Škoda Octavia RS 2.0 TDI: užitá hodnota ve sportovním

Škoda Octavia RS 2.0 TDI: užitá hodnota ve sportovním

Autor: Jordan Dimov · Fotografie: Jordan Dimov

Snažíme se pro vás vždy připravovat recenze těch nejzajímavějších aut. Když se řekne Škoda, přichází prostor pro dva rozdílné názory. Jedna skupina typickou českou Škodovku miluje a druhá jí skoro až nenávidí. Láska ke Škodovce, jakoby se rovnala lásce k českým tradicím. Ale abych dlouho nechodil kolem horké kaše, já osobně zastáncem Škodovky nejsem. Škoda jako by u mě byla synonymem nevkusu a kýče. Zkrátka a dobře, vždy se mi společně s touto značkou vybaví stará ojetá Fabie. I když vím, je to nelogické, je to hloupé, v Mladé Boleslavi jsou teď mnohem dál. V posledním roce vyšlo hned několik zajímavých vozů. Z mého negativistického očekávání vyplývá otázka: „Dokáže dostat nová Škoda Octavia RS zarputilého odpůrce na stranu milovníků?“ Čtěte dál, možná pro vás máme překvapení.

 

První dojem – líbí se Vám exteriér?

Nebudu lhát, exteriér mě nezaujal skoro vůbec. Nejen u Octavie RS, ale u mnoha dalších modelů značky Škoda. Zkrátka nuda. Zdá se mi, že designéři v koncernu se drží příliš při zemi. Schází jakýsi wow-efekt. Nebo to cítím jenom já? Abych se přiznal, zraky kolemjdoucích i ostatních řidičů často směřovali na námi testovanou Octavii RS. Že by na ní opravdu něco bylo?
Zcela objektivně, exteriér působí elegantně, čiší z něj kvalita i praktičnost, je vidět, že se vývojáři snažili, ale na ulici jí stále snadno přehlédnete! Jak jsem zmiňoval, nový kabát Octavie RS zase tak moc parády neudělal. Samozřejmě umím si představit, že milovníci Škodovky by se mnou nesouhlasili, ale nemůžu si s tímto verdiktem pomoci. Je pravda, že RS v kombinaci s modrou „race“ metalízou je o poznání vkusnější, o něco málo výjimečnější a hlavně pro oči příjemnější než „obyčejná“ čtyřoká a lehce základní verze tohoto liftbacku nižší střední třídy. Vzhled prostě jen okořenili malými detaily, je laděný do sportovního duchu. Nepůsobí to špatně, jen zas tolik nenadchne.

 

Interiér – konečně nějaké větší nadšení

To, co mě však u testovaného vozu dostalo, byl interiér. Přijde mi, že nad ním ve Škodovce opravdu přemýšleli a snažili se myslet i na ty nejdrobnější detaily, prostě jen takové jednoduché a zcela funkční „simply-clever“. Jak sami uvádí na svých stránkách „dokonalost se skrývá v detailech“, a tak by se dal jednoduše shrnout interiér Octavie RS. S vnitřkem si dali spoustu práce, pokud se do vozu posadíte, jednoznačně Vám ho Škodovka prodala. Podvědomě na Vás začne působit jakýsi pocit luxusu, začnete si uvědomovat hodnotu vozu. Vše je dohnáno do maximálního pocitu komfortu. Od alcantarových sedaček po carbonový středový panel a lišty. Octavie už je dneska na přechodu nižší střední a střední třídy, což neznamená nic jiného, než vytříbené materiály a především trošku výše posazené díly napříč celým autem. Sám výrobce by auto rád posadil jako konkurenci Passatu, Insignie nebo Mondea. To samozřejmě reálné úplně není, ale snaha se cení. Tahle se navíc vcelku povedla, takže ji lze ocenit hned dvakrát

 

Na detailech záleží: i v interiéru, i u Škodovky 

Bavit Vás bude i Infotainment Bolero s 8“ dotykovou obrazovkou. Přináší informace, zábavu, hudbu (kterou si vychutnáte z osmi reproduktorů Canton), Care Conncect asistenční služby a podporu, včetně Tísňového volání. Connect App nabízí nové atraktivní služby vzdáleného přístupu. Vše se ovládá velice snadno a nabízí všestranné připojení. Telefonování je v Octavii RS také velmi komfortní. Dalším tématem můžou být sedačky, na kterých si můžete nastavit snad úplně všechno! Konečně i v Octavii chápou potřebu přifukovatelné a polohovatelné bederní opěrky. V nižší střední třídě patří posaz za volantem na špičku, i když si občas o ten volant kolenem zavadím. Přeci jen je tu ta nižší střední třída znát, dokonalé to být nemůže. Vychytávkou dodávající pocit praktičnosti je KESSY – bezklíčové odemykání, zamykání a startování.

Punc sportovnosti interiéru podtrhuje tříramenný sportovní multifunkční volant a čalounění předních sportovních sedadel. Vůz, ač se zvenku nezdá, je uvnitř velice prostorný – a to i kufr. Na to už jsme u Oktávky koneckonců všichni zvyklí. Ani základní ani maximální objem zavazadlového prostoru už nás nepřekvapí.

 

Technické vlastnosti: to je oč tu běží (tedy alespoň opticky)

Alfou a omegou každého sportovního vozu jsou jednoznačně jízdní vlastnosti. Označení OPC, GTi, R, M či v tomto případě RS by měla skrývat právě to, co můžeme označit za radost z jízdy. Teď ale lehce odbočím a položím si nahlas otázku: „Je Mladoboleslavské pojetí RS skutečně ryze sportovním autem?“ Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat – není. Někteří fajnšmekři či zarytí příznivci okřídleného šípu by mohli namítnout, že opravdu ostrá verze s přídomkem 230 či v současnosti spíše 245 je opravdu tvrdým sporťákem, ale ani tohle se nedá považovat za racionální hodnocení. Všechna tato auto mají shodný základ, kterým je při nejmenším velká snaha o kopu užité hodnoty, prostornosti, solidních materiálů a komfortu na palubě. Pokud začneme ke Škodováckému RS přistupovat jako k rychlejšímu liftbacku/kombi, pak nás může začít mile překvapovat. V opačném případě nikoliv. Abychom nechodili dlouho kolem horké kaše, pojďme se podívat pod kapotu našeho „sportovního“ auta. Vám všem už bude pohonná jednotka s označením 2.0 TDI hodně dobře známá, faceliftovaná verze nedostala ani kilowatík k dobru, tudíž pořád disponuje výkonem 135kw/184k. V našem případě její účinnost (ne)podporovalo „pouze“ šestistupňové DSGéčko. Ačkoliv pro běžné použití je tenhle automat tou pro mnohé nejpřijatelnější volbou, při jakémkoliv razantnějším pohybu na plynovém pedálu reaguje převodovka překvapivě stejně zbrkle jako vy. Prostě a jednoduše pro ní není problém pětkrát za 10 minut na dálnici přeřadit o dva stupně dolu a vzápětí o stejný počet nahoru. Na její obhajobu je nutné dodat, že je řazení velmi hladké a téměř nerozpoznatelné. Mile vás překvapí i spotřeba, čímž se dostáváme opět k té praktické stránce tohohle auta. Ano, s tímhle rychlým liftbackem se dá jezdit za 6l/100km, a to bez větších obtíží. Razantnější jízda pak znamená zhruba 8-10l na sto. Podvozkově pak jde o kompromis. Auto je sice poněkud tvrdší, ale stále ne nijak přehnaně, což vzhledem k obutí poměrně velkých 19“ kol lze hodnotit kladně. Tahle kombinace má snad jen jednu vadu – při prudším rozjezdu dvoukolka jednoduše často ráda zahrabe. Co se dá dělat. Dieselové předokolkové RSo s automatem beze sporu splní i technicky svůj účel, troufnu si navíc tvrdit, že na jedničku. Chyba je pak jen v jeho uživatelích nebo řekněme i v potenciálních klientech, kteří jej často považují za raketu, rychlou dálniční stíhačku nebo sportovní vůz, kterým rozhodně není.

 

Shrnutí: zamilovat se je téměř nemožné, koupit však velice žádoucí…

Závěrem bych rád zhodnotil celý zážitek, který mi Škoda Octavia RS poskytla. Jsem za možnost testování tohoto vozu velice rád. Nezamiloval jsem se, to opravdu ne! Ale rozhodně auto nemůžu hodnotit jinak než pozitivně. Jakmile si zvyknete na komfort, prostornost a ovládání prvků interiéru, nebudete chtít měnit Octavii za jiný vůz. Když k němu přidáte i stále relativně rozumnou cenu, vyjde vám opět i na papíře i z racionálního hlediska jako ta nejrozumnější volba. Někdy je však potřeba volit trošku jinak než jen hlavou. Srdíčkem si stejně koupíte za podobnou cenu (po spočítání všech příplatků) Leona Cupru, Astru OPC, Peugeot 308 GTi nebo si lehce připlatíte na Civica Type-R. Všem těmhle autům ale bude chybět ta přemíra komfortu, prostoru, užité hodnoty a hlavně nízká spotřeba. Není divu, že se Octavií RS prodá mnohonásobně víc než všech výše uvedených nepřímých konkurentů. I já chápu…

 

Jordan Dimov

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..