New Energies Rallye 2018: zábava s Ioniqem tak trochu jinak #2

New Energies Rallye 2018: zábava s Ioniqem tak trochu jinak #2

Jsme na konci prvního ostrého závodního dne ecorally Český Krumlov nebo možná spíše na začátku druhého, závěrečného dne. Vy už určitě dobře víte, o čem tyhle závody jsou. I v druhé etapě bude naším úkolem dojet ze startu do cíle bez jediného zaváhání, neztratit se, splnit všechny časové limity a hlavně co nejpřesněji dodržet stanovenou průměrnou rychlost na všech měřených úsecích RS. Mimochodem tohle vše se nám v prvním dnu dařilo téměř na jedničku. V jedné z RSek jsme dokonce zajeli čtvrtý celkový čas. Ambice jsou tak pro závěrečnou etapu snad ještě větší než tomu bylo na startu. Jak tedy dopadneme? A hlavně si pojďme, jelikož jsme už opravdu u konce, říci, co všechno jsme na tratích zažili, kolik zábavy jsme si užili a jaké mezi námi byly emoce. Bavilo nás to? Pojďme zpět na trať…

 

Start druhé etapy: vše v klidu. Jsme připraveni.

Asi bych vám neměl prozrazovat svou skvělou techniku, ale jelikož zcela dokonalá není, asi se nemusím moc zdráhat. Úspěchů jsme se dočkali přeci až na závěr předchozího dne, takže není důvod se nedržet nové, ale již osvědčené taktiky. Možná byste se mi i smáli, ale pro co nejlepší výsledek jsem si dokonce udělal hodně promakanou tabulku v excelu. Myšlenka je jednoduchá – ke každé odbočce v itineráři jsem si v rámci RS přidělil čas, ve kterém jsme se přesně měli na místě nacházet. Zní to logicky a poměrně přesně. Čáru přes rozpočet vám však může udělat velká vzdálenost mezi jednotlivými záchytnými body. Na to přicházím až po vydání předběžných výsledků dopolední části. Mé nadšení lehce pomíjí. Nevzdávám se ale. Máme za sebou dva a půl krásných dní a ještě jednu část před sebou. Nacházíme se na Lipně, kde je pro nás připraven opět i doprovodný program, kterým můžeme „zabít“ čas určený pro dobíjení našich ekovozů. My samozřejmě neleníme a připravujeme další výstupy a reportáže pro vás. Pak se necháváme zlákat a ještě vyšplháme nahoru po stezce korunami stromů. To jen opravdu skvěle dotváří atmosféru celé soutěže. Je přátelská, i když soutěživá, za to pořád opravdu zábavná. Až zde na mě doléhá, jak příjemně se na celé soutěži cítím.

 

Závěr: napětí? Teď už spíše užívání posledních kilometrů

Ne, že bych vás chtěl ochudit o průběh druhé etapy. Nudit vás ale také nechci, takže nečekejte dlouhé popisy jednotlivých měřených úseků. Mě na jednu stranu potěší každý lesní úsek doplněný o krásné zatáčky a kvalitní asfalt, na druhou stranu mě děsí představa, že proti mě něco vyjede nebo vyběhne. Kupodivu, ač mi možná pořadatelé nebudou věřit, opravdu se tak stane. Nebudu snad ani počítat, kolik traktorů, které údajně nebylo možné nikde potkat, jsme opravdu na tratích minuli. Jen ten jeden, kvůli kterému jsme couvali zhruba sto metrů přesně na měřeném úseku, kde je každá vteřina vskutku drahá, to opravdu nebyl. Smutné nebo snad nebezpečné? Možná trochu jo a tady směřuje od nás snad jediná výtka směrem k pořadatelům. Když už chcete dělat 30 km zkoušky pravidelnosti, prosím, zkuste ty tratě uzavřít. Traktor totiž není to jediné, co můžete na trati potkat. Stačí třeba skupinka posádek, které se zrovna vrací zpět, protože kilometr za koncem jednoho měřeného úseku se zasekl vlak na přejezdu. Ano, skutečně. I to se nám letos stalo. Sice šlo až o poslední RS, ale i tak. 20 elektromobilů proti vám na úzké silničce, kdy opravdu honíte každou vteřinu, může být celkem oříškem. Přiznám se, že právě zde zrovna jednou jedinkrát za celou soutěž řídil můj spolujezdec a já si hrál na navigátora. Zvládl to bravurně, i když chvílema valil stanovenou průměrnou rychlostí (necelých 50 km/h) dvouma kolama v poli. Klobouk dolů vůči němu.

 

Jsme v cíli: co všechno v nás soutěž zanechala?

Ano, dojeli jsme. Pozitivem je už to, že jsme opravdu v cíli. Absolvovali jsme necelých 400 km, z toho dokonce přes 190 km ostrých, závodních. Ani jednou jsme nedojeli do časové kontroly se zpožděním. Nikde jsme se neztratili. Hlavní cil je splněn! A výsledek? Ano, rádi bychom byli na bedně, stupních vítězů. Nejsme. V rámci České Trophy obsadila naše posádka ve složení Jan Novotný, Vítek Bukač 13. místo. Ve třídě 5 (hybridy, plug-in hybridy) nám patřila ale příčka druhá, a to není špatný výsledek ne? Chci vám ale závěrem říci něco úplně jiného. Myslím si totiž, že snad ani nejde o to, kde zhruba ve startovním poli na konci soutěže jste nebo nejste. Na začátku bylo zhruba 40 posádek, takže nás tu bylo poměrně hodně. Tím spíše, že se celá soutěž jela už potřetí pod hlavičkou FIA, byla konkurence opravdu našláplá. Jmenujme třeba italskou posádku, jež už dvakrát vyhrála. Mě ale nejvíce oslovila atmsoféra. Snad až na první rozpravu, kde si samozřejmě náš tým nedovolil opomenout vyjádřit svůj nesouhlas s neuzavíráním měřených úseků, jsme tu všichni byli tak trochu jedna velká rodina. Nevěříte? Já myslím, že by mi i kolegové dali za pravdu. Když jsem s jedním z cizinců konkurenční posádky procházel trať na výstavišti v Českých Budějovicích, pochopil jsem, jak moc jsou takové podniky důležité. Vědomi jsou si toho i „kluci“ z FIA. Však před dvěma lety nám vlajkou na startu mával sám Jean Todt. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli svého startu i díky ne příliš úspěšnému umístění v celkovém hodnocení nelituji, odpověděl bych jednoznačně: „NE!“

 

To nejdůležitější? Jak se dařilo našemu Ioniqovi?

Jednu zajímavou a kupodivu opravdu neopominutelnou součástí naší účasti je i auto, které s námi po celé dny bylo a samozřejmě jeho výrobce. Nepíši dneska sice žádný test a ani nemám prostor se dlouze rozepisovat o autě a odpovědět tak na otázky, jaké bylo, jak se nám s ním jezdilo. Jsme ale přeci jen motoristická redakce. Musím vám o něm něco vůbec říci. S Hyundai Ioniq jsem já osobně měl tu čest už dvakrát. V obou případech jsem řídil Ioniq v „základní“ verzi, tedy v klasickém Hybridu. Když se mě české zastoupení značky dotazovalo, jakou variantu zvolím, po rychlém zvážení jsem sáhl po plug-in hybridu, a to z naprosto jednoduchého důvodu – vidím v něm tu největší smysluplnost. Mimochodem automobilka vyslala na start hned všechny tři varianty, celou rodinu Ioniqů. To je docela úctyhodné. Mě osobně to naše autíčko vcelku mile překvapilo. Zařekl jsem se, že budeme nabíjet co nejvíce a tím pádem jezdit co nejekologičtěji (nejvíce na elektřinu). To jsem taky chtěl dodržet, proto obě noci v Krumlově stál náš Ioniq v parc-fermé (i když nemusel), abychom ráno vyjížděli vždy s plnými baterkami. To samé se dělo při polední čtyřhodinové pauze. Výsledkem je celková dlouhodobá spotřeba 3,0 l/100 km, což je více než úctyhodné. A když už jsem slíbil, že se nebudu dlouze rozepisovat jako v klasické testu, dovolím si vypíchnout jen to nejdůležitější. V prvé řadě jde o dvouspojkovou automatickou převodovku, na kterou bych si u většiny ostatních, konvenčních aut asi vždy stěžoval. Konkurenční hybridy ale nabízejí většinou řešení pomocí variátoru. Ten je však podle mě jednoznačně horší volbou. Jako kdybych porovnával nebe a dudy. Ioniq umí i relativně dobře využít potenciál kombinace elektromotoru a toho spalovacího. Umí jet jak splašený, když chcete, umí být i opravdu úsporný, když jedete delší vzdálenost a využíváte dlouhodobě oba motory. Ve městě pak s reálným dojezdem 60 km dojedete skoro všude a dobíjení, které je umožněno jak z normální zásuvky, tak na rychlodobíječkách, není nikde problém. Jestli jsem někdy pochyboval o smysluplnosti hybridů, tady tomu tak určitě není a nebude.

 

Konec dobrý všechno dobré: Motorvize v cíli, Ioniq v pořádku…

Možná se zase jednou opakuji. Ano, konec byl opravdu dobrý, i když jedna smuteční událost nás neminula. V pondělí ráno jsem totiž našeho závoďáka musel vrátit. Divíte se, jak si někdo může oblíbit hybrid a ještě k tomu Hyundai? Zní to jako nudná kombinace? Není ani v nejmenším. Teď ale píši závěr o soutěži, nikoliv o autě. Czech New Energies rallye jsem nejel poprvé. Asi nemůžu říci, zda byla letošní soutěž horší nebo lepší. Tradice byla ale zachována a můžeme být rádi, že mezi 9 zeměmi, kde se světový šampionát ecorally v letošním roce jede, je i Česko, a to hned dvakrát. Je krásné, že naše malá země a lidi v ní před zhruba 8 lety stáli u zrodu něčeho takového. Samozřejmě nikdo není dokonalý a stále je co zlepšovat, a to samozřemě dneska hlavně u nás, posádek. Věřím, že se brzy objevíme na startu další soutěže. Jsme rádi, že jsme u toho i letos mohli být. Kdybyste se mě chtěl někdo ještě někdy zeptat… Opravdu eko vymoženostem fandím, opravdu se snažím být „moderní“ a opravdu mě to baví. Děkujeme, že se někdo vůbec snaží ekomobily zpopularizovat a udělat z nich něco zábavného. Je to třeba a jsme na dobré cestě…

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.