Suzuki Swift Sport: rychlý jako svišť, příjemný jako Suzuki

Suzuki Swift Sport: rychlý jako svišť, příjemný jako Suzuki

Začíná nový týden, den, na který se asi nikdo úplně netěší – pondělí. Pro mě to ale nebyl vyloženě negativní začátek týdne, když se mi blížil den, kdy si budu vyzvedávat auto. Tentokrát to ale bylo něco jiného. Čeká mě totiž Suzuki Swift Sport. A to není ledajaké autíčko. Těšil jsem se, až ho vyzkouším a uvidím, jak se chová malý hatchback s nízkou hmotností a pořádnou porcí výkonu, kterou se řadí někam mezi warmhatche a hothatche. Suzuki totiž zase jednou všechny překvapilo. Auto má hmotnost jen lehounce přes 1 tunu a pohání ho 1.4 BOOSTERJET s výkonem 140 koníků a 230 Nm, kterou jsme měli možnost vyzkoušet třeba už ve Vitaře (nebudu skrývat, že se nám její pohonná jednotka líbila už tehdy). Říkal jsem si, v jaké asi tak bude barvě. Podvědomě jsem ale moc dobře věděl, že ve svítivě žluté, a o to více jsem se nemohl dočkat. Jak se mi auto líbilo? Pojďme se na něj společně podívat…

 

První dojem: svítí, až kam oko dohlédne

Převzal jsem si klíčky a ženu se k autu. Když k němu dorazím, začínám přemýšlet. Koukám na něj zprvu totiž zepředu a říkám si, zda jde o opravdu vrcholnou „sportovní“ verzi. Když se člověk totiž podívá na Swifta zepředu, na první dobrou (samozřejmě kromě barvy) nepozná, že se jedná verzi Sport. Zezadu už je to jiné kafe. Tam už nás do očí uhodí dvě velké koncovky výfuku nebo střešní spoiler. Celkově bych design auta ohodnotil kladně, zadní část vypadá úchvatně, zbytek auta je také povedený, ale prostě „zadek“ je jeho vrcholem. Příjemně dotvářejí atmosféru i zatmavená boční a zadní okna nebo poměrně velkým dojmem působící jinak rozumně velká (či dokonce o stupínek menší než očekávání) 18“ kola z lehkých slitin. Usedl jsem tedy do vozu a zmáčkl tlačítko na startování. Po nastartování a poslechu motoru a zvuku z výfuků se právě k nim musím ještě vrátit. Koncovky jsou pravé, ale žádný „rámus“ nedělají, je to i škoda, jelikož bych to u sportovní verze čekal a tak trochu i chtěl. Můžeme se však podívat kupříkladu za Octavií RS, která je na tom dosti podobně, v dieselové verzi jsou v pravé části výfuky dokonce falešné. Mně osobně to trošku mrzí – myslím si totiž, že prostě tyto všechny body / parametry mají jít ruku v ruce spolu. Kde je výkon a sportovní vzhled, tam má být i zvuk nebo ne? U sportovního auta má být vše spojeno a žít tak trochu v symbióze. Otázkou pak zůstává, do jaké míry se v tom kterém případě jedná o ryze sportovní vůz či nikoliv.

 

Interiér: sportovně jednoduché nebe

Když jsem do auta poprvé nasedl, všiml jsem si, že jsou sedačky spíše příjemně užší a mají parádní boční vedení. Volant se konečně v nějakém autě dá dát až do příjemné blízkosti tak, aby se člověk cítil dobře a nenatahoval se za volantem jak opice, což bývá ve zvyku i velmi malých aut, dejme tomu menších hatchbacků. Volant má správný tvar, velikost i tloušťku věnce a materiál, na němž nekloužou řidičovi ruce. Pedály s hliníkovými kryty jen příjemně dotvářejí vnitřní atmosféru. Ovládání audiosystému je řekněme při nejmenším zajímavé. Oceňuji přítomnost Apple CarPlay, které nebývá v japonských autech klasikou a které konkrétně tomuhle systému dodává nádech dnes tolik populární user-friendly uhlazené moderny. Když se podívám na jeho domovskou obrazovku, přijde mi, jako by tu bylo jen velmi malé množství funkcí. Kromě CarPlay (konektivity se smartphone) se zde objeví jen tři další ikonky: „Poslouchat“, „Zavolat“ a „Jezdit“. Snad vám z přiléhavých názvů došlo, že jde o ovládání rádia, připojení telefonu přes bluetooth a navigace. Reproduktory hrají na danou třídu celkem solidně, ve vyšší hlasitosti akorát lehce pokulhávají basové tóny. Na zadních sedačkách je překvapivě hodně místa – právě zde se sluší připomenout, že na rozdíl od předchozí generace je Swift Sport nyní už vždy pětidvéřovým vozem (oproti dřívější nabídce pěti i třídveřové stavby karoseri). Přesuňme se ale k jízdě, to nás (a snad i vás) zajímá nejvíce.

 

Jízdní vlastnosti: vydejme se za zábavou

Jak jsem již jednou říkal, nástup a první startování mám za sebou. I tentokrát, abych se co nejlépe s autem sžil, jsem si řekl, že bych měl nejdříve vyzkoušet, jak se s ním bude jezdit v běžném provozu a jestli mu nebude zapovězena ani komfortní jízda. Také je to dané tím, že musím nechat zahřát olej – přeci nebudu jezdit „rychle“ s nezahřátým autem. Zatím se mi jede příjemně, auto je poměrně tiché, převodovka má příjemnou kulisu, i spojka je na dobrém místě a dobře se tak ovládá. Jsem spotřebou na příjemných 6-7 litrech na 100 km. Olej se zahřál, tak na to šlápneme. Hodně mě překvapil projev motoru, nečekal jsem takový zátah od benzínové jednačtyřky vyhoněné „jen“ na 140 koní. Opravdu radost pro řidiče. A jak je u mě známo, musel jsem se vydat na „můj okruh“ (oblíbenou silnici nedaleko bydliště) a auto pořádně vyzkoušet. Super, to je to, co chce každý slyšet – parádně drží, chová se sebejistě a jsem opravdu nadšen. S autem je veliká legrace, dá se s ním téměř každá jízda užít. To se ale koukáme jen na jeden kousek dlouhodobého užívání. Jedeme, vyjíždím z Prahy a opravdu ani nevím kam jedu. Vydal jsem se náhodným směrem co nejhezčími silničkami. Ano, Swift má malou nádrž, to po chvilce cítím a zprvu jsem byl dost vylekaný, jak ubývá paliva a nevěřil sem jinak dobře vypadající spotřebě. U rychlé jízdy mě mrzí ještě jedna drobnost, a to absence samosvorného diferenciálu. Možná vás to překvapí, ale dostatek výkonu má swift sport poměrně dost často a obzvláště na výjezdech ze zatáček pod plným plynem jej prostě nejde naplno přenést. No nic, přestávám tomu věnovat pozornost a šlapu pedál až na zem. Rád bych jeho klíčovou přednost nazval fun factor, který je u něho velmi vysoký. Je tomu tak asi především díky velmi nízké hmotnosti, nízkému těžišti a skvělému motoru. Shodli jsme se s kolegou, že je to znovu úžasný počin od Suzuki.

 

Závěr: je opravdu super ze všech stran?

Ano je, za 475.000 korun (ceníková cena, do které už nejde vlastně vůbec nic připlatit), si myslím, že víc zábavy jinde neseženete. Dá se s autem jezdit s nízkou spotřebou, ale když na to šlápnete, tak začne i pořádná zábava. Teoreticky si s ním dokážu představit i delší cestu, ale nesměl by být v autě nikdo moc vysoký – nad 190 cm výšky pochopitelně v malém hothatchi nepochodíte. Samozřejmě, že se vám na auto budou často lepit „motýle“. Výhodou pak vlastně vcelku nečekaně je, že pokud se budete chtít s autem schovat, tak se vám to vzhledem k jeho barvě v ČR povede v podstatě na každém poli. Takže auto má jen pozitiva a v české republice hned dvojnásobná. Co jiného byste chtěli, máte auto s výkonem, dobrým podvozkem, neviditelností a dalšími výhodami. Z negativ zmíním jen absenci samosvoru (vzhledem k ceníkové ceně jej ale nelze očekávat), na sporťáka spíše poddimenzovaný zvuk a absenci loketní opěrky. Jinak asi vlastně ani nevidím lepšího kandidáta na sportovní vůz do půl milionu… Dejte mi ale určitě vědět, jestli nějaký takový najdete!

 

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..