DS 4 Rivoli Cross 1.2 PureTech 130: sláva rozmanitosti

DS 4 Rivoli Cross 1.2 PureTech 130: sláva rozmanitosti

Autor: Autohled.cz - Jiří Chomát · Fotografie: Jiří Chomát & Jan Novotný

Málokdy se v dnešní době stane, že by se na trhu objevila nová značka automobilů. A když už, tak rozhodně ne z Evropy. Jasně, značka DS není úplně nová – prémiové modely od Citroenu nesly logo “DS” už od roku 2009, samostatnou značkou se stala v roce 2015 a první vlastní model – DS 7 Crossback přišel v roce 2017. Ale i tak to v současné situaci na automobilovém trhu chce odvahu, kterou Francouzi rozhodně měli. Konkurovat zavedeným německým značkám v prémiovém segmentu totiž není nic jednoduchého ani pro zavedenější značky. A na příkladu nové DS 4, která u mě před časem přistála na klasický redakční test, musím uznat, že se jim to povedlo.

První dojmy na výbornou

Automobilové koncerny, které mají ve svém repertoáru jak běžné, tak i prémiové automobilky totiž často trpí na jednu věc – tou je zjednodušování si práce používáním dílů z běžných aut. Jakkoliv to většinou nevadí na dílech, které nejsou na vidět, tak v interiéru je to často “jako pěst na oko” a kazí to celkově dojem z vozu – když už vím, že na stejné platformě jezdí i vozy o půlku levnější, tak bych jako zákazník chtěl, aby alespoň interiér byl opravdu prémiový. 

A to se u DS neděje – nebo tedy alespoň nemám ten pocit. Samozřejmě, nějakou podobnost s ostatními modely koncernu PSA, respektive teď už Stellantis, zde najdeme, nicméně i tak si DS jede vlastní konzistentní designovou linii. Palubní deska je vysoká s ostrým zkosením, všude jsou použity kvalitní materiály, fyzická tlačítka mají vlastní unikátní design a to, že se nejedná o běžné “utilitární” auto je z útulného interiéru znát na každý pohled. 

 

Ne nadarmo DS hojně elektrifikuje a vyhlíží výhradně elektrifikovanou budoucnost

Kupodivu se to nemění ani ve chvíli,kdy se rozjedete – auto je příkladně tiché a pohodlné, to v této třídě aut mimo prémiový segment zažít nejde a i v prémiovém segmentu by se mohla konkurence od DS učit. Jediný zádrhel bych viděl v námi testované motorizaci 1.2 Puretech. Ta sice slibuje 130 koní, v praxi bych ale volil raději hybridní motorizaci s 225 koňmi – ptáte se proč? Paradoxně zejména kvůli systému start-stop v kombinaci s automatem. Tomu totiž rozjezd z křižovatky trvá o trochu déle, než jsem ochoten akceptovat a k celkovému konceptu auta se mi to vůbec nehodí. Zatímco čistě spalovací motorizace přemýšlí, řadí a startuje, tak se hybrid již rozjíždí na elektřinu a vše řeší až za jízdy. Trochu by té spalovací variantě asi pomohlo, kdyby se řídila radarem pro adaptivní tempomat, případně kdyby se dal start-stop vypnout někde jednoduše tlačítkem (to jde pouze vytvořením zkratky na dotykové podložce E-Toggle), nicméně i tak bych raději volil hybrid. Ještě více umocní to ticho a pohodlí ve voze a k celkovému charakteru se prostě více hodí. 

Motor 1.2 Puretech ale sám o sobě samozřejmě není špatný – jakmile se rozjedete, jede příjemně a na dálnici točí nízké otáčky i díky osmistupňovému automatu, který je u DS přítomen vždy ve variantě s hydrodynamickým měničem. To vše kvituji. Možná bych si dokázal u prémiové automobilky představit o něco výkonnější nebo co do počtu válců bohatější nabídku, jenže je potřeba pamatovat na to, že jde o základní verzi. Šíře motorové palety totiž zaslouží obdiv a možná i uznání. Kromě 1.2 PureTech je totiž stále možné zvolit silnější, čtyřválcovou 1.6 PureTech ve verzi se 180 i 225 koňmi. Alternativu pak kromě plug-in hybridu tvoří i čtyřválcový diesel 1.5 BlueHDi. Já osobně bych se příplatku za čtyřválec, ať už by šlo o benzín nebo diesel, rozhodně nebál. To ale nutně neznamená, že bych chtěl vyloženě hanit námi testovanou motorizaci, to vůbec ne. 1.2 PureTech je zkrátka dobrá v tom, čím je – skvělou základní motorizací, která se hodí pro klidnější řidiče a menší kilometrové nájezdy. Na všecko ostatní má DS stále ještě dostatečnou míru alternativ.  

Největší designová bomba roku 2021: přinášíme první dojmy z nové DS 4

 

Tak trochu obloukem zase k tomu elegantnímu interiéru

Pojďme se ještě na chvíli vrátit k interiéru, který je podstatou celého auta – ten v našem případě zdobí skvělá bílá kožená sedadla, která nejen že jsou jak vyhřívaná, tak i odvětrávaná, ale nabízí i velký výběr masážních programů. Kromě toho mají i prodloužitelný sedák – nedovedu si moc představit, jak by mohla být ještě pohodlnější .V této třídě aut je to rozhodně to nejlepší, co můžete dostat. Kdybych chtěl opravdu hledat chyby, tak odvětrávání sedaček by mohlo být méně hlučné, ale to je tak všechno. 

Vnitřek auta je vyroben opravdu po francouzsku – jeden příklad pro všechny – designéři očividně chtěli dosáhnout co největší jednolité plochy palubní desky, a do toho se úplně nehodí mřížka výdechu klimatizace. Tak ji přesunuli do dveří, kam vede tunelem z palubní desky, který je vidět při otevření dveří. Zvláštní řešení, nicméně onu unikátnost a nadřazenost designu nad funkčností to znázorňuje ukázkově. 

Podobně je na tom palubní systém – jeho rozhraní je opět velmi pěkné a do vozu se skvěle hodí, nicméně animace jsou trochu zbytečně dlouhé a ovládání přes “touchpadový displej” (E-Toggle) je sice blíže řidiči než hlavní infotainmentový displej, nicméně ten je umístěný na středovém panelu. Jeho ovládání bez toho, aniž byste se na něj koukali, je velmi obtížné – nemá žádnou haptickou odezvu a v praxi si trochu připadáte, jak kdybyste obsluhovali dotykový mobil hluboko pod volantem, u čehož se asi shodneme, že nemá s bezpečností provozu nic moc společného. V praxi tak stejně budete nejčastěji využívat Apple CarPlay nebo Android Auto, které zde fungují ukázkově. Zlepšila se také couvací kamera, jejíž obraz byl tak trochu bolestí předešlých modelů automobilky. Pochválit je rovněž potřeba head-up displej, který je velký a dokáže zobrazit velké množství informací najednou. Dobře je ergonomicky zvládnuté i ovládání na volantu – jednotlivé funkce mají rozdílná tlačítka buď strukturou nebo zdvihem, a tak je možné je najít pohmatem a není třeba přestat sledovat provoz před sebou. 

 

Závěrem – pro koho a proč?

Závěrem se sluší říct hlavně cenu za to všechno – DS 4 začíná na 750 tisících Kč vč. DPH za nejnižší výbavu Bastille, nicméně nejlevnější hybrid s 225 koňmi pořídíme až od výbavy Performance Line, a to za 1,15 milionu. Není to úplně málo, ale v optice dnešních cen ani moc a podobně unikátní a stylový vůz budete za podobnou cenu těžko shánět. Pro srovnání – vrcholná verze Rivoli Cross vás pak přijde na 1,26 milionu, i zde ale ještě zbývá prostor pro příplatky, hodí se minimálně Easy Access pro bezklíčový přístup, za příplatek je také skvělé noční vidění. To už jsou ale jen drobnosti –  v případě DS je design a styl na prvním místě, nicméně technika za “formou” nijak nezaostává, a tak pokud se vám líbí, lze jej jen doporučit. 

 

Jiří Chomát

Sdílet: