Barum Czech Rally 2018: jedno z nej na světě

Barum Czech Rally 2018: jedno z nej na světě

Vyvrcholení letošní sezóny rally je za námi. Vlastně by se asi dalo považovat i za vyvrcholení celé sezóny motorsportu v Čechách. Pomineme-li nadcházející víkend, ve kterém nás čeká ještě jedna mimořádná událost, Czech Truck Prix v Mostě, měli bychom za jisté pravdu. I přes svou poměrně dlouhou tradici byla přeci jen letošní Barumka specifická, a to z určitého úhlu pohledu i pro nás. Říká se, že se blýská na dobré časy, což je shodou okolností vidět v rally opravdu hodně. Důkazem je už na tiskové konferenci zmiňovaný počet přihlášených vozů v nejvyšší v tuzemsku dostupné kategorii. Speciály kategorie R5 najdete ve startovní listině celkem 36 krát, což opravdu nemá obdoby. Z úst závodníka světového formátu, Daniho Sorda, jež měl tu čest letos na Barumce startovat, po závodě zaznělo „Jde o jednu z nejnáročnějších soutěží na světě.“ I tak by šlo letošní ME v Rally ve Zlíně hodnotit. Pojďme se teď společně podívat na vše, co jsme během tří dnů na údajně nejlepším rally podniku v Čechách zažili a jak náročné to na Moravě opravdu bylo.

 

Pátek odpoledne: rychle z Prahy s natěšením do Zlína

Není tajností, jak populární Barum Rally opravdu je. I my se na ni vždy těšíme. Jde už dneska i o něco jako srdeční záležitost. Důkazem bývá i rekordní počet diváků, který se počítá v řádu stovek tisíc. Asi se mi tak nebudete divit, že jsem se už v pátek samou nedočkavostí těšil do Zlína. Nejsem však takový nadšenec, abych musel být hned ráno na shakedownu nebo kvalifikaci. Možná bych si teď s odstupem času mohl říci jedno slovo: „škoda“. Během cca 12 hodin totiž centrum rally zažívá pokles teploty o téměř 20 stupňů. Páteční start celé soutěže, večerní divácká RZ, je však jakousi společenskou událostí, kterou si jen tak nikdo nemůže nechat ujít. Já sám přijíždím na místo okolo sedmé hodiny večerní a zahajuji svůj program „slavnostní“ večeří. Už ve 21:15 ale startuje hlavní bod večerního programu, městská RZ, která své renomé získala především díky prostředí přímo v bývalých baťových závodech. Ze střešní etáže slavného mrakodrapu 21 se dokonce dá koukat dolu na světla projíždějících závodních speciálů. Mimochodem ta atmosféra večerního Zlína při zahajovací rychlostce nemá obdoby u nás, ale i ve světě, a to i dle tvrzení závodníků. Mnoho diváků, desítky tisíc, přihlížejí klání a fandí svým vybraným, jež tradičně startují podle startovních čísel od nejvyššího po nejnižší. Poslední (lépe označení nejlepší) odstartují do RZ s číslem 1 až hluboko v noci, po 23. hodině. Chvilku před půlnocí, cca. ve 23:45 se pak rozezní dělobuchy a hlavně se rozzáří obloha. Je tu zahajovací ohňostroj. Barumka s ročníkem 2018 je slavnostně zahájena!

 

Sobotní ráno: těžká rána… aneb do zimy, deště a humbuku se (téměř) nikomu nechce

A máme tu hned jedno malé klišé. Je sice pravda, že po náročném týdnu a podobně dlouhém pátečním večeru se nikomu z nás nechce moc vstávat. Důkazem je, že vyjíždíme z hotelu v Luhačovicích až po deváté hodině ranní. Namířeno máme na rychlostní zkoušku, jež startuje zhruba v půl jedenácté. Teď nastává chvilka na vysvětlení. Oblíbená zkouška se známým názvem Semetín je doslova obklopena diváky. My, staří mazáci s nálepkami média, se samozřejmě (a snad i oprávněně) tlačíme auty až dopředu, na „mlíko“, abychom byli co nejrychleji i nejblíže u trati. To se sice daří, není však cesty zpět. Bylo to náročné, odjezd bude ještě náročnější. Na třech kolech ve svahu ale stejně svého miláčka čekat u trati nechcete nechat. Výsledkem je zhlédnutí pouhých prvních 15 aut na úvodní sobotní erzetě. Po opravdu útrpném odjezdu a náročném začátku dne svítá naděje. V pořadí třetí sobotní zkouška je opožděna o krásných 27 minut, což nám dává možnost přejet. Já sám nacházím krásné místo, rychlý úsek v lese, kam celou naši partu přivážím tak, že stíháme přihlížet trati od startovního čísla 10. Super. Konečně něco vidíme a parkujeme bezpečně. Málem bych zapomněl na počasí. To nám také může den ještě zkomplikovat. Je totiž pod mrakem, místy lehce poprchává a teplota je zhruba na deseti stupních. To není úplně příznivé a už vůbec ne typické pro Barumku. Po zbytek dne byla atmosféra podobná. Ve chvíli, kdy si hovím na obědě ve vyhlášené restauraci pod zlínskými svahy, si uvědomuji, že mi tentokrát ani nevadí skóre jen dvou zhlédnutých RZ za první dopoledne. S lehkým zpožděním dorážíme do servisu, kde jsou pro nás však nyní nejdůležitější posádky kategorie R2. Už brzy se dozvíte proč. Ani tentokrát jsem se ale nestal rally barbarem – odpoledne mě čeká ještě jeden Semetín, který si už ale užívám naplno. V závěru dne pak přichází čas na lehce potemnělou rychlostku, Kudlovice, jež startují s drobným zpožděním až v 8 hodin večer. Zatímco první tak projíždějí ještě za šera, postupem času se závodníci bez světelné rampy neobejdou. Konečně vidím celou první patnáctku a mohu srovnat, jak se komu daří. Já osobně jsem překvapen výkony Míry Jakeše, který poprvé seděl ve své nové Fabii R5. Solidně tlačí samozřejmě fabrický tým a Honza Kopecký s Pavlem Dresler, kteří mimochodem po dvou defektech stahovali ztrátu na první posádku. Pocitově však Lukyanuk vedoucí ME v rally vypadal na Fiestě R5 o něco rychleji.

 

Neděle: zima, napětí a dobrý konec

Jistě víte, že je Barumka jediným podnikem (pokud dobře vím) v Čechách s třídenním harmonogramem. I proto samozřejmě také s nedělí redakce Motorvize pokračuje ve svém putování po Zlínsku. Tentokrát si taktéž chceme přispat, a proto nás s koncem víkendu čeká hned ráno to nejzajímavější, co zřejmě má dnešní den nabídnout. Vyrážíme na prostřední dopolední RZ, známý Maják, kde je uvnitř jednoho statku připraven tradiční skok pro všechny závodníky. Mimochodem tato vložka je polookruhová, takže zde jejich výkony můžeme sledovat hned dvakrát. Jasně, po návratu z Panzerplatte asi tento skok nemůžeme považovat za vyloženě „obří“, i tak šlo ale o zajímavou diváckou podívanou. Takový byl asi i záměr pořadatelů. Mimochodem, abych neodbočoval od podnadpisu této kapitoly, opravdu byla v neděli zima. Když jsme vyjížděli ráno z hotelu, teploměry v autech se zastavily těsně nad 10 stupni celsia. To není moc a po necelé hodině u trati nám byla opravdu zima. Jedeme se tak zahřát do servisu, kde mimo jiné absolvujeme další rozhovory. Rozhodně se podle mého máte na co těšit. No a před odjezdem domů už zbývá jen jediné, rozloučit se první z odpoledních zkoušek. Loni se zde jel shakedown, letos je to jedna velká RZ. Jsme až skoro u cíle, našemu tělu nadělujeme pár kroků do kopce a nacházíme zajímavé divácké místo. Je mi však překvapením, jak pomalu většina závodníků kolem nás na poměrně rychlém a přehledném úseku projíždí. Odpověď nacházím v cíli – všichni jedou na mokrých gumách, jímž právě suchá část trati vůbec nesedí.

 

Závěrem: i když padají trakaře, pořád je to naše milovaná Barumka

Ano, máme to na Zlínsku rádi. Asi není tajností, že je tomu tak i v případě Barumky. Je to vrchol sezóny a nejlepší podívaná rally u nás. Zajímavostí je i porovnání českých závodníků s evropským polem. Jistě, že nyní mířím na pozice nejvyšší, a to k již tradičnímu souboji Lukyanuka vedoucího současný ročník ME v rally a našeho domácího Honzy Kopeckého. Krásně jel i Mirek Jakeš. Pak tu máme ale další hvězdy kolikrát formátu pro změnu světového. Jako svou „testovací“ zastávku si zvolil Barumku Dani Sordo z Hyundai Motorsport týmu WRC. Přesedl tentokrát do vozu kategorie R5 a bojoval o příčky nejvyšší. To se mu nakonec povedlo, když dokázal dojet celkově na třetím místě. A teď k celkovému bilancování – byl to náročný ročník. Ani nepřízeň počasí ale většinu z nás, nadšenců, neodradí. Údajně na 200 tisíc diváků dorazilo letos ke sledování tratí Barum Czech Rally. Klobouk dolů tak letos nejen pořadatelům, ale také všem, co nezklamali a přijeli do Zlína, a to závodníkům i nám divákům.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.