Den s Martinem Prokopem a Fordem jako žádný jiný

Den s Martinem Prokopem a Fordem jako žádný jiný

Cesta tam aneb dobrodružství téměř na dosah

Posledních 14 dní jsem odpočítával každou hodinu do středečního rána. A je to tu, trošku jsem si i přivstal. Cesta do Jihlavy sice není dlouhá, ale Ťokův průsmyk je zrádný a má svou hlavu, a tak jsem raději vyrazil s hodinovým předstihem. Naštěstí se D1 prakticky nebránila a já byl okolo půl desáté na místě. A kde vlastně? Pístov u Jihlavy, malá vesnička u krajského města, v jejíž blízkosti je bývalý vojenský výcvikový tankodrom. Naštěstí jsem použil navigaci waze, a tak jsem nikde nebloudil. Někteří účastníci vyprávěli své trable s jinými navigacemi, které je vedly bůh ví kam. A proč vlastně? Dostali jsme pozvánku od českého zastoupení Ford Motor Company (dále už jen Ford) na unikátní akci spojenou s prohlídkou zázemí závodního týmu MP sport a také projížďkou s Martinem Prokopem a jeho dakarským speciálem Ford Raptor. Těsně po desáté se začali sjíždět další účastníci včetně Martina Dejdara, který je ambasadorem a tváří značky Ford. Na samém okraji tankodromu znacka rozbalila svoje malé stanové městečko s několika vozy s jejich znakem na kapotě. Bylo tam několik Rangerů, jeden Ranger Raptor a jeden pravý americký Raptor, mezi několika dodávkami Transit se pak schovával unikátní vůz, a to Ford Passat TDI :D.

 

Dopoledne: postuplně k té nejlepší jízdě

Při registraci nás rozdělili do dvou skupin, ta první odjela do zázemí týmu a ta druhá, ve které jsem byl i já, zůstávala na tankodromu. Ford s týmem pro nás měl připraveno několik atrakcí na zkrácení čekání na jízdu s Martinem. Ta nejjednodušší se nazývala “Ford Ranger fotbal”. Hlavním cílem bylo dostat Rangerem obří fotbalový míč do brány. Šlo o opravdovou legraci a myslím, že alespoň jeden góóól dal každý. Měli jsme tři pokusy. V době, kdy Martin nebyl na trati se svým speciálem, přišla na řadu druhá atrakce, a to projížďka „evropským“ Raptorem, tedy Fordem Ranger Raptor. Proč píšu evropským? No protože to není ta bestie s benzínovým osmiválcem jako v USA, ten evropský totiž pohání speciálně navržený dvoulitrový turbodiesel (Ford 2.0 EcoBlue) se dvěma turby, který spolupracuje s motorem s novou 10stupňovou automatickou převodovkou. Stroj je to opravdu majestátní, potkal jsem ho po cestě na tankodrom na dálnici a opravdu jej nejde přehlídnout. Ale zpět k projížďce. Ta samozřejmě nebyla po „hladkých“ českých silnicích, nýbrž po vytyčeném úseku tratě tankodromu. Jel jsem dvě kola – první bylo takové spíše seznamovací, protože i já sám jsem OffRoadový zelenáč. To druhé už jsem jel trochu lépe a také rychleji. I tak mě nicméně navigátor upozornil, že mi Martin ukáže, jak se tam má správně jezdit. A taky ano, protože hned v zápětí jsem šel na řadu do opravdové bestie. Dostal jsem kuklu, helmu, přitáhli mě pětibodem k sedačce a zabouchli dveře. Ještě jsme se s Martinem pozdravili, podali ruce a zkontrolovali funkci vysílačky a hurá na cestu. Rozjezd byl vlažný, ale to jen proto, aby odletující kamínky, písek a prach nikoho nezranil. Hned za první zatáčkou Martin svému pětilitrovému osmiválci pořádně naložil. To vám byla jízda! Řítili jsme se kupředu terénem, jak kdyby to byla rovinka. Výjezdy do kopce, sjezdy dolů, brodění hlubokých kaluží, pro Martina a jeho Raptora není nic problémem. Opravdu mi ukázal, jak se jezdí ten okruh, který já jel civilním Ranger Raptorem. Za dobu, co já tu část tankodromu jel jednou, je on schopen to objet více než dvakrát. Byl to opravdu úžasný zážitek, který jsem si užil. Vydržel bych tu jízdu i déle, ale když si uvědomím, že on a jeho spolujezdec v tomto tempu jedou na Dakaru nebo jiných CrossCountry závodech 4 hodiny v kuse, třeba 10 dní za sebou, tak je až neuvěřitelné, co jejich těla musí vydržet. Navíc má takový řidič za jízdy docela plné ruce práce. Po návratu do „servisní zony“ jsem ještě chvíli vstřebával tento zážitek. Po dalších dvou jízdách Martin ze svého speciálu vystoupil a mechanici se pustili do výměny tlumičů. Ne že by je zničil, ale tým potřeboval vyzkoušet jejich nové nastavení. Dvěma mechanikům to pohodovým tempem zabralo pár minut, potože všechny takovéto speciály jsou jako skládačky z merkuru. Pro tyto případy s sebou vozí plně vybavený náklaďák, kde s sebou mají uhledně uspořádané vše, co potřebují. Než Martin vyrazil znovu na trať s dalším adeptem, tak ti, co už měli vše za sebou, byli převezeni do zázemí týmu MP sport na lehký oběd.

 

Po obědě – Rally (a závody) nejsou jen o jízdě

Po obědě nás čekal další žážitek, sice už ne tak adrenalinový, ale o to více zajímavý pro ty, které zajímá technika a pozadí různých závodů. Přivítal nás Honza Tománek, který je od roku 2015 Martinův spolujezdec a navigátor v Rally a dálkových soutěžích. Provedl nás dílnou, kde mechanici právě pracovali na druhém Raptoru, jehož uzpůsobovali novým regulím. No vlastně se v tomhle stavu Raptor nedal příliš rozpoznat – šlo spíše o pár splašených trubek posvařovaných dokupy. Ale když se na ně navěsí všechny potřebné komponenty, bude z toho Raptor. A jaká je vlastně specifikace? Když se na vůz podíváte, tovární Ford je pouze motor a čelní sklo, zbytek jsou speciální díly. Motor je sériov V8 s objemem 5 litrů, jaký lze objednat i do Fordu Mustang. Tým na něm nesmí provádět žádné speciální úpravy, maximálně tak na elektronice či mapování motoru. U motoru je 37mm restriktor, který omezuje průchod vzduchu, a tím omezuje původní výkon na 375 koní pro danou kategorii, t1-1 pro benzínové čtyřkolky. Motor si ve speciálu při přejezdech řekne o nějakých 20 litrů benzínu na 100 km, v závodním tempu až o 120 při plné zátěži. Proto se v útrobách Raptoru skrývá 500 litrová nádrž. Celý Raptor bez posádky a paliva váží cca 1850 kilo a skládá se z trubkového rámu, na který jsou připevněné jednotlivé komponenty. Karoserie je pro úsporu váhy z karbonu. Jednotlivé komponenty jako tlumiče nebo nápravy, ale třeba i diferenciály, jsou vzájemně zaměnitelné, což znamená, že stejný díl lze použít vzadu i vpředu, případně vlevo i vpravo. To je samozřejmě proto, aby s sebou na závody vozili co nejméně různých dílů. O kousek dál stála Martinova závodní Fiesta WRC, se kterou se právě vrátil z italské Rally a hned za ní byl k vidění ještě okruhový speciál Mercedes SLS AMG. Je vidět, že Martin opravdu není ten typ člověka, kterému by stačilo sedět doma a koukat na televizi. Mohli jsme si také prohlídnout obytný autobus, ve kterém tým a posádka tráví odpočinkové chvíle během závodních víkendů a jiné další zajímavosti stáje MP sport. No nic, čas se nachýlil, vyprávění a prohlídka byla krásná, ale přichází ta dojemná chvíle k rozloučení.

 

a zase zpátky… (bohužel)

Opravdu jsem si to parádně užil, a to i přes ukrutné horko – to jsem si vlastně uvědomil, až když jsem nasedl do rozpáleného auta na cestu zpět do Prahy. Naštěstí i na zpáteční cestě na mě byla D1 milosrdná a já prosvištěl do Prahy jako šíp savanou. Na závěr bych chtěl Martinovi a týmu MP sport  popřát mnoho dalších úspěchů, jak na cross country závodech, tak i v rally, ale také na okruzích. Po dnešní zkušenosti nemám pochyb, že na to tým, značka a hlavně vynikající řidič se spolujezdcem mají!

 

Jirka Simon

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..