Range Rover Evoque: moderní SUV do města i do terénu

Range Rover Evoque: moderní SUV do města i do terénu

SUV Range Rover Evoque se téměř ihned po svém uvedení na trh v roce 2011 stalo ikonou segmentu. Natolik zaujal svým designem, že jej lidé kupovali hlavně proto, jak vypadá. Velikostí se řadí do segmentu kompaktních SUV stejně jako konkurenti třeba BMW X1, Mercedes GLA či Volvo XC40. Pěkně popořadě se podíváme, jak si na tom stojí druhá generace tohoto úspěšného modelu. Je to auto do města či do terénu? Čím nás potěší či naopak?

 

Moderní technologie kam oko dohlédne…

Nový Evoque je od střechy až po kola prošpikován moderními vychytávkami. Počínaje vnitřním zpětným zrcátkem, které není úplně zrcátkem nebo 2 dotykovými displeji či dotykovým ovládáním audia na volantu. Jak je to s užitečností těchto vychytávek? Vnitřní zpětné zrcátko lze stisknutím tlačítka přeměnit v mini displej, který promítá to, co se děje za vozidlem. Zdrojem je malinká kamera umístěná ve střešní ploutvičce antény. Fajn věcička, když máte něco většího v kufru. Asi se s ní budeme setkávat častěji a třeba i u vnějších zpětných zrcátek. Možná taky napadne konstruktéry umístit malou kameru nad zadní sedadla, aby bylo touto technologií možné sledovat dění ve druhé řadě. Ptáte-li se proč, odpověď je jednoduchá. Jen si vzpomeňte, co všechno jste jako děti dělali v dětských sedačkách a kolik nehod se stalo, když se rodič a řidič v jedné osobě ohlédl co se děje vzadu… Asi běžnou vychytávkou je dnes v tomto segmentu kompletní digitální palubní štít. Nutno podotknout, že Evoque jako první nabídl mapu navigace přes celý profil palubní desky. Samozřejmě nechybí promítání základních informací o jízdě na čelní sklo ve výhledu řidiče (přes head-up displej). V terénu pak můžete prostřednictvím displeje vytvořit jakýsi virtuální pohled skrz celé auto. To může hodně pomoci ve chvíli, kdy se vyhýbáte ostrému kameni, pařezu nebo jen potřebujete jet přesně ve vyjetých kolejích. S dalšími vychytávkami už tolik nesouzním. Asi jsem staromilec a konzervativec, ale obyčejné tlačítko vyhřívání sedačky nebo vnitřní cirkulace vzduchu je podle mého do dnes nepřekonáno. V Evoque musíte nejprve najít správnou záložku a pak teprve můžete ovládat to, co potřebujete. Taktéž ovládání hlasitosti a dalších funkcí na volantu je dotykové. Efektní, ale málo pohodlné, tedy podle mého soudu. A když jsme u volantu, tak ten mi do ruky nepadl. Věnec volantu mi přišel docela subtilní a spíše jsem očekával hutný věnec dobře padnoucí do ruky. Příjemný byl naopak poslech audia ze systému MERIDIAN. Celkem 12 reproduktorů o výkonu 380 W a dvoukanálový subwoofer poskytují nevšední hudební zážitek, a může to být Mozart nebo Iron Maiden.

 

Design: po vzoru větších sourozenců k líbivosti

Líbivým designem si už první generace získala mnoho zákazníků a obdivovatelů. Druhá generace vychází právě z tohoto základu a navíc si bere inspiraci z nedávno uvedeného VELARu. Novinka se od předchůdce rozměrově příliš neliší. Zásadní změnou je tak o 21 mm větší rozvor a o 14 mm celková výška. O 16 litrů se zvětšil i zavazadelník. Ovšem tyto hodnoty okem téměř nepostřehnete. Začněme popořádku, robustní maska s o něco užšími světly, než měla předchozí generace, dává autu nezaměnitelný výraz. Drsný, ale zároveň elegantní. Světla samozřejmě pracují s maticovou LED technologií, což je u luxusní značky očekáváno. Boční linie se mírně svažuje k zádi a podtrhuje tak sportovního ducha. Pro mě je to ze předu zápasník a z boku atlet. Moderně jsou řešeny kliky, které jsou zapuštěny a vyjíždí / zajíždí podle potřeby. Snad kvůli aerodynamice, ale spíš na efekt. Při odemčení se vysunou a po rozjetí zase splynou s karoserií. Zadní světla opět plynule přecházejí do zadního blatníku a vytváří pěknou designovou linii zádě. Ani prostor uvnitř se oproti první generaci moc nezměnil. Ačkoli konstruktéři natáhli o více jak 2 centimetry rozvor, sezení vzadu je pro urostlejší jedince poněkud méně pohodlné, i tak jde ale o jisté zlepšení. Asi tou nejzásadnější změnou uvnitř je však větší a lépe dostupnější kufr.

Prostor uvnitř: jen drobná zlepšení…

Asi nemá moc smysl popisovat vyšší posez a dobrý rozhled, ačkoli jsou A sloupky poněkud robustnější a pro dobrý výhled do křižovatky je potřeba se trochu nahnout. Pohled dozadu je ztížen relativně malým oknem. Jinak je místa vpředu dostatek, ale vzadu už to tak slavné není. Konstruktéři sice natáhli o více jak 2 cm rozvor, ale prostoru na zadních sedačkách se tato pozitivní změna dotkla jen omezeně. Navíc díky snižující se zádi je trochu méně místa na hlavu. Oproti minulé generaci narostl kufr, a to o 16 litrů na celkových 591 l, takže se tam víkendový nákup nebo i výbava na dovolenou pohodlně vejde. Pod podlahovým víkem zavazadelníku je ještě malý úložný prostor pro povinnou výbavu a sadu na opravu pneumatik. Rezervu tady nehledejte. Pocit luxusu na vás bude uvnitř dýchat odevšad. Kombinace bílé a tmavé kůže na sedačkách, palubní deska taktéž ve světlé kůži a stejně tak výplně dveří. Vše umocňuje technicky pojatý středový panel s dvěma dotykovými obrazovkami. Horní displej pro ovládání navigace, rádia či telefonu a ten spodní, jak jsem již v úvodu psal, pro ovládání auta jako takového. No a nad tím vším panoramatická střecha.

Jak se s ním jezdí?

Díky kompaktnosti máte pocit, jako v relativně běžném menším autě, což v městském provozu určitě přijde vhod. Totéž lze říci i o parkování. Motor běží tiše a kultivovaně a společně s devítistupňovou převodovkou funguje perfektně. Obecně jsem měl obavy právě z „vícestupňové“ převodovky (rozuměj více než dnes osvědčených 8 stupňů), protože má poslední zkušenost byla taková, že auto řadilo co půl minuty nahoru nebo dolu. Tady je ale vše vyladěno. Pod kapotou námi testovaného Evoque šlapala oturbená zážehová jednotka o objemu dnes takřka vrcholných dvou litrů. Na zádi konkrétně naší verze se nesla nápis „P250“, který označuje prostřední benzínovou variantu. Dnes už možná ani nepřekvapí, že všechny motorizace (výkonového spektra 150 až 300 koní) spoléhají na takřka stejný objem, i diesely i benzíny patří do kubatury dvoulitrů. Vzhledem k této skutečnosti základní benzín o výkonu 200 koní vcelku mile překvapí (viz. naše první seznámení s novým Evoquem), pocitově však přídavek v podobě 50 koní naší specifikace příliš znát není a na celkových 250 už zas tak milým překvapením není. Daní je totiž i vyšší hmotnost (1893 kg) způsobená mimo jiné vyšší stavbou karoserie SUV, zakomponováním vyspělého systému pohonu všech kol nebo mnoha luxusními prvky výbavy, které k prémiové automobilce prostě patří. 250 koní vs. 1,9 tuny už zhruba odpovídají danému projevu auta, byť prudší akcelerace není jeho zrovna nejoblíbenější disciplína. Motor naopak překvapí svou kultivovaností a skvělou pružností v nižších otáčkách, maximální točivý moment (365 Nm) je totiž k dispozici v širokém spektru otáček od 1300 po 4500, a to mimo jiné i díky standardně dodávanému mild-hybridnímu systému MHEV. Dokud navíc jedete s Evoquem „rozumně“, čili tak, jak se zřejmě s luxusním a komfortním SUV jezdit bude v 90 % času, nepotrápí příliš ani vaši peněženku vysokými provozními náklady. My jsme se se spotřebou ustálili na hranici 9 l/100 km, což sice není v technických datech slibovaných 7,9 l/100 km, ale i tak nejde na tak velké auto se čtyřkolkou o nijak tragickou hodnotu. V tomto směru navíc potěší i zmiňovaná devítistupňová převodovka, jež má za následek poměrně nízkých zhruba dva tisíce otáček při dálniční stotřicítce. To se u dvoulitrového benzínu vidí opravdu jen málokdy.

Asi nikdo moc nepočítá, že by s tímhle autem projížděl terén nebo snad brodil řeku, ale Evoque to zvládne levou zadní. Vždyť má DNA výrobce terénních vozů. My jsme vyzkoušeli pouze lehký terén. Na šotolinové silničce si tlumiče s nerovnostmi poradily na výbornou a jízdní komfort zůstal téměř jako na asfaltu, a to i přestože byl náš Evoque obut na můj vkus až na obřích 21“ kolech. No a kdo by se odvážil k něčemu drsnějšímu, tak může zkusit třeba nějaký potok. Výrobce uvádí brodivost až 60 cm, což je o 10 cm více než u předchozí generace.

 

Evoque je všestranným parťákem: umí překvapit a bude příjemným společníkem, není ale pro každého

Jak již bylo řečeno, auto potkáte spíše na parkovišti před hypermarketem než na šotolinové silnici, ale zvládne bez problému obojí. Nabídne ale zároveň vysokou míru pohodlí na delších cestách, takže jej můžeme klidně zařadit spíše mezi městská SUV nebo chcete-li crossovery. Rozhodně mě Evoque potěšil. Designem, za kterým se ohlédne mnoho lidí. Luxusem uvnitř i zvenku, technickými vychytávkami a v neposlední řadě jízdními vlastnostmi, které spojují vlastnosti městského auta a offroadu. Předchozí generace vlastně nebyla vůbec špatná, byť pár nedostatky trpěla, některé motorizace byly doslova rozežrané a karoserie typu „SUV-kupé“ a cabrio vzbuzovaly spíše rozruch než velký prodejní úspěch. Novou verzi bych tak označil spíše za významnou evoluci dobrým směrem než-li revoluci. A dle mého názoru je to jedině dobře. Týden s novým Evoquem se mi velmi líbil a nabídku dalšího takového bych zajisté neodmítl.

 

David Bitner

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..