Harley, jak ho neznáte: Výlet za Divočákem přinesl velké překvapení. Část první – Harley-Davidson Pan America ST

Stvořit tenhle článek trvalo fakt dlouho. Nebyl čas, pořád to nebylo ono, a pak ještě taky nebyl čas… A nakonec mě napadlo, proč ho neschovat na začátek sezóny. Konec zimy. Venku stále chladno, hrozí sníh, motorka v garáži a do prvního pořádného svezení přeci jen pár dní ještě zbývá. To je ten správný čas připomenout si, jak super je vyrazit na motorce a objevit nový kus světa. Jo, a abych nezapomněl: taky fakt nebyl čas dopsat to dřív.

Tak už nezdržujme a pojďme na to. Když se řekne Harley-Davidson, většina z nás si představí mohutné cruisery, choppery a legendární siluetu značky z Milwaukee. Jenže v posledních letech (a 2025 nebyl výjimkou), Harley ukázal, že umí i víc. V jednom podzimním víkendu jsme měli tu čest a od Harley-Davidson jsme si půjčili dvě nádherné „ST“ mašiny. Harley-Davidson Pan America 1250 ST a Harley-Davidson Low Rider ST, oba ročník 2025. Kdo bude vítězem? Harley-Davidson jsme vzali do malého neoficiálního souboje. Na jedné straně stojí Low Rider ST Screamin’ Eagle – vytuněný cruiser pro ty, kdo chtějí klasický vzhled a svalnatý projev. Proti němu PanAmerica ST – snížená silniční verze adventury, která míří na jezdce vyžadující rychlé tempo, špičkovou techniku a sportovnější posez. Cíl cesty? Společně s kolegou Zdeňkem vyrazit k našim severním sousedům na výlet za historií — Českem přes Trutnov a Jelení Horu až do Svídnice v sousedním Polsku a přes kopce zpátky do naší domoviny. Hlavní cíl? Pořádně otestovat nové mašiny, užít si okresky, zatáčky a výhledy. Prostě skvělý víkendový výlet. Pokud by něco takového lákalo i vás anebo si prostě jen chcete užít tu představu, že jste přímo na místě se mnou a užíváte si nejen kochání a další a další kilometry, ale ten správný vítr ve vlasech v sedle HD, pak se mnou určitě zůstaňte alespoň pro následujících pár řádků…

 

(Ne)splnitelný cíl? A proč hned dvakrát?

Dopadlo to skoro tak, jak jsem si vytyčil ke konci předchozího odstavce. Až na pár kolon, zasekanou dálnici, rozkopané silnice, uzavírky a rozbité objížďky… Ale i to k cestování na mašině patří. A díky tomu budete mít test obou motorek z první ruky, na všech typech silnic, i s tou nepříjemnou „realitou provozu“, která se do katalogu nevejde.

Proč vlastně ST? A proč rovnou 2× ST? Protože tohle jsou dvě interpretace pojmu sport-touring podle značky, která si ještě nedávno vystačila s chromem, zvukem a rovnou silnicí. Jenže časy se mění a Harley-Davidson dnes umí nabídnout víc než jen pohodové kolébání. A hlavně: ST u Harley není jen nálepka a cenovka. U obou motorek je to reálně cítit na konstrukci, aerodynamice i celkovém naladění. Low Rider ST staví na ocelovém trubkovém rámu, klasické přední vidlici a zadním monoshocku s 56mm zdvihem a hydraulickým předpětím. PanAmerica ST jde mnohem dál, motor je nosnou součástí modulárního rámu a podvozek zajišťuje plně elektronicky nastavitelná vidlice SHOWA Balance Free vpředu a centrální tlumič stejné koncepce vzadu. V praxi to znamená výrazně sportovnější, přesnější chování a větší rezervu při ostřejší jízdě.

 

Co se skrývá pod pokličkou aneb proč být středem pozornosti

V sobotu ráno jsme se sešli na benzínce kousek od Prahy, dali kafe a přišel čas na první důkladnou vizuální inspekci motorek. První zjištění: je jedno, kterou z těchhle mašin máte, budete nepřehlédnutelní. Na benzínce jsme na motorky nekoukali jen já a Zdeněk, ale hned jsme získali pár fanoušků, kterým tyhle úžasné kousky v černo-červené barvě taky padly do oka. A to je přesně to, co motorky s HD ve znaku dokážou naprosto perfektně. Ať už máte jakýkoliv kousek, vždycky je to něco extra a vy tak jste středem pozornosti.

Mrkneme na obě mašiny trochu víc do detailu. Obě jsou úžasné ukázky toho nejlepšího, co v Milwaukee dokážou. Každá je ale úplně jiná. Tedy až na to barevné provedení, které STčkové řadě prostě sluší. Černá s červenou je klasika, která se neokouká a oběma motorkám dodává punc tovární limitky. Low Rider ST je stylověji laděný, takový víc klasický HD na ježdění po nekonečných amerických silnicích. Klidně se dá říct, že má retro nádech inspirovaný FXRT kapotáží a na první pohled působí docela mohutně, moderně a přitom tak nějak oldschool drsně. Navíc má skvěle integrované kufry, což je pro cestovní motorku velké plus. Pan America je proti tomu víc „technická / moderní“, víc ostrá, víc sportovní a na první dobrou snad ani nepůsobí jako Harley v tom klasickém smyslu – a právě to jí dělá tak zajímavou.

 

Pan America ST

V první části tohoto nekonečného dvoudílného vyprávění se podíváme trochu víc na Pan Americu. Harley ji řadí do kategorie Adventure Touring, ale protože jsme měli model ST neboli Sport Touring, tahle mašina je „touring na druhou“ – prostě super cesťák. Neboli jak HD říká, verze 1250 ST je upravená pro asfalt díky sníženému podvozku a novým 17palcovým kolům a pneumatikám, které podporují skvělou ovladatelnost (ale to si raději sami ověříme). Prostě tady se počítá, že budete na asfaltu a budete to řezat.

Design je samozřejmě otázkou vkusu a Pan America má rozhodně individuální styl. Jestli se vám líbí, je na vkusu každého z vás, ale podle mě barevná kombinace, minimum plastu a odhalená technika jsou receptem na krásnou motorku. Na první pohled je vidět nakrčená silueta připomínající divokou šelmu v černém kožichu. U modelu 2025 jsou 17palcová kola, snížená výška sedla a celkově v Milwaukee dali vyšší důraz na stabilitu při rychlejší jízdě. Celkově motorka působí „kompaktněji“, i když to rozhodně není žádný drobek. Oproti standardní Pan Americe ještě o trošku víc nahrbenější a agresivnější, má trochu nižší podvozek, menší kola a silniční gumy, subtilnější kryty… To všechno, aby se jelo lépe v zatáčkách a na asfaltu.

Pan America jako model byla pro Harley malou revolucí už při svém uvedení. Kapalinou chlazený motor Revolution Max, moderní elektronika, úplně jiný přístup k ergonomii i podvozku. A ST verze tenhle základ bere a posouvá ho ještě víc na silnici. Celkově je design Pan America ST syrová a funkční. Nic tu není navíc. Pořád je to pořádný kus motorky, ale už na první pohled je vidět, že se s ním počítá pro rychlejší tempo a svižnější jízdu. Specifický designový prvek motorky je přední světlo… Nebo jak tomu budeme říkat. Taková velká rampa s LEDkama, svítí to ale parádně, a to je hlavní. Navíc je osvětlení adaptivní a v noci do zatáček to určitě oceníte.
Přední štítek mohl být na cestování trochu vyšší a přeci jen neposkytuje takový komfort, jak bych u cesťáku čekal, ale zase si musím připomenout – je to ST. To znamená sportovní cestování, ne křeslo s televizí. A ještě jedna věc: to, co zůstalo ze standardní Pan Ameriky a na první dobrou mi úplně k ST nesedělo, jsou řídítka. Ta jsou docela vysoká a přišlo mi, že nějak moc dlouhá. V praxi to ale nevadilo, byl to jen první pocit, nebo spíš pohled. Vzhledem k tomu, že je to pořádný kus motorky, nádrž je celkem dlouhá a posez nižší. Funguje to perfektně a motorka je skvěle ovladatelná. Řídítka nepřekáží ani při ostřejší jízdě a můžeš se naklápět, vysedat a házet motorku ze strany na stranu svižně a jednoduše.

 

Sport Touring s důrazem na Sport

Prostě je vidět, že Harley umí a dokázal nakombinovat prvky do správného ST mixu. Jakmile jsme opustili města a silnice se začaly kroutit, Pan America ukázala svoji pravou tvář. Ne, že by ve městě nefungovala výborně, ale je to prostě nuda. Koho by taky bavilo proplétat se kolonoma, i když to motorka zvládá bez ztráty kytičky a ovladatelnost je na výbornou, prostě to není zábava. Tahle motorka patří na okresku, na klikatou silnici a dovedu si ji v pohodě představit i na okruhu. PanAmerica ST nabízí z pohledu Harley Davidson uplně nový svět. Delší nádrž, delší řídítka a výrazně dozadu posunuté stupačky vytvářejí posez alá sportovní motorka, kdy se jezdec už trochu opírá o předloktí. Po 100–150 km už přichází potřeba narovnat nohy a typický komfort Harley-Davidson zůstal daleko vzadu; tvrdší sedlo i podvozek tomu odpovídají, ale zároveň umožňují výrazně rychlejší průjezd zatáčkami a opravdu sportovní jízdu. Určitě je potřeba pochválit menší přední kolo. Dělá přesně to, co má, motorka padá do zatáček s chutí a jistotou a naprosto přesně. Padá tady myslím v tom nejlepším smyslu slova. Nezavírá se, nepřepadává, prostě se zakousne, drží stopu a jede. V náklonu působí jistě, ovladatelně, přenáší dostatek informací a dává jezdci pocit kontroly, který by ještě před pár lety u Harley-Davidson zněl jako špatný vtip.

A když už jsme u toho „ST“, tak sem patří i detaily, které člověku dělají radost každý den: například displej. Harley u Pan Americy ST používá velký 6,8“ TFT panel s dobře čitelnými údaji. Ukazuje klasický základ – rychlost, kvalt, palivo, dojezd, teplotu, atd. Pro cesťák je ale zásadní čitelná navigace – navigace, která vám dokáže najít tu nejklikatější možnou cestu až k vašemu cíli. Samozřejmostí je i připojení telefonu a hudba přes aplikaci Harley-Davidson. V praxi to funguje dobře, jen já jsem trochu bojoval se spárováním telefonu – ale to byl spíš problém uživatele než systému. Ovládací prvky na řídítkách jsou intuitivní a až by se chtělo říct standardizované, což zejména u ovládání blinkrů není u HD samozřejmostí.

 

Cestou necestou aneb když to jde samo…

Motor Revolution Max 1250 je kapitola sama pro sebe. Netáhne jen jedním stylem. Odspodu je kultivovaný, ve středních otáčkách silný a nahoře se vůbec nebojí a pořádně tě nakopne. Z objemu 1 252 cm³ podává vodou chlazené véčko rovných 150 koní při 9 000 otáčkách a 127 Nm v 6 750 ot., což je sakra hodně koníků. A ten krouťák si prostě zamiluješ. Pan America ST není žádný líný cestovatel, ale to S si v ST rozhodně zaslouží. Je to stroj, který tě nutí jet aktivně, pracovat s plynem, s tělem, s brzdami. A přesně tím tě taky unaví. Ne špatně. Poctivě. Večer víš, že ses fakt projel hodně daleko. Dobrá zpráva je, že tě sice bolí celé tělo, ale je to proto, že jsi si to užil. I když jsme zhltali dost kilometrů a možná to přes sportovní kabát na první dobrou nevypadá, sedlo je pohodlné, aerodynamika slušná, na řídítka nepadáš, motorka je pohodlná, jen ty přikrčené nohy jsou po celém dni v sedle trochu ztuhlé. Výsledek ale je, že to ST fakt funguje. Možná je tady víc zaměřeno na S, ale T pořád zůstalo a i na dlouhé cesty je to pořád radost a ne masochismus.

Cesta na sever / severo-východ Pan Americe vyloženě sedla. České silnice v podhůří a polské silnice kolem Jelení Hory nahrávají sportovnější jízdě. Upřímně jsou v lepším stavu, než jsme čekali, a krásně klikaté. Oblast má bohatou historii, už od středověku šlo o významné obchodní centrum a bránu do hor. A právě tady Pan America fungovala jako správné sportovní náčiní. Rychlá, přesná, skvěle fungující. V zatáčkách se občas projevila trochu větší váha motorky a určitý kompromis v nastavení tlumičů. Když jsme šli ostře na brzdy, motorka měla tendenci se přeci jen trochu víc potápět, ale hned jsem si připomněl, že to není sportovní naháč, ale poctivá, velká cestovní motorka. A i když mašina váží zhruba 246 kilo, radiální čtyřpístové Bremba ji dokážou skvěle krotit a brzdění je přesné, výborně dávkované a motorka na silnici drží jak přibitá. Ještě mnohem větší překvapení a radost mi ale udělala ovladatelnost spolu s podvozkem. Při řezání zatáček působila jako sportovní mašina s pořádným výkonem a skvělým záběrem. A přesně v těchhle chvílích je nejlepší, že ST verze dává víc jistoty na silnici – to snížení a 17″ kola nejsou jen designový šperk, ale funkční změna, kterou poznáš v prvních pár zatáčkách.

TEST HD CVO Road Glide ST: Best of Harley-Davidson

 

Konec cesty, ne však celého příběhu. Pokračování příště

Do Svídnice jsme dorazili večer. Krásné historické město se silnou středoevropskou atmosférou, navíc s překvapivě výraznou českou stopou. Právě tady se narodila Anna Svídnická, česká královna a třetí manželka Karla IV., která se stala i římskou císařovnou. Takže ano, i tady jsme tak trochu doma. Svídnice má ve znaku divočáka a dokonce i slavný pomník divočáků. A upřímně, Pan America by se tam klidně mohla postavit místo něj. Divočák jako divočák. Jen tenhle má 150 koní a když má náladu, umí být hodně divokej. Večer končil stylově. Historické centrum, ticho po vypnutí motorů a ten pocit, kdy ti ještě dlouho vibrují ruce a hlava si přehrává zatáčky. První den a první část článku je za námi, příště pokračování. Tenhle den jsme zakončili v místní hospůdce a abychom se cítili ještě víc jako doma, točili Kozla.

 

Jirka Babický