Se Škodou Scala 1.0 TSI na Slovensko: (ne)obyčejný hatchback?

Se Škodou Scala 1.0 TSI na Slovensko: (ne)obyčejný hatchback?

Autor: Vít Bukač · Fotografie: Vít Bukač

Na začátku letní sezóny jsme dostali k redakčnímu testu novou Škodu Scala v provedení, které snad až opravdu příhodně odpovídá „optimu“ českého řidiče – výbava Style s motorem 1.0 TSI v silnější specifikaci (85 kW). Jelikož byl před námi prodloužený víkend, vzali jsme ji až na Slovensko, abychom si vyzkoušeli nejen jízdní vlastnosti při delších cestách. Delší cesta s relativně malým motorem ve mně při začátku cesty vzbuzuje obavy. Bude to pohodová jízda nebo spíš opak? A jelikož je rento redakční test tak trochu i cestopisný na konci přidám několik tipů, jak cestovat na Slovensko a kam se podívat. Nechte se překvapit…


Přípravy hotové, vyrážíme na cestu…

Hned po převzetí vozu směřujeme na Slovensko. Seznamování s autem probíhá tak trochu za jízdy. Ono ani pomalu není s čím. Narážíme na prvky používané i v ostatních současných škodováckých modelech. Nuluji tedy jen počítadlo kilometrů a spotřeby a trochu zápasím s tempomatem. První dojmy jsou ve skrze pozitivní. Sedačky příjemně drží tělo, volant padne do ruky a výhledu nebrání zbytečně silné A sloupky. Konečně litrový motor k mému překvapení podává solidní výkon, o tom ale až za chvíli…


Design: ostře řezané rysy

Scala podle mě vystupuje z řady. Sportovní mnohdy až agresivní rysy jí dávají šmrnc. Když popustím uzdu fantazii, tak nějaké křídlo za zadní dveře, rozšířené blatníky s velkými koly, pod kapotou dvakrát přeplňovaný dvoulitr a směle může konkurovat i Focusu ST nebo podobným. Přední maska a světla se povedly na výbornou. Maska a LED denní svícení podtrhují „zamračený“ a agresivní výraz. Z boku také nelze designérům nic vytknout. Přejděme ale k zádi. Bohužel, zde se už buď nechtělo, nebo snad došla invence? Napadá mě jen hláška ze známé české komedie: „Tuček, Šlajs! Stejné chyby, stejné známky!“. Tvarování zadních světel i přesto, že je doplněno animací blinkrů, které jsem mimo jiné očekával také vpředu, se až příliš nápadně podobají Fiatu Tipo a nově řešený nápis ŠKODA na zádi místo tradičního emblému zase napodobuje označení vozidel luxusní švédské značky. Asi byli designéři na dovolené v Turíně a Göteborgu. Přesto všechno je design líbivý a nejednou se za námi lidé poohlédli se slovy: „Pozri, to je nová Scala.“


Příjemné překvapení v podobě hnacího ústrojí

Představa dlouhé cesty s pouhým litrem pod kapotou ve mně, jak už jsem říkal, vzbuzovalo obavy. Nicméně se dostavilo příjemné překvapení. Motor ve spojení s manuální šestistupňovou převodovkou reagoval solidně a i přes delší převody dával autu dobrou agilitu. Konec konců také spotřeba nebyla vůbec špatná. V dálkovém režimu oscilovala kolem 6 l/ 100 km. Motor má tichý a kultivovaný chod. Žádné vibrace a ani ve vysokých otáčkách o něm není v kabině moc vědět. Při obsazenosti dvěma dospělými a plným kufrem jsme neměli problém s předjížděním a ani s jízdou do kopců. Za motor s převodovkou jednoznačně palec nahoru!


Plno asistenčních systémů: je to vůbec dobře?

Nová Scala přináší do „levnějšího“ nižšího středního segmentu spoustu asistenčních systémů. Na adaptivní tempomat jsme si už zvykli a na automatické přepínání dálkových světel, či kontrolu slepého úhlu také. Zastavím se u asistenta jízdy v jízdních pruzích, na který upozorňuje každá reklama. Nevím, zda to byla vlastnost pouze tohoto „kusu“, ale systém mě několikrát výrazným akustickým signálem upozornil, abych převzal řízení, ačkoli jsem v tu chvíli držel volant pevně oběma rukama. Zprvu jsem myslel, že je to způsobeno několika čarami ve zúženích na dálnici, kde může mít asistent problém, kterého pruhu se chytnout, ale akustické varování se projevilo i na běžné silnici s jasně vyznačenými pruhy. Za zmínku taky stojí, že při tomto varovném signálu jsem demonstrativně několikrát pohnul volantem a ani na toto systém nereagoval a křičel na mě dál. Další nemilé překvapení nastalo, když auto prudce a bez zjevné příčiny zabrzdilo. Problém byl v tom, že radar zabral na krajnici jedoucího cyklistu, kterého jsem relativně širokým obloukem objížděl. Poslední pro mne nepochopitelnou vlastností je akustický signál informující o chodu motoru. Stačilo při nastartovaném motoru otevřít dveře řidiče a kabinou se rozezněl ostrý tón, jakoby snad šlo o život. Ačkoli o odstavec výše chválím kultivovaný a tichý projev motoru, zase tak moc tichý, abych musel být akusticky upozorněn na jeho chod, nebyl. Sečteno a podtrženo, za asistenční systémy, s přimhouřeným okem známkuji za 3. 


Za volantem…

Pár slov k interiéru. V úvodu jsem se zmínil o sedačkách s dobrým bočním vedením a do ruky dobře padnoucím volantu. Ovládání na volantu je oproti jiným značkám otočené. Na levém rameni je ovládání audiosystému a vpravo pak podle mého soudu úplně zbytečné ovládání zobrazení „Virtuálního kokpitu“, tedy přeloženo digitálního přístrojového štítu, který má celkem pět možných schémat. Spíše bych na tomto místě viděl ovládání tempomatu než kdesi dole pod páčkou blinkrů. No a nastavení digitálního přístrojového štítu by mělo být v menu nastavení vozidla. Auto bylo taktéž vybaveno bezklíčovým startováním KESSY. V dnešní době relativně běžná věc i u nižších segmentů vozidel. Osobně bych startovací tlačítko umístil někam na středový panel a nikoli místo klasické spínací skříňky na sloupku řízení. V místě přechodu palubní desky do středového panelu je umístěno ovládání klimatizace se dvěma kolečky po stranách. Dále pak následuje středový panel s úložnou plochou pro mobilní telefon a dva sloty USB-C. Designově mi to trošku připomíná starého Favorita, jelikož ovládání klimatizace je svou velikostí a dvěma otočnými voliči po stranách nemálo podobné starým kazetovým autorádiím. Hezké retro. Volbou zásuvek USB-C myslím konstruktéři předběhli dobu, jelikož nejsou podle mě tolik rozšířené. Ještěže infotainment umí reprodukovat hudbu z mobilu přes bluetooth, a tak jsme měli cestou naší oblíbenou hudbu k dispozici. Příjemnou výbavou, zvláště pak v zimě, jsou vyhřívaná sedadla, u tohoto modelu i vzadu včetně dalších 2 USB-C slotů. Interiér se také až na malé drobnosti designérům povedl. 


Závěrem: obavy se nenaplnily.

Do jisté míry mám na malé motory špatný názor. Jsou líné, často hlučné a nekultivované. Scala s litrovým motorem TSI tyto obavy rozhodně nepotvrdila, ba naopak mile překvapila. Je to povedené auto s atraktivním designem, které nabídne pro menší rodinu či jednotlivce dost místa a příjemný komfort i na delších cestách.  Otázkou zůstává, zda při nákupu nebude lepší vynechat více či méně funkční asistenty a ušetřené peníze raději utratit za příslušenství nebo za hezké výlety. A právě o výletech bude nadcházející kapitola, řekněme taková cestopisná odbočka.


U našich východních bratří…

Jelikož jsme se Scalou zajeli trošku dále než bývá zvykem, přinášíme i nějaké tipy na cesty k našim sousedům. Naším cílem bylo městečko proslulé termálními koupališti – Bešeňová. Asi každý si dnes před cestou udělá malou přípravu a podívá se trasu v Googlemaps nebo Mapy.cz od Seznamu. Obě aplikace vás povedou z Prahy přes Brno a Trenčín. Trasa je dlouhá přesně 500 km (Google 502 km / 5:40 h a Mapy 499 km/ 5:26 h). Z vlastní zkušenosti vím, že tato trasa je relativně vytížená kamiony a úsek mezi dálnicemi je více jak 100 km dlouhý, a tak volím trasu přes Zlín. Ta je podle mých reálných zkušeností mnohem pohodlnější a rychlejší, ačkoli podle googlu je delší o 2 km a o 10 minut a stejný rozdíl ukazují také Mapy.cz. Kladu si otázku, jak mohu problematický úsek mezi Holubicemi a Trenčínem (109 km) po okresních silnicích ujet podle Google za 1:23 h (průměrná rychlost 67km/h) a úsek mezi Otrokovicemi (exit D55) a nájezdem na D1 u Púchova vzdálený 79km za 1:16 h při průměrné rychlosti jen 48km/h. Nevím, jakým algoritmem se vypočítávají tyto hodnoty, ale rychlou úvahou zkušeného řidiče musím dojít k závěru, že ujet po okresce 109 km za 1:23h je podle mého soudu mimo realitu, kdežto ujet 79 km za hodinu a čtvrt je mnohem blíže této realitě.

My jsme každopádně zvolili trasu přes Zlín, nejen proto, že je to rychlejší, ale taky proto, že víc uvidíme. Naší první zastávkou byla kolébka našeho obuvnického průmyslu Zlín. Další zastávkou hned za rohem byly nejznámější Moravské lázně – Luhačovice. Dále pak pokračujeme přes Žilinu do cíle v Bešeňové. Při dlouhé cestě vyhládne a i na zmrzlinu přijde chuť. Ve Zlíně se zastavte v restauraci „U Johana“, která je na výpadovce směrem na Vsetín. V Horní Lidči pak zastavte na zmrzlinu! Obrovský nápis „Přistupte blíže, tady se to líže“ určitě neminete. Při hledání ubytování můžeme doporučit Penzion Fontána nebo Apartmány Zaria přímo v Bešeňové. Při trávení volného času máte pak na výběr buď lenošení u bazénů s termální vodou nebo, pokud máte raději akčnější dovolenou, pak doporučujeme pěší túru Prosieckou dolinou do Kvačanské doliny. Výchozím bodem je parkoviště na konci malé obce Prosiek. Nebo si můžete zajet do skanzenu Liptovské dědiny v Pribylině. A když Vám vyhládne, tak zajděte do Koliby Bešeňovka nebo se zastavte v Ružomberoku „U Dobrého Pastiera“ a dejte si tradiční halušky.  


David Bitner

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..