Offroadové překvapení s Dajbychem jako žádné jiné

Offroadové překvapení s Dajbychem jako žádné jiné

Píše se 13.11.2018, úterní podvečer, a já už si vypínám telefon i e-mail, abych si udělal příjemný večer u filmu. Najednou mi ale někdo volá. Na telefonu je kolega Honza Novotný. Říkám si, co by asi tak mohl chtít v tuto chvíli, kdy už jsem byl připraven vypnout. Honza mi chtěl pouze nabídnout možnost účasti na offroad dni v Plzni. Velmi nadšeně jsem mu odpověděl: „jasný jedu na 100%“ a děkoval jsem autobohům, že jsem ten telefon už dávno nevypnul. Přesuňme se tedy v čase – je čtvrtek 22.11. ráno a já pomalu mžourám očima v posteli nad otázkou, co že mě to vlastně čeká. Při nejmenším pár hodně zajímavých chvil a neméně zajímavých aut. Je to trochu jiný svět, ale i na něj se těším. Pokud i vy, zůstaňte pro příštích pár minut se mnou, protože i dnes to bude jízda, a to hned v několika pro smrtelníka zcela nedostupných vozech!

 

Odjezd z Prahy a příjezd na místo: očekávání stoupají

Onen osudný den jsem se už nemohl dočkat, a tak jsem byl na nohou o něco dříve. Cesta z Prahy do Plzně byla velmi příjemná, jedu v podstatě celou dobu po prázdné dálnici, což pro mě znamenalo jediné: zapnout tempomat a v klidu se dokutálet do sídla Autosalonu Dajbych. Na místě jsem půl hodiny předem a říkám si, že by mohl být připraven třeba nějaký program, než se dostaneme k testování. Na recepci mě osobně uvítal marketingový manažer společnosti, což velmi oceňuji. Uvedl mě do vyššího patra autosalonu, kde na mě čekal příjemný brunch, káva, džus a další pochoutky, však to znáte. No bohužel jsem se právě já najedl po cestě, tak jsem si dal jen kolu a posadil se. Mohu se tak po návratu s libostí smát na redakční kolegy, že jsem dnes neuctil novinářskou pověst „vyžírek“.

 

Povídání k autům a představení zajímavostí

Přesně ve 13:00 jsme začali drobnou rozpravou a informacemi k vozům. Přesuneme se tedy na auta. Prvním přítomným vozem byla Toyota Hilux TRD, poháněná čtyřlitrovým benzínovým motorem V6 s výkonem 232 koní. Dále nám byli představeni dva vojenští gepardi. LRPV a RDV Gepard, a to oba od Toyoty. LRPV znamená „Long Range Patrol Vehicle“ – „průzkumné vozidlo dlouhého dojezdu“. RDV pak představuje „Rapid Deployment Vehicle“ – „vozidlo rychlého nasazení“. Konkrétně uvnitř našich zástupců obou tříd byl uschován naftový motor o obsahu 4,5 litru V8 s výkonem 202 HP. Jejich hlavní rozdíl se projevil ve váze, a to skoro o 2 tuny (ve prospěch RDV). Pak jsme měli možnost otestovat i modernizovanou Toyotu Land Cruiser 76, dalšího adepta s benzínový čtyřlitrem tentokrát V6.

Jako poslední dva exempláře byly představeny elektromobily. Určitě z mých článku víte, jak moc tento alternativní pohon (ne)zastávám. Tady to bylo ale jiné. Možnost jsme dostali u Jaguaru I-Pace a Toyoty Electric Cruiser. No můžu říci, že jde v případě Toyoty o moc povedený pickup, který určitě půjde dobře na odbyt. Jaguar I-Pace – k tomu si s dovolením nechám celý malý odstavec. Za chvilku pochopíte proč.

 

Jaguar I-Pace, takhle to Tesla (bohužel) neumí

To je tak, když člověk, co nemá rád elektropohon se zkušenostmi za volantem Tesly přijde k nějakému elektromobilu. V tomto případě to ale nebylo tak, jak byste podle těchto očekávání čekali. Přijel I-Pace a já se jen ptal sám sebe: „tohle umělecký dílo nás nechají opravdu řídit?“. Ano musel jsem jej takto nazvat, protože vypadá fakt krásně. Můj první dojem po nastoupení byl jenom „wow“. S otevřenou pusou jsem koukal na vnitřek auta, který vyměnil z větší části plasty za dřevo. Opravdu měl v palubce dřevo, kůže byla pravá a všechny ostatní materiály byly opravdu luxusní. Ani v nejmenším nešlo o krásu pouze na první pohled, jak je tomu u Tesly. Tak jsem se po chvíli zeptal: „kolik to má koní a jaký je dojezd?“, na což mi bylo v řeči čísel jednoduše odpovězeno: 400 koní a 480 km dle WLTP. Teď ale k offroadu, Jaguaru samozřejmě dávám 10 z 10 bodů, dle mého názoru teď lepší elektromobil nenajdete.

 

Jízda na offroad polygonu autosalonu Dajbych: nezapomenutelný zážitek

Před autosalonem jsme naskákali do Toyoty Land Cruiser 76 a jeden z pořadatelů nás odvezl na polygon, který je v podstatě hned pod kopcem. Cestou nám ukázal, co to auto umí, a to dokonce i v brodu. Po příjezdu na místo u mě přišla obava a nastal čas otázek: „čím mám jet jako první, když jsem v životě offroad nejel?“. Výběr byl nakonec poměrně jasný, první jsem vyzkoušel Hilux, který byl v automatu. Koukal jsem na pneumatiky a říkám si, že určitě nepůjde o nějakou terénní verzi. Po nasednutí do kabiny mi pořadatel vysvětlil, že schválně nechali obuty silniční pneumatiky, abychom viděli, co to auto dokáže. Vyjeli jsme, za zatáčkou vidím, že je na celé dráze jenom bláto, bahno a voda. Přestával jsem věřit, že to vyjede, ale auto mě překvapilo. Úplně v klidu si vyjelo kopec a popralo se se všemi nástrahami. Jen u mě byl trošku problém, jelikož jsem si v půlce situací nebyl úplně jist. Zkušený lektor ale vždy dobře poradil. Vrátili jsme se na místo a já si šel „zamluvit“ RDV Geparda. Z toho už jsem měl opravdu strach – manuál, jen rámy, velké auto a nezkušenost řidiče v terénu, to se zdá být skoro smrtelnou kombinací. Bylo mi řečeno, že se mi bude řídit lépe jak Hilux, ať se jej nebojím a jdu na to. Sednul jsem si tedy a připravil se na jízdu, v jeho bratříčkovi LRPV Gepardovi byly i makety zbraně CZ 805 Bren, z kterého jsem párkrát střílel. Je to opravdu úžasná zbraň a ano u nás v redakci to jsou auta jen z 99% ne ze 100%. LRPV Geparda jsem řídit nechtěl, v těchto podmínkách řídit kolos, co má prakticky 6 metrů na délku a váhu okolo 3-4 tun bez nastrojení, to není nic pro mě. Zpět k RDV gepard. Zařazená redukce, takže rozjezd dávám krásně na „dvojku“. Ano, pánové měli pravdu, toto auto je paráda. Nejradši bych řekl, že je nejlepší, co jsem kdy v terénu řídil, ale i s tímto a následujícím to jsou dohromady celkem tři v mé praxi. Projeli jsme celý polygon, kde se nacházelo nejdřív prudké stoupání, zatáčka 90 stupňů doleva, poté prudké klesání, zatáčka o 90 stupňů, ale teď doprava, díra, do které zajelo a pak vyjelo celé auto, otočka o 180 stupňů, jízda s křížením náprav, klesání a cesta zpět. Zkrátka toho bylo hodně, kde bylo možné auta prověřit. Gepard získává jedničku s hvězdičkou, já to zvládl jako bych to jel po několikáté a auto? To vše zvládlo opravdu výborně. Od pořadatele jsem dokonce dostal pochvalu za pěknou jízdu. Jako poslední jsem usedl za volant modernizované Toyoty Land Cruiser 76 (vzhled zůstal, jak já říkám krásný a klasický), která byla teda na rozdíl od Geparda osazena čtyřlitrovým benzínem, ale jinak také manuál s redukcí. Stejný okruh a také velké překvapení, auto jelo jak z pohádky. Po tomto kousku jsme se vrátili zpět do autosalonu, kde na nás čekala na rozloučení dárková taška. Ne nebyla to taška s časopisem, nýbrž balení obsahující kovový model Land Roveru Defender, nějaké prospekty a papírový model opět Defenderu, který jsme si ovšem postavili doma. Rozloučil a poděkoval jsem pořadatelům za tuto úžasnou akci a vydal jsem se na cestu zpět domů.

 

Očekávání (ne)naplněna? Ne dnes byla naplněna až nad míru

Co jsem já očekával? Normální den, kdy se svezu pár poctivými SUV někde v terénu. Toto ale bylo něco opravdu jedinečného. Kdy jindy bych měl možnost vyzkoušet si Gepardy jako budoucí nástupce naší armády. Takové auto se vám do ruky nedostane každý den. Neočekával jsem, že bude I-Pace až taková, jak bych to jinak řekl než úžasná luxusní šelma, která u nás oficiálně dostává přezdívku „jaguár, ztvárněn jako umělecké dílo“. To všechno bylo pro mě velmi zajímavé a osobně bych se v budoucnu rád znovu účastnil a ještě si projel většinu zmíněných exemplářů. Tohle jsem opravdu nečekal…

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.