Toyota Proace Nomad: víkendová dodávka pro více či méně náročnou rodinu

Automobilový trh se za posledních 20 let rozrostl, co se nabídky týče, do neuvěřitelných rozměrů. Tam, kde jsme si dříve mohli vybírat mezi třemi základními vozy, je jich dnes okolo dvaceti a na výběr máme i u jednoho koncernu potažmo výrobce. Zkrátka trh jde poptávce naproti a různých variant a modelových řad existuje opravdu nespočet. Označení Nomad ztělesňuje jednu z možností standardního modelu Proace Verso, která nebude pro každého, úzké skupině zákazníků však může dokonale sednout. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody dodávky střižené mimo jiné i pro rodinné výlety a trochu toho dobrodružství? To vše si rozebereme v pár odstavcích níže…

 

Exteriér: svěží a moderní

Pojďme si upřímně říct, že asi nemá nějaký zásadní význam rozplývat se nad designem „dodávky“. Popisovat si tu různé linie a dynamické profily by nemělo úplně smysl. Bavíme se o klasickém tvaru, který vůz této třídy jednoduše řečeno mít musí. Funkce vítězí nad designem a v tomto případě je to jedině dobře. I tak v případě Proace zaujme přední část s výraznými lesklými doplňky, které příjemně rozzářily výraz přední části vozu. LED linky světel přímo navazují na vrchní mřížku chladiče, čímž se vyvažuje „zamračená“ spodní část nárazníku. Přední část hodnotila jako „pěknou“ i něžnější částí naší populace. Boční profil je klasicky „krabicovitý“, ale komu by to u takového auta vadilo – vždyť právě pro vnitřní prostor, který toto řešení nabízí, si zákazník takové auto vybere. Výhodou testovaného vozu byly boční posuvné dveře na obou stranách a díky nim příjemný přístup do zadní části. Ta už se po designové stránce nese primárně ve znamení praktičnosti a vyjma grafiky světel toho mnoho hodnotit nemůžu. Trochu mne překvapily do strany otevírané zadní dveře. Z praktického hlediska bych totiž ocenil výklopné směrem nahoru, ale k tomu se ještě dostaneme. Vzhledu pak přidávala i na dodávku možná až nezvykle výrazná barva, jakou shodou okolností na sesterských modelech od koncernu PSA vidět nemůžete. V Toyotě ji označují za tzv. „turmalínově“ červenou, já osobně v ní vidím možná i trochu té oranžové. Podstatné je, že právě lakování v kombinaci s dvou-odstínově laděnými disky kol z lehkých slitin vytváří dojem i přes svůj krabicovitý tvar poměrně zajímavého designového kousku.

 

Interiér: Praktický a funkční, hodně ale záleží na vašich prioritách

Konečně nastupuji do vozu a rozhlížím se po interiéru. Na první pohled musím říci, že bych čekal „o trochu víc“. Plasty jsou skvěle zpracované a slícované, jak bývá u Toyoty zvykem. Na tom není mnoho co kritizovat. Lehké zklamání přichází s pohledem na tvrdé a jen černé plasty. Ano, jsme v dodávce, ale i změna barvy materiálu by uměla vykouzlit příjemnější prostředí. Jako k diskuzi bych označil i lavici pro spolujezdce, jejíž výhodou je místo pro dva spolucestující. Za nevýhodu označuji její převzetí z užitkové verze a tím i například velmi kolmé opěradlo, u něhož není možné nastavit sklon, stejně tak jako výšku sedáku nebo jeho podélný posuv. Raději bych tu viděl sedadlo spolujezdce a vyšší míru komfortu, ale i tato lavice je například vyhřívaná stejně jako sedadlo řidiče. Ve výbavě nalezneme vše potřebné i podstatné. Tím je automatická klimatizace, multimediální displej s bezdrátovou konektivitou a slušně hrajícím audiem. Mám tu k dispozici kontrolu jízdy v pruzích, tempomat, kůží obšitý volant a celkový dojem je tedy dobrý, protože to, co mě osobně vadí, může být pro jiného výhodou. Dobře bych si prošel konfigurátor a nebo raději řešil objednávku osobně, aby výsledná konfigurace naplnila očekávání. Střední část vozu je, jak jsem říkal, velmi dobře přístupná díky posuvným dveřím na obou stranách. Sedačka je dělená v poměru dvě ku jedné, což umožní přístup do zadní „obytné“ části vozu. Sezení v druhé řadě je prostorné a pohodlné, pro delší cesty naprosto vyhovující. Jen by bylo příjemné vyřešit lépe jejich ovládání. Než jsem byl schopen posunout dvousedačku, rezignoval jsem na svoje schopnosti a nažhavil youtube. Ani motoristický novinář není vševěd. Nyní se dostáváme k té největší výhodě a zároveň důvodu pro volbu právě Nomada. Tím je logicky jeho zadní část určená k přespávání. V rozloženém stavu je zde možné besedovat ve skupince čtyř dospělých, pokud vám nevadí propletené nohy pod stolkem, ale to je celkem běžné. Stolek při troše cviku slouží jako střední díl dvoulůžka. Tato vestavba je provedena přímo Toyotou a nutno říct, že účel plní. Dokonce i v zimním období není v NOMADU problém přespat díky nezávislému topení Webasto, jehož výkon naprosto předčil moje očekávání. V autě si můžete vyrobit během 10 – 15 minut vedro v jakýchkoliv podmínkách. Teď se ale zase vrátím k vhodnosti dané konfigurace a nutnosti dobře zvážit svoje potřeby. Naši konfiguraci bych shrnul v podstatě takto: dodávka s postelí a chytře umístěnou kempingovou výbavou (ano, k dispozici byl i plynový vařič). Alespoň malá chladnička ale chybí a i v této situaci bych ocenil výklopná zadní vrata směrem vzhůru za účelem vytvoření jednoduchého přístřešku bez dalších postupů. Proace Nomad mi přijde jako dobrá volba pro občasné přespání pro dva a to maximálně přes víkend. Osobně bych takové situace řešil jinak, ale ten, kdo třeba rád vyrazí „na blind“ na výlet, na ryby, tuto možnost určitě ocení.

 

Technika: 2.0 D-4D tu není sprostým slovem, navíc má hladce fungující automat

Toyota nám poskytla Proace s dobře fungujícím, dynamicky vyhovujícím dvoulitrem D-4D 180, který v této kategorii samozřejmě naprosto dává smysl. Navíc pohodu podpoří hladce fungující automatická převodovka s 8 stupni. Ano, automaty už se dostaly i do kategorie dodávek a tak, jak většinu času preferuji manuální převodovky, u vozů tohoto typu, se zaměřením na klidnou a pohodovou jízdu tuto možnost oceňuji. Jízda je díky tomuto spojení hladká a plavná, což dále podporuje i podvozek. A ne nadarmo chválím hladké naladění automatu, podobné dojmy jsme už měli i loni v létě při testu menšího bratříčka Proace City – jako by Toyota naladění hnacího ústrojí řešila po svém (odlišně od výrobce, francouzského PSA). Celé auto překvapivě příjemně jezdí. U Toyoty tvrdě „užitkový“ podvozek nečekejte. Proace Nomad jezdí jako velký osobák s vyšším posezem a samozřejmě hmotností. Nemělo by příliš význam hledat limity, od toho tu nejsme. V rámci běžných jízd a rodinných přejezdů není co kritizovat. Zkrátka stačí nastoupit a užívat si pohodu na palubě pro všechny zúčastněné.

 

Trocha toho dobrodružství tak trochu jinak

Jak tomu u mě občas bývá, i když jsem to neplánoval, narazil jsem na určité technické limity, které nám moderní vozy „nabízejí“. Tohle není jen příběh o Toyotě, ale pár řádků o tom, jak ta moderna pracuje jako dobrý služebník ale zlý pán. Vyrazil jsem s Nomadem vyzkoušet, jak tedy s tím ležením. V současné době, kdy je člověk stále zavřený doma, jsem uvítal možnost utéct trochu od reality. Stáhl jsem si tedy film, poskládal postel, naložil věci na noc a vyrazil na opuštěnou vyhlídku s nápadem, že na ní reálně přespím a třeba napíšu pár řádků. Tahle idylka ale skončila po asi dvaceti metrech mokré louky. Chápu, že to možná nebyl v současné době ideální nápad, louka byla ale rovná a zastavil jsem se na rovině díky kombinaci funkcí protiprokluzu a stabilizace. Dalo by se říct, že jde ESP vypnout – no, reálně nejde. Jde omezit, ale vypnout bohužel ne a to je legislativa. Takže výsledkem bylo docela úmorné snažení dostat se z roviny pryč, protože rozhoupat auto jako s manuálem nebylo možné. Protiprokluz se i po vypnutí v určitě rychlosti opět zapne a stabilizace v tu chvíli pracuje vysloveně proti mně, protože přibrzďování kol je to poslední, co jsem potřeboval. Z filmu tedy nebylo nic a nakonec pomohl kamarád a hromada natrhané trávy pod kola Nomadovy zarputilosti. Neberte tohle prosím jako kritiku Toyoty, spíše jako vsuvku, co všechno se může stát a hlavně bych opravdu ocenil, kdyby legislativa umožnila vypnutí bezpečnostních systémů. Stát bezmocně na rovině, zastavován chytrým systémem nepředstavovalo úplně dobrý pocit. V každém případě v jakékoliv běžné situaci byla Toyota Proace Nomad velmi příjemným společníkem a to natolik, že jsem měl v plánu s ní strávit noc. Sice to úplně neklaplo, ale pamatovat si to budu, takže to dobře dopadlo.

 

Závěr: základem je srovnat si potřeby a priority

Toyota Proace Verso, která je základem pro specifickou verzi s obytnou vestavbou Nomad, lze určitě považovat za dobrý vůz své kategorie. Nabízí dostatek prostoru pro rodinu nebo přátele. Nabízí velmi nenucený a vyrovnaný jízdní projev s komfortem, jaký byl pro vozy této kategorie ještě poměrně nedávno cizí. Nezávislé topení a lůžková vestavba jsou samozřejmě něčím, co si pořídí jen zákazník, který k tomu má své důvody a je si vědom, že v ten moment v podstatě přijde o výhodu „dodávky“, protože materiál nebo zboží si asi nebude chtít házet na postel. Na závěr bych tedy ještě jednou zopakoval, že pokud máte zájem o vůz tohoto ražení, s Toyotou neuděláte chybu, jen si opravdu dobře rozmyslete svá očekávání, potřeby a věnujte dostatek času finální konfiguraci (vestavba označovaná Nomad totiž ke standardnímu vozu přijde na 89.900 Kč bez DPH). Pak vám bude dělat Nomad jen radost. Závěrem je vhodné dodat, že Proace Verso sama o sobě představuje na danou třídu cenově relativně dostupnou cestu pro komfortní rodinné výletování. Ačkoliv jsme se od základních 755.040 Kč vč. DPH poměrne vzdálili (v naší specifikaci jsme někde na hranici jednoho milionu a za komfort posádky by se dalo ještě připlatit – např. za již zmíněné oddělené sedadlo spolujezdce nebo jiné než látkové potahy sedadel), pořád se pohybujeme spíše na dolní hranici segmentu. Někteří, jen lehce prémiovější konkurenti jsou totiž schopni dostat se i na dvojnásobek a takový příplatek už sakra stojí za zvážení…

 

Petr Jakušev