Audi Q3 Sportback: luxusní a designový městský crossover za alpskou cenu

Audi Q3 Sportback: luxusní a designový městský crossover za alpskou cenu

Autor: Lucie Přádová · Zdroj foto: redakce

Při pohledu z okna na sychravé počasí, které venku panuje, mne veselá nálada míjí obloukem větším, než je objížďka u dálnice D1. Pracovní a společenský výkon se rovná polomrtvého zombie a já bych jen nejradši ležela a koukala v posteli na filmy. Uprostřed těchto velmi fyzicky náročných aktivit dostanu nabídku na testování dalšího auta. Právě tohle mi vrací úsměv na tvář, a tak neváhám a přijímám. Po lehce zmatené trase s taxíkem přijíždím k obchodnímu centru Galerie Butovice, odkud se jen kousek nachází „showroom“ mnou testovaného auta. Mnohým z vás již musí být jasné, co za značku se na vás v tomto článku chystá, avšak pro ty z vás, kteří stále tápou, mám jednoduchou odpověď nebo spíše poslední nápovědu – čtyři propojující se kruhy, které symbolizují výrobce automobilů. Správně, dnes budeme testovat nový vůz značky Audi, a to konkrétně Q3 Sportback. Dostojí tato značka svoji luxusní podstatě a zaslouží si moji pochvalu? To se již brzy dozvíte…

Svádějící šedá myš aneb pár slov o designu

Světla se rozsvěcí a já se ocitám v garáži plné nových aut. Mezi těmito kočáry se nachází i menší šedivý brouček, který, jak zjišťuji, je vyvoleným autem k dnešnímu testu. Na první pohled to není velikostně žádný obr, nýbrž takový klasický městský crossover, který se hodí na nákupy i menší rodinný výlet. Charakteristické jsou zde ostré rysy auta, které přímo rozproudí moji krev, neboť si je dovoluji označit za nadčasové a líbivé. Není to žádná puťka, ale pořádný rebel, za nímž se nejedna hlava otočí. V námi testované verzi nese Q3 šedý kabátek s názvem lakování Daytona, za kterou si sice připlatíte, ale výsledek stojí za to. Celý tento povoz stojí na litých 19“ kolech, která by mohla být lepšího designu, ale i tak vypadají pěkně a vlastně i docela dobře korespondují s koncepcí „nenápadně svádějící šedé myši“, ostatně bych na takové auto ani větší a výraznější nechtěla. Co na značce Audi miluji, jsou jejich světla, a ani v tomto případě nepřišlo zklamání, neb jejich design jen tak někdo nemine. Funkčností respektive dosvitem uspokojí i slepého, zároveň ale neoslňují jiná auta. Tvar světel je bezpochyby brilantní stejně, jako tomu bylo u nedávno testované A1. Přední maska lemována stříbrnými okraji působí v kombinaci s šedou barvu velmi příjemně na pohled a taktéž dodává celé přední části již zmíněný agresivní vzhled. Designéři nezapomněli ani na zadní světla, která jsou opět velmi nadčasově a prakticky tvarována – jejich zadní „hokejka“ vytvářející světelný podpis vypadá za tmy působivě. Zkrátka, co se týče exteriéru, je to drak.

 

Řidič v centru dění, tj. interiér

Na pohled se exteriér od interiéru moc nemění, i uvnitř to vypadá velmi luxusně a drsně, minimálně na pohled. Co mne jako první zaujalo a nejvíce se mi líbilo i po praktické stránce, je volant, který se příjemně drží, skvěle reaguje a funkce na něm jsou lehce zapamatovatelné. Tomu všemu při nejmenším pomáhá interiérový S line paket – příjemný je tak nejen sportovně laděný volant, ale i sportovní sedadla a černé čalounění stropu. Projev tlačítek zní sice jako mačkání na starém stereu, to však budete vzhledem k již zmíněnému a velmi vytříbenému designu rádi tolerovat. Abychom se drželi v trendech, nacházím zde digitální přístrojový štít. Když do Q3 poprvé usednu, mezi digitálním tachometrem a otáčkoměrem vidím místečko, kde se mi objevuje návod na řízení, jako bych seděla poprvé v autě. I s touto nabídkou se však dokážete velmi rychle sžít a koordinovat ji pomocí multifunkčního volantu. Na středové konzoli se samozřejmě nachází velký dotykový displej nabízející funkce rádia, navigaci, nastavení auta a všechny různé vymoženosti vč. volby z několika desítek barviček určených k vnitřnímu osvětlení. Nechybí ani CarPlay, které mi poslední dobou u nových aut párkrát chybělo. Pochválit musím i projev hudby, neboť jsem nemusela absolutně vůbec sáhnout na ekvalizér a i „basové“ tóny zněly v Audi velmi dobře. Není tedy nic lepšího, než vzít partnera či partnerku na výlet, pustit muziku a díky panoramatické střeše si užívat překrásný výhled na oblohu za doprovodu oblíbené muziky. Celý kokpit je lehce nakloněný na řidiče, a tak si spolujezdec může připadat trochu odstrčeně. Řidič se ale bude cítit o to lépe. Díky provedení S line jsem se mohla uvelebit v křeslech potažených kombinací Alcantary a kůže – to osobně považuji za nejlepší volbu. Posaz byl velmi pohodlný a i při absolvování delší jízdy jsem se necítila nekomfortně. V poslední řadě jsem byla velmi ráda za zavazadlový prostor, který je adekvátně veliký, ale především disponuje otevíráním zevnitř, tlačítkem na klíči či klasicky zvenku.

Nepřemožitelně bezpečný tank s jemnou dušičkou

Abychom si objasnili, jakou motorizaci jsem vlastně testovala, doplním honosně znějící označení 35 TDI. Předejděme ale zbytečným spekulacím o tom, že jde o třílitr, neboť pod kapotou šlape velmi dobře známý dvoulitrový diesel z dílen VW, který dostal v Audi, jak už jsme si za poslední roky zvykli, nové označení. Vzhledem k váze vozidla se dalo předpokládat, že nepůjde o žádný prskolet. V dnešní době je pak u „mainstreamových“ motorizací očekáván spíše tišší projev motoru než silný výkon, a proto mi bylo velkým překvapením, když jsem zprvu uslyšela chrapot bručícího dieselu. Na můj vkus celkem hlasitý a hrubý, a to nejen při studeném startu, ale také při vyšších otáčkách, kdy mi přišlo, že se dvoulitr splašil, výkon mu však při tom chyběl. Volbou jsem měla opět několik jízdních režimů, kdy se třeba při zvolení sportu dalo auto hezky rozhýbat. Velkého obdivu u mě zasluhuje spotřeba, která i při zapnutém sportovním režimu a svižnější jízdě nepřekročila 7 litrů na 100. Při dlouhých cestách si pak toto autíčko bralo i lehce po 6 l/100 km. Testovaná verze, jak je od segmentu zřejmě už bezpodmínečně očekáváno, disponovalo automatickou převodovkou. Ta byla v některých chvílích lehce zmatená a zbytečně daný kvalt vytáčela nebo naopak motor podtáčela. To vše pak umocňovaly studené starty, kdy prvních zhruba 10 minut provozu rozjezdy vypadaly „jako s manuálem při prokluzování spojky“. Obecně se dá říci, že ve všech jízdních režimech (kromě sportu či sportovního režimu převodovky) probíhaly rozjezdy velmi vlažně, možná až příliš. Pokud jsem zmínila, že automat už zákazník prémiového segmentu téměř bez výjimky vyžaduje, podobně je tomu, alespoň dle mého názoru, i v případě pohonu všech čtyř kol, a to obzvláště s ceníkovou cenou přesahující 1,5 milionu korun. Musím tak uznat, že v našem případě mě absence pohonu Quattro, který Audi hojně nabízí, poměrně překvapila. Co se týče motoru a převodovky mne tak konkrétně tohle auto moc nezaujalo. Nelze sice na dané hnací ústrojí říci příliš negativního – nezarmoutí, ale ani nenadchne. A já tak přemýšlím, kdy naposledy tohle označení někdo v redakci použil? Nebylo to náhodou u nějakého modelu pro Audi mateřského Volkswagenu? Co se týče spotřeby a bezpečnostních prvků včetně asistentů je známo, že vývoj jde velmi rychle, bývá rychle zdokonalován, a tak o vše uvedené vč. bezpečnosti zvláště v tomto autě nebude nouze.

 

Adekvátní cena za bezpečnost a luxus?

Přicházíme do finále a je na čase shrnout tento test. Na začátku jsme si položili otázku, zda značka Audi splnila svou luxusní podstatu. Myslím, že mi dáte za pravdu, když řeknu, že ano. Exteriérově i interiérově je toto auto naprosto dokonalou a bezpečnou formou přepravy osob, a to ve vytříbeném luxusním kabátě. Prvky, jaké nacházíme zde, si nedokáži představit na jiném autě, a právě proto je Audi tak specifická a líbivá. Ovšem odpovím-li na druhou položenou otázku, musím být při nejmenším opatrná, ač lehce skeptická. Kdybych měla posuzovat jen okem, dávám za design, zpracování, komfortní a bezpečnostní prvky jasných 100 %, ale protože posuzuji i kompletní jízdu, musím něco ze svého hodnocení ubrat. Jestliže mluvíme o bezpečnostních prvcích a asistentech, nemám jedinou výtku, neboť jsem si připadala v nové Q3 Sportback v podstatě nesmrtelná. Co se ale týče již výše zmiňovaného motoru, asi bych čekala od luxusní a prémiové značky něco víc, a to hlavně z důvodu ceny konkrétně takto specifikovaného vozu. V našem případě se totiž v ceníku auto vyšplhalo až lehce přes 1,5 milionu Kč, a to za dvoulitrový diesel bez čtyřkolky, 150 koní a absenci elektrického ovládání sedadel není vůbec málo. Konec konců, za krásu se platí, a v tomto případě je právě ta bezkonkurenční. Zmínit je závěrem potřeba taky to, že svažovitá záď kategorie „SUV-kupé“ je při nejmenším hodně trendy a přídomek Sportback klasické Q3 dodává špetku šmrncu navíc, který kolikrát může rozhodnout…

 

Lucie Přádová

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..