Suzuki Swift Sport: napoprvé velmi svižný a až překvapivě lehký

Suzuki Swift Sport: napoprvé velmi svižný a až překvapivě lehký

Už to tu dlouho nebylo a zase bych pro změnu mohl začít s tím, že jsou auta, na která se objektivně těšíte a ta, která ve vás předem tak nějak nevzbuzují žádné emoce. To, na jehož tuzemské představení jsme se před pár dny vydali, patří stoprocentně do skupiny první. Skoro bych i řekl, že nemusí vždycky jít o sportovní auta, aby nás bavila. Pak ale doplním, že Japonci vždycky uměli dělat řidičská auta a vám asi jednoduše dojde, že půjde o něco zábavného. Pravda pravdoucí. Je ráno a sluníčko pomalu vysvítá na oblohu a mě je už od prvních okamžiků jasné, že půjde o pěkný den, a to jsem té doby ještě nevěděl, jakou zářivou barvou na mě už za pár hodin bude svítit dnes v Čechách poprvé na silnicích se pohybující kousek. Dobře, nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. 140 koní se sice nezdá být nikterak přehnaných, manuální šestistupeň a hlavně hmotnost pod 1 tunu k tomu ale přidávají hodně lákavou příchuť. Jde o…

 

První pohled: Champion Yellow z něj dělá opravdového šampióna

Poslední dobou jsou sice atypické barvy dostupné kolikrát pouze pro jeden jediný model nebo jeho verzi vcelku běžné, Suzuki šlo však opravdu hodně daleko – na nový Swift Sport nasadilo jednu naprosto výjimečnou barvu, která upoutá každého, a to třeba i přestože nejde o velkého znalce. Přiznejme si totiž, že v případě „sportovní“ verze nejde tak úplně o ostrý hothatch, nýbrž o takový hodně solidní „warmhatch“ nebo chcete-li GT. Zvenku jej od běžných kusů poznáte třeba podle černého povrchu masky chladiče, předního spoileru, nástavce prahů a zadního difuzoru, který připomíná texturu karbonových vláken, nechybí ani poměrně rozumně velká (a sportovně vypadající) 17“ kola z lehkých slitin a třešničkou na dortu jsou dvě kulaté a vcelku mohutné koncovky výfuku. A ještě jednu změnu jsme zaznamenali, teď mám však na mysli především oproti předchůdci. Ten byl totiž k dispozici i ve třídveřovém „sportovnějším“ provedení. Novinka už spoléhá výhradně na pět dveří, výrobce dodává: „má pětidveřovou karoserii se vzhledem třídveřové.“ Mohli bychom zmínit, že díky sportovnímu podvozku je i o trochu blíže k zemi (o 15 mm), to ale už pozná jen málokdo. Celkově si tak dovolím tvrdit, že nejvýraznějším prvkem exteriéru je právě žluté lakování označované Champion Yellow. Ne nadarmo jsou všechny tři dnes testované exempláře právě v tomto provedení, to se moc často nevidí.

 

Interiér: pár změn k lepšímu (a sportovnějšímu)

Ani interiér nezůstal beze změny. Zatímco provedení dekorů, prošívání (výraznějšímu použití dynamické barvy – červené), volbu kvalitnějších materiálů nebo velké a dobře čitelné přístroje bychom mohli označit spíše za kosmetické změny, ke sportovnímu dojmu a hlavně funkcionalitě přispívají především sportovní anatomicky tvarovaná sedadla. To vše ke sportovnímu autu prostě tak nějak patří. K doplňkům mohu přidat i pedály s hliníkovými kryty a pár prvků výbavy, které nebývají standardem. Právě teď se můžeme na chvilku zastavit. Jak už bývá totiž u Suzuki zvykem, k dispozici je jen jedna výbava – ta nejvyšší. Za „slušných“ 479.900 Kč jsou k dostání vždy LED hlavní světlomety, vyhřívání předních sedadel, bezklíčové odemykání a startování, automatická klimatizace nebo široká paleta asistenčních a bezpečnostních systémů. Mě osobně těší v interiéru ještě jedna (resp. dvě) drobnosti. Jako jeden z posledních výrobců právě tento myslí na nás, závodníky tělem i duší. Ač mě teď někteří ze zástupců mladé generace asi nebudou mít rádi, musím zmínit své přesvědčení, že do takového auta prostě patří manuální převodovka a manuální ruční brzda. Zaplať pánbůh, že si toho je Suzuki vědomo a nechává tak většinu „kvrdlání“ stále na nás. O jeho provedení ale až za chvíli…

 

První jízdní dojmy: to to je lehké!

Tím nejdůležitějším na celém dojmu z takového auta jsou rozhodně jízdní vlastnosti. Na ty kompletní si samozřejmě budete muset ještě počkat, pár kilometrů na ně totiž bohužel nestačí. Když vám ale připomenu slavnou trať Zbraslav-Točná, kde se jezdí závody do vrchu a staronově i jedna RZ v rámci Pražského rallysprintu, možná pochopíte, co zhruba se nám při prvním svezení naskytlo. Ano, právě tahle část úzké, kvalitní a krásnými, táhlými zatáčkami obklopené silnice byla jednoho dne uzavřená jen a jen pro nás. Abych byl naprosto přesný, byla uzavřena pro nás a Suzuki Swift Sport. O to více jsem se na něj upřímně těšil. Ještě před tímto úsekem, který jsme jezdili výhradně do kopce, nás čekala krása břežanského údolí ve směru dolů. Ta také mimochodem není k zahození. Už cestou nahoru, kdy jsem jel ještě svým vlastním autem, jsem se tedy pěkně svezl. Teď ale zpět ke „swišťovi“, jak jej hovorově označuji. Už při vyjetí z nádvoří Chateau Clara Futura nabývám dojmu, že tohle nemůže mít „jen“ 140 koní. Pak si ale vzpomenu na náš nedávný test Suzuki Vitara, kde mě právě tento motor po týdnu testování nepřestával překvapovat. Uvědomuji si, že je tenhle kousek o hodně hubenější než v současnosti největší SUV značky. Mezigeneračně navíc také zhubl (o 80 kg), pohotovostní hmotnost tak činí jen těžko uvěřitelných 975 kg. Přidejte si manuální převodovku, nízkoprofilová kola, vyladěný podvozek nebo větší brzdy a máte o zábavu postaráno. Lehce limitující mi přijde jen „jednoduchá“ torzní tyč na zadní nápravě. Kombinace s hodně nízkou hmotností a jejího poměru, kdy se více procent soustředí na přední nápravě, způsobuje překvapivě nervózní zadní část vozu při prudkém brždění. Jde především o zvyk než o vadu auta, to v žádném případě. Při prvních ostrých brzdách jsem byl ale opravdu překvapen a musel jsem si tak zvykat na nutnost trochu jiného přístupu k brzdám. Ač se vám to možná bude zdát až nereálné, i 140 koní je velmi slušná porce výkonu, a právě díky tomu by si i tahle svítivě žlutá kráska zasloužila samosvorný diferenciál na předních kolech. Jeho činnost v jízdě přímo (tzn. při sprintu z místa) umí částečně suplovat velmi propracovaný systém ESP a jeho nástavby. S prudším sešlápnutí plynu na výjezdu ze zatáček si ale poradit bohužel neumí a kola tak často hodně prohrabují, i to ale bude umět zkušený majitel takového auta korigovat. Nejde navíc o nic tragického a v součtu s tím, jak skvělý jinak Swift Sport je, bych to uměl i opomenout.

 

Závěr: rozhodně je na co se těšit

Ano, opravdu se hodně těším na klasický test, který nás čeká už začátkem letošního léta. Swift Sport ve mně zatím vzbudil hodně emocí, a to jak na první pohled (především hodně lákavou barvou), tak při usednutí nebo řízení. Cenovka se sice emocí příliš netýká, i tentokrát budu ale pozitivní. Takové sportovní náčiní s danou porcí extravagance a hlavně skvělou výbavou za cenu pod půl milionu totiž jen tak nepořídíte. Poměrem cena/výkon se Suzuki Swift Sport dle mého jen tak někdo nevyrovná. Je zvláštní, kolik emocí a jakou chuť umí vzbudit auto s cenou pod půl milionu korun. Uznejte sami, že se konkrétně tohle moc často nestává. Už teď vám mohu slíbit, že se v klasickém testu budu snažit přizpůsobit jednoduchému uložení kol na zadní nápravě a absenci samosvoru. Uvidíme, jak z toho sportovní Suzuki ve své prozatím poslední generaci vyjde. Určitě mu nic nedarujeme, i tak si ale myslím, že se nemá čeho bát. Uvidíme…

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..