Honba za testem čtyřkolky: Nissan Qashqai

Honba za testem čtyřkolky: Nissan Qashqai

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Před nedávnem se nám v redakci naskytla možnost otestovat pohon 4×4. Přemýšleli jsme, který vůz by byl nejvhodnější, až jsme tak nějak uposlechli hlas našich čtenářů, kteří na naší nedávné oslavě prvního výročí pasovali právě Qashqaie na čtvrtou příčku žebříčku, zároveň se tak stal vůbec nejlépe umístěným vozem s pohonem všech čtyř kol. Není divu, přeci jen se pořad jedná o nejprodávanější crossover, a to ať už jde o vozidla s jednou hnanou nápravou či oběma. Slovo dalo slovo a my v prosincovém předvánočním termínu vyrážíme do italských Alp vstříc dobrodružství s nissanovským pojetím „lehce terénního“ vozu, který však do terénu má dnes už hodně daleko.

 

Prvních pár kilometrů

Je úterý odpoledne a tak si jako obvykle přebíráme novinářský vůz určený k našemu testování. V Praze již dle zkušenosti s větším X-trailem vybaveným stejnou pohonnou jednotkou pociťuji od vznětové jednašestky dostatek výkonu, ačkoliv výkon 96kw papírové neslibuje žádné zázraky. Příjemně překvapen jsem byl i ze spotřeby. Je pravda, že jsem řidič povětšinou orientovaný na úspornou jízdu, ale přeci jen je reálná městská úspora paliva dosahující méně než 5l/100km opravdu velkým plusem. Společná technologie pohonu všech kol pro alianci Renault-Nissan má právě na spotřebu dobrý vliv. Přeci jenom, co si budeme povídat, převážnou většinu času pohon 4×4 nebudete využívat a tak přepínač umožňující 3 režimy- 2WD (pohon pouze předních kol), AUTO (automatické řízení přenosu výkonu na obě nápravy) a LOCK (na pevno rozloženy přenos sily mezi obě nápravy v poměru 50:50, který je dostupný do 50km/h) je skvělou volbou. Ve městě nám pohon pouze dvou kol pomůže snížit spotřebu a naopak, když je potřeba, tak se nemusíme bát, že by nás čtyřkolka nechala ve štychu ani v horších podmínkách. Uvidíme, jak systém obstojí na sněhu.

 

Různé režimy, odlišné projevy motoru

Druhý den ráno opět použijeme kouzelné tlačítko bezklíčového startováni a vyrážíme na cestu dlouhou zhruba 700km. Trasa složená převážně z dálničních úseků našemu vozu nedělá žádný problém. V Čechách se při rychlostech okolo té maximální povolené naše spotřeba ustálila na hodnotě 6l/100km. Před hranicemi nás ještě čeká tankování, při kterém lehce zaskočí zdánlivě „bezedná“ nádrž. Zbývají nám totiž zhruba 2/3 a jelikož má Qashqai nádrž 55 litrů, dotankovat bychom měli nějakých 18l. Tankovací pistole však cvakne až na 23l, což znamená reálně ještě o něco víc. Nissan tak má buď o něco větší nádrž nebo nám z nějakého důvod ručička palivoměru ukazovala lehce zkreslené hodnoty, nechme to být. Najíždíme na teď už německou část dálnice, kde jak všichni víme platí stále neomezená rychlost. Náš styl jízdy se tak výrazně mění a rychlost se pohybuje mezi tachometrovými 150 a 200km/h. Zatímco s rychlostmi na českých dálnicích se Nissan vypořádává naprosto bez problémů, tak v Německu se začíná projevovat menší objem motoru. Není to nic zásadního, pojďme si přiznat, že dnes se nám přes 150km/h podaří jet už málokdy, nicméně nám trochu pružnosti při vyšších rychlostech chybělo. Každopádně dálničních 160km/h zvládá i tato jednašestka hravě. Jediný otazník pak visí nad spotřebou, která se bohužel začala rapidně zvyšovat. V praxi to znamenalo hodnoty mezi 8 a 10l/100km. Bohužel se jedná o typickou charakteristiku „downsizingovych“ motoru, kdy při nízkých rychlostech je spotřeba skvělá a při vyšších naopak o něco horší než u starších jednotek.

 

Rakousko: 100km rychlosti 100km/h

Přijíždíme do Rakouska. Údolí Inntal je mezi řidiči známé mimo jiné sníženou rychlosti na 100km/h, a to zejména kvůli emisím. Jen pro úplnost, pokud ji překročíte, porušujete nejen silniční vyhlášku, ale i emisní nařízení, které je trestáno o mnoho více, doporučuji se proto zklidnit a použit tlačítko tempomatu tak, jak tomu dělám já. Spotřeba opět dle očekávání velmi klesá. Nyní jsme určitě pod 6l/100km. Naskýtá se nám čas na podrobnější prozkoumání interiéru. Všímáme si detailů, jakými je třeba kožené obšití prostoru kolem řadicí páky. Jedná se o prvek, který najdeme spíše u luxusnějších značek a třeba u naši mladoboleslavské automobilky na něco takového můžeme ještě stále zapomenout. Velmi příjemný je poměrně malý volant, na kterém se nachází na první pohled mnoho tlačítek. Jejich funkčnost je však dobrá i díky přehlednému rozmístění. Kvalitním zpracováním oplývá i celý středový panel. Navigační systém představuje optimum mezi počtem tlačítek a těch přenesených na dotykový displej. Oddělené ovládání dvouzónové klimatizace je jednoduché, za to skvěle funkční. Výhrady mám snad jen k horší grafice navigace, která bohužel na Evropské kolegy nestačí. Trosku nešťastné je také umístnění ovladačů vyhřívání sedaček- přímo před loketní opěrkou, proto se k nim při jízdě dostanete jen pomoci hmatu. Snad největší nevýhodou interiéru je několik výškových úrovni různých ovladačů u levé nohy řidiče. Najdete zde postupně od shora ovládání intenzity osvětlení budíků, níže nastavení pohonu 4×4 aj., níže tlačítka palubních asistentů a úplně nejníže otevírání palivové nádrže a kapoty, upřímně za jízdy nikdy nevím, které tlačítko mačkám a neuvěřitelně mě tak rozčiluje špatná volba. Celkově, jak už jsem několikrát napsal já i moji kolegové, se Nissan velmi zlepšuje. Zejména v kvalitě zpracování se jedná o hodně dobré vozy a kolikrát volí i prvky, které bychom u daně třídy nečekali.

 

Test 4×4 aneb hledání sněhu

Jak už bývá v novinářské praxi zvykem, štěstí související s počasím stálo opět proti nám. Dorážíme do Čechy velmi oblíbeného střediska Val di Fiemme a bohužel ani v nadmořských výškách okolo 2000 metrů není sněhu mnoho. Abychom ale nezklamali, bereme našeho Qashqaie přímo na jednu z ještě neotevřených sjezdovek, kde nám vlekaři připravili trochu technického sněhu. Účelem není nikterak „řádit“, ale spíš jen vyzkoušet chování pohonu všech kol. Zapínám režim LOCK a bez problému projíždím po cele šířce sjezdovky. Zpět to zkouším na režim AUTO, který bez váhání také připojuje zadní nápravu. Ani zastavení a opětný rozjezd mu nedělá problém. A takový je přesně Nissan Qashqai- všestranný vůz. Vůz do města a když je potřeba, tak i do lehkého terénu. Nejedná se ani v nejmenším o dravého teréňáka, ale na horách vás ve štychu nenechá ani při napadnuti většího množství sněhu, či při výjezdu na některý z výše položených průsmyků.

 

Všestranný a kvalitni vůz

Ano, přesně k takovému závěru dochazim já, ale i kolega, který mě doprovází. Celkově jsme z vozu i přes pár výše zmíněných nedostatků nadšeni. Dlouhodobá spotřeba se ustálila na 6,9l/100km, což je při kombinaci rychlého dálničního stylu, přejezdů v horských oblastech a samozřejmě klidného jízdního režimu opravdu dobrým výsledkem, testujeme crossover s vyšší stavbou karoserie a tudíž i vyšším odporem a s pohonem 4×4, který také nelze nepochválit. Velmi se mi líbí přepínání jednotlivých režimů, díky kterému je vůz přesně tak všestranný, jak má být. Zapomenout nesmím dát velký palec nahoru za kvalitu dílenského zpracování, které je v dnešní době u Nissanu na stále se zlepšující úrovni. Naprosto tedy chápu klientelu, která z Qashqaie dělá nejúspěšnější vůz značky a crossover vůbec.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..