Toyota RAV4 hybrid 4×4: opravdu SUV nepatří do města?

Zařadit novou RAV4 do nějaké skupiny nebo třídy je vcelku složité. I když je ideální do města, označit jej jako městské SUV by byla škoda – takový pojem totiž nejčastěji náleží lehce zvedlým hatchbackům s pohonem přední nápravy a nízkoprofilovými pneumatikami. Nápis RAV na zádi sice prý už neoznačuje vozidla pro rekreační aktivity (Recreational Activity Vehicle), nýbrž vůz, který je robustní a přesný, nicméně pořád se drží starých zvyků a pořádků – u všech motorů můžete mít 4×4, kola mají i u osmnáctek celkem obstojný 135mm profil a u sedmnáctek je to ještě o centimetr více. Se světlou výškou se oproti původní generaci také příliš nehýbalo, a tak se RAV4 pyšní 195 mm, což je v této třídě nadprůměrné (Kodiaq 192 mm, Tucson 172  mm). Hybridní technologie pak odmazává jeden z hlavních argumentů, proč SUV do města ne – emise. Kam a komu se tedy RAVka hodí? Co vše mne zaujalo a co naopak méně?

 

Hybridní SUV s pohonem všech kol: městský ideál

Hybridy jsou do města super a platí to i u SUV – elektromotor pomůže s rozjezdy a pokud nepotřebujeme maximální výkon, auto se dokáže rozjet i zcela na elektřinu. Zatímco pohon přední nápravy probíhá i za pomoci síly spalovacího agregátu, pohon té zadní zabezpečuje pouze elektromotor napájený z baterie. Do akumulátoru pak může jít elektřina jak z rekuperace při brzdění, tak i ze samotného spalovacího motoru. To vše můžete sledovat v reálném čase na přístrojovce (nebo na centrálním displeji) včetně toho, na jaká kola je momentálně přenášena síla motoru, což pro nadšence do technologií bude jistě nejčastější režim zobrazení (je to i můj případ). Nebyl by to samozřejmě hybrid, kdyby zde chyběl benzínový motor – ten má u RAV4 celkem štědrý obsah 2,5 litru a je spojený s e-CVT převodovkou. Obsah motoru jako by sliboval i vyšší počet válců, spokojit se ale musíte se standardními čtyřmi. Převodovka má celkem specifický chod a je potřeba si na ni trochu zvyknout – auto totiž buď jede jen na elektřinu, nebo přepne do kombinovaného režimu, kde drží poměrně vysoké otáčky. Nedá se říct, že by byl výsledný projev vyloženě hlučný, ale rozdíl ve zvukové kulise obou režimů je opravdu hodně znatelný, i když ve srovnání s maloobjemovými benzíny konkurence je 2,5 litr RAVky opravdu hodně slyšet. S tím také souvisí, že trochu déle trvá se s autem naučit jezdit, minimálně oproti konvenčním vozům. Přišlo mi také, že RAV4 dokázala rekuperovat i při relativně prudkém brzdění, takže jsem, alespoň podle palubního ukazatele, používal běžné brzdy jen zřídkakdy. To samozřejmě potěší i v dlouhodobém horizontu – destičky nebo snad kotouče se u hybridu nemění téměř nikdy. Pokud máte dostatečně nabito, můžete si u této motorizace zapnout pouze elektrický režim – ten ale funguje pouze v nižších rychlostech a baterie má kapacitu spíše na stovky metrů než-li kilometrů. Nejde ale samozřejmě o účel hybridu a už samotné rozjezdy pouze na elektřinu v kombinaci s dRAVým* vzhledem vozu budí dostatečnou pozornost okolí. A ruku na srdce, o tom tak trochu SUV jsou, ne?

(*uznávám, že to není nejlepší slovní hříčka, ale laťka s “robustně přesným vehiklem” není nastavena příliš vysoko)

 

Jízdní vlastnosti: nejen hybridní…

Když na chvíli odhlédneme od hybridu a podíváme se na jízdní vlastnosti, vyznává RAV4 své tradiční hodnoty – nenechala se strhnout na vlnu “tvrdých” SUV a poctivě poskytuje houpavou komfortní jízdu, v rámci níž důkladně žehlí jakékoliv nerovnosti. Jak jsem již psal, i zde hraje velkou roli vyšší profil pneumatik, který mimochodem na celočerných lesklých kolech vypadá překvapivě dobře. Pro jízdu můžete vybírat ze tří režimů – eco, normal a sport, každý z nich změní odezvu plynu v duchu svého názvu, nicméně extra velké změny to nejsou – pro veškeré ježdění mi režim normal plně vyhovoval. Někde “navíc” tu visí režim TRAIL (v překladu stezka/cesta), který je určen především terénním nadšencům. Pro bahnění na tankodromu ale určen není – čtyřkolka RAVky vás však skvěle podrží především na polních cestách, na sněhu či při složitém manévrování na příjezdové cestě k RZ na Rally, jak jsme si dobře vyzkoušeli. Tady se ale jako drobný deficit projevil menší rejd, který u velkého SUV příliš nepotěší. Spotřeba se v mém případě vždy pohybovala okolo šesti litrů, a to je na tak rozměrné a prostorné auto opravdu skvělá hodnota. Jezdil jsem ale převážně ve městě nebo po okresních cestách, kde jsem plný potenciál výkonu nebyl schopen často využít. A znovu se dostáváme k tomu, kam hybrid patří – na těchto cestách je totiž doma. Rychlejší dálniční rychlosti nebo sportovní jízdní styl mu příliš nesedí. Koneckonců elektronicky omezená maximálka 180 km/h je vcelku pochopitelná, k jejímu dosažení je pak potřeba především velkého vysílení atmosférického čtyřválce, který si pak rád řekne i o více než 8 l/100 km. A vlastně se dostáváme zpět na začátek – s hybridem se hold musíte učit jezdit, já bych to celé dokonce nazval “jiný životní styl”, který samozřejmě neodsuzuji. Na sportování nebo převážně dynamický jízdní styl jsem totiž v klidu dokázal během našeho týdenního soužití zapomenout.

 

Interiér jednoduchý a přehledný, prémiovost kazí drobné nedostatky

Po nasednutí nás RAV4 přivítá pěkně funkčním interiérem s mnoha úložnými prostory, kromě  velké dostatečně bezdrátové nabíječky i na větší telefony se mi líbila také praktická pogumovaná přihrádka před spolujezdcem, ideální taktéž na mobilní telefon či peněženku. Jsou zde měkčené plasty a celkově působí poctivě a solidně. To vše doplňuje částečně čalouněná (koženěná) palubní deska, která dotváří prémiový pocit. Budíky jsou polodigitální, což znamená displej uprostřed, jehož část dokreslují analogové ručičky po stranách. Celodigitální štít alá virtuální kokpit by autu slušel víc, z typově podobných řešení je ale to u RAV4 z těch nejlépe zpracovaných – snadno se ovládá, zobrazí dostatek informací zároveň a má pěkné rozlišení. Mně osobně chyběla jen možnost ještě o jeden stupínek zvýšit jeho jas, přes den a za plného slunce jsou jím zobrazované informace hůře čitelné. Když už jsem zmínil rozlišení, nemohu si odpustit poznámku k couvací kameře – ta je totiž podivně analogová, obraz se zvláštně vlní a právě rozlišení by mohlo také být lepší – to ale samozřejmě není problém jen Toyoty. Pěknou grafiku má ale naopak centrální displej audiosystému, který je v nejnižší výbavě Active 7palcový, ve vyšší pak 8palcový, vždy s Bluetooth, USB, AUX a 6 reproduktory. V našem případě je doplněn i o velmi kvalitní soundsystém JBL, který nelze než pochválit. Systém je pak infotainmentu je přehledný, ale bohužel navigace je vždy za příplatek. Než se dostaneme ke konektivitě palubního systému, zmíním ještě jeden, pro mě nepochopitelný, nedostatek. Zatímco u řidiče má sedadlo rozumný rozsah nastavení, u spolujezdce zcela chybí nastavitelná výška sedadla – tuším, že kdokoliv nad 185 cm výšky se již bude dotýkat stropu, který je v našem případě navíc nepatrně snížen díky panoramatické střeše. U auta za bez mála milion korun se s tím neumím smířit.

 

Jak je to s konektivitou Apple Carplay/Android Auto?

Absence navigace by asi nikomu dnes už nevadila, pokud by dané auto mělo podporu pro Apple CarPlay/Android Auto. Tu bohužel RAV4 nemá a obstarožní MirrorLink je jen slabou náplastí, i když tedy pokud máte kompatibilní (čti starší) mobilní telefon, Waze sem touto cestou dostanete. Mluví se o tom, že by snad podpora Toyoty pro modernější technologie mohla přijít s updatem softwaru vozu. Tuto teorii podporuje i fakt, že americká verze, která se liší od té evropské jen minimálně, CarPlay umí. V Austrálii se pak bude software pro tuto konektivitu dohrávat dodatečně na konci tohoto roku. Zda tomu tak bude i v Evropě ale není úplně jisté – na oficiálním blogu Toyoty UK zastoupení automobilky napsalo, že CarPlay nebude. Zoufalých volání po této platformě je nicméně nejen zde, ale na spoustě dalších místech na internetu opravdu mnoho, proto věřím, že tento postoj automobilka přehodnotí. Souboj i sebelepších továrních infotainmentů (a navigací) oproti zrcadlení mobilního telefonu podle mého prostě nejde vyhrát.

 

Závěr – skvělé auto bez větších chyb

Na začátku testu jsem si kladl otázku, zda RAV4 dokáže zbořit oprávněnou kritiku, že SUV do města nepatří. Zde jde v případě hybridu argument emisí stranou, město je bez pochyby jeho nejpřirozenějším prostředím, kde je i nejekologičtější. Argument, že zabírá zbytečně moc místa, je také lichý, to bychom museli vyhnat i veškeré kombíky a MPV, které měří na délku úplně stejně, jako RAV4. A když pak vezmeme v úvahu všechny ty obrubníky, retardéry, rozbité silnice a další nástrahy moderních měst, je vlastně právě hybridní SUV od Toyoty ideálním společníkem, který nabídne komfortní cestování kamkoliv i pohon 4×4, jenž díky tomu, že funguje pouze na elektřinu, má souhrnně ještě menší spotřebu, než předokolka. Celkově je mi tento koncept velmi sympatický a věřím, že je budoucností pro právě taková auta, jako je RAV4. Navíc druhá nejvyšší výbava Selection v kombinaci s hybridní 4×4 stojí bez slevy lehce přes milion včetně DPH, což je za takto aktraktivně a moderně vypadající a navíc skvěle vybavený vůz (v základu třeba adaptivní tempomat včetně vedení v jízdním pruhu, projektorové Bi-LED a plná technologicky-bezpečnostní výbava) opravdu dobrá cena. Jedinou výraznější vadou na kráse je tak absence Apple Carplay/Android Auto, což je ale bohužel v dnešní době pro spoustu lidí stěžejní. Pokud jej nepotřebujete a spokojíte se s dobře zpracovanou příplatkovou tovární navigací, RAV4 je velmi sympatické a nejen svým vzhledem unikátní a univerzální auto, které skvěle poslouží na každodenní užívání. Ostatní drobné přešlapy jsme ochotni ji odpustit – SUV k závodění stejně nikdy určeno nebylo. Jen mě tak napadá, že výhradně na dlouhé cestování nebo časté rychlejší dálniční přesuny by se vám tento kousek úplně nevyplatil. O tom ale třeba někdy příště…

 

Jirka Chomát