje s tím, jak se o vás stará uvnitř, kde byť není designově divoká, naleznete jen kvalitní materiály, jednoduchost, přehlednost a čistotu. Myslím, že mi bude trochu vytýkáno, kolikrát jsem v tomhle článku použil tvar „pohodlí, pohodlná“… Ale přesně takový nejsilnější dojem ve mně nové HR-V zanechala. Je pohodlné, je pro lidi, kteří hledají klid a pohodlí.

 

Petr Jakušev

Sdílet: