Svezení s Peugeot Rifter: dodávka ve stylu „estéta“

Svezení s Peugeot Rifter: dodávka ve stylu „estéta“

Asi byste po přečtení nadpisu mohli kroutit hlavou, co že se to stalo, že se na podzim nebo dokonce spíše jen v září doslova roztrhl pytel s uváděním nových modelů na trh, a to ještě ke všemu skoro jen samých dodávek. Ti bystřejší z vás (a věřím, že jde o většinu) jistě už ví, že jde povětšinou o převlečené bratříčky a sestřičky. Co se osobních dodávek segmentu B1 týče, Peugeot Rifter je posledním zástupcem tria ze stáje koncernu PSA, který se nám, tuzemským novinářům, v září představil. Mou milou povinností je mimo jiné shrnout všechny své první dojmy s touto novinkou. Osobně jsem sotva týden před usednutím do nově pojmenovaného Peugeotu seděl v konkurenčním Opelu Combo. Tehdy jsem se rozepisoval hlavně o zásadní mezigenerační změně, jelikož starý model s tím novým neměl společného asi vůbec nic kromě loga na kapotě. Peugeot jako by nám chtěl dnes naznačit, že je tomu i v jeho případě podobně. Dlouho dobře známé a zaběhlé jméno, Partner, přenechal pouze užitkové verzi. Ta osobní dostala do vínku název nápadně se podobající frajerskému stylu řízení s užitím tzv. driftu. Že by tohle auto mělo být snad opravdu zábavné? My se podíváme především na vše nové, co si s sebou Rifter přiváží a zhodnotíme vše, co nás na první dobrou zaujme…

 

První dojem: pan estét jakožto nejestetičtější ze tří sourozenců

Asi se nesluší, abych svůj článek začínal srovnáním s nejbližšími konkurenty, pokud tedy myslím ty z vlastní stáje. Dovolte mi tak opravdu jen jednu myšlenku. Na rovinu se jednotlivé značky PSA určitě snažily své modely odlišit. Ruce sice vyloženě svázané neměly, nicméně základ prostě stejný zůstat musel. Zatímco však Berlingo a Combo své hlavní odlišnosti ukazují na designu exteriéru, Peugeot se vrhl i do vlastní koncepce interiéru. Rifter je totiž další z modelů značky, který se může pyšnit i-Cockpitem. Na přístrojovku tak už (ne)zvykle koukáte opět nad volantem nikoliv skrze něj. To ale není jediné, co vás zaujme na první dobrou. Opticky mi přijde nový Peugeot pěkně uhlazený, a to hlavně zepředu. Boční siluetou či pohledem zezadu mu totiž koncepci dodávky určitě neodpářete. Jak už jsem naznačil, veskrze pozitivních pocitů nabudete především po usednutí na palubu. Tradičně malý volant může sice u relativně velkého auta překvapit, ale mě určitě nevadí. Příjemná je i většina materiálů. Poměrně slušně vypadá i středový panel táhnoucí se od rádia až dozadu zhruba k úrovni sedadel. K němu mám jen jednu výtku. Tuto „luxusnější“ variantu získáte, pokud si objednáte elektronickou ruční brzdu. Pokud pro vás však není estetično na prvním místě, raději tak nečiňte. Mé pravé koleno (v případě pozice za volantem) totiž trpělo klaustrofóbií – rozhodně bych pro něj do šířky uvítal o něco více prostoru. Co se týče prostornosti, uvítáte však doslova mraky odkládacích prostorů napříč celým interiérem. Nechybí dvojitá schránka u spolujezdce či netradičně řešená odnímatelná kapsa zevnitř uchycená ke střeše kufru v případě příplatku za panoramatické okno.

 

Jízda: solidní základ, a to hlavně v dieselu

Byť je v dnešní době proti dieselům obecně zbrojeno, PSA je jeden z koncernů, který naftové motory doslova „nepovažuje za mrtvé“. Své opodstatnění má tato myšlenka o to více, že dnes mluvíme o autě v B1 segmentu. Myslím, že nikdo nepovažuje za typický kilometrový nájezd u takového auta 10 – 15 tisíc kilometrů. Teď ale zpět k věci. Stejně jako v případě benzínových verzí, i ty naftové tvoří jedna jediná jednotka (co se objemu týče), u níž můžete volit mezi třemi výkonovými variantami. My jsme si zcela příhodně pro první svezení vybrali střední variantu s pětistupňovým manuálem. Jelikož šlo o vůbec první auto, které jsem měl na dnešní akci řídit, upřímně jsem se docela těšil, podle čehož vypadala i samotná jízda. Prostě jsem měl na tebe, milý Riftere, chuť, a tak jsem ti dal trochu zabrat. O jízdních dojmech se už nemusím dlouze rozepisovat, naladění auta je totiž dosti podobné ne-li zcela shodné s tím, jaké mají sourozenci. Zatímco projev motoru je při nejmenším hodně vlažný (snad i kvůli pouhých pár najetým kilometrům = nezajeté auto), příjemně překvapí sebejistý podvozek se schopností dobrého tlumení nerovností. Nový diesel je alespoň ve variantách s pětistupněm poměrně líný v nižších otáčkách, slušný ve středním pásmu a naopak rychle uvadající u vrcholu. Jednoznačně, tedy alespoň z prvních dojmů, mohu doporučit příplatek za nejsilnější variantu. Dostanete totiž slušnou porci výkonu navíc, ale hlavně také lépe zpřevodovanou šestistupňovou skříň a větší rozsah otáček se solidním výkonem. I tak je ale chování auta vyvážené a na dodávku příjemné.

 

Závěrem? Není dodávka jako dodávka.

Už u Comba jsem si neodpustil hodnocení: „Tohle není úplně mým šálkem kávy.“ Za těch 14 dní se bohužel / bohudík nic nezměnilo. Na druhou stranu je z určitého pohledu Rifter poměrně civilním autem, které se chová na silnici velmi slušně. Nekoupíte si jej kvůli estetičnu, i když je za mě ze všech tří sourozenců nejvzhlednější. Praktická stránka, jež bude potenciální zájemce nejspíše hledat především, je zde na výbornou, a to je to hlavní. Potěší určitě i slušná spotřeba nové a vskutku tiché či klidné jednapětky. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že je nový Rifter zároveň i o podstatnou částku dražší než stájová konkurence, a to zřejmě díky vyšší základní výbavě, od základu dostupnému i-Cockpitu a dá se říci i většímu komfortu na palubě. Abych nezapomněl, užitková verze přicházející v závěsu, se bude jmenovat dle zvyklostí pořád Partner. O té ale až někdy jindy… Uvidíme, jak se těmhle dvěma bude dařit, my přejeme jen to nejlepší.

 

 

Lucie Přádová

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.