Rally Hustopeče 2018: oblíbená soutěž letos v černém

Rally Hustopeče 2018: oblíbená soutěž letos v černém

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Do Hustopečí se těším každý rok snad úplně nejradši. Atmosféra snad i díky vinicím a malebné jihomoravské krajině je vždy vskutku výjimečná. I u jezdců bývá tento ve středu šampionátu ležící podnik spíše oblíbenou zastávkou. Charakter soutěže, na které se často střídají úseky s kvalitním asfaltem a naopak ty na čisté šotolině a třeba i dlouhé rovinky s ostrými zatáčkami, z ní dělá sice poměrně těžkou zkoušku pro posádky, ale i atraktivní podívanou pro diváky. Ne nadarmo mohu tvrdit, že jsem se zde loni podruhé narodil. O tom ale nyní (letos) pomlčme a vraťme se na tratě, kde se odehrává to nejdůležitější. Jen zdůrazním, že jsem se na rally opravdu těšil. Líbí se mi formát, atmosféra, rozmístění zkoušek… Tak proč tedy ten nadpis? Co se dělo na tratích letošní rally mezi vinicemi? Kdo nebo co skončil/skončilo a s jakými pocity odjíždíme zpět do Prahy?

 

První očekávání: jak jinak než velké.

127 přihlášených posádek zní více než slibně. Pak přidám ještě 20 R5 a po dvou S2000 a WRCů a je nám jasno, že dneska to nebude pouze o prvních pěti. Čísla ale nejsou vším. Svou roli hraje i obtížný, byť velmi atraktivní formát soutěže. Mě osobně se líbí i harmonogram. V pátek startujeme první rychlostní zkouškou lehce před sedmou hodinou večerní, končíme hluboko v noci a ráno opět začínáme vcleku rozumně okolo desáté. Jo  konec soutěže je (už) před třetí hodinou v sobotu. To vše nám dává prostor věnovat se taky chvilku něčemu jinému než rally. I my jsme tentokrát tak trochu v roli diváku, nikoliv jen pracujícími přihlížejícími. Pro mě konkrétně to platí o to víc, že jsem dostal na povel jedno tak trochu zvláštní auto. O tom ale až třeba někdy příště.

 

Start z Prahy: tohle by měl být klidný víkend

Nepodaří se nám často, že bychom mohli na závody vyjíždět už během pátečního dopoledne. Hustopeče jsou ale pro mě takovou srdcovkou, že mi to prostě stálo za velké snažení, abych pro jednou mohl vyjet dříve. Čeká mě ještě jedna milá zastávka v Litomyšli na motokárách, to už ale opět trochu odbočuji. Každopádně mám dobře našlápnuto a vypadá to, že je, na co se těšit. První zastávkou je pro mě servisní zóna, která je ve směru od Brna umístěn (už tradičně) kousek za městem. Žádný větší zádrhel mě ale ani v centru maloměsta nečeká. Pak v rámci další tradice přichází čas na startovní rampu, což je pro nás mimochodem také tak trochu unikát. Většinou nás zajímá spíše dění na trati než to „formální“ někde v centru. A v tom tkví velká výhoda a výjimečnost této soutěže. Všechno máte totiž na dosah. Troufl bych si tvrdit, že vzít mapu, zapíchnout kružítko do centra Hustopečí a udělat kružnici o poloměru 10, max. 15km, měli byste zhruba rozpětí všech rychlostek. Když si vzpomenu na některé 40 km přesuny u konkurence, tak tohle opravdu nemá obdoby.

 

A teď konečně na tratě…

Nejvíce se samozřejmě my, a tuším, že i vy, těšíme na sledování průběhu. Je pátek večer a já už netrpělivě čekám na příjezd fabrické trikolóry v podání posádky Honzy Kopeckého a Pavla Dreslera. Dá se říci, že boj o příčku nejvyšší, byť je pořád vcelku vzdálený, letos probíhá právě mezi touto posádkou a dotahujícím Vencou Pechem na Fiestě R5 poslední specifikace. Pak ale přijde pár hodin před startem rána v podobě odhlášení právě této posádky z důvodu závady na motoru. Tak to tentokrát, ještě před startem, začíná vypadat na poměrně poklidnou jízdu posádky č. 1. Na druhou stranu je první jejich průjezd při nejmenším hodně efektní. A pak přichází zajímavé překvapení. Nebojte, nemám na mysli tu časovou „díru“, ve které nám na startu chybí Pech. Kupodivu jako by se absence právě tohoto jezdce ve startovním poli promítla více na zbytek závodníku více než na prvního. Čekal bych snad opak, rivalitu a velkou soutěživost mezi řekněme alespoň první pětkou. O to zajímavější je jejich projev na trati, že se ve skupince zmiňovaných startujících na špičce startovního pole i cizinci jako je Martin Kočí (na skoro-tovární Fabii R5 v barvách Škoda Motorsport SK) nebo Grzegorz Grzyb (na poslední Fiestě R5) nebo Jaroslav Melichárek (taktéž s Fiestou R5), nechybí ani tradiční jména jako Jan Černý, Martin Vlček, Jaromír Tarabus nebo třeba i Jan Dohnal (tehdy ještě s krásným Focusem WRC)…

 

Konec prvního dne: krása RZ mezi vinicemi a smutný závěr…

Už jsme si tak nějak vysvětlili, že rozdíl mezi špičkou v podobě fabrického týmu (a hlavně Honzy Kopeckého) a zbytkem pole byl tentokrát opravdu markantní. To ale ještě není důvod ke smutnění. Je totiž fakt, že R5ky rozhodně jedou a pokud tam neposadíte někoho podobně zkušeného třeba jako jsem já, bude to vždycky podívaná. Jestliže jsme zmínili, že mezi přihlášenými posádkami bylo 24 sedlajících nejvyšší specifikace (R5, WRC a S2000), v cíli se objevila jen patnátctka z nich, tedy nějakých 60%. Pak bych mohl začít výčtem těch, kteří nedojeli. Přijdeme ale na jedno jméno, které zabolí asi skoro každého fanouška rally. Václav Kopáček, nadějný to jezdec, bohužel havaroval v předposlední zkoušce prvního dne. Nebylo to sice tragické, na autě ale dost šrámů je a žebra řidiče se také budou chvilku zotavovat. Neočekává se, že by tento mladý nadšenec a talent našel během této sezóny dostatek financí na další starty. Auto bylo totiž pronajaté a škodu bude třeba uhradit.

 

Druhý den: slunný a nadějný start, o to napjatější konec

S únavou jsem ulehal hluboce v noci z pátku na sobotu do mé “provizorní” postele v novinářském Peugeotu Traveller. Když se ráno probouzím, vnitřně se cítím jako v takovém malém snu. Jsem totiž někde uprostřed Jižní Moravy, v krásné krajině, na hlavu mi svítí slunce a za chvilku se probouzí i celý český rally svět do druhé poloviny letošní sezóny. Ano, přesně teď se láme Mistrovství České Republiky v závodech rally. Těším se jak malý kluk. Vyrážíme na dnešní první zkoušku a nejsem zklamán. Vlastně ano, jedno překvapení přichází. Vůbec poprvé mimo jezdce s prioritou dostává celá první třicítka dvouminutové odstupy. Vysvětlení je jednoduché – po minutě není vzhledem k prašnosti mezi vinicemi pořádně vidět. Prostoje jsou dlouhé. O to víc se těším na druhé místo, které snad už nebude tolik divácké a my uvidíme o něco více. Stále se ale potvrzuje tempo továrny. Tady jedou opravdu pekelně. Ostatní jako kdyby snad jeli jen na jistotu – s Honzou Kopeckým se přeci nebude závodit nebo? Tak, jak už bývá zvykem, i v Hustopečích i druhý den se jedou tři tratě ve dvou opakováních (před a po obědě). Když odjíždíme z RZ s pořadovým číslem 8 (předposlední před obědovým servisem), přichází smutná zpráva. Troufám si říci, že dokonce ta prozatím nejsmutnější v této sezóně. V sms zprávě stojí “auto je na popel”. A nebudete věřit, které. Vy už to asi víte, ale já tomu doteď asi nevěřím. Když vám shoří Fabie R5 a máte dostatek peněz, prostě jdete, objednáte novou a za pár měsíců jí máte doma. V případě 10 (teď už téměř 12) let starého Focuse WRC, který jezdil v továrním týmu, už se vám ale nikdy v životě něco takového nepovede získat. Honza Dohnal, jeden řekněme z pěti (max. deseti) nejlepších jezdců současnosti byl nucen na RZ 9 odstavit po neúspěšném přeřazení svůj Focus WRC a zhruba pět minut koukal na to, jak mu postupně mizí před očima. Upřímná soustrast teď ještě jednou dodatečně i od nás.

 

Tentokrát domů (jen) se smutkem…

K závěru asi není potřeba se rozepisovat. Jsem rád, že Hustopeče máme a že si drží svou tradici. Že máme na co koukat a že nás nečekají mnohdy několik desítek dlouhé přejezdy. Zkuste si ale projít sobotním servisem po tom, co vypadnou dva skvělí lidé. Potom, co máte téměř jistotu, že ani jeden z nich letos už na “velkém mistráku” nenastoupí. Takové ticho jsem v servisní zóně ještě nezažil. Všichni si jen potichu ukazovali fotky a někteří nad nimi dokonce plakali. Snad jsem byl i mezi nimi. Čekaly nás sice ještě dvě další zkoušky, já už se ale netěšil a myslel furt jen na Focuse, Honzu Dohnala a Michala Ernsta. Nejde snad ani jen o to, kolik peněz (někteří hovoří i o částce přes 10 milionů Kč), ale o tu výjimečnost, které už nikdy nikdo u tohohle auta nedosáhne. Mluvilo se o tom, že Honza Dohnal letos ještě jednou přiveze tovární Fiestu WRC, teď je ale vzhledem k financím tahle možnost téměř v nedohlednu. Bezmoc. Jinak bych to nenazval. A tímto emotivním závěrem si dnes dovolím skončit. Ano, vyhrál s přehledem Honza Kopecký. Z jeho vítězství se ale po odstoupení Vendy Kopáčka a Honzy Dohnala (a jeho Focusu) nelze radovat. Tímto se továrnímu týmu veřejně omlouvám.

 

Jan Novotný

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..