Toyota Yaris GRMN: malý nevybouřený puberťák

Toyota Yaris GRMN: malý nevybouřený puberťák

Asi bych se zase jednou opakoval, kdybych připomněl jeden z nejzásadnějších poznatků, jež jsem získal za dobu své novinářské kariéry. Mám totiž za to, že dneska už se téměř vůbec nevyrábějí špatná auta. Jasně, občas je část nějakého auta opravdu na houby a downsizingu nemůže holdovat asi žádný motoristický novinář nebo nadšenec do aut, ale minimálně za poslední rok jsem nejel autem, které bych mohl jako celek označit za „špatné“. Navzdory tomu existují auta, na něž se těšíte tak trochu více než obvykle. Dneska by se asi každý těšil na prdící i30 N od Hyundaie. Já jsem ale měl ještě jeden takový malý vcelku snadno splnitelný sen. Někdo o něm může snít třeba i celý život a nedočká se, a to hlavně díky limitované sérii 800 kusů (pouze 400 pro Evropu). My jsme se ale k Yarisu, jehož přívětek každý normální člověk minimálně při prvních pokusech o vyslovení zkomolí, dostali sotva pár měsíců po jeho uvedení na trh. GRMN se to jmenuje a už od prvního pohledu je jasné, že to (ne)bude sranda. Nemusím se ani koukat do ceníku, ze kterého vám dojde, že nemáte šanci jej srovnávat s konkurencí. Tyhle chvilky budou při nejmenším hodně emotivní. Pohodlně se usaďte, sešlápněte svůj pedál (teď spíše podlahu) až na doraz a pojďte si s námi užít tuhle jízdu!

 

GRMN nebo GDPR? Kdo to k sakru vymýšlel?

Standardně u svých článků hned po úvodním slovu pokračuji hodnocením exteriéru. Nebojte, neochudím vás ani dnes. Neodpustím si ale tentokrát trochu rýpnout do automobilky, z jejichž dílen tenhle stroj pochází. GRMN zní při nejmenším hodně podobně jako GDPR a dokonce je v mém okolí hned několik osob, co kolikrát (ne)úmyslně tyto zkratky zaměňují. Je to dobře nebo špatně? To už nechám na vás. Pokud bychom chtěli rozklíčovat ono označení, pak nám snad postačí tato čtyři slova: Gazoo Racing Masters of Nürburgring. To, že řada (spíše většina) automobilek testuje své nové exempláře na proslulé Severní smyčce, ví asi skoro každý, kdo se kolem aut pohybuje. Je ale frajeřinka dát si do názvu auta rovnou „mistři Nürburgringu“, nemyslíte? Dost toho. Já bych si troufl tvrdit, že příbuznost sportovního Yarisu se dá hledat spíše u WRC a kupodivu není ani malá. Auto ctí závodní barvy a koneckonců nejen ty. Kdyby snad mělo šedou barvu, za šedou myš byste jej určitě neoznačili. Až na zhruba pár centimetrů u pravého zadního kola, kde čouhá dolu cosi od výfuku, je celý Yaris doslova k sežrání. Opravdu. Tohle je sportovní auto!

 

Interiér: sportovnost na prvním místě. Jedno ale tu stejně je.

V podobném duchu budeme pokračovat i po otevření dveří a usednutí za volant. Než si ale dovolím ocenit skořepinová sedadla s téměř závodním bočním vedením, nechávám sám sebe a snad i vás zarazit. Při usazování mě totiž trkne, že jsem poněkud vysoko. Pumpuji sedačkou níže a hned se dostávám nadoraz. Pak pro jistotu ještě začnete štelovat volant a ejhle vám dojde, že jeho polohování je umožněno jen výškově. První kilometry pak díky tomu budete mít pocit, že nesedíte úplně ideálně. Nesedíte. To vás ale po chvilce přejde, o tom však až za chvíli. Svatou pravdou je, že všechno ostatní je uvnitř přizpůsobeno sportovnímu charakteru. Příjemná do ruky je hlavice řadící páky, nechybí samozřejmě ani mechanicky ovládaná ruční brzda. Do ruky skvěle padne taktéž volant s ideální tloušťkou věnce, pár chromovými doplňky a hlavně efektním červeným pruhem nahoře přesně vprostřed. Uvnitř pak může chybět snad jen nějaký ten štítek s pořadovým číslem konrétně vámi řízeného exempláře. Na to u Toyoty asi zapomněli.

 

Konečně k jízdě: z počátku vlažné, pak ale ohromující…

Když jej nastartujete, kupodivu se neprobudí žádné peklo. Motor sice příjemně přede a už v první chvíli vám připomene staré dobré časy, kdy se jezdilo v osvědčených a skvěle fungující atmosférických jednaosmičkách nebo dvoulitrech. Myslím třeba Hondu Civic z let 96 až 2000, tedy o její šesté generaci.  Řekněme, že Toyota dala pod kapotu něco na dnešní dobu opravdu výjimečného. Nejde však o objem, nýbrž o přítomnost kompresoru. Než si řekneme, jaké má tato technologie účinky, dovolím si zmínit základní parametry. Přes mechanický samosvor na přední nápravě je přenášeno celkově slušných 212 koní a 250 Nm. A víte, co je nejlepší? Za mě jednoznačně charakter motoru a s ním spojený i ten celého auta. V nižších otáčkách hodný, příjemný a brumlající kliďas se ve vyšším spektru probouzí v úžasného ďábla, který vykouzlí úsměv na nejedné tváři. Zrychlení pak pomáhá nejen slušná převodovka s dobrými (nikoliv skvělými) drahami a příjemnými dorazy, ale hlavně krátká spojka, extrémně krátká. Pokud jste nikdy nejezdili závodním autem, garantuji vám, že se na první pokus se sportovním Yarisem nerozjedete. Taktéž budete vy a vaše autíčko trpět v kolonách, tam jej prosím neberte. Když pak ale pojedete rychle, ty stupně tam půjdou doslova sami, a to extrémně rychle. Spojku prostě rychle sešlápnete, rychle pustíte a modlíte se, aby byla tak rychlá i vaše pravá ruka. Naštěstí většinou je a vy si jdete užívat. Alfou a omegou je opravdu sportovní jízda, a to i přesto, že konkrétně u tohohle auta nepotřebujete žádných 5 jízdních režimů a jejich tlačítka. GRMN se přizpůsobuje samo vašemu stylu jízdy. Jediné, co by vás mohlo zajímat, je vypínání kontroly trakce nebo celého ESP, což určitě řada z nás ocení. Zároveň musím pochválit i brzdy, jejichž kotouče jsou alespoň na předku drážkované, což bohatě stačí k jejich chlazení. Za normálních okolností je tak opravdu nepřemluvíte k vadnutí. O malinko účinnější by snad mohl být jen přední diferák, mě osobně Yaris párkrát vyjížděl pod plynem ze zatáčky s hrabajícími předními koly a mírnou nedotáčivostí.  I tak je ale jeho zábavnost takřka neomezená a troufám si tvrdit, že v dané třídě bezkonkurenční.

 

Závěrem: nedělá kompromisy, a to nikde

Jak už jsem naznačoval v úvodu, Toyota ani samotný Yaris GRMN nedělají kompromisy. Vše začíná u ceníku, kde vzhledem k limitované edici taktéž nemají výše zmíněné dva subjekty také žádnou konkurenci. Ve třídě malých hothatchů je dražší snad nějaká ta limitované edice Abarthu 500 (resp. 595 nebo 695), ten si ale také jen tak někdo nekoupí. I kdybyste těch 850.000 Kč ale měli, už si GRMN stejně nekoupíte. Všech 5 českých kousků je už nenávratně pryč a šťastlivcem je tak už i ten, kdo se autem sotva pár dní vozí. Nekompromisní je samozřejmě i ono nastavení sedačky a volantu. Nemožnost volby máte v případě jízdních režimů – je to jen a jen na vás. Ačkoliv je Yaris předokolkou, příjemně vás překvapí, že umí být i relativně přetáčivý, stačí si hrát s plynem a brzdou a věřím, že nejednu půlku kruhového objezdu vezmete bokem. Paradoxně vás nezruinují „pouze“ 17“ kola a pneumatiky, ani brzdy. Byť 212 koní není žádný zázrak, ve vyšších otáčkách jde o doslova splašeného ďábla. Posledních 1000 otáček (k omezovači zasahujícím na úrovni 7.200) je pak něčím, co by mě asi nikdy nepřestalo bavit. Na závěr si pak dovolím jedno klišé, které mi doufám odpustíte. Bohužel s racionálním myšlením si tohle nekoupíte. Pokud budete přemýšlet, koupíte zřejmě jinak fantastické Clio R.S. a dost s ním i ušetříte. Věřím ale, že v případě, kdy by vám na účtě leželo volných 850.000 Kč a svezli byste se GRMN, neváhali byste ani vteřinu. Jeden velmi chytrý muž kdysi pronesl „Máme nástroj pro srdce. Jestli tohle můžeme říci, pak je to geniální.“ Já bych u tohoto tvrzení pro případ dnes testovaného vozu vyměnil srdce za zábavu. Zbytek už by pak platil beze zbytku!

 

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.