S Peugeotem Cestou za snem: na okruhu v Mostě

S Peugeotem Cestou za snem: na okruhu v Mostě

Zase jednou začínám nadpisem, u kterého si řada z vás musí ťukat na čelo. Kam to ta Motorvize zase jela? Za snem? A ještě k tomu s Peugeotem? A víte co? Ano, opravdu jsme jeli do Mostu, opravdu to bylo s Peugeotem a opravdu jsme se seznámili s Cestou za snem. I když jsme úplného snu nedosáhli, dost jsme se k němu přiblížili. V následujících pár odstavcích se vám pokusím vysvětlit, kde se tato spolupráce vzala a jak jeden takový snový den na okruhu v Mostě probíhá. Že pořád nechápete? Pak vězte, že jsem se společně s několika dalšími vyvolenými redaktory na pár hodin pokusil vžít do role handicapovaných a snažil se užít si den tak trochu jinak. Mrazí vás v zádech? Mě samozřejmě také, a tak se s velkým respektem vydávám brzo ráno směr Most. Pokud jste plní očekávání alespoň zdánlivě tolik, co já, pojďte se se mnou ponořit do hlubin děje.

 

Nelehký úkol: s pokorou vstříc jinému světu

Víte, ani pro ostříleného novináře tohle není lehký úkol. Věřím, že i nyní se najde řada těch, co tuto naší (redaktorů, Peugeotu a Cesty za snem) určitým směrem odsoudí. Je samozřejmě zcela jasné, že si nikdo z nás, zdravých lidí, nedokážeme představit, jaké to je být jakýmkoliv směrem handicapovaný. A možná je dětinské nebo snad nevkusné si toto zkoušet představovat nebo se vžívat do jiného světa. Jeden z kolegů byl tak odvážný, že si prostě a jednoduše na celý tento jeden den vypůjčil vozíček a nepostavil se ani jednou na své zdravé nohy. Chtěl bych vás ubezpečit, že ani v nejmenším si nikdo z nás nechtěl z nelehké situace lidí okolo dělat srandu. Naprosto seriózně jsme se vydali podpořit úžasný projekt, kterého se nás zvoucí organizace účastní. Můj o pár řádků výše zmíněný kolega, jezdící onoho dne pouze a jenom na vozíčku (včetně cesty na záchod), má minimálně ode mě velkou poklonu a uznání. Nechť nás za to třeba hnidopichové odsoudí. Já osobně jsem hrozně rád, že jsem mohl být alespoň na pár hodin součástí tohoto programu. Pokusil jsem se pochopit, jaké to je, a to hlavně při řízení, čehož se náš program převážně týkal. Píše se konec ledna roku 2018 a české zastoupení značky Peugeot oficiálně oznamuje důležité partnerství: „značka Peugeot v ČR uzavřela dohodu o partnerství s organizací Cesta za snem. Cesta za snem pořádá akce, jejichž cílem propojit světy handicapovaných a zdravých, odstraňovat předsudky, které ve společnost panují ve vztahu k handicapovaným, a zejména plnit lidem sny. V letošním roce uspořádá Cesta za snem 15 akcí, do nichž se zapojí stovky lidí z celé ČR. Značka Peugeot se na většině těchto projektů bude podílet.“ Na jednu z prvních akcí v letošním roce a tu vůbec první, na níž se představuje tato spolupráce, jsme se vydali i my. Dost bylo teorie. Pojďme do mostu.

 

Mrazivé počasí nikoho neodradí: zájem je enormní

Příjezd všech dnešních účastníků je plánovaný mezi 8:00 a 9:15, což je upřímně na můj vkus poměrně brzo. Já sám ještě lehce po 8 popíjím ranní kávičku (nebo s píše čajíček) a pomalu se chystám, i když do mrazivého počasí se mi příliš nechce. Naštěstí jsem ještě díky nedávnému návratu z dovolené dostatečně odpočatý a natěšený nejen na celodenní program v Mostě, ale také na samotnou cestu. Do Mostu zcela bez ostychu jezdím rád. Nakonec přijíždím do centra dějiště až lehce po desáté hodině. Přátelé nestačím se divit. Vše je v plném proudu a já se pomalu cítím provinile, že přijíždím pozdě. Jako první míjím stanoviště na slalom (po vzoru losího testu) umístěné na parkovišti dole přímo v paddocku. Projíždím dál a hledám místo na zaparkování. K mému štěstí se dobře zorientuji a dojíždím přímo za zrekonstruované garážové boxy. Naposledy se zhluboka nadechuji, sbírám odvahu a vcházím dovnitř do hlavního dějiště. Usměvavě mě vítají organizátoři a já po krátké kávě zjišťuji co vše mě dnes čeká. Nejdřív se ale musím zapsat a postavit do fronty. Na všech stanovištích je úplně plno, a tak se jen uvnitř zaposlouchávám do přednášky o rally, která zrovna teď probíhá. A… Koho byste tu nečekali. Není tajností, že již dvě sezóny za společně za sebou Peugeot, Autoklub ČR a posádka Filip Mareš/Honza Hloušek. Není divu, že se právě Filip rozhodl (stejně jako ostatní zúčastnění) podpořit dobrou věc a dorazil se svými zkušenostmi a elánem do Mostu. Nebyl sám. Dalším velkým a úspěšným jménem je Petr Fulín, který se spíše než teorii opět věnoval praxi – na okruhu i při slalomu. No a poslední velkým účinkujícím byl i kolega Jakub Rejlek. Teď už dost řecí…

 

Jsme tu kvůli autům: jak se jezdí s ručním řízením?

Jeden z hlavních důvodů, proč jsme dostali tohle výjimečné pozvání, byla bez pochyby nová, dostupná technologie ručního řízení. Údajně stačí prostě jen vzít automat a nechat mechanikům zhruba půl hodiny. Zní to minimálně pro mě možná až jako sci-fi. Opak je ale pravdou. My konkrétně máme k dispozici takto přestavěnou novou 5008 a 308 SW. Nebyli bychom to my, správní motorističtí nadšenci, kdybychom se nevydali rovnou na okruh. A tak se taky stalo. Já jako první dávám ještě před obědem přednost mnou již dávno testované 5008 ve 2.0 HDI. Od pořadatele nejdřív dostávám rychlou instruktáž, jak s autem zacházet. Ne, že bych snad zapomněl po dovolené řídit, ale jak jsem výše uvedl, dnes jsem tu s opravdu velkým respektem. Na druhou stranu nejde o nic složitého. Pákou k sobě zrychluji, od sebe brzdím. Druhou rukou musím jen přeřadit na standardním voliči automatické převodovky. Největší strach jsem měl ze ztráty citu jako třeba, když si představíte brždění levou nohou. Jde to, ale cit v ní většina z nás moc nemá. A výsledek? Milé překvapení. V pravačce je přeci jen citu spousta a myslím, že jako spolujezdci se zavázanýma očima byste ani nepoznali, že nepoužívám dolní končetiny. První okruh absolvuji vskutku střídmě, opatrně, pomalu. Při druhém již přidávám a snažím se zjistit, kolik srandy si mohu s ručním srandy užít. Kopu! Jediné úskalí shledávám pouze v náročnosti pro levou ruku ovládající volant. Je na to hold sama, holka jedna. Opět ani tolik nejde o cit, ale při třetím ostřejším okruhu už toho začíná mít pouze jedna ruka na volantu dost. Museli bychom si hold všichni zkoušející tak trochu posílit ruce. Bez silných rukou to nejde…

 

Třešnička na dortu: pořádné svezení pro všechny

Jsme na okruhu a už tady byla řeč o několika hvězdách motorsportu. No a máme tu ještě jednou, o které jsme nemluvili. Jmenuje se GTi. 308 GTi. Jeden exemplář nám importér přivezl právě dnes na okruh. Nebyli jsme to však jen my, kdo se s autem na závodní trati mohl svézt, i když šlo samozřejmě o manuál (automat do sportovních modelů Peugeot nedodává). Kdo si počká, ten se dočká, a tak se dočkala i většina zájemců, které na závěr mohli absolvovat několik opravdu závodních okruhů se všemi přítomnými hvězdami. Možná bych si snad dovolil zamyšlení, jestli je lepším zážitkem sedět za volantem anebo jako spolujezdec třeba Filipa. Pokud jste našimi věrnými čtenáři, jistě si vzpomenete na podzimní setkání mistrů, kdy jsem měl možnost usednout do závodní 208 R2 právě s tímto dnes už velkým řidičem. Bylo to úžasné a já věřím, že stejně úžasné byly i zážitky všech dnes zúčastněných. Cesta za snem, možná to zní až úsměvně, ale víte co? Zároveň naprosto výstižně. Můj dnešní sen je splněn. A co ten váš? Přijedete podpořit pořadatelé a účastníky příště i vy? Třeba se potkáme na jedné z dalších akcí a za nás velice rádi!

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.