Suzuki GSX 1300 R Hayabusa: sokol je zpátky ve velkém stylu

Suzuki GSX 1300 R Hayabusa: sokol je zpátky ve velkém stylu

Autor: Jiří Babický · Fotografie: Jiří Babický

Legenda je zpátky. V roce 1999 byla Hayabusa přelomovou motorkou. V té době šlo na trhu supersportů jen o jedno. Všichni výrobci honili maximální rychlost. Technologie posouvaly hodnoty maximálky dál a dál, ale Suzuki byla první, kdo představil sériový stroj, který uměl přes 300 km za hodinu. A nejen to, Hayabusa byla i co se designu týká něco naprosto nového a jedinečného. Ať už se vám Suzuka líbila pro svojí vyladěnou aerodynamiku, nebo jste si mysleli, že to je „obtloustlej nalakovanej hroch“, jedno je jasné. Celá motorka byla přehlídkou perfektně sladěné techniky, dokonale funkční a nejrychlejší mašina, kterou jste si mohli koupit. Historie se ale následně začala ptát, kam až se mají vlastně rychlosti posouvat. Haybusa tak paradoxně byla i součástí procesu, který vedl k instalaci omezovačů a dohodě mezi výrobci na maximálních rychlostech. Avšak to, že Hayabusa byla rekordní motorkou, už jí nikdo neodpáře a je to potvrzené i v Guinessově knize rekordů.

Původní „Busa“ skončila na evropském trhu dva roky dozadu. Asi není překvapením, že za to může regulace EU a oblíbené emisní limity. Naštěstí pro všechny milovníky motorek se Suzuki této ikonické značky nechtěla jen tak vzdát a celou motorku přepracovala. Lépe řečeno udělala úplně nový stroj. Letos tak z popela nepovstal Fénix, ale Sokol stěhovavý po Japonsku – Hayabusa. Jedna ornitologická zajímavost, Sokol stěhovavý dokáže ve střemhlavém letu dát až 389 km/h, takže pro tuhle motorku je to slušně vybrané metafora. Nová Hayabusa drží tradici a pořád umí 300 v hodině a nejen to…

 

Sokol je zpátky

Pro letošní sezonu přišla Suzuki s novým strojem, který ale drží odkaz původní Hayabusy a posouvá ji zase o kus dopředu. Je to pořád pořádný kus motorky. Busa je sice supersport, ale vždycky měla tak trochu barokní tvary. Na druhou stranu, co má lepší aerodynamiku – kostka nebo koule? Podívejte se na ní zepředu, z boku, ze shora a představte si, jak ji bude obtékat proud vzduchu. Tvar a velikost dávají této motorce jedinečné vlastnosti. Nejen, že je pekelně rychlá, navíc je až překvapivě pohodlná – takovej sportovní cesťák na steroidech s vybroušenou aerodynamikou a sportovním duchem. Celkově se výraz motorky oproti předchozí generaci lehce přiostřil. Testovaný kus se navíc nesl v nádherné kombinaci stříbrné, černé a červené. Přední maska s LEDkovým světlem vypadá jako zobák sokola po stranách lemovaný mohutnými vzduchovými kanály. Nejde však jen o design, vše, co na motorce najdete, má svůj účel. Vertikálně poskládaný světlomet je určitě krásný, ale zároveň svým tvarem skvěle zapadá mezi velké sací kanály systému Suzuki Ram Air Direct (SRAD). Toto řešení dodává pod vysokým tlakem vzduch motoru, což zvyšuje jeho výkon. Vedle kanálů SRAD jsou umístěna obrysová světla s integrovanými blinkry. Chromované lišty ve tvaru písmene V před vzduchovými kanály na bočních krytech jsou nádherným doplňkem, který vizuálně zobrazuje energii proudící od motoru k tlumičům až do obrovských chromovaných výfuků, zároveň ale usměrňují proudění vzduchu kolem nohou jezdce. Ochrana nohou na bocích nádrže je pak vybavena prolisy ve tvaru sokolích per a nepřehlédnutelným doplňkem je nádherný japonský znak na bocích. Prostě je vidět, že s motorkou si v Japonsku vyhráli. Důležitější než design je nicméně primární uzpůsobení většiny částí tomu, aby se snížil aerodynamický odpor a zvýšila celková stabilita motorky zejména při vysokých rychlostech, a to funguje parádně.

 

To, co na zatraceně silné mašině rozhodně oceníte…

První usednutí za řídítka téhle legendy je zážitek sám o sobě. Motorka je hodně nahrbená nad přední kolo, jak tomu má u supersportu být. Posaz je sportovní – kopyta dozadu, lehnout na nádrž, ruce svěsit na zahnutá řídítka, opřít lokty o kolena a přes štítek koukat, jak se řítíte kupředu a doháníte vše, co ještě před pár vteřinami bylo jen tečkou na obzoru. Motorka má pekelné zrychlení, které vám dává 190 koní a 150 newtonmetrů schovaných ve čtyřdobém řadovém kapalinou chlazeném čtyřválci o objemu 1340 cm3. Z pohledu jezdce je dominantou motorky velká palubní deska. Ta možná vypadá trochu retro, ale podle mě je perfektně funkční. Budíky jsou prostě klasika a co se přehlednosti a rychlosti poskytnutých informací týká, kam se na ně hrabou kdejaké nové přeplácané elektronické displeje. Tady je samozřejmě taky displej se super grafikou při startování, který vám zobrazuje aktuální nastavení, nebo třeba maximální náklon do zatáčky. Ve finále ale koukáte na otáčkoměr a na tachometr. Výhodou budíku je, že stačí vidět ručičku a hodnotu přibližně víte. Nemáte totiž čas čučet na budíky, nebo na digitální číslice a něco hledat. Hayabusa vyžaduje soustředění na jízdu. Je to jiné ježdění než na cestovním enduru s kufrem a 110 km/h na tachometru. Tady se musíte každou vteřinu koncentrovat na 100 %, odměnou vám ale bude zážitek ze skvělé jízdy. Abyste v tom ale nebyli úplně sami, vybavila Suzuka motorku spoustou užitečných asistentů a už z továrny ji pro vás perfektně vyladili. S elektronikou se Hayabusa alespoň podle mě dostala přesně na tu úroveň, kterou potřebujete a využijete. Na dlouhé tratě máte k dispozici výborný tempomat a třeba i asistenta pro rozjezd do kopce. U tohohle drobka to oceníte… Na ostřejší jízdu dostanete quickshifter. Zrychlení s ním je paráda, držíte plyn, kopete kvalty a motorka letí jak „čert vystřelenej z pekla s raketou v zadnici“. Musíte ohnout hřbet a pořádně zalehnout nádrž, aby vás ta potvora nenakopala. V základu dostanete tři základní režimy nastavení plus další tři uživatelské, které si každý může naladit dle svého gusta. Definovat se dá palivová mapa neboli výkon, kontrola trakce, kontrola zdvihu předního kola, brždění motorem a quickshifter. Můžete si nastavit ideální kombinaci, na jakou si troufnete.

TEST: Suzuki GSX-S1000 Katana – pekelně ostrá čepel

 

Recept na ukočírování velkého výkonného stroje

Dvě úžasné věci, které netuším, jak inženýři v Suzuce udělali, jsou brzdy a podvozek. Podvozek je něco neskutečného, opravdu velká motorka s celkovou délkou 2180 mm sedí jako přibitá. Skvěle žehlí díry, ze začátku jsem měl dokonce pocit, že je trochu měkčí, ale byl to omyl. I když jedete přes vlnu a máte pocit, že se mašina rozhoupe, nestane se tak. Přes vlnu vás lehce zhoupne, ale hned je zase pevná a drží perfektně. To samé se děje v zatáčkách. Tam se ani nehne. Stačí se lehce vyklopit a Busa zatáčky nekompromisně řeže. Měl jsem pocit, že čím rychleji jedu a čím víc je pod plynem, tím lehčeji se do zatáček naklápí. Neskutečná paráda. Druhá pochvala mířím k brzdám. Vpředu jsou čtyřpístové brzdy Brembo s kotouči o průměru 320 mm, vzadu najdeme jeden kotouč s jednopístovým třmenem Nissin. I při i hodně prudkém brzdění motorka výborně drží směr i stabilitu. Ukočírovat mašinu s pohotovostní hmotností 264 kg není legrace, ale tady se to povedlo na jedničku. Tohle je podle mě to, co dělá rozdíl mezi dobrou a skvělou motorkou. Nejde jen o obrovský výkon a maximálku. Jde o to celé – dokázat to jistě řídit za všech situací a ve všech rychlostech, a to na Hayabuse funguje na jedničku.

 

závěrem: Jedinečný zážitek

Musím říct, že jsem se s touhle motorkou chvilku musel sžívat. Přeci jen je to něco extra. Po pár desítkách kilometrů jsme si ale sedli a pak jsem si Hayabusu neskutečně užil. Pro mě je to supersport perfektně říznutý cestovní motorkou. I po pár hodinách za řídítkama tak můžete fungovat a nemáte pocit, že se rozpadnete na součástky. A ten pocit, když otočíte plynem… Ozve se zvuk, jak když vám pod zadkem startuje letadlo. Zní to jak turbína, otáčky letí nahoru k 10 000, že se musíte opravdu plácnout na nádrž a motorka zrychluje, kam až jí to povolíte. To stádo koní dokáže spásat trávu u cesty i s patníkama, stromkama a školkou na procházce. Suzuki GSX 1300 R Hayabusa je špičkový stroj se špičkovými výkony a brilantní technikou. Úžasné je, že přes všechny superlativy, kterými se pyšní, je to perfektně ovladatelný stroj, jenž se s vámi nepere. Jako řidič si budete užívat každou minutu, kterou na něm pojedete…

 

Jirka Babický

Sdílet: