New Energies Rallye 2018: zábava s Ioniqem tak trochu jinak #1

New Energies Rallye 2018: zábava s Ioniqem tak trochu jinak #1

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Jako naši příznivci nebo klidně jen čtenáři jste jistě postřehli, že jsme v uplynulých dnech opět vyjeli mezi vás, do centra dění motoristického sportu, alespoň co se tohoto víkendu týkalo. Od čtvrtka do neděle se konala již velmi tradiční Rallye Český Krumlov. Když jsme ale u těch tradic, rýsuje se nám tu ještě jedna stálice. Že by nové, moderní pojetí motorsportu? I tak se dá nazvat Czech New Energies rallye, které se v ročníku 2018 jelo už dokonce po sedmé (s nultým ročníkem dokonce po osmé). Že jde o něco revolučního si tak může myslet jen absolutní nováček a jelikož je tým motorvize do všech novinek a eko vychytávek hodně zapálený, tohle si prostě nemohl nechat ujít. Ani pro nás soutěž nebyla novinkou. Na trať se již před dvěma lety vydaly hned dvě posádky nesoucí naše loga na svých bocích a já sám jsem se kdysi zúčastnil jednoho z prvních ročníků. Naším dnešním úkolem ani tak není představit vám formát podniků ecorally nebo spíše rally pravidelnosti eko vozů. Ani vám nechceme popisovat celý průběh soutěže, protože toho díky nespočtu živých přenosů a informací z našich sociálních sítí víte průběžně pomalu více než my. Je neděle a my teprve opouštíme malebné historické město Český Krumlov. Já si až teď uvědomuji, co všechno skvělého jsem za ty uplynulé 3 dny zažil. A právě o tom to dneska bude. I tyhle závody, jež mnozí zatracují a nepovažují za právoplatné podniky světového formátu, mají něco do sebe. Pojďme se společně podívat, co.

 

Orientační závody v rally: co to vlastně je?

I když jsem se zařekl, že nebudu dlouze popisovat, co to vlastně ty ecorally jsou a jak můžou vůbec elektromobily (a všechna ostatní ekologická auta) nějak závodit, alespoň ve stručnosti bych si dovolil vám vysvětlit, v čem jsme to vlastně soutěžili. Základní myšlenka je vlastně dosti podobná třeba veteránským jízdám pravidelnosti. Když vše zjednoduším, prostě se jednoho dne postavíte s ekoautem na start, dostanete itinerář (popis trasy) a podle něj musíte dojez bodu A do bodu B, C, D… Na trase se nesmíte ztratit, překračovat povolenou rychlost a hlavně nesmíte vybít baterky. Do cíle pak musí každá posádka dorazit na minutu přesně. Aby ale bylo závodníky kde hodnotit, jsou vloženy do každé z etap a částí tzv. RS (regularity stages), které si můžete představit jako velmi podobné tratě ke klasickým RZ (rychlostním zkouškám), jež se jezdí při běžné rally. Naším cílem, i vzhledem ke skutečnosti, že většina z tratí není uzavřených a je potřeba respektovat běžné předpisy, je především dodržet přesně stanovenou průměrnou rychlost s trochou nadsázky na každém metru. Zní to nudně? Možná ano. Realita je ale jinde, a to si ukážeme za chvilku.

 

Čtvrtek ráno: plní očekávání na startu hvězdicové jízdy

U definic zůstanu už jen opravdu malou chvilku. Hvězdicová jízda je v plánu každý první den ecorally a jde v podstatě o takovou zkoušku/trénink pro posádky. Podle úplného itineráře všichni zkouší svá zařízení i schopnosti, aby eliminovali chyby do druhého již ostrého dne. My vyrážíme hned ráno směrem Písek, kde je pro nás start naplánovaný chvilku po 12. hodině. Na místě přichází čas k doladění posledních detailů našich „závodních“ polepů (doplněné o startovní čísla) a k první rozpravě. Dost už bylo ale příprav. Pojďme na trať. Písek je pro nás první destinací nebo chcete-li záchytný bod na cestě do Českého Krumlova, který je již tradičně centrem dění celé rallye. Přichází čas orientovat se ve „velkém“ itíku (itineráři), jehož formát je shodný s tím pro klasickou rally. Díky tomu nemá můj spolujezdec, kolega Vítek Bukač, žádný problém a spíše se na mě směje, než že by lovil s hlavou skloněnou v papírech. Zhruba za hodinu bez jediného zaváhání dorážíme na coffee break snad možná až symbolicky nedaleko Temelína. Ačkoliv je náš Ioniq plug-in hybridním autem, já neváhám a ihned se hlásím o místo k dobíjení. Zastávám myšlenku, že když už jsme na eco rallye, tak prostě máme být ekologičtí a jezdit co nejvíce na elektřinu. Za chvilku poznáte, jak velké úskalí v podobě dobíjení jsem si sám na sebe připravil. Ioniq je napíchnutý na AC (rychlejší typ) nabíjecí stojan spol. EON a my si v klidu a s úsměvem dáváme kafíčko. Teprve po půl hodině, kdy je už většina kolegů pryč, zavírám svůj počítač a probouzím odpočívajícího spolujezdce, abychom konečně vyrazili. Vzápětí se dozvídám, že tak jednoduché to nebude. Po chvilce sice vytáhnu dobíjecí kabel z auta, za to ze stanice prostě ven jít nechtěl. Ani technicky zodpovědný kontakt přítomný na místě si nevěděl rady. Nakonec po marném snažení odjíždíme bez kabelu. Dobrý ne? Nezoufejte ale. Tahle soutěž má opravdu úroveň, takže se kabel nikam ani ztratit nemůže a večer nám jej přivážejí s jednoduchým vysvětlením mechanické závady – ulomená plastová bezpečnostní zápatka. Ach ty plasty…

 

Ostrý start a to, co mu předcházelo: napětí stoupá

Porodní bolesti zná asi každý, i my jsme je poznali. Delegace v Českém Krumlově má pro nás hned v předvečer velkého startu finální rozpravu. Doslova čáru přes rozpočet nám dělají slova o neuzavření tratí RS (zkoušek pravidelnosti). „V plném provozu to bude asi sranda. Může to být ale i o držku ne?“ ptám se sám sebe. To uvidíme ale až následující den. Příprava je dlouhá, intenzivní, ale i zábavná, takže usínáme až o půlnoci. V kombinaci s budíčkem v 6:30 tak, abychom v pořádku stihli včas vyjet z parc-fermé v Pivovarské zahradě Českého Krumlova, je to relativně tristní záležitost. I my se s ní ale umíme poprat. Na startu jsme s předstihem a teď je třeba už jen odpočítávat prvotní napětí. A je to tu. 7:46, nadešel náš čas. Vyrážíme. Rychlý průjezd ranním Krumlovem a hned vzápětí prvních rychlostka. To vše jsme si již trénovali. Můj spolujezdec zapíná naší chytrou aplikaci, do níž vkládáme nejvíce důvěry. Ihned po startu se snažím dohnat ztrátu z prvních pár metrů a pak zase rychle zpomaluji na předepsanou průměrnou rychlost. Nemám ani příliš času zkoumat, co je přede mnou. V zorném poli mám hlavně ukazatel rychlosti a již zmíněnou aplikaci běžící na velkém tabletu držícím přímo na skle. První zkouška není ani tak přehnaně dlouhá. Necelých 20 km zvládám alespoň pocitově v klidu, i když jedna opomenutá odbočka nás lehce překvapí. Na druhé zkoušce je to už bez problémů. Ačkoliv se to nezdá, i po pár prvních hodinách na trati jsme poměrně vyčerpaní. To dosvědčuje, jak náročné jízdy pravidelnosti jsou. Svou pozornost musí totiž řidič i navigátor udržet opravdu nepřetržitě. Teda samozřejmě kromě pauzy určené především k dobíjení, které jsou stanoveny během obou soutěžních dnů přesně 4 hodiny a 5 minut.

 

Pokračování: uzavřená divácká RS na výstavišti a celkové zlepšení

Doslova zabít zmíněnou pauzu smysluplným programem překvapivě nedělá větší problémy. Je potřeba se na prvním místě především pořádně posilnit. Čas je i na lehce odpočinkovou disciplínu – projít se po servisu „velkých kluků“ a sledování shakedownu. To nejdůležitější alespoň pro ty opravdu našláplé posádky je procházka po trati divácké RS/RZ na výstavišti v Českých Budějovicích. Zároveň probíhá i příprava na odpolední část první etapy, která i vzhledem k ne příliš dobrým výsledkům probíhá u nás hodně důkladně. Zdá se to jednoduché – projet pár zatáčkami trati, jejíž tři kolečka celkem nemají ani 3 km. Opak je ale pravdou. Dosáhnout průměrné rychlosti přes 40 km/h je téměř nereálné. Jsem na startu, zapínám živý přenos, přepínám volič převodovky našeho Ioniqa do režimu „S“ a hlavně vypínám ESP. Ano, slyšíte dobře. Plug-in hybridní Ioniq umí vypnout stabilizační systémy. Přichází čas na odpočítávání… Pět, čtyři, tři, dva, jedna a šlapu plný plyn. Po úseku prvních pár zatáček se dozvídám z úst spolujezdce, že jsem až příliš pomalý. Nestačím se divit, a tak přidávám. Na konci posledního kola přichází diskuze na téma, kolik kol jsme ve skutečnosti ujeli. K našemu uspokojení je potřeba říci, že jsme se trefili. Odpolední část probíhá v zásadě o dost přesněji než ta předchozí. RS s pořadovým číslem 5 dokonce zajíždíme jako čtvrtí v absolutním pořadí, což je opravdu úctyhoné. Na konci dne jsme tak více než spokojeni.

 

Konec prvního dne: se spokojeností ke spánku

Určitě víte, že naše ambice byly opravdu velké. Ani čtvrté místo v jedné ze zkoušek není úplným zázrakem, i když jak jistě zjistíte z pokračování reportáže, vlastně to jeden malý velký úspěch opravdu byl. V předvečer velkého vyvrcholení celé soutěže ještě projíždíme po rampě v Jelení zahradě Českého Krumlova, představujeme se divákům a směřujeme do Pivovarské zahrady, kde je naše Parc-fermé (uzavřené parkoviště) a místo určené k dobíjení nebo třeba i startům a cílům jednotlivých etap. Náročný den máme za sebou. Večerní intenzivní příprava probíhá v klidném týmovém duchu do dlouhých nočních hodin. Ráno však vyrážíme po přeskupení spíše v horní polovině startovního pole, takže honem rychle spát. Ne všichni, my však ano. V 6:30 opět zvoní budík a my…

 

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..