Ojetý Citroën C2 VTR a VTS: nakopnutá mičuda

Ojetý Citroën C2 VTR a VTS: nakopnutá mičuda

Citroën C2 svým tvarem karoserie připomíná nakopnutý míč, ve správném odstínu laku pak spíše nakopnutý tenisák. Na tom by nebylo nic tak špatného, kdyby se podle toho kolikrát nechoval i za jízdy. Z hlediska spolehlivosti to také žádné terno není.

 

Pocity na palubě

Model C2 francouzské automobilky Citroën vyjel i ve sportovněji střižených variantách VTR a VTS. Zejména nejsilnější z nich není na trhu ojetých vozů tak často k vidění, přesto se s ní setkat můžete. Vzhledem k hmotnosti a rozměrům vozu slibují silnější motorizace rychlé svezení a po této stránce určitě nezklamou. Dalo by se říci, že svezení to může být doslova divoké, jen abyste jej až takto divoké pokaždé chtěli…

Krátký rozvor totiž znamená téměř čtvercové rozestavění kol a z tohoto důvodu je směrová stabilita při dobrzďování před zatáčkou velice bídná. Při ostrých brzdách sebou auto šije a smýká. Zkrátka jakmile to někde přeženete, užijete si adrenalinu až po střechu, protože se auto začne chovat nevyzpytatelně jako nakopnutý tenisák. Jediným řešením je nakrátko přerušovat brzdění, aby vůz opět chytil směr. Bezproblémová není ani uskákaná zadní náprava, stačí menší hrbol na vozovce a zadek vozu odskakuje. Na kvalitním asfaltu se „cé-dvojka“ cítí výrazně lépe.

Lépe se pak cítí i posádka, pro níž je nachystaný čtyřmístný interiér. Prostornost není vzhledem ke vnějším rozměrům vyloženě zlá, ale roztahovat se zde určitě nebudete. Potěší ale dobře tvarovaná sedadla se zdařilým bočním vedením těla a designově vydařená palubní deska. Zavazadelník o objemu 165 litrů vystačí tak na nevelký nákup. Přístup do něj je řešen odklopením zadního skal a samostatně výklopnou zadní stěnou. V případě posunu zadních sedadel se zavazadlový prostor zvětší na příznivějších 225 litrů, prostornost na zadních sedačkách tím ale definitivně vezme za své.

 

Jak šel čas

Líbivá „cé-dvojka“ se dostala na trh ve sportovněji střižené variantě VTR hned při uvedení modelu v roce 2003. Ostřejší provedení VTS, jediné u něhož časem hodnota nejspíš poroste, přišlo v roce 2005. C2 VTS pohání atmosférický čtyřválec 1.6 16V o výkonu 90 či 92 kW (122 nebo 125 koní), který s malým a lehkým automobilem umí pořádně zacvičit. Velice dobrou zprávou je, že se dodával s manuální převodovkou, protože robotizovaná převodovka SensoDrive je doslova neštěstí. Zásadní rozdíl proti verzi VTR představuje také jiná elektronika motoru a upravené vačky – právě tyto změny mají na svědomí nárůst výkonu a změnu charakteristiky pohonné jednotky.

Citroën C2 VTR byl uveden nejprve se zážehovou šestnáctistovkou o výkonu 80 kW (109 koní), což je v takto malém vozidle dost pro pořádně svižné svezení. Motor byl ale kombinován výhradně s robotizovanou převodovkou SensoDrive, která svým laxním řazením a váhavostí podstatnou část emocí a řidičského prožitku zcela zabije. Nemluvě o vyhlášené nespolehlivost této převodovky. Po faceliftu v roce 2005 dostalo „vé-té-erko“ i menší benzinový čtyřválec 1.4 16V o výkonu 65 kW (88 koní). To lze označit za dostačující, ale ne ohromující. Výhodou této verze je tak jen manuální řazení.

 

Na co si dát pozor?

„Pokud zvolíte automobil s robotizovanou převodovkou SensoDrive, dobře prověřte její funkčnost. Patří totiž mezi slabší články tohoto automobilu,“ varuje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. I pokud je tato převodovka v dobrém stavu, řadí velice váhavě a dlouho. Při rozjezdu v kopci tak snadno můžete zacouvat i více jak o metr, než převodovka dá kvalt. Proto je lepší se vozidlům s touto převodovkou vyhnout a vsadit na klasický manuál, s nímž potíže nejsou.

„Známý problém představují praskající silentbloky zavěšení motoru a výjimkou nejsou ani vůle na přední nápravě, která má kratší životnost,“ pokračuje ve výčtu možných potíží zástupce AAA AUTO. Objevují se také poruchy palivového čerpadla nebo alternátoru, vyloučit nelze ani závady elektroniky. Častěji se můžete setkat třeba se svítící kontrolkou airbagů z důvodu vadného konektoru. Nepříjemné bude také praskání žárovek v potkávacích světlometech. Pozornost si zaslouží také elektrická palubní výbava.

Výjimkou nejsou zvlněné brzdové kotouče nebo pískání brzd. „Zvýšenou pozornost vyžaduje také pohonná jednotka. Ověřte si, že dobře drží volnoběh za studena i po zahřátí i že se nepřehřívá. Důkladná zkušební jízda je bezpodmínečně nutná,“ radí Jindřich Topol z AAA AUTO. Pozor si dejte i na stav tlumičů, zejména zadní jsou někdy vyteklé. Nosič rezervního kola pod vozem je třeba občas rozhýbat a ideálně promazat, aby šel v případě potřeby spustit bez problémů.

 

Milan Jirouš

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..