DS 7 E-TENSE 360: pokud si myslíte, že znáte luxus, počkejte, až uvidíte DS 7 po faceliftu

DS 7 E-TENSE 360: pokud si myslíte, že znáte luxus, počkejte, až uvidíte DS 7 po faceliftu

Autor: Michaela Rubešová · Fotografie: Michaela Rubešová

Na týdenní testování se nám dostává do rukou modernizované SUV francouzské prémiové značky DS Automobiles. Model nám v minulosti prošel rukama nesčetněkrát, a tak jsme byli zvědaví, zda si i po faceliftu zachoval své kvality, případně zda je postavil ještě na vyšší úroveň. Od DS se tak trochu očekává, že bude jiné než ostatní auta. Dobře si z minulosti pamatujeme, jak velké pozdvižení automobil od této značky umí udělat a stačí se s ním projet jen po ulicích staré Prahy. Tyhle vozy prostě táhnou, leč se stále setkáváme s tím, že někdo neví, o jakou značku vlastně vůbec jde. Pojďme se tedy podívat, jak nové DS obstojí.

 

Výjimečná designová přednost je pryč, přesto oku lahodí

Na první pohled je vidět, že DS už není tak oblé jako jeho předchůdce, budí spíše dojem auta vytesaného z kamene. Tomu odpovídají i ostré rysy. Největší změnu vidím v masce. Ta je více uhlazená a do nenávratna zmizela otočná světla, která lákala tolik pozornosti kolemjdoucích. Místo toho se objevily na pevno dané hlavní světlomety v podání DS PiXEL LED VisiON a k tomu stejně úzké svislé LED proužky denního svícení. Podle mého názoru je to škoda, protože otočné diamanty dodávaly vozu určitý šmrnc a ojedinělost, kterou se mohlo pyšnit právě jen DS. Ale nevadí, i současné zobrazení masky má něco do sebe a rozhodně působí dospěleji. Právě tím by model mohl být zajímavější pro širší okruh klientely.

Novinkou jsou i přepracovaná světla na zadní části vozu včetně nápisu, který se v aktuální verzi skládá z celého názvu automobilky. Zavazadlový prostor je stejný jako u minulé verze a má objem 555 litrů. Testovaný model podtrhují ještě 21palcová kola, která vypadají naprosto úchvatně. Tak velká kola však věští jednu nepříjemnost, o které si povíme později. Co se tedy týká vzhledu, auto vypadá celkově skvěle, čemuž pomáhá i perleťový lak. Má se na něj tendenci sice rychleji chytat špína a každá rozplácnutá muška je o to více vidět, ale jedna návštěva myčky problém vyřeší.

 

Uvnitř stále stejný luxus i výjimečné hodiny

Po usednutí za volant musím pochválit ergonomii. Vše potřebné máte hned po ruce. V kabině zůstaly po faceliftu i vyjíždějící analogové hodiny z dílny B.R.M, které uživatele dělí na dva tábory. Buď je milujete nebo nenávidíte, za mě je to určitě palec nahoru, protože jde o prvek, se kterým se setkáte jen u těch nejprémiovějších značek na světě. Co se týká středového panelu, zůstalo zde téměř vše tak jako u předchozího modelu. Stejný volič převodovky nebo elektrické ovládání oken kolem ní – což je mimochodem roztomilý prvek, na který se vždy těším, když usedám do vozů DS. Baví mě ta jinakost. Na tento tunel navazuje loketní opěrka, která není polohovatelná, ale stále je vysoce komfortní. Po otevření se do ní dá schovat ledacos, protože je příjemně hluboká. Za zmínku rozhodně stojí i výdechy klimatizace. Ty boční totiž tak dokonale doléhají do rohů a spojují jak dveře, tak i část palubní desky, že je nutné je opravdu pochválit. Prostě tam skvěle sedí. Občas se totiž stane, že u některých jiných modelů si říkáte: sakra, to nemohli vymyslet lépe? Abych nezapomněla, startovací tlačítko, které není kulaté ale hranaté, není tam, kde bývá u běžných aut zvykem, tedy u volantu, nýbrž mezi středovými výdechy klimatizace.

Potěšilo mě i minimum lesklých plastů, které v automobilech příliš neoceňuji, protože jsou to často terče poškrábání a mastnoty. Místo toho DS vsadilo na měkčené materiály a především kůži, ostatně u testovaného vozu máme k dispozici vrcholnou výbavu Opera – nelze očekávat, že tu bude něco špatně. Kůži výrobce pro testovanou verzi zvolil v černé a tmavě šedé barvě. Na omak je opravdu kvalitní, jen je potřeba počítat, že zvolená barva kabinu hodně ztmaví. Sedadla jsou pohodlná a mají dostatečné boční vedení, leč tento vůz, i když k tomu může svádět, není stvořen pro ostré svezení. I tak mám radost, že mám tělo obklopeno příjemnou „skořápkou“. V kabině je ještě nový přepracovaný infotainment s 12“ displejem, který má novou grafiku a rychlejší reakce. Pochválit musíme i obraz přenášený z kamery například při couvání. Je ostrý a neseká se.

 

Fungující asistenty a pomocníci, přesto se nám tady něco nezdá…

Součástí vrcholné verze je také bohatá výbava jízdních a bezpečnostních asistentů. Za zmínku stojí rozhodně noční vidění DS NIGHT VISION s detekcí chodců, která umí rozpoznávat a upozorňovat i na zvířata. Hodí se i funkce sledování pozornosti řidiče, která vás může zachránit při delším řízení, kdy existuje vyšší riziko upadnutí do mikro spánku. Dále je to nouzové brzdění v případě kolize, které funguje až do 140 km/h. Sledování mrtvého úhlu a parkovací senzory jsou tak nějak už samozřejmostí. Co ale stojí za zmínku, je DS Active Scan suspension. Jedná se o funkci, která dokáže pomocí radaru číst silnici a podle toho uzpůsobovat nastavení tlumičů a podvozku. Ve většině případů funguje dokonale, ale na českých silnicích je potřeba to brát trochu s nadhledem. Tím se dostáváme k tomu, co jsem zmiňovala v úvodu jako potenciální nepříjemnost.

Auto má obutá 21palcová kola, která se z praktického hlediska, dle mého subjektivního pocitu, na vůz po stránce jízdního projevu příliš nehodí. Zpočátku jsem si říkala, že snad řídím jiné auto, protože takový tvrdý projev jsem si z minulosti nepamatovala. Stačilo najet na větší díru a hned se kabina otřásla i s posádkou na palubě. Zmírnit to nepomohl ani DS Active Scan Suspension. To jediné byste před nákupem měli zvážit – zda by nebylo lepší přeci jen zvolit menší kola a dopřát si ten komfort Aladinova létajícího koberce, který je jinak pro vozy z dílny DS Automobiles a Citroën pověstný. V testovacím týdnu jsem se později tedy raději všem ostrým nástrahám na vozovce vyhýbala nebo je přejížděla opatrněji.

 

Zapřáhni ty koně, ať to sviští

Testovaná DS 7 disponuje motorem o objemu 1,6 litru a výkonu 200 koní. Jelikož se ale jedná o plug-in hybrid, doplňují soustavu ještě dva elektromotory. Jeden na přední nápravě s výkonem 81 kW a druhý na zadní s výkonem 83 kW. Když dohromady aktivně spolupracují, umí nabídnout max. systémový výkon 360 koní a točivý moment 520 Nm. Celé je to spárované osmistupňovou převodovkou, která pracuje dobře a téměř o ní člověk neví. Motor zbytečně nevytáčí do červených čísel, i přesto auto dokáže uspokojit i při nutnosti opravdu prudké akcelerace. Z nuly na sto se totiž dostane už za 5,6 sekund, což je o 0,3 sekundy méně než předchozí verze s 300 koňmi.

Energie se dobíjí do baterie o kapacitě 14,2 kWh maximálním výkonem 7,4 kW. To znamená, že u běžného wallboxu potřebuje na plné nabití 2 hodiny. V ideálních podmínkách lze ujet až 45 kilometrů čistě na elektřinu. To není vyloženě špatná hodnota. Stále je ale nutné mít na paměti, že pokud nemáte kde nabíjet, není volba plug-in hybridu úplně ideální. Jakmile se totiž vyšťaví baterie a motor se přepne čistě na spalovák, rapidně roste i spotřeba. Za což může vlastně i fakt, že v takovou chvíli s sebou taháte zbytečnou váhu navíc. Pro „ekonomickou“ nohu to znamená zhruba 8 litrů na 100 kilometrů, pro těžší naopak i 10 l/100 km. Kapacita palivové nádrže činí navíc pouze 47 litrů, což mi na auto s takovým apetitem přijde opravdu málo. Pokud ale neopomenete pravidelně dobíjet, jezdíte doslova za hubičku.

Pochválit musím skvělé odhlučnění, které si zaslouží deset bodů z deseti. Při dálničním tempu je slyšet vlastního slova a není rovněž potřeba zvyšovat hlasitost rádia. Chování na silnici je také solidní. Pokud jezdíte s rozumem, není problém projíždět ani ostřejší zatáčky. Stále je však nutné počítat s mírným náklonem typickým pro vozy kategorie SUV. Nenápadný elegán také dokáže překvapit nečekanou dynamikou. Pro rozjezdy mu pomáhá elektromotor, a jelikož si v baterii vždy nechává nějaký ten zbytek energie, nikdy nebude nouze o to vystřelit na zelenou jako první.

S Lucií Borhyovou Za Volantem technologií DS E-TENSE (DS 3 a DS 7 Crossback)

 

Závěrem: musí se prostě dobíjet!

I když to tak z mých slov občas nemuselo vypadat, myslím si, že se modernizace DS 7 povedla. To, co jsem kritizovala, byly spíše detaily – jako ta obří kola, která sice skvěle vypadají, komfortu ale logicky nepřidají. Vyšší apetit při vybité baterii nebo malá nádrž, to už jsou subjektivní dojmy, které pro každého nemusí být rozhodujícím faktorem, protože každý člověk se chová za volantem jinak. Auto je ale jinak komfortní a nabízí spoustu prostoru pro posádku, i tu zadní. Nejvíce oceňuji použité materiály a to, že si stále vůz zachovává francouzský prémiový šmrnc, který nejde za nic zaměnit. Stále tak platí rčení, že DS je pro lidi, kteří si zaslouží jezdit výjimečným vozem, protože oni sami takoví jsou!

 

Michaela Rubešová

Sdílet: