Toyota Yaris GR Sport Hybrid: úsporný pocket rocket?

Toyota Yaris GR Sport Hybrid: úsporný pocket rocket?

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Nahoru a dolů – obr a prcek, tak se dá ve zkratce shrnout mých minulých 14 dní. Jeden týden velmi rozměrný Pick-Up SsangYong Musso Grand a ten druhý jsem vyhrál klíče od Toyoty Yaris GR Sport. Ten rozdíl snad nemohl být větší, na korbu Mussa bych Toyotu Yaris dokázal i naložit. Každý má samozřejmě naprosto jiné zaměření a já se na Toyotu Yaris GR Sport docela těšil. Tisková zpráva slibuje výrazné změny na podvozku, větší kola, širší a lepivé gumy. V kontrastu (a minimálně na papíře i v rozporu) s tím je ale poměrně slabá pohonná jednotka, kterou Toyota zvolila. Do tohoto modelu je, jak už bývá u Toyoty zvykem, možné objednat hybridní ústrojí, má verze je jím vybavena pro jistotu výhradně. Jaké je tedy spojení sportovního zaměření s hybridním pohonem u městského mini? Pojďme si to spolu „projet“…

PRVNÍ DOJMY: COOL HATCH 

Toyota Yaris GR Sport působí tak trochu „nasupeně“. Hned při příchodu mě oslovil kontrastním, černo – bílým zbarvením. Bílá barva karoserie je doplněná černými koly, lištami na dveřích, zrcátky a tmavými okny. Tenhle konkrétní vůz nebyl polepen válečnými barvami GR divize, i přesto zaujme na první pohled a dává najevo své sportovní zaměření. Maska nebo spíš tlama chladiče je na poměry auta obrovská, jak je u Toyoty zvykem, a pomáhá zamračenému výrazu přední části, který se násobí tenkými linkami LED denního svícení. Umístění mlhovek mi tvarem připomíná spodní tesáky malé šelmy, možná tygříka, ale v ráži. Jakkoliv je Toyota Yaris GR Sport malý městský vůz, umí zaujmout svým sebevědomím vzhledem.

 

INTERIÉR: PŘEHLEDNÝ A JASNÝ, SE SPORTOVNÍM AKCENTEM

Uvnitř už to takové nadšení nebylo. Chápu třídu, ve které se Toyota Yaris nachází, přesto bych očekával trochu více kreativity a odvazu u malého vozu, který svým zaměřením pravděpodobně míří na mladší generaci. Jsou zde dva zásadní rozdíly oproti standardní verzi této malé Toyoty. Přední sedačky jsou opravdu hodně sportovně tvarované a na závodníky zaměřené. Nabízejí dobré boční vedení a i přes vyšší posaz jsou velmi příjemné na kratší i delší cesty. Jediné co u nich postrádám, s ohledem na blížící se zimní období, je možnost výhřevu. Ihned po nasednutí a rozhlédnutí se okolo jsem objevil druhou příjemnou odlišnost, a tou je volant. Pochází z Toyoty GT86, mně osobně se líbí, dobře padne do ruky, je obšitý kůží a přidává pocitu, že sedím v něčem alespoň trochu speciálním. Jeho nastavení je možné jak výškově, tak podélně, bohužel v nabízeném rozsahu jsem nebyl schopen najít dobrou řidičskou pozici, a tak jsem přijal starou dobrou italskou… krátké nohy – dlouhé ruce. U malých vozů to není nic výjimečného. Příjemným zpestřením je zde pro Yaris nový multimediální systém s podporou Apple Car Play, takže máte svoje multimediální centrum vždy k dispozici na středu palubní desky. Ovládání jeho funkcí je dotykové s rychlou odezvou. Systém je jednoduchý, přehledný a nabízí i pár základních funkčních tlačítek. Oproti předchůdci ale nenabízí v podstatě žádné propojení s autem jako takovým, takže mými kolegy tolik oblíbená grafika funkcí hybridního ústrojí již není k dispozici, respektive se přesunula na malý displej mezi budíky a to jednoduše není ono. Trochu kritiky mám také k jednolitému provedení palubní desky a v podstatě celého interiéru. Ten působí poněkud nudným, jednotvárným dojmem. Černá s černou v kombinaci s tmavě šedou, které si pravděpodobně na fotkách nevšimnete, na mě neudělala zrovna dojem. Zpracování je kvalitní o tom žádná, jen se dalo s těmi barvami trochu lépe pohrát a hned by se tu člověk cítil o něco lépe. Když se podívám na konfigurace dalších Yarisů, například edice Y20, tak mě ta černo-černo-šedá varianta opravdu trochu nudí. Jak jsem již říkal, zpracování je perfektní, nic nevrže, všechno dobře lícuje a u vozu této třídy je vše v pořádku, třeba někoho ten tmavý interiér naopak osloví. Ve výbavě GR Sport je vše, co bych osobně očekával. Jen si to v rychlosti prolétneme. Infotainment jsem již zmiňoval, dále tedy dvou-zónová klimatizace, tempomat, automatická převodovka E-CVT a kompletní ovládání oken a zrcátek v elektrice, automatická světla a stěrače. Uprostřed mezi analogovými budíky přístrojové desky naleznete také palubní počítač s potřebnými provozními informacemi a samozřejmě znázorněním využití hybridního systému. Je zde opravdu vše, co by mne napadlo, kromě snad jedné maličkosti, která mě zarazila a možná byla jen „chybkou“ na kráse konkrétního vozu. Vážně u městského mini není k dispozici u blinkru dnes tolik obvyklý „trojblik“? Jestli máte jinou variantu Toyoty Yaris, nebo i GR sport, která „trojblik“ umí, napište mi do komentáře. Prozatím i po konzultaci s kolegy žiji v dojmu, že současný Yaris tuto zdánlivě základní funkci neovládá. A já jsem tuhle „drobnost“ narovinu docela postrádal.

TECHNIKA: HYBRIDNÍ POHON A SPORTOVNÍ PODVOZEK

Technika – o té jsem uvažoval od chvíle, kdy bylo jasné, že si GR Sport vezmu na test právě já. Pokud čekáte dynamický hybrid řekněme se 140 – 150 koňmi, s nimiž se postaví třeba novému Suzuku Swift Sport a přidá ekologickou výhodu, tak nic takového Toyota nepřipravila. Do Toyoty Yaris GR Sport vložila standardní pohon z hybridního Yarise. Ten nabízí 100 koní a pro provoz ve městě samozřejmě naprosto vyhovuje. Je v něm vše sladěné a nemáte potřebu ho zvlášť pokoušet. A jelikož koně nejsou všechno, na Toyotě Yaris GR Sport jsou velmi zajímavé úpravy na podvozku, který odladila firma SACHS – to je ta samá, která pomáhala s vývojem právě limitovaného GRMN. Je zde tedy tužší a nižší podvozek, větší a širší kola s lepivými pneumatikami Bridgestone. To vše dává tušit slušný potenciál v zatáčkách. A ano, v zatáčkách tahle malá Toyota opravdu funguje. Je pevná, sebejistá, bez zbytečných bočních náklonů. V oblouku je k neutahání a drží se stopy jak „ohař stopy“. Bohužel, tenhle potenciál naprosto zabíjí zvolená motorizace. Uznávám myšlenku, která říká: „je lepší mít rychlejší podvozek, než motor“. V tomhle konkrétním případě je rozdíl ale tak markantní, že to zkrátka nefunguje. Abych ta vylepšení od Sachsu dostal do tempa, na to 100 koníků dostupných přes převodovku E-CVT, která bere i ten poslední pocit z ovládání auta plynem, jednoduše nestačí. Pokud se přiblížím limitu v zatáčce, tak jednoduše nemám možnost lehce přidat, ubrat, začít pracovat s váhou a upravovat tím stopu. Není tu ani výkonová rezerva a bohužel hlavně odezva na plynu je díky zvolené převodovce opravdu laxní. K tomu všemu není tento velmi schopný a „nevyužitelný“ podvozek vůbec příjemný ve městě, kde je jeho tuhost a hlučnost řekněme nestandardní. Nevím, pro koho Toyota zamýšlela GR Sport, ale snaha spojit dva naprosto odlišné světy, které spolu jednoduše nefungují a principiálně jdou proti sobě, se v tomhle případě nepodařila. Dynamický potenciál podvozku si nevychutnám kvůli opravdu nevhodně zvolené motorizaci, která nikdy neměla sportovat, nýbrž spořit přírodu a peněženku majitele. Na druhou stranu je pak úsporná jízda trochu utrpení, díky nadmíru schopnému, ale v tomto případě naprosto zbytečnému odpružení. Ty dvě části auta nikdy nespolupracují a převodovku E-CVT v čemkoliv s názvem Sport mohu vřele nedoporučit. Zároveň jsem nebyl ani zvlášť nadšený ze spotřeby, které ty široké Bridgestony také nejdou zrovna naproti. Samozřejmě, že pokud jezdíte „jako s hybridem“, spotřeba paliva jde dolů a nejvíce sráží průměrné hodnoty v zácpách, kde naplno využije možnost rozjezdů na elektřinu. V takových situacích se dá dostat na čísla blížící se hodnotám 4l/100 km. Zároveň jsem si ale připadal jako brzda provozu. Rozjezdy jen na elektromotor nejsou zrovna svižné a při těch v běžném provozu často a brzy spíná benzinový agregát. Chtělo by to onu elektrickou část posílit, aby zvládala standardní pohyb a ne jen opatrnou práci s akcelerátorem. I tak se dá jezdit bez omezení do 5,5l/100 km. Tohle všechno platí ve městě. Měl jsem ale v průběhu týdne neplánovaný výlet do Litoměřic a pojal jsem ho jako test. Vynuloval jsem palubní počítač, dodržoval jsem rychlostní limity a často využíval tempomatu pro udržení plynulosti. Výlet proběhl v podstatě na otočku, s krátkými přejezdy ve městě. A spotřeba? Ta v tomto případě překročila 7l/100 km a při zvoleném vlažném stylu v rámci předpisů mě osobně tohle zrovna nepřesvědčilo. Myslím, že kdyby tento model měl jen benzínovou 1,5 Turbo s výkonem okolo těch 140 – 150 koní a manuální převodovku, dával by celý tento koncept daleko větší smysl a vznikla by tím zajímavá alternativa Suzuki Swift Sport. V případě běžného provozu by ani spotřeba nebyla nikterak tragická. Takhle bude lepší v případě zájmu o hybridní model, což mi v městském provozu dává smysl, vybrat si o víc než 100 000 Kč levnější model Yaris Y20, který splní svou úlohu městského vozu bezesporu mnohem lépe.

 

ZÁVĚR: CHULIGÁN PRO DVA, ALE DOMESTIKOVANÝ

Původní očekávání byla přehnaná. Moje představy o GR Sport byly po limitované sérii GRMN značně nadhodnocené a tento model Toyoty Yaris je v dané konfiguraci minimálně schizofrenní a kombinace protichůdných světu zde jednoduše nefunguje. Navíc se s cenovkou přibližně 500 tisíc korun pohybuje v teritoriu Fordu Fiesta ST (2019, 200 koní), Renault Clio R.S. (2018, 200 koní), Suzuku Swift Sport (140 koní) a kromě designu se vedle nich nemůže postavit. Kterýkoliv z těchto soupeřů by mu na trati nebo okresce naprosto drtivě ukázal záda, a to nemusíme rozebírat pocity z jízdy. Na druhou stranu, pokud nemáte sportovní ambice a hledáte hybridní malý vůz do města, mohu Toyotu Yaris vřele doporučit. Jen tedy model Y20, který má stejný hybridní systém, více možností pro individualizaci, stejnou úroveň výbavy a k tomu nemá ambice z vás vytřást duši a pořídíte ho o více než 100 tisíc levnější. Takový Yaris dává smysl a dokonce nemalý…

 

Petr Jakušev

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..