Peugeot Traveller – Společník na dlouhé cesty

Peugeot Traveller – Společník na dlouhé cesty

Snad každá z automobilek má v portfoliu užitkových vozů také osobní verzi. Od běžných 8 – 9 místných minibusů, jako je třeba Renault Traffic, až po velmi luxusní provedení MB VIANO je poměrně dlouhá cesta. Etalonem v tomto segmentu je ale bezesporu VW Multivan a do této rodiny míří nyní i koncern PSA. V našem případě jde o Peugeot Traveller, který minimálně po stránce ambicí má rozhodně nabito. Dokáže však konkurovat o hodně dražšímu vrcholu a jak se v něm opravdu posádka cítí?

 

Dlouhé cesty nebo aktivní život?

Auta v tomto segmentu si oblíbili v poslední době lidé, kteří tráví svůj čas aktivně. Kombinace pohodlí a ovladatelnosti osobního auta a prostoru užitkového vozu dává aktivnímu způsobu života nový rozměr. Traveller nabízí nejen prostor, ale i luxus a rozhodně míří vysoko. To jsme ostatně řekli už v úvodu. U jízdních vlastností ale ještě chvilku zůstanu. Samozřejmě asi nelze od osobní verze dodávky očekávat průjezdy oblíbených zatáček ve stylu nejednoho dobrého sportovního sedanu. Na druhou stranu právě chování vozu na silnici dělí většinu řekněme pokusů automobilek v této třídě od Multivanu. Na jednu stranu je asi zapotřebí mít komfortní odpružení, které bude příkladně tlumit každou nerovnost a na straně druhé by mělo ideální vozidlo být správně tuhé, vyrovnané a zbytečně výrazně se nenaklánět. To vše ve větší míře splňuje i náš Traveller, přidává však i něco navíc? Minimálně atraktivní a neokoukaný design by tu byl. Technologicky možná třeba šestistupňový automat za koncernovým DSGéčkem lehce zaostává, ale jeho naladění je snad vskutku nejlepší, jaké PSA nabízí. Mimochodem u převodovky je poměrně netradičně řešen volič jízdních režimů – otočným ovladačem na středovém panelu. Nemluvil jsem náhodou před chvílí o nevšedním stylu? Mě osobně vyhovoval i motor, i když výkonově bych mu 180 koní rozhodně netipoval. Spotřeba pohybující se mezi 6,5 a 8l/100km v závislosti na jízdním stylu je pak na vcelku dobré úrovni. Nelze ji ale hodnotit jako vynikající. Dieselový dvoulitr se sto osmdesáti koňmi pod kapotou dává i takto velkému autu ale velmi svižný zátah a pružnost. Pochválit musím podvozek, který ladně překonával nerovnosti, a jízda byla velmi komfortní. Očekával jsem spíše tvrdší podvozek užitkového pracanta. Erogonomii nelze moc vytknout, snad jen méně intuitivní ovládání tempomatu a již zmíněný přepínač automatické převodovky. Příjemnou věcí je taktéž Head-Up display. Díky tomu všemu, si dokážu představit, jak naložím partu přátel a vyrazím třeba do Itálie na lyže nebo v létě k moři třeba na Korsiku.

 

FIRST CLASS

Přesně to, co v první třídě očekáváme – kožené sedačky, elektricky ovládané boční dveře, samozřejmě vlevo i vpravo. Nezbytnou potřebou je dvouzónová klimatizace vpředu a také přídavná klimatizace vzadu a jako třešnička na dortu působí panoramatické střešní okno. Tento luxus má ale několik vad na kráse. Sedačky jsou samozřejmě vyhřívané, ale účinek vyhřívání nabíhá velmi pomalu, a to jsme auto měli v testu na přelomu listopadu a prosince, kdy se teploty ještě nedostávaly pod bod mrazu. Příjemnou věcí a téměř samozřejmostí pro tento typ výbavy by byl vyhřívaný volant, ale bohužel ten zde nenajdeme. Naopak k hýčkání přispěje další velice nadstandardní a v dané třídě poměrně nevídaný prvek – masážní přední sedadla, jejichž funkčnost považuji za jednu z těch lepších, ve kterých jsem kdy seděl. K elektricky ovládaným bočním posuvným dveřím jsem očekával totéž i pro zadní výklopné dveře. Vzhledem k jejich velikosti může být manipulace s nimi, zejména pro něžnější část naší populace poněkud obtížná. Škoda těchto pár drobností. Když si ale vzpomenu na kterýkoliv svůj výlet nebo ještě lépe na snahu hrát si na „školní autobus“, vidím poměrně úspěšné cesty s dokonaným cílem. V každém případě si nikdo z mých cestujících nestěžoval a naopak byl překvapen kvalitou zpracování a vůbec auta jako celku. Často jsem si užíval uznalé pohledy kolemjdoucích ve stylu „Tohle bych od Peugeotu nečekal.“ nebo „Co to je? Opravdu Peugeot?“

 

Opravdový společník na dlouhé cesty.

Jak už jsem naznačil v několika předešlých kapitolách, nejde přeci jen o krátké přesuny po městě. Stačí se jen trochu více zahledět do ceníku, kde (jako obvykle v této třídě) nenajdeme žádný benzínový motor. To představuje jen malý ale podstatný náznak, že krátké městské vzdálenosti nejsou tím úplně pravým ořechovým. Na zmíněnou Korsiku jsme sice ani neměli možnost vyrazit, tak se pojďme alespoň na chvilku ponořit do naší fantazie. V té budu nejdříve přemýšlet o pohodlí pro řidiče. Bederní opěrka samozřejmě nemůže chybět, tak snad by asi neměl být žádný problém ujet 1000km? V zásadě mi může úsměv na tváři vzít snad jen pro užitkové vozy poměrně dosti standardní posez za volantem, který bych nazval jako „na židli“. Na krátkých vzdálenostech mi typ sezení nevadil, ale upřímně nevím nevím, jak by vypadalo 10 hodin sezení nebo spíše jak bych vypadal já. Ostatním cestujícím se dostává asi poněkud většího komfortu. Vlastní okruhy klimatizace, vlastní okénka, kožené čalounění a dostatek prostoru všemi směry, to jsou atributy, které je schopen Traveller v naší osmimístné specifikaci nabídnout. Z celého prostoru bych si tak asi vybral místo spolujezdce nebo druhou řadu, ve které mají všichni cestující zhruba stejné možnosti do šířky, výšky i v podélném směru. Když bych měl svůj malý sen shrnout, tak na Korsiku přijíždí za zhruba 11 hodin v jednom autě celkem 8 poměrně spokojených cestujících s jízdenkou o ceně max. 350Kč (bez započtení mýtného). Za tu cenu bychom tam snad nedojeli ani stopem, a to musím uznat, že jde o hodně luxusní variantu!

 

First class, přítel na cesty, slušná hračka a.? Snad opravdu vhodný konkurent pro etalon třídy?

Pokud bych vedle sebe měl postavit dva automobily, na jedné straně by byl Multivan nebo Viano a na straně druhé právě Traveller. Vítězem jsou stále o určitou přidanou hodnotu právě první dva zmíněné, bez pochyb je ale právě Traveller modelem, jež se jim přiblížil za poslední roky nejvíce. Teď se pojďme ale podívat i na cenu. Ta hraje výrazně do karet Francouzům. Dobře, stále si kupujete „jen“ Peugeot, ale nejde přeci jen o značku. Navíc dneska už není snad ostuda mít auto se lvem ve znaku ne? Rozdíl ceny je pak ale opravdu hodně propastný. Je už jen na vás, jak vysoké hodnotící kritérium udělíte cenové hladině či jiným prvkům. Je pravda, že čtyřkolku od Peugeotu stále nedostanete, dvouspojku také ne a některé luxusní prvky zde budou chybět. Takovým jedním výsměchem za všechny je aktivní tempomat. Ano, opravdu aktivní nikoliv adaptivní. V praxi za vás tak auto „brzdí“ podle vpředu jedoucího vozu pouze motorem, jak prosté! To vše jsou ale pouze porodní bolesti, které třeba automobilka časem odladí. A třeba ne. Někomu vadit nebudou a upřímně, já bych hodně dlouho zvažoval příplatek za onen dlouho diskutovaný etalon.

 

David Bitner

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.