Barum Czech Rally 2017: stejná, ale také stejně skvělá!

Na (před)poslední srpnový víkend se těší asi nejeden nadšenec motorismu. Většina fanoušků rally i aut jako takových se sjíždí za poslední letní soutěží kalendáře rally do Zlína, a to opravdu nejen kvůli teplému počasí, to ostatně umí být kolikrát i spíše nepřítelem. Když něco označíte přídavným jménem „stejné“, tak to minimálně na mě nepůsobí příliš pozitivně. U Barumky je tomu však přesně naopak, je sice stejná, ale za to pořád stejně skvělá, né-li lepší. Celkových 204 závodních kilometrů a hlavně na 35 přihlášených R5 hovoří samo za sebe. Předchozí zkušenost výborná, natěšenost velká a očekávání nemalá, tak nějak to vypadá před startem naprosto unikátní a výjimečné páteční noční superspeciálky přímo mezi bývalými budovami Baťovy továrny. Loni jsme vydali článek s titulkem “Věhlasná Barumka v proudu času”, myslíte si, že dlouholetý odkaz této soutěže je vším? Že by snad byla nudná nebo neměla co nabídnout? I na tyto otázky jsme se letos snažili najít odpověď.

 

První dojmy: plné očekávání

Jak jistě víte, všechny cestou vedou do Říma, ty přes Zlín jsou však zatraceně složité. I když tento výraz může být při nejmenším hodně zavádějící, protože spíše než o složitost jde o kvalitu silnic – ta D1 je snad zcela objektivně více a více zatracována. I my jsme po ni však tam i zpět museli jet. V pátek jsme to kupodivu zvládli na výbornou, do Zlína přijíždíme zhruba ve 4 hodiny odpoledne a jsme plni očekávání na půl desátou, kdy se mají do ulic rozjet první vozy – s údivem by laik pozoroval na trati nejdříve vozy z úplného konce startovní listiny. Není to však nic výjimečného, ti nejlepší jsou totiž každoročně minimálně na Barumce pouštěni až jako poslední (kolikrát dokonce až v hluboké noci). O tom všem ale až za chvíli. O 35 R5 na startu jsme se už zmínili, S2000 každoročně ubývá, ty se na start letošní Barum Czech Rally postavily v počtu pouhých 3. Dobře, to zní všechno slibně, pojďme dál. Nejde totiž jen o ty “nejlepší”. Na start se kromě známých českých es podívalo i několik továrních týmů, Škodu Motorsport už známe, Peugeot Rally Academy a Opel Rallye Junior team jsou však (staro)novými účastníky. Pomalu zabíháme do dalších kategorií, mě osobně už v dnešní době nezajímají jen nejvyšší kategorie, stále zajímavější jsou vozy R2 a juniorští talenti. Těmi byl Zlín v posledním srpnovém víkendu doslova nabitý. Startovní listina čítala na 153 startujících. Česká špička tak měla doslova ideální příležitost porovnat své schopnosti v nadnárodním měřítku.

 

Třídenní soutěž: v pátek večer vše začíná uprostřed Zlína

Nechci se opakovat, o tom, že vše začíná již v pátek večer nebo spíše v noci, už jsem se zmínil. Možná si právě tento prvek zaslouží ještě jedno malé zdůraznění. Pokud se hovoří o statisících diváků během tří dnů, tak právě valná většina z nich dorazí do Zlína již v pátek, aby stihla krásu noční RZ. Nejde navíc jen o auta. Z mého pohledu už jde i o svým způsobem trošku netradiční společenskou akci, na které se potkávají zajímaví lidé s mnohdy zcela odlišnými zájmy. Jasně, nechci dělat z rally golf, na který už se dneska chodí asi z větší části kvůli byznysu, ale i tady už nejsme jen kvůli tomu sportu. Teď už ale konečně na tratě toho letošního rallyového „nej“. V rámci páteční noci bych měl k pořadatelům jen jednu malou výtku – startovat první (poslední) vozy v 21:30 je sice náramně efektní, protože už do ulic nedopadá žádný sluneční svit, za to už ale příliš příjemný není konec celé páteční části, který je možná naplánován na pravou půlnoc, realita je však trochu jiná. Ohňostroj někdy lehce před jednou hodinou ranní je sice také pěknou podívanou, ale zamyslete se sami, zda se vám chce po náročném pracovním týdnu v pátek čekat na konec/začátek startovního pole až do hlubokých nočních hodin. Nutno podotknout, že prostě musíte, protože přeci jenom na rally nejedete kvůli posledním 20 jezdcům, nýbrž kvůli té špičce.

 

Sobota: ranní vstávání a 4 RZ s jedním opakováním

Upřímně nechtěl bych být závodníkem se startovním číslem 1. Ten totiž v pátek resp. sobotu vystoupí ze svého speciálu zhruba v 1 hodinu ranní a zhruba v 8 je v autě zase zpátky. No nic, jsme na Mistrovství Evropy, tady už to sranda úplně není. My samozřejmě také neleníme a vstáváme zhruba v 7:30. Čeká nás rychlá snídaně a zhruba v 9:00 už jsme na RZ a čekáme na první auta. Nedá mi to a musím zavzpomínat na nedávnou Německou rallye (MS), kde letošní „monstra“ WRC doslova letí. Neberte prosím tuto krátkou vsuvku jako srovnání R5 na Barum rally a WRCů na ADAC Rallye Deutschland, ale ty auta jsou prostě poněkud jinde. První dojem je tak poněkud chabý. Dneska už se sice startuje podle pořadí vyjetého v kvalifikaci, takže „nejsvětější“ trojice je seřazena tak nějak zhruba, jak má – 1. Lukyanuk, 2. Kopecký, 3. Pech. Tihle 3 vás jako nadšence stejně budou zajímat asi nejvíce. Není se čemu divit, právě tito jezdci a jejich navigátoři umí na náročných tratích předvést to nejlepší. Dobře, nezapomeňme ale ani na řekněme konec R5 resp. začátek nižších kategorií (N a halvně R2), tam se předvádí ti nejmladší a nejnadějnější talenti. Dokud to nedopadlo špatně, doslova krásně jel na továrním Opelu Adam R2 Jari Huttunen, bohužel pro něj krátce po poledni skončila tato jízda na střeše v potoce. Zastoupit ho tak musel Chris Ingram, který ovšem taktéž na stejném autě ukazoval, že i dvoukolka umí být pekelně rychlá. Z českých jezdců tu máme možná téměř naposledy Filipa Mareše, jež na své 208 R2 dokazoval, že česká špička k té evropské nemá daleko. Mimochodem dlouho jsem slýchával zvěsti a obavy, že kvůli divokým prasatům (prasečímu moru) budou určité RZ odříznuty zcela úplně od diváků, tomu se tak naštěstí nestalo a jediná trať, kterou tato smutná skutečnost postihla, byla sobotní RZ Slušovice (Březová), jejíž konec byl prostě posutun, zkrácen a přesunut.

 

Neděle: slavný skok „Maják“ v Malenovicích, Pindula a Košíky

Pokud jsem na začátku svého povídání o sobotě mluvil možná malinko negativně vzhledem k lehké unavenosti všech v mém okolí (včetně mě), tak z neděle mám hned ze začátku vskutku dobrý pocit, Vstávám sice stejně brzo, ale naštěstí mám naspáno o pár hodin více a na nedělní tratě se doslova těším. Nedovolil bych si jet hned na nedělní jedničku v 8:41, ale Pindulu stíháme bravurně (je pouhých 15 minut z centra Zlína) a nacházíme i my ideální místo. Když už bych měl popsat nebo porovnat naše pozorovací místa v průběhu celé rally, tak právě na Pindule jsme mohli vidět závodníky v té nejvyšší rychlosti – vytočená 5/6, rychlé brzdy a do mírné pravotočivé kolem nás, nic super efektního, ale ta rychlost vám doslova vyrazí dech. Na efekt tu pak máme jinou část neděle – těsně před servisem se přesouváme kousek před cíl „Košíků“ a pozorujeme rychlý nálet z lesa a prudké brzdy do levotočivé „5“ a cíle. Tady přichází jeden malý zlom, nedorazí k nám nejdříve Honza Černý, který společně s Petrem Černohorským přímo v rychlostce stihli vyměnit zhruba za 2 minuty proraženou pneumatiku a pak ani pan řidič, Venca Pech. Toho bohužel potkal defekt hned dvojitý a skvěle rozjetý závod (doposud třetí místo) musel odevzdat. Martin Vlček se nám také někde zapomněl, na jednu RZ je to vyloženě dost problémů, nemyslíte? Vlastně ani ne. Tu největší lítost musel stejně pociťovat v sobotu Vojta Štajf, jehož Fabie R5 doslova lehla popelem, o tom už jste si konec konců mohli přečíst skoro na všech zpravodajských serverech. My jen dodáme, že rozhodně není normální či běžné, aby v letošním roce nová (dosud vlastně nejlepší) R5 shořela za pouhé 4 minuty, sama od sebe, a to ještě na přejezdu, bez jakéhokoliv zápřahu. I my uvidíme, co za tím vším stálo. Není to jediný případ a teď je v rukou pouze soudního znalce.

 

Konec: Barumka není jen o umístění, ale i o dojetí

Pokud si někdo z vás myslel, že rally je v prvé řadě o zábavě, byl na omylu. U Barumky tohle platí hned dvakrát. Jako jediná v republice je tahle soutěž třídenní, celkový počet kilometrů i náročný časový harmonogram to jen dokazují. Druhým důkazem jsou i názory zahraničních závodníků, hesla jako „amazing“, „wonderfull“, „interesting“, …. jsou v rozhovorech na denním pořádku. Když už jsem je zmínil, nedá mi to s malou ochutnávkou, vyzpovídali jsme pro vás p. Holzera ml. (Holzer motorsport je vlastně fabrickým týmem Opelu) a také velkou část týmu Peugeot Sport (samotného šéfa a jednoho závodníka Peugeot Rally Academy). Barumka s ročníkem 2017 je už nenávratně za námi. Do Zlína se nejenom my, velcí nadšenci a odborná veřejnost vracíme rádi, ale i vás, fanoušků je vidět podél tratí více a více. Připadá vám, že jsme ještě na něco zapomněli? Ano, samozřejmě. Na výsledky. Vítězem není nikdo jiný, než Jan Kopecký s Pavlem Dreslerem s celkovým náskokem téměř 1 minutu na posádku Lukyanuk/Arnautov, kteří byli loni podstatně blíže k vítězství na Barumce. Třetí pak skončil řidič, kterému to přejí snad úplně všichni – Roman Kresta, kterého podpořil Petr Starý. Zcela trapná desetivteřinová penalizace za (ne)pozdní podání výkazu jej málem o pódium připravila, ale historie se neptá. Jsou tam! Ve dvoukolkách pak dominoval Aleks  Zawada na Adamu R2. To by mělo být od nás už opravdu vše. Sláva motoristickému sportu, rally dvakrát a Barumce třikrát!

 

Jan Novotný