Mitsubishi L200 Power Performance: pracant a možná i parťák pro každý den

Mitsubishi L200 Power Performance: pracant a možná i parťák pro každý den

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Tak na tohle jsem se zase těšil, i když trochu jinak než obvykle. V současné době čím dál víc generických aut je trochu té divnosti příjemným osvěžením. Pick-up je v Evropě poměrně okrajová záležitost, zvlášť v porovnání s Amerikou, kde jsou velmi oblíbené. Mitsubishi mi nabídlo k redakčnímu testu současnou, již šestou generaci modelu L200. Navíc tzv. „v plné polní“ a rovnou s nejsilnějším motorem. Stále je to tedy pracant, ale jaký bude jako parťák na každý den? Mám v plánu prodloužený víkend na horách, takže si tohohle drobka užiju dosyta.

 

Exteriér: agresor

Vzhledem k již zmíněné, bohatě vybavené verzi s radostí říkám, že mě dvoustovka zaujala na první pohled. Vysoce kontrastní oranžovo-černá kombinace karoserie a jednotlivé doplňky obohacené o PR polepy vypadají zkrátka dobře. Osobně bych si odpustil informace o výkonu, ale u novinářského auta to chápu. Ale neberte to jako kritiku, protože ty polepy vypadají super a pokaždé, když jsem k Mitsu přicházel, lehce jsem se pousmál, jak okázale vystupuje z davu. Uznávám, není to pro každého, ale zvolit komornější zbarvení nebude problém. Já bych každopádně tohle konkrétní klidně vybral. Jako celek vypadá dvoustovka skvěle. Pick-Up zůstane tím, čím je. Žádnou velkou revoluci zde ani z podstaty věci není možné uskutečnit. Boční silueta je jistotou už hezkou řadu let, snad až na Teslu Cybertruck, která je stále spíš na papíře než na silnici. Z boku tedy mohu vyzdvihnout maximálně černé oplastování a pěkně zvolený design kol. Zadní část funguje jako dělník. Víko je sklopné, unese přes 100 kg, takže je možné ho využít k posazení, nebo samozřejmě k naložení delšího nákladu. Nejzajímavější z hlediska designu je bezesporu přední část, u které se Mitsubishi doslova vyřádilo. Tahle tvář, která prostupuje více modely značky, mi tady dává největší smysl. Kombinace ostrých hran, úzkých světel, výrazných mlhovek a černo-oranžového lakování vypadá opravdu skvěle, sebevědomě a řekl bych, že i trochu agresivně. Je to chlapácká kára a tahle kombinace mi k ní sedí. Přesunu se tedy do interiéru. Ten mě totiž zajímá mnohem víc než exteriér, protože jezdit budu uvnitř. A navíc se jedná o pracovní auto. Dokáže fungovat jako každodenní parťák?

 

Interiér: lehce „retro“ ale s moderní výbavou

Exteriér tedy zaujal na první pohled a konečně nasedám – díky vyšší výšce vozu – doslova – dovnitř. První dojmy jsou trochu zmatené. Vkusně sladěný interiér zde je, kůže taky, ale celek působí optikou dnešní doby trochu „zastarale“. Na druhou stranu je potřeba mít na mysli, že se jedná o užitkový vůz, a jako takový samozřejmě obstojí na jedničku. Kombinace analogové přístrojovky se středovým displejem infotainmentu mi nevadí, ale jeho grafika by mohla být lepší. To se dá ale obratem do pořádku při spárování s telefonem a zapnutí Apple CarPlay. Dál nacházím tempomat a asistenta pro jízdu v pruzích. O dalších pomocných systémech jsem se dočetl v informacích od výrobce. Co tedy auto obsahuje a jak pick-up řidiči pomůže? Z mého pohledu určitě asistent pro rozjezd do kopce a také pomocník pro tažení přívěsu. To jsou funkce, které jsem od vozu očekával, a zároveň něco navíc. Zajímavostí je u konkrétního kusu taky zvukový emulátor, který mi umí dodat feeling, jako by pod kapotou byla minimálně V8. Je to tedy trochu podvod, ale tady to alespoň obstojně funguje a pár pasažérů bylo ze zvuku motoru doslova nadšených. Tak se zase vrátíme k realitě na palubě. Výbava je tedy současná, prostor na předních sedadlech naprosto dostačující a na zadních sedadlech téměř taky. Nechápejte to špatně, místa je v ní v podstatě dost, ale sedan, nebo kombi to není a ani nemá být. V každém případě cestovat ve čtyřech není problém a posádka se nemusí nijak zásadně omezovat.

TEST: Mitsubishi L200 Expedition – srdcem dobrodruha

 

Technika: 173 koní a 502 Nm pěkně v naftě

Víc než dvoulitrové motory potkávám čím dál častěji a o to víc potěší, že existují i takové v současné produkci. Tady jde o turbodiesel spojený s automatickou převodovkou a také volitelným pohonem všech kol. Přepínač je na středové konzole kousek pod řadící pákou. Budu upřímný, na zkoumání reálných dovedností nemám prostor ani zkušenosti, ale objevil jsem dalšího asistenta pro sjezd z kopců. Díky volitelnému pohonu se běžně pohybuji v nastavení pouze na zadní kola, a to dokonce i na louce, kde jsem si na chvilku zapnul i mechanickou závěrku zadního diferenciálu. Pohyb mimo silnice je naprosto jistý a v podání L200 samozřejmý díky vysoké světlé výšce, robustní stavbě vozu a také neuvěřitelně malému poloměru otáčení (pod 6 m). Tohle všechno dělá z dvoustovky dobrého parťáka do jakékoliv situace. Pohon všech kol jsem si zapnul v podstatě z povinnosti, abych si to tedy vyzkoušel. Vydal jsem se na louce do stoupání tzv. nevhodných pro osobní auta. Hned jsem nabyl dojmu, že se L200 stále nudí, a tek nebyl důvod ji dál pokoušet. V tomhle ohledu všechno funguje, jak má, a věřím, že v nepříznivých podmínkách s dostatečně zkušeným řidičem dokáže sebejistě zdolat i překážky, které jsou pro běžné řidiče nemyslitelné.

Pojďme tedy zpět na silnici, kde se asi budeme pohybovat přeci jen o něco častěji. I tady působí Mitsubishi sebejistě, byť jsou tu drobnosti, které souvisí s daným typem vozu a jeho zaměřením. Podvozek je tichý, stabilní a pohodlný. Dobře drží stopu a při pohodové jízdě si občas můžete myslet, že jedete v SUV. Jediné, co podvozku moc „nechutná“, jsou příčné nerovnosti. Na těch zadní část umí zatřást celým autem. Upřímně ale musím L200 obhájit, protože to není nic, co by se netýkalo i konkurence. A zároveň je to daň za danou koncepci. Ono se totiž na „korbu“ dá naložit až 1 tunu. Dále je tohle auto také schopné táhnout přívěs o hmotnosti až 3,1 t a na to musí být stále připravená zadní náprava. Daní za tyto užitkové vlastnosti je její tuhost, kterou umí maskovat na dobrém povrchu. Nicméně na tom horším se to technicky už nedá. Celkově hodnotím jízdní vlastnosti kladně. Bereme-li totiž v potaz zaměření a reálné schopnosti, výše zmíněné řádky nechápejte, prosím, jako kritiku ale jako konstatovaní faktu. Přesunu se tedy k motoru a převodovce. Jako nejsilnější současná varianta L200 přináší 2,3litrový čtyřválcový turbodiesel se 173 koňmi a 502 Nm v kombinaci se šestistupňovou automatickou převodovkou. Víc funkcí opravdu není potřeba. Auto jede kopec-nekopec, okreska dálnice, město… Nikde jsem nezaznamenal nedostatek výkonu nebo jakýkoliv problém. Mitsubishi L200 plní svou roli parťáka pro každý den i parťáka do práce přesně podle očekávání.

 

Závěr: funkčnost v plné síle

Myslím, že je zřetelné, jak mile mě L200 překvapilo. Svého času jsem měl možnosti jezdit i s Mercedesem třídy X, který upřímně minimálně tu denní práci udělá líp, ale na ceně se to výrazně projevilo. U L200 se mi líbí i možnost nakonfigurovat si auto doslova podle svých potřeb, zkuste si to sami na webu výrobce. Nejsilnější a pěkně vybavená L200 začíná na 1,1 mil. korun a dál se dá dostat poměrně snadno. Volba je na zákazníkovi, který si může k základní verzi libovolně přidat nespočet jednotlivých položek. Na druhou stranu základní cena L200 začíná na 780 000 Kč. Pak to sice nebude taková silná paráda jako naše verze, ale pro práci to může bohatě stačit. Nové Mitsubishi L200 jsem si užil, jak jsem jen mohl, dokonce i na delší cestě na dovolenou. Není to úplně můj šálek kávy, ale věřím, že zájemce o pracanta a parťáka pro každý den bude spokojený.

 

Petr Jakušev

Sdílet: