Se 7místnou Dacií Jogger do Chorvatska: na LPG za 1,5 Kč/km překvapivě komfortně

Se 7místnou Dacií Jogger do Chorvatska: na LPG za 1,5 Kč/km překvapivě komfortně

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Jestli platí dogma, že Češi hojně jezdí každé letní prázdniny do Chorvatska, pak s klidným svědomím lze tvrdit, že prostorné, komfortní a úsporné auto pro ně musí být něco jako sen. Jedním z těch, co by mohli stát právě na piedestalu mezi parťáky na letní dovolené, jsme právě do Čechy oblíbeného Chorvatska vyrazili. 708 litrů základního objemu kufru, až 7 míst a náklady na jeden km na hranici 1,5 Kč, to je recept auta, které v sobě příjemně kombinuje hned dva typy karoserie – praktické kombi a líbivé SUV. O Dacii Jogger toho bylo řečeno opravdu mnoho. I my jsme proto byli zvědaví a na její pro účely velkého rodinného auta relativně malý motor – jednolitrové ECO-G 100 – jsme si připravili pořádnou zatěžkávací zkoušku. Pokud i vy hledáte ideálního cestovního parťáka nejen na letní rodinnou dovolenou nebo vás prostě jen zajímá, jak může tříválec fungovat na cestě dlouhé takřka 1000 km, pak určitě zůstaňte s námi.

 

Design: stále stejně líbivý

Ačkoliv hodnocení designu je tím nejvíce subjektivním (a o to těžším) úkolem pro nás, redaktory, u Dacie v tomto směru asi nejde být vyloženě kritický. Už jsem zmínil, že stojí někde na pomezí dvou zaběhlých typů karoserie. Možná jde ale o křížence hned třech základních tvarů – kromě kombi a SUV v Joggeru vidím tak trochu i MPV. Těžko říct, kam jej vlastně zařadit. A víte co? Možná je to dobře, že je svůj a nejde přesně zaškatulkovat do konkrétního segmentu a porovnávat s danými konkurenty. Ač se někomu vzhled Joggeru může líbit a naopak druhému třeba nikoliv, troufnu si tvrdit, že Dacii si láskou na první pohled běžný zákazník nekupuje. A nemyslím to v žádném případě pejorativně. Myslím jen, že v tomto směru má dnes již etablovaná rumunská značka výhodu – neexistují velká očekávání. Navzdory tomu se třeba mně osobně Jogger líbí, byť třeba ten boční pohled, který jasně evokuje právě ta již zmiňovaná „krabicovitá“ MPV, není mým oblíbeným. Na mých veskrze pozitivních prvních dojmech se samozřejmě podepisují dva charakteristické rysy námi testovaného exempláře. V prvé řadě jde o nejvyšší dostupnou výbava Extreme s 16“ litými a černě lakovanými koly, různými detaily exteriéru (i interiéru) v měděné barvě a spodní částí nárazníku lakované v šedé Megalithe. V té druhé je to pak vhodně zvolená barevná kombinace, kdy metalický lak hnědá Terracotta stále ještě nepřestávám obdivovat. Pokud bych si tedy měl představit kladivo na domácí rodinný etalon, Škodu Octavii, vypadalo by zhruba takto.

 

Interiér: jednodušší a levnější, stále však adekvátní

Možná by se dalo čekat, že pod pokličkou už to tak růžové nebude. Nepředbíhejme ale. I Dacia totiž dokáže nabídnout většinu moderních systémů, na které jsme i my, zhýčkaní automobiloví novináři, zvyklí. Obecně se dá říci, že ve výčtu výbavy najdeme takřka vše, co můžeme jako běžní smrtelníci očekávat či požadovat. Na tom má svůj podíl především volba nejvyšší dostupné výbavové verze Extreme, ani ta o stupeň nižší se ale nenechá zahanbit. Jen samotný základ bych si upřímně rozmyslel, anebo si připlatil alespoň 12.500 Kč za paket klimatizace.

Zpět ale k interiéru Dacie jako takové. Základ totiž mají všechny verze stejný a narovinu oproti exteriéru, tady už je jistá dávka šetření vidět. Bacha ale, ani to totiž nelze vnímat vyloženě negativně. Jednotlivé prvky Joggera jsou zaměřené především na funkčnost a jejich použití je tak opravdu jednoduché. A co, že třeba palubní počítač není barevný a má jen tři možnosti zobrazení. Ano, všichni jsme si tak nějak už zvykli, že každý druhý nabízí plně digitální přístrojový štít. Jeho absenci si ale u auta s cenou okolo půl milionu korun umím obhájit. A obdobně je to +- se vším, co uvnitř Joggera najdu. Na druhou stranu třeba infotainment si nemůžu vynachválit. Opět je jednoduchý a funkční, konkrétně v tomto případě ale kritiku nacházím velmi těžko. 8“ dotykový displej (dostupný pro Media Display a Media Nav) je veliký tak akorát, má příjemnou odezvu, pracuje rychle a vše v něm přehledně najdu. Tak to má být! Snad jen možná o něco lepší aparaturu bych při delší cestě uvítal, to už jdu ale do detailů. Co bych ale zvážil a pro nemožnost zaškrtnutí adekvátního příplatku v aktuálně platném ceníku považoval za jeden z rozhodujících bodů, je absence bederní opěrky a výškově nastavitelného sedadla spolujezdce. Abych ale nekončil své povídání o interiéru negativně, pochválím vzhledově líbivé čalounění části palubní desky – tedy prvek, ke kterému se neschyluje ani mnohdy násobně dražší konkurence, originální a příjemné. Málem bych zapomněl, že díky své koncepci nabízí Jogger možnost připlatit si za 7místné provedení, a to 23.500 Kč. To byl i náš případ a vlastně klobouk dolů za to před výrobcem. Už jen to, že si můžete do takové míry vybírat, je pozitivem. Když k tomu přidám, že můžete s pouze velmi malým omezením komfortu odvézt v takovém autě až 7 lidí, možná je to až k údivu.

 

Jízda: nenadchne, ale ani nezklame a pro nenáročné řidiče stačí vlastně takřka bez výhrad

Možná jako největší úskalí tohoto komplexního balíčku můžeme vidět „pouze“ jednolitrový tříválcový motor. A opravdu – představa plně naloženého auta (připomeňme klidně i 7 pasažérů), které žene kupředu pouze zážehový tříválec o výkonu 110 koní či dokonce 100 koní v případě verze ECO-G 100 disponující možností spalovat klasický benzín i LPG, působí opravdu úsměvně. Vězte, že mimo jiné i to byl důvod, proč jsme s Joggerem vyrazili právě do Chorvatska. 100koňový jednolitr ale dokáže kontrovat již zmíněnými provozními náklady na hranici 1,5 Kč/km. Nepředbíhejme ale. Ještě, než vyrazíme do Chorvatska, musím pochválit příjemně komfortní naladění podvozku. Podepisuje se na tom i vhodně zvolený rozměr pneumatik, 205 / 60 R16. Ten je mimochodem jediným dostupným napříč celým spektrem výbav, ačkoliv třeba základ spoléhá na klasické „plecháče“ a „liťáky“ jsou k dispozici až v nejvyšší verzi (nebo v té prostřední za příplatek). Výhoda je to i proto, že podvozek mohl být při vývoji laděn na míru právě konkrétnímu rozměru pneumatik. Co se týče hnacího ústrojí, musím říci, že prostě nenadchne, ale ani neurazí. 100 koní pod kapotou pocitově působí přesně tak, jak bych čekal. Předem je asi naprosto jasné, že na závodění v levém pruhu německé dálnice to nebude – tam ale dnes nemíříme. Osobně mi vlastně ani nevadí manuální převodovka, byť ani kulisa řazení si nezasluhuje žádnou větší pochvalu. Zájemce o automat, který by se do rodinného auta možná hodil o něco více, ale musíme zklamat. S doposud dostupnými motorizacemi (dvěma verzemi jednolitrového turbomotoru) se totiž vždy pojí šestistupňový manuál. Automat bude již brzy dostupný v kombinaci s vůbec prvním hybridním pohonem značky. Ten zřejmě posune celý Jogger na jinou úroveň. Sám jsem ale zvědav, jak velký bude rozdíl v ceníku mezi standardními motorizacemi a variantou Hybrid 140.

Dacia oblékla novou a dospělejší identitu. Rok od roku méně a méně low-costová

 

Konečně do země zalité sluncem aneb do Chorvatska za 1,5 Kč/km

Náklady na palivo omílám pořád do kola, a tak vás nebudu dlouho napínat. Do Chorvatska sice nevyrážíme v 7, ačkoliv bychom v testované verzi klidně mohli. Auto máme ale naložené a s třemi pasažéry na palubě bude o zábavu rozhodně postaráno. Ještě, než se vydáme na cestu, sluší se dodat, že Jogger ECO-G 100 mimochodem nabízí dvě plnohodnotné nádrže. Ta na standardní palivo má 50 litrů objemu, LPG lze pak natankovat litrů 40. Dacia udává, že právě díky kombinaci obou nádrží lze po jedné návštěvě čerpací stanice ujet až 1.300 km, což je na dnešní dobu hodnota nevídaná a vlastně i těžko uvěřitelná. Pokud se pak podíváme do ceníku a zjistíme, že varianta s možností spalování LPG stojí dokonce o 10.000 Kč méně nežli klasický benzín, skoro to vypadá, že ani není o čem.

Teď už ale konečně na hodnocení cesty dlouhé bez mála 2 tisíce kilometrů. Dopředu říkám, že i jako novinář se u takového auta zaměřuji na využití tak, jak dává největší smysl – to v tomto směru představuje pohon primárně na plyn. Kromě o trochu lepších jízdních vlastností má při tomto způsobu použití auto i o něco nižší emise – takže win-win pro všechny strany. Mým záměrem ale rozhodne nebylo Joggera šetřit. Na druhou stranu na velké závodění – jak už bylo řečeno – to stejně není. Většinu cesty tak na tachometru svítí zhruba 135 km/h, kdy rychlost přenechávám (klasickému) tempomatu. Škoda snad jen toho, že do stoupání, kterých se po cestě do Chorvatska najde spoustu, neudrží dálniční 130 ani tempomat ani řidič s těžkou nohou. Řešení je tedy nutné najít v podřazení na pětku nebo dokonce na čtyřku. Jde samozřejmě o daň za zástavbu pouze litrového motoru a pouhých 100 koní pod kapotou. Na druhou stranu bych ale očekával, že většina tatínků od rodin zvolí na cestu do Chorvatska rychlost klidně i o něco nižší, což u potenciálních majitelů Joggeru bude platit o to více. Onen kompromis tak může být daleko lépe stravitelný, než třeba pro mě – automobilového nadšence a zhýčkaného motoristu. A výsledek? Do Prahy se po týdnu vracíme s reálnou spotřebou LPG 9,2 l/100 km. To je sice o 1,4 l/100 km více, než udává výrobce, i tak jsem ale nad míru spokojen. Pokud bychom vzali v úvahu cenu 1 l LPG za průměrných 17,5 Kč (my jsme např. na poslední Benzině před hranicemi – v Mikulově – tankovali za 16,9 Kč/l), vyjde nám průměrně 1,6 Kč na km. Pro srovnání mohu uvést i spotřebu benzínu, neboť celých 436 km z celkových 1896 jsme zvládli v druhém režimu spalování. S průměrnými 7,5 l/100 km by pak náklady na palivo vycházely na 2,8 Kč/km. Bravo Dacia, to zní opravdu jako recept na ideální rodinné přemisťovadlo. Potvrzeno a ověřeno v praxi!

Závěrem: rodinný ideál jen s několika málo kompromisy

V prvé řadě se sluší poznamenat, že Jogger se rumunské automobilce jednoznačně povedl. Od první chvíle, kdy jej Dacia představila, nevycházím z údivu. Dodnes jsem překvapen, jak hodně muziky lze za tak málo peněz dostat. Je potřeba se sice smířit s několika kompromisy, kdy za mě tím největším je asi výkon (či objem) motoru, který bude rozhodně mít s plně naloženým autem do Chorvatska opravdu co dělat, jenže to je věc, s níž podle mě většina potenciálních majitelů takového auta bude počítat. Škoda snad jen té chybějící bederní opěrky a výškového nastavení sedadla spolujezdce. Jenže pak se podíváte do ceníku a zjistíte, že plně vybavené auto se dvěma palivovými nádržemi, skvělými provozními náklady a až 7 místy na palubě vyjde na zhruba 550 tisíc Kč vč. DPH. O příplatku 10.000 Kč za klasickou benzínovou variantu s novější verzí jednolitrového turbomotoru bych ani přes lehce lepší dynamiku nepřemýšlel. Možná bych ještě počkal na cenu hybridu, který jako jediný nabídne automatickou převodovku. Jenže kromě očekávaného výraznějšího cenového odskoku bych se bál i toho, že na dálnici (tedy 95 % cesty do Chorvatska) bude ekonomice plynového pohonu na míle vzdálený. Nechme se ale překvapit. Před Joggerem ve variantě ECO-G 100 ale smekám a rovnou říkám, že pokud jste ochotni se smířit s výše uvedenými kompromisy, určitě neuděláte s tímto křížencem kombi, SUV a MPV chybu.

 

Jan Novotný

Sdílet: