VW Arteon: (ne)jen nejkrášnější z obyčejných

To, že mezi námi smrtelníky existují auta, ke kterým není možné se dostat nebo možná i ta, s nimiž je svezení zážitkem po celý život nezapomenutelným, je už ohranou písničkou nebo spíše smutným a holým faktem. Italské „cuore sportivo“ buší určitou část života uvnitř asi každého správného milujícího a motoristicky-sportovně založeného řidiče. Čas od času se najdou ale i mezi relativně běžnými značkami auta, která jsou doslova horkým zbožím. Nebojte, nemám dneska v plánu mluvit o dalším přerostlém medvědovi, na kterého řada bláznivě nedočkavých zájemců čeká kolik měsíců, čtvrtletí a možná i roků… Pokud jste ode mě něco četli nebo snad i viděli, asi už jste z mých úst slyšeli přirovnání „působí jako hárající fena na psa,“ a ačkoliv není tajností, že obyčejná auta v Motorvizi moc nemusíme, tentokrát musím smeknout před výrobcem „lidových aut“ z Německa. Budete se divit, ale o tohle auto jsem škemral jako malé štěně. I na mě ten exteriér působil jak… Však vy víte jak. Není moc sedanů/liftbacků/limuzín, aut střední třídy s takovým osobním kouzlem, jako má právě tohle. Nechoďme dlouho kolem horké kaše. Po dlouhých měsících čekání jsme jej dostali i my na klasický test. Volkswagen Arteon. Lamač nejen dívčích srdcí. Pojďme se mu podívat na zoubek. Přesvědčí mě nebo bude rvát mé srdce jen design exteriéru?

 

Příchod: emotivní více než kdy jindy

Přicházím k Arteonu a zažíváme tak oba své první pořádné tváří v tvář. Přicházím k autu, zastavuji, přemýšlím. Každý krok je delší, těžší a náročnější. „Kruci,“ říkám si a začínám si vyčítat, že jsem ty „fauvéčka“ vždycky měl za obyčejná auta, u kterých mi chybělo hlavně jedno – srdce. Jako bych ani nepřemýšlel, zda ho právě tenhle exemplář má. Bože ta barva. „Kurkumově žlutá“ zní označení z produktových materiálů importéra. A víte co? Říkejte si tomu, jak chcete, ale o ničem jiném na tomhle autě nepřemýšlejte. Tzv. launchovací (propagované) barvy hrají velkou roli u každého výrobce, a to v dnešní době daleko více než kdy před tím. A spolu s tím přichází dnes i mé první faktické smeknutí. Tohle je ta nejlepší launchovací barva, jakou jsem kdy viděl. Arteonu barva sekne na jedničku. I když je lakování hodně důležité, není samozřejmě vším. Pojďme se podívat na tvary. První zaujme silueta. Grand tourismo nebo sportback či Comfort Cupe, říkejme tomu jakkoliv, třeba Arteon, je stále více populární a asi se ani není čemu divit. Delší předek, malá výška, splývavá záď, to dneska funguje. Uhlazené tvary, decentní prolisy, prohyby, to vše pak jde ruku v ruce. Možná budu dneska znít až příliš pozitivně (třeba níže už tolik ne), ale při pohledu zvenčí byste chyby hledali marně. Tady je vše dotaženo téměř k absolutní dokonalosti. Pojďme ještě k několika funkčním prvkům. Asi už tušíte, kam ve spojení s designem mířím. Světla. LEDky, kam se podíváš. LEDkovému šílenství jsem propadl už i já hodně dávno a ačkoliv pořád neuznávám jejich funkčnost v hlavních světlometech některých aut při srovnání s osvědčenými xenony, o designu není spory. Arteon jich má nespočet. Výrazné denní svícení, dobře provedené potkávačky, výrazné blinky včetně těch zadních „tekoucích“, tady je přeledkováno. A víte, které se mi líbí nejvíc? Asi už očekáváte, když mluvíme o téhle třídě, co přijde. Brzdovka přes celé zadní okno, taková brutálně svítící lišta u horního kraje, na tu bych snad dokázal jen dlouhé minuty koukat a… Říká se, že šaty dělají člověka, třeba je tomu tak i u auta. Ty dnešní pro VW Arteon výrobce ušil parádně.

 

Interiér: že by další proměny zlatých ručiček?

Omluvte mi prosím, pokud jsem se v předchozím odstavci nad Arteonem až příliš rozplýval. Třeba vám to vynahradím později. Už jsem se totiž přemohl a usedám za volant. Ještě si však nedovolím nastartovat a pokusím se nasát atmosféru, onu německou krásu i zevnitř. Co jsem to řekl? Krása a německá? To k sobě asi nejde. V interiéru dostávám facku. Víte, jak vypadá vnitřek současného Golfu? Docela dobrý, že? Kvalitní, jednoduchý, funkční a… Možná taky trochu strohý. Nezlobte se na mě, ale tohle není jiné. Jasně, uvnitř Arteona najdeme pár luxusně a vznešeně působících prvků, jako jsou analogové hodiny uprostřed středového panelu nebo různé chromované lišty, černý strop. Ano, snaha byla. Základ ale zůstal stejný. Zavažte mi oči a posaďte mě po sobě do třech aut – Golfu, Passatu a Arteona. Po usednutí mi šátek rozvažte a sledujte mou reakci. Možná bych podle posazu za volantem něco odtušil, ale tentokrát dávám silnou naději mému zmýlení. Věřím, že nejsem sám. Snad bych si proti kabině Golfu nedovolil moc negativních poznámek, je uhlazený, příjemný, funkční, ale jen ne zábavný. Digitální přístrojový štít působí hodně moderně, stejně je tomu tak u centrálního displeje palubní zábavy, kterému nemohu odpustit akorát absenci fyzického ovladače/kolečka hlasitosti. Zkuste chvilku přemýšlet jen o jedné myšlence. Zvenku hárající fena a zevnitř nudný morous. Vážně tohle chcete? Mě to přijde spíše jako povedený příklad oxymóronu (spojení dvou protikladů) od připraveného maturanta. Dejte si pořádný, šťavnatý hovězí stejček a na něj si prdněte sladkou šlehačku. Asi tak chutná interiér Arteona po prvotních emocích ze zevnějšku. Sezení také není špatné, vlastně nic po usednutí není vyloženě špatné. Jen ta koncepce vůbec nekoresponduje s prvním dojmem, a to jakože vůbec. Škoda.

 

Vytříbená technika: dokonalost sama nebo spíše dokonalý průměr?

Pokud opomineme dnes už pomalu zapomenutého Phaetona či SUV Touareg, dá se Arteon chápat jako vlajková loď značky. Čekáte od něj tak vlastně to úplně nejlepší, co umí daná značka nabídnout. Výrobce by měl chtít v takovém autě ukázat své umění, ukázat se v tom nejlepším světle. A teď se dostáváme opět k samotnému jádru. Vrátíme se na začátek. Jak že zní doslovný překlad názvu téhle automobilky? Lidové auto? No jo, něco na tom bude. Dvoulitrové dieselové biturbo má úchvatný linéární zátah bez turboefektu, zvuk není nikterak nepříjemný, převodovka řadí rychle, přesně, bez cukání, pohon všech kol představuje jakousi jistotu, podvozek je na jednu stranu relativně komfortní a díky 20“ kolům i příjemně tvrdý pro sportovní jízdu. Tohle všechno dohromady představuje dobře odvedenou práci. Řízení jako celek je příjemné, kvalitní, komfortní, relativně přesné a dobré… To auto je snad vším, jen ne výjimečným nebo spíše výjimečně dobrým. Na jízdních vlastnostech stejně jako v interiéru nenajdete nic výrazně skvělého, nic vyloženě tak dobrého, že by stálo za vybočení z davu a za vlastní odstavec. Když bych se odprostil od předsudků a očekávání, které jsem k autu jakožto k vlajkové lodi měl, asi bych neřekl téměř žádného špatného slova. Jasně, osobně jsem si nikdy moc nerozuměl s DSG, které je sice rychlé, přesné, neškubající, s jeho logikou se však nesžiji. Druhá drobná stížnost se týká také převodovky, lépe řečeno její komunikace s pohonem všech kol. Pokud čekáte téměř neohrozitelnou jistotu, bezpečí a tak trochu i lepší požitek ze sportovní jízdy, tak přesně ten nepřijde. Jakmile malinko proklouznou kola, což se mimochodem díky masivní porci točivého momentu stává často, převodovka okamžitě řadí za vás nahoru, a to i při přepnutí do manuálního módu a volbě sportovního režimu. Rize sportovní zážitky z oblíbených klikatic od něj tak nečekejte, i když dálniční sportování a rychlejší průjezdy na okreskách mu problém nedělají. Dost možná je tak účel splněn.

 

Arteon: budí emoce, klame srdcem, svůj účel ale většinou splní

Pokud byste se mě dnes zeptali na auto, které ve mně zanechalo nejvíce otázek, někde na čele by určitě bylo to dnes testované. Arteon je autem mnoha tváří. Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli jde o luxusní, nevšední liftback nebo spíše sportovnější, emoce nepostrádající, sportovní limuzínu? Že nejsou tyhle dvě kategorie od sebe daleko? Ale jsou, a to fakt hodně. Hledáte odpověď? Ani já vám ji dneska nedám, i když bych se sám za sebe přikláněl spíše k té první variantě. Rozhodně se VW nedá upřít naplnění původního záměru a vyplnění díry v nabídce či zaplnění volného místa po odcházejícím CC. Na jednu stranu i chápu, jak to výrobce myslel. Je spousta zákazníků, kteří mají rádi jednoduché, strohé zpracování doplněné o slušnou a zaručenou kvalitu a zároveň chtějí být malinko odlišní, opravdu malinko. Zvenku to pak vypadá, že si nezadáte vůbec s ničím v okolí, uvnitř a za volantem pak ale každý cítí „jen“ kvalitního, příjemného a lehce luxusnějšího Passata. Od interiéru už tak nějak čekáte ty tradiční hodnoty německého výrobce, za ten bych objektivně strhnout body nemohl. Neodpustím si však záporné hodnocení pro techniku. Pokud tohle má být to nejlepší, co ve Wolfsburgu umí, tak je to při nejmenším k zamyšlení. Spotřeba okolo 7l/100km je sice hodnotou slušnou, ale to asi není první aspekt při rozhodování o autě za bez mála 1,5 milionu korun.? Pokud opomeneme vyloženě prémiové automobilky (BMW a spol.), lze považovat dvoulitrové naftové biturbo od VW za to jízdně nejpříjemnější vůbec, jen od něj nečekejte emoce. Arteon je pro mě na jednu stranu neuvěřitelně příjemným překvapením a zároveň drobným zklamáním. Tolik lidí se za mnou za ten týden otočilo, je tohle ale vším?…

 

Jan Novotný

Za zapůjčení vozidla patří poděkování společnosti NH CAR