Rychlé svezení v Mostě aneb co zažít za 25 minut na okruhu?

Rychlé svezení v Mostě aneb co zažít za 25 minut na okruhu?

Nadšenců motorismu je naštěstí i u nás pořád docela dost. Sice sem tam pronikne nějaký ten ohlas, že se mladí o auta nezajímají už tolik co dříve, já se však snažím raději neposlouchat. V mém okolí naštěstí moc „autobarbarů“ není. Jednoho dne jsme se tak rozhodli pro jednu trochu netradiční reportáž. Vy, co se pohybujete kolem svých miláčků častěji a čas od času vás zajímá nějaká ta rychlá jízda, určitě víte, kolik máme závodních okruhů a kde jsou umístěny. Mě stačí dnes jmenovat ale jen ty dva přední nebo abych byl ještě přesnější spíše jeden – ten, na který jsme před nedávnem vyrazili. Brno a Most, přesně tam se dá v posledních letech zajet a za relativně malou částku se svézt, užít si trochu srandy a připadat si jako závodník. My jsme si pro tentokrát vybrali Autodrom Most, který je od našich bydlišť vzdálen jen něco přes hodinu cesty. Jste připraveni? Dneska to bude pořádná jízda.

 

Je ráno, velmi horko a stejně je nás hojně

Možná bych ještě měl dodat, jak drahá tahle sranda je. Já byl totiž toho názoru, že hodně. Vyveden z míry budu až po příjezdu na Autodrom, kde bychom bez novinářských možností a proseb na kolenou nebyli na řadě pomalu ještě ani teď. Samozřejmě to trochu přeháním, pojďme ale zpět na start dne. Když už jedete na okruh, je potřeba se na to pořádně připravit. Teď nemám na mysli radu ve stylu „umyjte a navoňte se“. Vlastně bych ale nebyl daleko od pravdy, zaměřte se ale spíše na své stroje. Myslím, že ať už máte doma cokoliv, vždy byste jej měli umytím připravit na jízdu po okruhu. Málem bych zapomněl, daleko důležitější než sprcha, je alespoň pro vás ale správná obuv a případně rukavice. Čert vem oblečení, ale bez pevné podrážky a obepnutí chodidla se na okruh raději nepouštějte. Po rozumném spánku nastává čas na poslední přípravy a lehce po deváté hodině je potřeba už vyrazit. Čeká nás něco přes hodinu dlouhá cesta do Mostu. Nejde navíc o nic nepříjemného. Společnost nám totiž v jednom z aut dělá i tamější instruktor a pro mě jeden z nejzkušenějších lidí, kterého byste mi mohli za volant posadit. Cesta ubíhá a než se naději, tak krátce po desáté dojíždíme na okruh. Nastává čas na slibované překvapení. Už v tuto hodinu je vyprodáno. Ačkoliv mi ještě dodnes 1.100 Kč za 25 minut zábavy připadalo vcelku dost, pochopil jsem ihned, že jsem na omylu. Nebyli bychom to ale mi, kdybychom se nechali odbýt a nesvezli se…

 

Pojďme se svézt: krátká instruktáž aneb bez helmy na okruh NE!

„Nic nenechat náhodě,“ tak znělo mé dnešní heslo. Možná bych vám mohl sdělit i důvod naší cesty. Nesmějte se mi prosím, bez legrace mi prostě záleží na chování mých nejbližších za volantem. Jeden z nich tak ode mě dostal takový malý kurz řízení, pro nějž je okruh asi nejvhodnější destinací. Před vyjetím na dráhu tak dostáváme oba krátkou lekci. Kromě již zmíněných bodů, ve kterých je v přípravě kromě slušných bot a rukavic také přilba (ano, opravdu, bez přilby vás na dráhu dnes už nikdo nevpustí), dostáváme i školení čistě bezpečnostní. Existuje soubor psaných i nepsaných pravidel, které bychom měli na závodní trati dodržovat. Tak třeba nikdy nesmíme neopouštět svou ideální stopu, pokud za sebou máme nějakého „závodníka“. Předjetí je jen a jen na něm. Pak ale přichází konečně to, kvůli čemu tady jsme. Instruktor nám ukazuje ideální stopu, kreslíme si mapu. Ano, samozřejmě vím, jak se to dělá a co od toho čekat. Nikdy jsem to ale ještě nezažil od někoho v danou chvíli tolik zkušeného. Připadám si „proškoleně“. „Už je čas,“ slyším z jeho úst a kolega usedá za volant svého milovaného BMW. Na poslední chvíli nastavujeme sedadla, ukazujeme si správné držení volantu a snažíme se vejít v přilbách do stísněného prostoru trojkového kupé. Netrvá chvíli a šachovnicový prapor odmává „START“.

 

Okruh z pozice diváka a řidiče: úplně jinak…

Pokud jste někdy sledovali okruhové závody, určitě jste viděli i ty závodníky, kteří to zdánlivě s rychlostí nijak nepřeháněli. Sedět ale vedle nich, změnili byste velmi rychle názor. Jde o úhel pohledu. Já jsem se pro první jízdu stal pouhopouhým divákem a tak maximálně chvilku také fotografem. Chodím kolem okruhu a sleduji, jak se kolegovi daří. Pocitově bych snad ani neřekl, že jedou rychle. Tím samozřejmě nechci nikoho urazit. Od oka jim navíc měřím čas a vidím každé kolo podstatné zrychlení. Přeci jen je ale náš dnešní den zaměřen trochu jinam – na bezpečnost při rychlé jízdě. Je tedy pro mě a snad i oba kolegy nejdůležitější, aby nejen odjížděli s pořádnými zážitky, ale také s novými zkušenostmi, které mohou pomoci v nečekaných situacích při rychlejší jízdě. Sleduji ještě asi dalších pět koleček, poté trochu se zděšením vidím rozsvícená varovná světla. Za chvilku jsem ale v prostoru boxové zídky uklidněn – varovná světla znamenala pouze chlazení brzd a zastávka pouze výměnu řidičů. Teď je řada na toho nejzkušenějšího z nás, který tentokrát bude instruovat a předvádět, jak se to má dělat. To vypadá jako opravdu geniální školení. Nastává čas na obědovou pauzu. My však dnes nemáme chuť ani na žádný velký oběd. Probíráme první dojmy a posloucháme další rady. Tentokrát bude totiž řada i na mě. Byť jsem tentokrát tak trochu v pozici organizátora (našeho výletu), nemůžu si nechat ujít příležitost a také se kousek svezu. Stačí mi opravdu pár koleček a vracím se s úsměvem na tváři. Ne snad, že bych si dovolil jezdit bokem, ale i tahle jízda mi něco dala. Jel jsem v klidu, soustředil jsem se maximálně na čistou stopu a nedělal prudké pohyby za volantem. Prý je to tak rychlejší a víte co? Hlavně bezpečnější… Sranda a ještě bezpečí, to je pravé ořechové ne?

 

Domu s elánem, chutí a dobrým pocitem.

Ne, že bych tento článek chtěl brát ve stylu hledání odpovědi na otázku, jestli je 1.100 Kč málo nebo hodně za 25 minut na okruhu, ale po dnešku bych si troufl říci, že je to tak akorát. Jde navíc o prázdninovou cenu, která je na podzim a na jaře ponížena na 700 Kč. A s čím odjíždíme my, naše redakce? Strávili jsme cestou sice skoro celý den a užili si každý v průměru jen něco okolo půl hodiny opravdu závodní jízdy, i tak je to ale úplně něco jiného než jízda na oblíbené okrsce nebo 10 minut na motokárách. Sžíváte se s vlastním vozem, znáte jeho reakce a učíte se. Doporučil bych po dnešku asi každému, aby na pár minut vzal svého miláčka někam tak, jako jsme to udělali my. Vemte si k tomu ještě někoho, kdo trochu rozumí rychlé jízdě a věřím, že se změní váš pohled na svět, rychlost, silnice… Dávat bacha si snad musíte už jen na opotřebení vlastního stroje, přeci jen je okruhový asfalt trochu jiný, pneumatiky dostávají zabrat a stejně tak i brzdy a vůbec celé auto. Víc jak 15 minut plné zátěže bych nedával nikomu, ani řidiči ani autu. Tím končí naše putování a přeji sobě i vám příjemnou zábavu při podobných příležitostech. Třeba se zde jednou potkáme.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.